Oko světa 1
Robert Jordan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30241/kolo-casu-oko-sveta-30241.jpg
4
92
92
Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí. Ve třetím věku, věku proroctví, jsou svět a čas v rovnováze. Co bude i co je by mohlo padnout do rukou Stínu.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , NávratOriginální název:
The Eye of the World, 1990
více info...
Přidat komentář
Velmi zdařilá fantasy, nedivím se, že patří mezi legendy žánru. I když se zpočátku většinou nic zásadního a dramatického neděje, napětí a tajemství je tu neustále přítomné. A pak se náhle děj rozjede natolik, že se kniha nedá odložit. K postavám si člověk také rychle najde cestu, i když až na Randa a jeho kamarády nejsou nijak snadno čitelné – ale to souvisí s výše zmíněnou tajemností a je to tak pro knihu jen dobře. O kvalitách a žádanosti knihy nepřímo svědčí už jen ty ceny, za které se prodává v antikvariátech. Nebo to, že je skoro pořád vypůjčená – teď musím kdovíjak dlouho čekat na druhou část tohoto dílu :-/ .
Knížku jsem objevila díky seriálu a moc mě bavila (přiznávám, někdy čtu young adult, a to není těžké překonat; navíc případná klišé ve srovnání s klišé v young adult blednou :D). Málem jsem se nechala odradit komentáři, ve kterých se říká, že kniha připomíná Pána prstenů, kterého jsem nedočetla. Tak jen pro jistotu - za mě ho připomíná námětem, ale rozhodně ne rozvláčným stylem. :-) Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.
Jako by to vytvořil počítač na základě vygenerovaných dat "co je nejlepší v dějinách fantastiky". Klišé sem, klišé tam, nic, co by tu už před tím nebylo, naprosto průměrný styl. Další knihy určitě číst nebudu.
Ačkoliv jsem věděl, do čeho jdu, přesto vlastně docela zklamání. Ovšem mám za sebou teprve půlku první knihy, takže ještě brzo sundavat kalhoty, když brod je bůhvíkde.
Každopádně zatím mě Robert Jordan neuchvátil světem ani stylistikou, což jsou v mém případě ty nejlepší ingredience pro kvalitní příběh. Přijde mi, že se až příliš okatě snaží o osudovou epiku a nechtěně tak sklouzává do kýčovitého patosu. Jako by chtěl mermomocí rovnou z fleku pokořit pana Tolkiena, ale chyběla mu k tomu literární erudice i slovní zásoba. Podobně jsou na tom archetypální postavy, jejichž teatrální vystupování působí málem až křečovitě, pročež jsem občas musel přivřít oko, abych je začal brát vážně.
Na co si ale rozhodně stěžovat nemůžu, je dějová osnova, jelikož těch zvratů má tři sta osmdesát stran právě tak akorát. Jen se děsím množství figur a jejich rozdělení, protože při představě, že budou sledovány všechny jednotlivé osudy, mě jímá maličko hrůza. Uvidíme, jak si s tím další vývoj událostí poradí.
Konečně jsem se do tohohle kolosu pustil.
A stejně jako u všech "velkých" děl, i do tohohle jsem šel s velkým očekávání. Vždyť něco, co je fanoušky celá léta nesmírně opěvováno, všude skloňováno a vynášeno do nebes, musí být dobré, ne ? No - není.
První díl Knihy "Oko Světa" je naprostá, ale skutečně NAPROSTÁ kopírka Společenstva Prstenu. Úplně se vším všudy, jenom ten prsten tady chybí. Dokonce i kluci z vesnice, kteří jsou hlavními hrdiny příběhu, se chovají přesně jako Hobiti v Tolkienově story. Nebudu opisovat co všechno je s prvním dílem Pána Prstenů podobné, protože bych vypsal absolutně všechno.
Mínusem knihy je Jordanův spisovatelský styl. Do nekonečna natahovaná a složitě stavěná několikanásobná souvětí nepřispívají k tomu, abyste se začetli a aby příběh hezky plynul. Naopak je hrozně těžké tenhle styl strávit a spoustu pasáží jsem si musel přečíst znova, abych pochopil co vlastně Jordan tím nekonečným souvětím chtěl říci.
Dále - na to, jak je kniha rozsáhlá, se v ní v podstatě vůbec nic nestane a děj, který tu zabírá téměř 400 stran, by se bez jakýchkoliv problémů a ústupků k ději, charakterům a atmosféře dal vměstnat na takových 80 stránek.
Sice to vypadá, že si tu jen stěžuji, ale na rozdíl od Společenstva Prstenu, které je jednoznačně špatně napsaným paskvilem bez děje a bez logiky, mám z Oka Času pocit, že zde třímá velký potenciál, který se v dalších knihách může podařit rozvinout v něco vážně velkého. No, uvidíme. Já to zkusím dál.
