Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1794/bmid_kolibka-jT8-1794.jpg
4
395
395
Základním motivem románu známého amerického autora je představa zkázy světa, kterou přivodil člověk nezodpovědným zacházením s objevy vědy a techniky. Nejedná se o klasickou sci-fi, i když autor některých jejích formálních prostředků používá. V románu se prolíná fikce s realitou a záměrem je snaha přimět současného člověka k zamyšlení nad základními otázkami lidské existence - válkami, třídní společností, rasismem, devastací přírody apod. Kniha vyniká naléhavostí obsahu a sdělnou metodou, udržující čtenáře ve stálém napětí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Cat's Cradle, 1963
více info...
Přidat komentář
Kniha poskytuje nejen skvělou zábavu, ale také nutí k zamyšlení. Styl Vonnegutova psaní je břitce satirický, což mně plně konvenuje. Psát humor a satiru je asi to nejtěžší a ne všichni spisovatelé to zvládají s takovou bravurou jako Vonnegut.
"Někdy si myslím, že zrovna v tomhletom je malér světa: moc vystydlejch mrtvol na těch nejvyšších místech."
Aaaa, ta kniha je taková zvláštní. Čte se dobře, téma je zajímavé, trochu přitažené za vlasy, občas ad absurdum, ale napsané kvalitním stylem. Jsem ráda, že mám jednoho Vonnenguta přečteného, na dalšího se každopádně zatím nechystám.
To jsem zase jednou zlá. Prostě mě to nebavilo.
Asi za to může spíš autorův styl, než autorův příběh.
Kratičký, ale skvělý sci-fi román o lidské krátkozrakosti a sobeckosti. Čekala jsem satirické dílo, ze kterého by se dala kritika společnosti ždímat, ale mile mě překvapil příběh, kterému nechyběl humor, ironie a sci-fi prvky. Mnoho z Vonnegutových postřehů by se mohlo nechat do kamene tesat, protože lidstvo je prostě nepoučitelné.
Bom dia.
Zneuziti vedy je hlavnim motivem teto knihy a ja s tim bohuzel nemuzu souhlasit. Kdybysme nezneuzivali vedu, nikdy bysme nemeli Playstationy, Jaggermeister a treba ani internet a tim padem PornHub. Jasne, obcas to ujede a vznikne atomovka, ale co byste radeji? Svet ve kterym existuje mesto Hirosima a neexistuje PornHub? Otresne. Kdyz pomyslim, ze bych si musel jit do trafiky koupit LEO tak mnou projede husi kuze.
To bysme meli za 0/10, ale jelikoz je v tyhle knizce jedna postava liliput, tak davam 6/10.
Vtipné, satirické, parodujúce, zosmiešňujúce, no napriek tomu, pocity ktoré po prečítaní zostali, boli iné. Mrazivé, bezútešné, depresívne, strašidelné. Ak som Amerike za niečo naozaj úprimne vďačný, tak je to za generácie autorov, ktorým v medzivojnovom a povojnovom období neboli zviazané ruky a prelepené ústa. Jeden z najsilnejších výstražných a protivojnových románov aké som dosiaľ čítal. Odporúčam najmä fanúšikom distópií. Ikeď kniha nieje založená na prepracovanom obraze budúcnosti, tematicky a ideovo je slávnejším dielam od Huxleyho či Orwella veľmi podobná.
Konečně jsem se dostala k téhle kultovce. A stálo to za to - útlá knížečka, která ale (podle mého) vcelku přímočaře a břitce komentuje náboženství, politiku, vědu a lidský charakter. U Vonneguta oceňuji jeho vhled do přírodních věd, který se ale nenechává omezovat přílišnou exaktnosti a pohrává si s fakty, vytváří svou vlastní faktografii. A lepší kritiku zrovna toho náboženství by nevymyslel ani Richard Dawkins. Tolik pravdy v ironickém obalu v každém výroku týkajícím se bokononismu!
