Koleje osudu
Eric Lomax
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216478/mid_koleje-osudu-216478.jpg
4
62
62
Když po vypuknutí druhé světové války Eric Lomax, sotva dvacetiletý skotský mladík, dobrovolně narukuje do armády, netuší ještě, že se mu záhy obrátí život naruby. Obratem je převelen na Dálný východ, kde se roku 1942 po pádu Singapuru ocitne v japonském zajetí.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2014
,
Mladá fronta
Originální název:
The Railway Man, 1995
více info...
Přidat komentář
Dost silný příběh sice nebyl psaný nějak čtivě od autora ale silná muka a pošramocený život v knize zůstal a ve mě chvilku taky zůstane........
Po čtyřiceti stranách odloženo kvůli špatnému překladu. Pro češtinu nepřirozená stavba věty, doslovné překlady slov (např. "actually" důsledně překládáno jako "vlastně"), občas jsem musela číst jednu větu několikrát, abych si byla jistá, že rozumím smyslu.
Příklad:
(o lokomotivách) "Bylo to jako láska, ta moje fascinace obřími hlučnými stroji, které již spěly ke konci svého zlatého věku. Pohybovaly se s tak majestátní odhodlaností. Byly živé, měly páru, kouř a vůni nerostů, zcela nepokrytě spalovaly energii a člověk viděl jejich oheň. Závodily samy se sebou..."
Pouze 3/5 neboť příběh je hodně chaotický. Zejména první třetina knihy, kde je spousta zbytečných detajlů, které s tématem příběhu nemají příliš mnoho společného a samotné čtení je dost nudné, nezáživné a únavné. Po prokousání zmíněnou první třetinou knihy se konečně začíná něco dít (samotné zajetí) a člověk poté začíná hltat slova, věty, odstavce i stránky. Část poválečná je řekl bych opět návrat k začátku. Nicméně jsem zvědav jak se s příběhem popral filmový průmysl a chystám se shlédnout i film.
Je opravdu strašné, co se Ericu Lomaxovi během 2.světové války dělo a celou dobu jsem s ním soucítila a vážně si nedokážu představit, že bych zažila takovou bolest, jakou zažil on, ale to je tak všechno zajímavé na celé té knize. Knihu jsem četla nezvykle dlouhou dobu a neustále jsem u toho usínala. Příběh sice zajímavý ale je to napsané nudně a nepoutavě a nyní jsem opravdu ráda, že to mám za sebou.
Taky jsem se nechala nalákat a nebavilo mě to. Viděla jsem i film, tedy spíše jen půlku, protože mě ani film nechytl - usnula jsem u něj :(
Příběh je určitě zajímavý, ale vypravěčsky nic moc. Troufnu si říct, že ani překlad zrovna nenadchl.
Bohužel jsem se nechal zlákat reklamou, titulní hereckou dvojicí a vůbec. Nemá to žádný literární náboj, je to mdlé vyprávění. Nuda, nuda, nuda.
Pro pana Lomaxe tohle jistě byla výborná terapeutická pomůcka, ale mě se to četlo ztuha a chvíli jsem měl nutkání odložit knihu úplně. Přesto jsem rád, že jsem vydržel až do konce :) taky jsem našel něco co jsem si z této knihy mohl odnést.
Pokud znáte film, je dobré přečíst si i tuhle knížku, autobiografický příběh autora, který jde do hloubky. Poznáme jeho dětství, rodinné zázemí, záliby i smutný osud zajatce.
Kniha je istym sposobom zaujimava, ale iba v pripade, ked sa chcem dozvediet viac o udalostiach z toho obdobia. Ale inak kniha sa mi citala hrozne dlho, lebo posobila nezaujimavym textom. Asi preto, ze je tam skor popis toho obdobia. Chyba mi tam nieco. Citala som aj zaujimavejsie knihy z historickeho obdobia, ktore este nemam vo svojej knihoteke, lebo tie knihy som mala len pozicane a zabudla som nazvy. Teraz viem, ze by som si druhy krat ju uz neprecitala.
Poutavě napsaný příběh,zpovědˇ přímého účastníka krutého zacházení s válečnými zajatci v táborech. Autor líčí psychické i fyzické následky mučení a nelidského zacházení,to vše vyústilo v touhu po pomstě. V závěru nás překvapí síla nečekaného přátelství a odpuštění.
Kniha "The Railway Man" od Erica Lomaxe je silným a dojemným svědectvím o odolnosti lidského ducha tváří v tvář nepředstavitelnému utrpení. Příběh začíná v době, kdy se mladý skotský voják rozhodne vstoupit do armády na začátku druhé světové války, netušíc, že bude brzy zajat Japonci a skončí na nechvalně známé "Železnici smrti" v jihovýchodní Asii. Lomaxův příběh nás provází jeho hrůznými zkušenostmi v zajetí, včetně mučení a krutých podmínek, ale také jeho dlouhou a těžkou cestou ke smíření a odpuštění.
Kniha je emotivní a hluboce osobní. Lomax líčí své zážitky s nekompromisní upřímností a nepředstírá, že by cesta k uzdravení byla snadná nebo rychlá. Jeho popisy fyzického a psychického mučení v japonských zajateckých táborech jsou šokující, ale jeho odvaha a odhodlání přežít jsou inspirativní. Jakmile válka skončí, Lomax bojuje s traumaty a vzpomínkami, které ho pronásledují ještě desetiletí. Jeho cesta k odpuštění, která ho nakonec vede k setkání s bývalým japonským vyšetřovatelem, je srdceryvná a zároveň plná naděje. Ukazuje nám, že i v nejtemnějších chvílích může být možné najít světlo.
"Železnice smrti" není jen fyzická železnice mezi Barmou a Thajskem, ale také metafora pro těžké cesty, kterými musí lidé projít, aby se vyrovnali s traumatem a bolestí. Tato kniha nám připomíná, že odpuštění může být stejně silné jako samotný boj o přežití. Lomaxova odvaha a odhodlání najít klid po tolika letech utrpení jsou inspirací pro každého, kdo se setkal s hlubokou bolestí a snaží se najít cestu k uzdravení.