Vzpomínka na světlo
Brandon Sanderson , Robert Jordan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342311/bmid_vzpominka-na-svetlo-K1n-342311.jpg
5
94
94
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemí, aby se přidali k Randu alThorovi, nebo zabránili jeho plánu rozbít zámky na věznici Temného – což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva. Egwain, amyrlinin stolec, se přiklání k první možnosti. V Andoru se trolloci zmocní Caemlynu. Ve vlčím snu Perrin Aybara bojuje se Zabíječem. Mat Cauthon přijíždí do Ebú Daru, kde má v úmyslu navštívit svou manželku Tuon, nyní Fortuonu, seančanskou císařovnu. Celé lidstvo se nachází ve smrtelném nebezpečí – a o výsledku se rozhodne v samotném Šajol Ghúlu. Kolo se otáčí a věk se blíží ke konci. Poslední bitva určí osud světa.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Fantom PrintOriginální název:
A Memory of Light, 2012
více info...
Přidat komentář
Slovo monumentální se mi rázem jeví jako málo výstižné k jednoduchému popisu toho co jsem právě přečetl.
Sanderson ve finálním díle zdá se vytáhl své největší zbraně. Poslední díl z pera Jordanova nástupce je tedy nebývale promyšlený, se schopností detailně dotáhnout všechny dějové resty do konce a s uměním přednést čtenáři nejen epický popis bitevní vřavy, ale i mnoho zajímavých příběhových překvapení.
A tak přesto, že mi v této sérii nejvíce chyběl právě Jordanův styl, kterým by se celá sága uzavřela (pár dílů jsem si na něj zvykal, ale nakonec jsem si ho oblíbil), nezbyde mi než smeknout i před Sandersonem a zároveň poděkovat oběma autorům za výjimečný zážitek a za to pravé epické fantasy, jaké pod jejich rukama vzniklo a za "chvilky", které jsem s jejich tlustopisy poslední rok střídavě trávil.
Naprosto epické zakončení grandiózní série Kola času. Byl jsem si jistý, že Sanderson nezklame a finiš bude stát za to.
Skoro celá tato kniha navozuje dojem závěrečné kapitoly. A že není zrovna krátká. Oceňuji zvlášť kapitolu samotné bitvy a pochybuji, že ještě někdy budu číst epičteji popsabý střet dvou armád. Ne, že by bitva byla vylíčena zcela perfektně, ale její rozsah je sám o sobě neuvěřitelný.
Je potřeba zmínit i fakt, že všechny hlavní postavy série naprosto důstojně zakončily jak svůj vývoj, tak uzavřely veškeré postranní dějové linie (přestože třeba Padan Fain byl poněkud křečovitý a z rychlíku). Samozřejmě je spousta věcí, které jsou ponechány minimálně napůl otevřené, ale přesně jen tolik, aby mi to sedlo do noty. Opravdu hodně plusových bodů si autor připisuje i za ukončení, které je velmi uspokojivé a zároveň není přeslazený happy end. Já bych byl ještě trochu tvrdší, ale uznávám, že tady byla odvedena po čertech dobrá práce.
Samozřejmě si najdu i pár věcí, které vytknu. Stejně jako v předchozí knize mi moc neseděla linka Perrina,vlků a Zabíječe. Také se najde pár věcí, které působily až zbytečně příhodně a poplatně autorovým potřebám. Také některé na poslední chvíli představené postavy nebyly úplně stoprocentní.
V nějakém vakuu bych se rozhodoval, jestli hodnocení 4,5 zaokrouhlit nahoru nebo dolů. Ale Vzpomínka na světlo neuvěřitelně těží z prakticky všech předchozích dílů mamutí ságy. Dílky tu jako puzzle zapadají na svá místa a díky tomu kniha přinášela neobvykle silný pocit uspokojení. Tedy dávám jasných 5* a je dost pravděpodobné, že až příběh Kola času trochu pozapomenu, zkusím tuhle horu textu zdolat znovu. Určitě je to jedna z mých oblíbených sérií.
Jak jsem se během toho roku a něco těšil, až tuhle obří fantasy sérii dočtu, tak teď jsem smutný, že už to všechno skončilo. Ale že to byla skvělá jízda. S tak epickým a rozlehlým světem jsem se snad kromě Tolkiena ještě nesetkal. To množství postav, ve kterých jsem se tolikrát ztratil. To množství dějových linek a tolik lidských osudů. Klobouk dolů před Robertem Jordanem, že dokázal ve své hlavě vytvořit něco tak epického a neméně i před Brandonem Sandersonem, že tohle dílo dokázal tak zdárně dokončit.
Velké díky pánové, za skvěle strávený čas...