Je mi až skoro líto, že jsem Kurta Vonneguta objevila až teď a za to dík čtenářské výzvě. Ale nikdy není pozdě. O Kolíbce bylo za ta dlouhá léta napsáno mnoho recenzí a komentářů, takže se pokusím omezit jen na to, co kniha dala mně. Obdivuji, jak autor velmi lehkou formou, s humorem a ironií zobrazuje stav americké společnosti v šedesátých letech minulého století, studenou válku, riziko významných vědeckých objevů, které mohou být buď zneužity, nebo se dostat do velmi nepovolaných rukou a na svém fiktivním náboženství ukazuje, jak lze ovládat společnost pomocí lží a „dynamické tenze“ tedy že „dobrý společenský řád se dá zbudovat pouze tlakem dobra proti zlu a ustavičným udržováním dynamického napětí mezi těmito dvěma silami.“
To vše zasazeno do sci-fi rámce, zalidněno zvláštními charaktery, psáno v krátkých kapitolách plných absurdního humoru, ironie a občas až cynismu dělá z románu literární skvost. Navíc jsem se dobře bavila. Knihu doporučuji.
Asi jsem to moc nepochopil, ale bylo to vtipný a čtivý. Snad jednou dojdu porozumění.
Vysoko originálne, zábavné a trefné. Všetko, čo som zatiaľ od Vonneguta čítal (okrem Mechanického piana, ktoré výrazne zaostáva) bolo do určitej miery podobné a dalo by sa popísať týmto spôsobom. Kolíbka sa niesla presne v tomto duchu a udržala si vysoký štandard.
*Čitateľská výzva 2017 - kniha, ktorá má jednoslovný názov
Všechny knihy od Vonneguta mi připadají velmi čtivé. Obvykle je doporučuji a nemám potřebu je komentovat. Zde však mám potřebu něco sdělit, a to, že tato kniha vznikla pravděpodobně na popud Vonnegutova bratra, Bernarda, který se zabýval ledem (byl to fyzik)... takže si nejspíš bráchové povídali. Typ ledu, který je stabilní při teplotě nad 0 °C (Kurt), opravdu existuje, ale existuje jen při působení obrovských tlaků (Bernard)... Naštěstí. :) Alespoň pro mě, je to jedna z jeho nejlepších knih.
Dostal jsem se do půlky, ale už od prvních řádků jsem tušil, že to nebude úplně ono. Myšlenka díla mě nadchla, dílo jako takové velice zklamalo. Možná tomu dám v budoucnu ještě někdy šanci, ale prozatím musím dát slabší hodnocení. Prostě to nebyl můj šálek literárního čaje.
Tak pro mě zatím nejslabší dílo od Vonneguta. Přečteno za dva dny, ale nějak jsem to " nepobrala"...bohužel.
Bohužel, kouzlo příběhu pro mě zůstane utajeno. Ale knížka se četla se dobře, to zas jo...
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Střídmé. Jeden z dlouholetých restů, kterému jsem se nemohl vyhnout, protože jsem dřív Vonneguta hojně četl. Nicméně 'Kolíbka', kterou sám Kurt považoval za jednu ze svých nejlepších knih (ne-li nejlepší), je taková parodie na absurditu určitých aspektů náboženství a varování před hrozbou zbraní hromadného ničení. ____ Ale možná je vina ve mě, možná, jak jsem už zaznamenal u další Vonnegutovy knihy, kterou jsem nedávno dočetl, už mi tenhle new age autor, dívající se optimisticky, selským rozumem do budoucna, už prostě nic neříká... je těžké se napojit na jeho vlnu, je to jako očekávat tuňáka a objevit jeho ohlodanou kostru. U Kurta jsem s tímhle už zápasil dříve - to mechanické, ne-emocionální, schematické vyprávění... které mě na jednu stranu někdy bavilo, ale u Kolíbky jsem ho vyloženě protrpěl. Je pravda, že Kurt je u mě spojen s mými čtenářskými dětskými lety a jak člověk stárne, nevyhnutelně začne mít jinou perspektivu. Jsem rád, že jsem to sjel, nicméně Kurt napsal "lepší pitomější romány". Je mi samozřejmě jasný, že tady mu šlo hlavně o: "Děti, teď vám něco povím o jaderných zbraních." A to je samozřejmě nanejvýš aktuální téma, ale nesedlo mi celkové pojetí, přístup, obsah. Jde z toho až příliš cítit, že je to jen něčí fabulace na papíře, která se jen snaží prezentovat svoje postoje a myšlenky, které jakkoliv jsou velkolepé, možná měly skončit u přednášek, ne jako román, protože tenhle není moc dobrý. Tím chci i říct, že Kurtovo psaní v tomhle aspektu hodně zestárlo a utvořilo kráter, který dost odděluje 'Kolíbku' od toho, jako co se prezentuje. Ale i proto jsem se jí roky vyhýbal, protože jsem očekával podobnej průser.