Zase lituji toho, že nejde dát 3 a půl hvězdy. :) Trochu pomalejší rozjezd, ale jinak není co vytknout. Jsem zvědavá, zda se z toho v dalších dílech vyklube nějak pozměněná Artušovská legenda či snad něco úplně jiného. :) Rozhodně do dalšího dílu jdu.
Vcelku pěkné fantasy. Určitě budu číst dál.
Nicméně jsem čekal, že mě to chytne více a budu honem honem chtít přečíst další.
Třeba Drizzta od Salvatoreho jsem přečetl již skoro všechny díly.
Ale věřím, že si nakonec přečtu všechny.
Tímhle hodnotím i následující díly: Příběh sice měl potenciál, ale charaktery postav dílo zničily. Nevím, zda je to nějaká móda vytvářet slabomyslné, hloupé a nudné hlavní hrdiny. Kterým samozřejmě vše vychází a získají, po čem touží - prostě protože se spisovateli chce. Na druhou stranu to s písmenky spisovatel umí, takže vás vtáhne do děje.
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Tak za prvé, co mě u fantasy vždy rozčiluje, je označení černé a bílé. Tedy hlavně té černé, temné, kde musí být záporňák, který má pod sebou výkvět zrůd a jen o zlu smýšlejících bytostí. Mám raději charaktery, které nejsou tak jednoznačné. Ale to předbíhám, protože je přede mnou ještě dost dílů a vše se může změnit. Třeba se taková Aes Sedai a jím podobní, ještě vybarví. Za druhé, jak je již zde uváděno - přílišná rozvleklost někdy ubíjí. Budiž autorovi, ale přičteno k dobru, že popis některých věcí, není ke škodě a pomáhá dotvořit atmosféru, nebo ještě lépe, pocity postav. Za třetí (a vlastně se to vztahuje k bodu 2) se na takto vcelku nemalá kniha, nedostala v příběhu moc daleko a jako samostatná kniha působí spíše jako prolog. Přesto všechno se těším na další díl, protože Jordan umí psát a když už o něco jde, dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Uvidíme, jde přece o klasiku...
Kniha je ze začátku dost rozvleklá a v úvodních pasážích jsem se ztrácel ve jménech a postavách. Jakmile se družina vydá na cestu, tak příběh začne být mnohem zajímavější a čtivější. Kniha trpí tím, že jde o první díl, tzn. uvádí vás do nového světa a tím pádem se hodně věcí vysvětluje a popisuje. Další knihy budou doufám mnohem lepší.
Líbila se mi moc, děj plyne pozvolněji, ale kdo nikam nespěchá, knížku si užije..po těžkopádnějším začátku fakt fajn fantasy čtení :-))
Tahle série pokupě v knihovně vypadá moc dobře, ale z čtenářských dojmů převládne rozmrzelost – to, co se líbí, je ubité okolní rozvleklostí a zanikne v délce nafouknuté do nekonečna větveným prázdnem. Celé to působí dojmem, jako by se autor žádné věty, kterou už jednou vymyslel, nedokázal vzdát a musel ji tam nacpat. Skalní fandové fantasy tohle monstrum zvládnou, každopádně posedlost druhu načnu-dočtu se tady mnohonásobně nevyplatí.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Oko světa |
| 2019 |  Kolo času 0–14 (komplet) |
| 1998 | Oko světa 1 |
| 2016 | Bouře přichází |
| 2017 | Vzpomínka na světlo |
"Kolo času tká vzor věků a vlákna která používá, jsou životy. Ale není daný přesně - tedy vzor. Aspoň ne vždycky. Pokud se nějaký člověk pokusí změnit běh svého života a vzor na to má místo, Kolo prostě tká dál a vetká i příslušnou změnu. Pro malé změny je vždycky místo, ale občas vzor velkou změnu jednoduše nepřijme, bez ohledu na to, jak moc se budeš snažit."
Téměř totožně jako Tolkienovi hrdinové (místo Gandalfa je tu Aes Sedai Moirain, Aragorn se tady jmenuje strážce Lan, trolloci a temné postavy na koních se nápadně podobají skřetům a nazgûlům) putuje krajinou skupina čtyř mladých vesničanů z Dvouříčí. Hrdinové společně utíkají před prastarým zlem, jejich cesty se scházejí a rozcházejí a tak jak Kolo času tká osud světa, odvíjí se i osudy Randa, Mata, Perrina a Egwain.
Autor je ve svém díle velmi popisný a hlavní hrdiny má až dětsky naivní, ale představuje svět, kde kromě velkého množství postav, nedoložených pověstí a snových pasáží postupně odkrývá historii a mytologii světa s osobitou magií - ženskou a mužskou. Zhruba do konce druhé třetiny je to spíše rozvláčný prolog, pak teprve se děj rozběhne, ale vzhledem k rozsahu série je to asi pochopitelné.
Poslouchala jsem jako audio a rozvleklost příběhu mě i přes kvalitní přednes Pavla Soukupa občas trochu uspávala.
Nebylo to špatné, ale velmi zdařilou fantasy bych to nenazvala. Přesto si časem pokračování pořídím.