Kolem Měsíce
Jules Verne
Kniha bezprostředně dějově navazuje na autorův román Ze Země na Měsíc (1865, De la Terre à la Lune), kde jsou uvedeny další podrobnosti.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1907 , E. BeaufortOriginální název:
Autour de la Lune
více info...
Přidat komentář
Pokračování románu ze Země na Měsíc bylo docela povedené, osudy tří prvních austronatů v dělostřeleckém náboji při cestě k naší Luně, kdy se snaží dosáhnout povrchu a prozkoumat místní faunu a floru, ideálně rovnou kolonizovat. Typický Verne tak jak si ho pamatujeme - spousta fantazie, technických popisů a zvratů. Samozřejmě díky době vydání úsměvně ( např. vyhazování předmětů z okna projektilu do kosmického prostoru ), ale některé myšlenky se potvrdily - 60 %
Jeho jevištěm je svět a jeho hrdinou věda.
Naivní ve své víře ve všemocnost vědy sní o využití vědy a techniky ve službách člověka,
zobrazujíc boj – mezi silami dobra a pokroku a silami zla /ti, kdo chtějí zneužít vynálezů pro zištné cíle/,
spojujíc vědecké objevy s hrdinstvím člověka potýkajícího se s přírodou a skrývajíc ty nejlepší lidské vlastnosti za podivínství a roztržitost svých hrdinů.
Románopisec a vizionář Podivuhodných cest mě upoutal poezií svých textů,
a pak svými bezpředsudečnými, statečnými a nejsebeobětavějšími hrdiny, morálně čistými, charakterními i charismatickými, jež na svá bedra kladou těžké úkoly a velké cíle.
Ve své fantazii je tvůrcem vynálezů budoucnosti,
… a představte si, že i básník …
„Dneska je pára zkrátka na pořadu dne.
Pohání vše, leč… bude k užitku, či škodě?
Kdo kolem světa cestuje, ten pospíchá jak zloděj
Ani na malou chvilku v klidu nesedne.
Jak ptáci létáme teď po souši i vodě
Bez obav, kam nás vedou cesty nezbedné.
S den krátkou poutí slunce v dojemné až shodě
Chcem u cíle být nejhůř v poledne.“
Pára (Jules Verne)
Opravdu jsem si to užila … další z podivuhodných výprav do světa autora mého dětství.
Cesta okolo měsíce v podání pana Verna byla přiměřeně krátkým a pro mě stále dost zajímavým a osobitým dobrodružstvím :-).
„Žádný příběh nepodvrátil posud důvěru cestovatelů v šťastný výsledek výpravy. Ulehli a usnuli plni naděje, kdežto je koule rychlostí pravidelně se umenšující přímo k bodu unášela, kam měsíc v určitou hodinu a minutu musil doraziti.“
…
„Pozorovatelé nemohli po dlouhý čas svých zraků od toho divuplného pohledu odvrátiti, jehož velkolepost a krása nižádným popisem se nedá dostihnouti. Jaké to myšlenky střídaly se v jejich hlavách, jaké to city naplňovaly jejich srdce!“
…
„Žádné těleso samo sebou se nehne, k pohnutí jeho potřebí moci odjinud vycházející; jsouc ale jednou pohnuto, nezastaví se, leda odporem cizí moci, a v tom případu přejde zadržený pohyb v teplo, jak ohřání koule pokud ve vzduchu letěla, dosvědčilo a jak důmyslné zákony nové fysiky učí. Pohyb se sdělí také všem předmětům na pohnutém tělesu se nacházejícím, a tudíž měli všickni tři cestovatelé, jakož i všechny věci s nimi v kouli uzavřené, tentýž pohyb, jako ona, neb všechny podléhaly témuž obecnému zákonu přírody, jenž slove setrvačnost.“
Moc se nad těmi ukázkami neusmívejte … a nenechte se zmýlit fantastikou představ o cestě na Měsíc …
Neil Alden Armstrong – skutečný první člověk, který 21. července 1969 vystoupil na povrch Měsíce, mimo jiné prohlásil: „Připomínám si podivuhodnou knížku Julese Verna, která, jak se ukázalo v mnoha bodech, je naprosto správnou předpovědí technických postupů při projektu Apollo.“
Zestárlo to strašně, samozřejmě. Ale spousta věcí nebyla zase tak mimo. Letělo se z Floridy, jako Apollo, ve třech, jako Apollo, přistálo se do moře, zase jako Apollo. Jen ty psy s sebou v Apollu neměli (ale jistě jen proto, že díky Vernerovi věděli, že samec umře a co pak se samotnou čubou, že..)
Upřímně mě pobavilo vyhazování předmětů z projektilu, otevřít okénko a rychle je zase přibouchnout, aby neutekl vzduch.
Popravde by som tento román medzi verneovkami neumiestnil ani do prvej desiatky. Vadila mi tam príliš očividná odborná nepripravenosť - už ako siedmak na ZŠ som si uvedomil, že autor netuší nič o vektore zotrvačnosti či o nestlačiteľnosti vody. Ako dospelý som potom nachádzal oblaky ďalších vážnych nezmyslov. A tak ma to nebavilo. Nazdávam sa, že aj dobrý nápad a v podstate dobrý príbeh nestačí, ak nie je spojený s odbornou prípravou ani na najzákladnejšej úrovni. Stredoškolský profesor fyziky na ktoromkoľvek vtedajšom francúzskom gymnáziu by pánovi Vernemu ako konzultant otvoril oči a napomohol by mu napísať tento príbeh omnoho lepšie, teda bez priveľkého balastu fyzikálnych nezmyslov.
Na YouTube je k vidění a slyšení První rozhlasová hra vysílaná do vesmíru a je to hra podle této knihy, jedné z prvních sci-fi. Výkony herců a ruchařů jsou úžasné. Báječně se jsem se bavila.
Pojednává o nezdařené výpravě na měsíc, kdy se posádka místo na jeho povrchu ocitne na měsíční oběžné dráze. Kosmonauti v ,,raketě´´ pozorují cestu a sdělují zajímavosti o měsíci a vesmíru, různé úvahy a možné teorie (dnes již dávno překonané). Líbila se mi známka v úvodníku, kdy autor radí čtenáři vzít při čtení této knihy do ruky také encyklopedii vesmíru. Tato rada z 19. stol již, díky našim rozšířeným všeobecným znalostem, nemusí být pro nás směrodatná :)
Kniha sa mi pacila hlavne z dovodu, ze okrem pozitkuz objavovania neznama zaujimavou formou, predklada otazky a fyzikalne vysvetlenia javov vo vesmire. Samozrejme, vela veci je uz prekonanych a o vesmire vieme viac ako v case, ked bola kniha napisana (existencia eteru vo vesmire), a niektore popisovane udalosti su nerealne, ale to jej neubera na čare.
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Audiokniha. Vyslechnuto na popud CV 2023 - kniha, která se odehrává ve vesmíru. Tak trochu jsem se vrátil do dětských let, kdy jsem Verneho četl docela často a žasnul nad jeho vizionářstvím. Teď když je technika ještě daleko vpředu, než za mého mládí se ty Verneho vize zdají ještě obdivuhodnější.