A na závěr jedna z mnoha hlášek, mého nejoblíbenějšího hrdiny Mata, u kterých jsem se vždy od srdce zasmál:
Krev a zatracenej popel. Dokonce i mrtvá ženská se mnou zachází jako Nyneiva. Kde se to učily? Byly to nějaké tajné hodiny?
Tak to byla zatím asi moje emocionálně nejnáročnější kniha jednoznačně proto, jak moc mi hrdinové série za tu dobu, co jsem s nimi strávil, přirostli k srdci.
A jelikož je to poslední díl, dovolím si pár poznámek k celé sérii. Je to především krásná romantická pohádka pro dospělé, v níž dobro přes veškeré peripetie nakonec zvítězí nad zlem. Bylo by ale chybou nevidět, že tahle série má hlubší záběr (ostatně co může být hlubší téma než otázka dobra a zla), nejde v ní jen o to čtenáře pobavit. Máloco z toho, co jsem zatím četl, dokázalo tak dobře poukázat na tu spoustu předsudků, kterými jsou mezilidské vztahy zahlceny - předsudky mezi muži a ženami, vůči cizincům, vůči komukoli, kdo je jiný. A také na to, kam až můžou hloupé předsudky vést. Velká část záporných postav pak představuje různé, velmi dobře propracované typy psychopatických osobností pohlcených svým narcismem, touhou po moci nebo potřebou ničit, neschopných soucítit a spolupracovat. A nechybí tu ani jemný humor, vyplývající především z rozdílného způsobu myšlení mužů a žen, byť v posledních třech Sandersonových dílech už se vyskytuje téměř jen v Matově dějové linii.
Největší vadou celé série v mých očích je, že je vlastně postavena na tom, že si významné postavy mezi sebou nepředávají informace. Pokud se jedná o nepřátele nebo konkurenty v mocenském boji (i v tom na těch nejnižších úrovních), pak je to pochopitelné, ale tady si ani životně důležité informace často neposkytují dokonce ani přátelé a spojenci. Spousta nebezpečných situací by nevznikla, pokud by to bylo jinak. Jenže pak by ani tahle série nemohla být tak dramatická, což si Jordan i Sanderson dobře uvědomovali.
Další nedostatek - ale v tom se zřejmě s většinou čtenářů neshodnu -spočívá v tom, že sérii nestihl dokončit sám Jordan. Pak by sice možná měla 16 nebo i 20 dílů, ale pečlivě promyšlených a napsaných. Sanderson přes veškerou proklamovanou úctu k původnímu autorovi a duchu jeho díla zvláště poslední díl poněkud odbyl. Většinu úsilí zaměřil jen na dějovou stránku, chybí tu jemné Jordanovy finesy, mnohé zápletky a dějové zvraty jsou tak nějak ušity horkou jehlou a nejsou dostatečně smysluplně vysvětleny, občas se tu vyskytnou i zjevné nelogičnosti, o omezené psychologické propracovanosti postav a jejich myšlení a chování nemluvě. Přes tyto nedostatky ovšem stojí za to se do celé série pustit. Vřele to doporučuji všem fanoušků žánru a myslím, že ani ti, kdo fantasy neholdují, zklamaní nebudou.
Výborná fantasy séria. Niektoré časti boli slabšie, ale celkovo skvelé. Veľa postáv, veľa osudov (ktoré bolo potrebné naplniť), veľa miest, nádherný svet s rôznymi národmi,... niekde nebolo všetko dopovedané, ale pri tak rozsiahlom deji ani nie som prekvapená.
Vedle předchozích 3-4 dílů mě tenhle poslední asi nejvíce "unavil", především přeskakováním pohledů mezi jednotlivými postavami a výjevy. Už mě pravidelně napadalo, že vážně chci konec.
Ale i tak musím nechat, že to byla dobrá kniha. Přišla spousta více či méně čekaných zvratů a neudivuje mě, že má tahle fantasy série tolik přiznivců vzhledem k tomu, že člověk má tendenci si pamatovat začátek a konec a ty tu byly skvělé (rozhodně lepší jak střed).
Nevím, jestli budu doporučovat sérii dál, i když vlastního přečtení určitě nelituji.
Po roku som dočítal túto mohutnú sériu. Nachádza sa v nej pár slabších článkov. Ale ako celok je neuveriteľná. Sú tam nádherné momenty, ktoré mi priniesli zimomriavky po celom tele. Jordanov svet je úchvatný a nemyslím si, že niekto iný ako Sanderson by dokázal dokončiť toto dielo. Ďakujem za to. Bola to nádherná cesta. Priletel ako vietor, ako vietor sa dotkol všetkého a ako vietor odletel preč.
