Kolej Today

19.01.2023

Cílovou skupinou jsou rozhodně studenti VŠ, kteří si na spoustu věcí teprve utváří názor. Za mě bomba. Promyšlené, ucelené, zajímavé, pěkně napsané. Díky!
A rozhodně doporučuji i druhou knížku autorky "Plouvoucí po hvězdách", vidíte ten vývoj, že autorka už je starší a řeší zase jiné věci.

02.09.2021

Po knize jsem sáhl mimo všechny knižní plány, ale nelituju. Prvotina se trochu nezapře, ale většinu povídek autorka promyslela a docela zajímavě propojila s jinými, jak to známé třeba v Amores perros, i když tady jednodušeji. Pravda, některé příběhy jsou uvěřitelnější, jiné méně, avšak celkový dojem je veskrze pozitivní. Prostor povídek je vykreslený perfektně, jako Pražan jsem na kolejích pobýval jenom na návštěvách, ale ta atmosféra (v kladném i záporném smyslu), jak ji vnímá i host kolejí, je velice autentická.

29.01.2021

VELKÉ PŘEKVAPENÍ
Přiznám se hned na začátku. Opravdu si myslím, že já jsem ten nejméně pravděpodobný čtenář této knihy. Proč si to myslím? 1. Nemám ráda povídky, pořád nevzdávám svou snahu najít povídky, které mi sednou, ale z 98 % se mi povídky nelíbí. 2. Nevyhledávám českou současnou literaturu zabývající se životními příběhy, jednoduše mě to nebaví.
K této knize mám hodně co říci, a proto rovnou začnu. Předem podotýkám, že jsem knihu nalezla v knihobudce.
Kniha je velice dobře propracovaná. Celkový koncept, kdy v první krátké části poznáváme postavu Veroniky, která nás celou knihou doprovází, a tak nějak sbírá příběhy od svých přátel a známých, mě velice bavil. Tyto příběhy tvoří krátké povídky (3–15 stran), které jsou propleteny jednotlivými postavami, a ukazují nám osudy těchto postav, z více či méně propletených úhlů.
Celkově se mi moc líbil styl psaní autorky, který je příjemný a dobře čtivý. Možná dodám, že v některých částech je mírně poznat, že autorka je málo vypsaná.
Bylo mi sympatické, jak jsme v povídkách viděli do hlavy jednotlivým postavám. Každá postava měla jiný úhel pohledu, což dalo vzniknout mnoha zajímavým myšlenkám, které jsem si dokonce vypisovala. V knize najdete mnoho zajímavých témat, podaných opravdu nenásilně, setkáváme se zde např. se sexem na jednu noc, láskou, nevěrou, psychickou poruchou, traumatem atd.
Knihu bych ani tak nenazývala povídkovým souborem, nějakým zvláštním způsobem to na mě působilo uceleně jako samostatných jednotný příběh.
Příjemné mi bylo zejména prostředí vysokoškolských kolejí a studentů obecně. Atmosféra studentského života byla cítit zejména v první polovině povídek a jelikož sama studuji VŠ, ač ne v Praze, dokázala jsem si mnohé situace představit a napasovat je do reálného života.
Dole v komentářích, jsem četla připomínky k jazyku psaní. Já se k tomuto názoru nepřidám, knihy byla psána velice kultivovaně a občasné hovorové výrazy mládeže se vyskytly tak ve dvou až třech povídkách. Nemyslím si, že by to bylo na škodu. Přiznejme si, že studenti nemluví vždy spisovně. Vůbec jsem si nevšimla, že by v knize byla použita nějaká „pražská mluva“. Celý život se pohybuji okolo Plzně a Českých Budějovic, do Prahy jezdím maximálně jednou ročně, takže předpokládám, že nějakých výrazně specifických výrazů bych si všimla.
Nejvíce se mi v knize líbily povídky od Honzy, Viktorie a Emila. Naopak slabší mi přišly povídky od Terezy, Gabriely, Karla a Natálie. V knize jsem nezašla žádnou vyloženě špatnou povídku, kniha si drží určitý jednotný standard. Co už mi přišlo zbytečné, tak to byla poslední doplňková povídka od Veroniky. Povídek je v knize osmnáct.
Obálka a samotný název knize hodně škodí, možná i proto si kniha nenašla více čtenářů.
Knihu hodnotím jako velké překvapení, ukládám si ji do knihovny a určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Mnoho myšlenek z knihy budu ještě dlouho nosit v hlavě. Nevím zda se někdy v budoucnu dostanu k dalším knihám autorky ale určitě se tomu bránit nebudu.
Va, vis, deviens – Jdi, žij a někým se staň

28.01.2021

Kvůli nízkýmu hodnocení (59%) jsem čekala nějakej balast ale povídky byly velmi zdařilý, zajímavý, napsaný očividně vzdělanou slečnou. Těšila jsem se, jak se nostalgicky dojmu nad kolejema Větrník, kde jsem díky lidem okolo a tý krásný přírodě strávila nejhezčí pražský roky ale nakonec se nostalgie moc nekonala, nic moc z dobrýho ducha kolejí tam nebylo zmíněný.
Co mě ale dostalo, je zmíněná ehm… pražština v komentářích níže. Může mi někdo objasnit co to je za jazyk? Hovorově rozuměj pražsky?!?! Nechápu :DD Jsem si jistá, že i mimo naše město se mluví nespisovně jejda :D

19.06.2017

Veronika, hlavní spojující postava těchto povídek, je sběratelkou příběhů - povídek, nejspíš stejně, jako autorka ... a asi to tak mělo zůstat, jak v případě hlavní hrdinky, tak spisovatelky ... sbírat příběhy, životní peripetie kamarádů, více či méně známých, i neznámých lidí a lidiček, může být fajn koníček :-) ... a věřím, že na kolejích o ně jistě autorka neměla nouzi :-) ... co se mi na této knize bohužel nelíbilo, je způsob podání těchto příběhů. Psaný projev autorky mi bohužel přišel spíš jak více či méně povedené středoškolské slohové práce, slohový útvar: vyprávění na téma studentský život a jeho peripetie :-).

Čtu ji, jsem asi ve dvou třetinách...

Hovorový jazyk mi nevadí (ač jsem Moravanda), až asi ve 3. povídce mi došlo, že jde spíš o román psaný z více úhlů pohledu, kde každý účastník z VŠ kolejí má svůj příběh. Je to skvělý, místy jsou hodně nečekané zvraty a dovolím si tvrdit, že to velmi dobře odráží studentskou realitu!

Mě ta kniha úplně pohltila.

06.02.2013

nápodobně, nečetla se mi vůbec dobře, ta pražština....!