Kolik váží Matylda
Jiří Holub
Sluníčko zase svítí jako praštěný, holubi pijou vodu z kašny na našem náměstí a na tý kašně sedim já s Hermínou, kejveme nohama a lížem tu nejlepčí zmrzku, co jsme si koupili u starýho Boučka. Hermína už baští kornout a ty holubi maj na něj asi taky chuť, protože se tady kolem ní šmodrchaj a dělaj takový to vrkú, vrkú. Já mám holuby rád. Jsou celý šediví a furt maj kolem sebe spoustu kamarádů. Najednou se na mě Hermína podívá, volízne si prst, kde má trochu zmrzky, a zeptá se: „Ty, Votrubo, kolik asi může vážit Matylda?“ *** Třeťák Kája umí kdeco. Vládne skvělou dětštinou a dokonale komentuje všechno, co vidí. Ale to o Matyldě neví. Jenže otázka, kterou mu položila spolužačka Hermína, je pro něj zásadní. Hodlá ji zodpovědět stůj co stůj. Pro svou nejlepší kamarádku by totiž udělal cokoli. Proto se pustí do trochu nebezpečného a ještě víc bláznivého úkolu. Lehké to nemá ani trochu, tomu můžete věřit…... celý text
Přidat komentář
"Matylda" má nevýhodu, že byla čtena/poslechnuta jako druhá kniha od pana Holuba. První byla Mstivá Soňa a ta byla skvělá (do velké míry i naprosto fantastickým výkonem Davida Novotného). Matylda bohužel její úrovně nedosáhla. Oceňuji však, že Jiří Holub přibližuje vtipnou formou vážnější témata, jazyk jakým je příběh Káji vyprávěn bude děti určitě bavit. Jen jsem měla někdy pocit, že se hlavní hrdina chová na méně než nějakých 8 let, ale možná to bylo dáno jeho životní situací. Pro děti určitě super, mě tolik neoslovila, ale David Novotný je stále výborný.
Příjemné a pro všechny věkové kategorie vtipné čtení. Adoptovaný kluk v hlavní roli je vynikající nápad, vyprávění je správně dětsky peprné a ani chvilku nenudí. Po Mstivé Sonie další velmi povedené dílko.
O knížce mi vyprávěla známá, že ji četla dětem a dost se u ní všichni nasmáli, ať ji časem taky s dětmi čtu. Zahlédla jsem ji v knihovně, tak jsem ji zkusila (zatím sama, děti jsou na to ještě malé) číst. A byla jsem dost zklamaná. Kniha je vtipná, ale úplně to není ten humor, co mám ráda. Nedokážu se zasmát situaci, kdy někdo strčí toho druhého do popelnice a ještě s ní zatočí. Víc mi ale vadilo, kolik tam bylo sprostých slov. Vím, že je děti budou znát ze školy, to ale neznamená, že by se s nimi měli setkat i v knížce.
Jako hodně oddechová knížka pro dospělý to není špatný, ale nějak si nedokážu představit, že bych knížku za tři roky četla synovi.
Od autora jsem nedávno četla Zádušní mši za hraběnku, ta se mi líbila moc. Škoda, že tohle ne.
Poslech audioknihy
Na první pohled až groteskní příběh malého adoptovaného chlapce Karla, na kterého si zasedla jeho starší a velice tlustá spolužačka Matylda... Pozorovat svět očima tohoto chlapce bylo velice poučné i pro dospělého čtenáře/posluchače.
Kniha je psána z pohledu třeťáka Káji, který má svůj osobitý styl vyjadřování. A hlavně vtipné prupovídky.
Příběh je o tom, že s kamarádkou Hermínou uvažují, kolik asi váží jedna strašně tlustá holka u nich ve škole. Jenže zvážit ji není jen tak, obzvláště když nikoho nemá ráda a všechny jen šikanuje... Jo, zní to trochu děsivě, ale o to překvapující je zpracování, které je svižné, zábavné a určitě se nejednou zasmějete.
Jako ročník 1977 jsem úplně mimo cílenou skupinu čtenářů :) Ale po přečtení knihy Prostě na mě zapomněli, jsem začala být zvědavá na další knihy Jiřího Holuba a pohádky čtu ráda ... Pravda čekala jsem úplně jinou knihu, ale možná i proto jsem byla skutečně překvapená, jak skvělým a humorným způsobem autor vysvětluje dětem tak obtížná témata. Včera jsem začala číst Vzpouru strašidel a taky můžu vřele doporučit, "Mstivá Soňa a Zádušní mše" už na mě čekají v knihovně :)
Výborně napsaná kniha - nikdy bych nevěřila, že tak ošemetné téma dokáže někdo zpracovat s tak přirozeným vtipem.
Pěkná čtivá knížka, nad kterou se zasmějí děti i dospěláci, třebaže asi na různých místech. Mstivá Soňa se mi ale přece jen líbila o chlup víc. :)
Milá a vtipná knižka o adoptovanom černoškovi. Vadí mi ale, že prekladateľka premiestnila dej na Slovensko. PS: na Spišskom hrade návleky nedostanete.
Pět hvězdiček nestačí. Moc jsem se pobavila. Teď se bavím podruhé, čteme ji s vnukem. Já to pořád říkám, že my dospělí si děláme starosti s prkotinama. Starosti dětí jsou mnohem vážnější. Zde ovšem podané s humorem a nadhledem. Příběh prožíváme očima třeťáka Káji.
Říkaj: "Ty vole! Viděls dneska Maskodonta? Ta ti jednu natáhnout, tak ti zlomí samici!" nebo tak nějak. Už se těším do šestky, taky budu moc říkat Ty vole! A to i holkám.
Tomu,kdo se chce dozvědět kdo je to Maskodont,co je to torádor, samice a poberťačka, tomu mohu knihu vřele doporučit.
Perfektní knížka nejen pro děti, která pošimrá bránici a ukáže, že problémy nás dospělých jsou úplně nicotné proti starostem našich dětí :-)
Skvělá dětština Jirky Holuba mi zase rozesmála duši. Dobré nápady, skvělý náboj - adoptovaný Karel, co je taky náš mne stoprocentně pobavil. S ilustracemi Jury Martišky jde o velmi povedenou knížku - ti dva se hledali, až se našli!
Kvůli jazyku (čechákovštině?), který se mi nelíbí ani v běžném životě, a jiné knihy odkládám po první stránce, musím dát za tři. Navíc pokud bydlí blízko babičky a Frýdku (F-M na Moravě), tak nevěřím, že by takto dítě odsuď mluvilo. Aspoň těch několik desítek dětí kolem mě, takto nemluví. Možná, že dětský domov byl někde v Čechách. Jinak jde o vtipnou knihu, která skrývá různá témata a doporučuji přečíst si ji.
Autorovy další knížky
2015 | Prostě na mě zapomněli |
2011 | Zádušní mše za hraběnku |
2011 | Jak se zbavit Mstivý Soni |
2009 | Kolik váží Matylda |
2010 | Vzpoura strašidel |
Pro čtenáře od 8 let. Kniha je psaná jazykem třeťáka Káji, který se dostává do mnoha šlamastyk, především díky Matyldě, poněkud těžkotonážní sedmačce. Pobavila jsem se.