Skvělé zakončení série, ale konec byl příliš rychlý. Sanderson to chtěl mít už asi rychle za sebou.
Úchvatné
Jedna z NEJLEPŠÍCH SÁG fantasy!!
Jenom jedno mě mrzí. Že už je konec.
A je tu konec a tím pro mě začína další hledání něčeho podobného abych nějak anuloval tu nespavost s bolestma.
Ne že bych od toho něco extra čekal, ale tohle bylo obrovské zklamání.
To vážně psal Sanderson ?
Celá kniha je zaplněna pouze šosácky suchým nudným popisem přesunu armád a vojenských tažení. Smrt hlavních postav je zde většinou zmíněná jen tak, mezi řečí a naprosto bez zájmu. Celé je to mnohem nudnější než statě z učebnic dějepisu z dob komunismu.
Tak trochu jsem při čtení předchozích, většinou vyloženě špatných, třinácti knih čekal, že ta dějová i vypravěčská prázdnota bude vykoupena monumentálním závěrem, který mi vytře oči. Nebyla. Zde se plně ukázalo, že Jordan v třinácti ultra tlustých bichlích nebyl schopen vybudovat naprosto nic.
Všechny postavy dojedou své předvídatelné a naprosto rovné dějové linky do konce, bez překvapení a bez vzrušení. Rand si zabojuje s nějakou entitou, zalezlou v noře tím, že si s ní předává představy a haluze. Zbytek hlavních postav jen úmorně, nekonečně a pořád dokola seká jen do šedivé masy tupých a bezejmených troloků.
A nic víc tu není.
Celé je to strašně odosobněné, neprožité, nezujaté. Stovky možností, jak to celé vygradovat do velkého, opepřenho finále, plného emocionálních momentů, jsou zakopány a pohřbeny.
Jednu hvězdičku dávám za to, že zde skutečně několik momentů, které moji pozornost dovedly upoutat, bylo. Některé minoritní, krátké pasáže se povedly, to přiznat musím. Ale.
Celé to působí stylem - "Armády jdou sem, armády jdou tam, tahle postava umřela, armády jdou tam, armády jdou sem, nazdar, hotovo, jděte do háje čtenáři."
Tohle je fakt závěr téměř třicetileté práce a "největšího fantasy eposu všech dob" ?
Už o tomhle literárním šmejdu nechci v životě slyšet.
Jeden z největších odpadů fantasy žánru.
Ačkoliv šlo o poslední díl celé ságy, byl poněkud pomalejší, než jsem čekal a popisy některých dílčích bitev v první části byly poněkud nudné. Závěr ale strhující a zajímavý. Kniha ukazuje rovněž, že je možné se sjednotit především tváří v tvář nepříteli, ale je težké být jednotný později. Pozitivně rozhodně hodnotím různé vize možných budoucností, vlastně takové malé, dílčí ale hezké příběhy. A zajímavý je osud konečný Randa, který bych si asi sám vybral, být v jeho situaci (a potenciálně by umožňoval i alespoň nějaké, byť menší a méně dramatické pokračování příběhu, to byla ale nesměl být hlavní autor po smrti; kdo ví, třeba někdy něco ale napíše Sandreson).
Určitým zklamáním tohoto dílu (ale vlastně i celé ságy) je určité opomenutí jiných oblastí než kde se odehrává většina děje - tedy především Šary a Seanchanu. Zvláště chyba je to v případě Seanchanu, kde vlastně není vysvětleno co se stalo s Vežemi půlnoci a k čemu vlastně byly.
Na druhou stranu komplexita geografie i historie světa Kola času je fenomenální a Jordan (a asi i Sandreson) si za to zaslouží velkou úctu.
Po několika letech jsem dočetl tuto monumentální ságu. Sice to byl běh na dlouho trať, ale velice příjemný a zábavný.
Některé knihy této ságy byly horší než jiné, nebo aspoň její části. Nejvíce mě bavili části, kde vystupovali Zaprodanci.
Co se mi líbilo dále byl vývoj v podstatě všech hlavních postav, jak Randa, Mata a Perrina, tak samozřejmě dívčích hrdinek jako Egwain, Nyneivy a Elain. Skoro všechny postavy mi svým způsobem přirostly k srdci.
K samotné knize Vzpomínka na světlo. Celá kniha popisuje událost ke, které se schyluje v průběhu všech dílů, k Tarmon Gaidonu, Poslední bitvě. Tato kniha je ze všech nejdelší a už zde opravdu není čas na žádné velké hrátky. Sledujeme zde několik armád, které svádí souboje se silami Stínu. Nejvíc mě překvapilo, když se objevila neznámá armáda, ze které se vyklubali Sařani vedeni jedním ze Zaprodanců.
Samotný souboj s Temným a celkový vývoj události v Jámě smrti byl dechberoucí.
Podle mě je tato skvělá sága dost podceňovaná a hlavně není v tak velkém podvědomí (aspoň v ČR) jaké by si zasloužila. Je pravda, že je to opravdu obrovská sága, která se nečte úplně nejsnadněji, hlavně z důvodu slabších částí či přímo dílů. Ale pro mě zůstane v srdci napořád a budu jen vzpomínat na ty skvělé příběhy, které si hrdinové museli prožít.
Nejlepší události z celé ságy: Dýka s rubínem a útěk ze Shadar Logothu. Bitva ve Falme. Bitva u Dumajských studní, kde se předvedli Ašamani v plné síle. Očištění saidínu. Záchrana Moirain z Věže Gendžei. Poslední Randův souboj.
Tak...a je konec. Po několika letech, kterými mě v kratších či delších intervalech tato sága provázela, nastává ticho. Fantasticky vystavený příběh, pestrá paleta hlavních hrdinů, kde si každý najde "toho svého" a bude-li mít štěstí, právě on přežije. Poslední díl je hlavně obrovskou, epickou bitvou. Je plný bolestných ztrát i vyplnění nadějí, které se zdály být nesplnitelné, překvapení v přerodu některých postav a úplně nakonec KONEC. Trochu smutné, s pocitem promarněné šance, přesto asi nejlepší řešení, na jaké Brandon mohl připadnout. Svoboda....
Komentář obsahuje vztahy mezi postavami.
Nejvelkolepější sága všech dob je u konce. První kniha série Kolo času se mi dostala do rukou před mnoha lety a okamžitě si mě získala stejně jako její hrdinové. Léta ubíhala, knihy přibývaly, a já tak stále mohl vcházet do světa této epické ságy a zažívat nová a nová dobrodružství postav, které mi přirostly k srdci více, než u jakékoli jiné knihy, co jsem kdy četl. Jako bych je znal osobně : Čestný a všem přátelům vždy věrný Perrin, který běhal s vlky a své srdce navždy věnoval hrdé Faile, která jeho lásku plně oplácela, vždy veselý, na pohled lehkomyslný Mat, který měl až kouzelnou moc dostat se do každého maléru a následně z něj zázračně vybruslit a svým šarmem dokázal získat i samotnou Tuon, ženu tak odlišnou od všech, co kdy předtím potkal, Rand, Drak Znovuzrozený, který nesl na svých ramenou tíhu celého světa a postupně se vyvíjel v muže, kterým se měl stát a který byl navždy svázán s trojicí žen, neohroženou děvou oštěpu Aviendhou, vyjímečnou, obrazy vidící Min a vznešenou, spravedlivou budoucí královnou Elain, Moirain, vždy klidná, vyrovnaná, inteligentní žena mající po boku svého strážce, nemluvného avšak mimořádně čestného a nezdolného Lana, který ve svém srdci našel lásku k mladé vědmě Nyneivě, té, co se nikdy nevzdávala a vždy pomohla ostatním, Egwain, která dozrála v nejvznešenější a nejrespektovanější amyrlin, co kdy žila, milující Gawyna, který by za ní obětoval kdykoli svůj život, ctihodný Galad, který za všech okolností dělal to, co bylo správné a jehož srdce získala vznešená, obětavá Berelain, která mu na oplátku dala to své, nezlomný Tom, co byl mnohem více než "pouhým" kejklířem, Siuan, jasně dokazujíc, že ani utišení ji nemohlo zlomit, Gaul, který se smíchem bojoval na místech kde většina lidí vřískala strachy, zaprodankyně Lanfear, jejíž nadpřirozenou krásu vyrovnávalo jen zlo, které nosila ve svém srdci a spousta a spousta dalších postav, jejichž jména a činy nikdy nezapomenu. Mohl bych tu napsat knihu pocitů a zážitků, co ve mně sága Kola času vyvolala, a stejně by to bylo málo. Děkuji Robertu Jordanovi za to nejlepší co jsem kdy četl a následně Brandonu Sandersonovi, že mohl ságu dopsat, když se Jordan vydal psát knihy na nebesa. Nechť ho Světlo opatruje, jeho dílo nebude nikdy zapomenuto.
Poslední kniha série odložena, slzy stékají po tvářích. Co dodat? Snad jen - Děkuji, mistře.
Sérii jsme si šetřila přesně dva roky a poslední díl byl excelentní. Napsat celý jeden díl o poslední bitvě, opravdu nechápu, já bych zvládla napsat tak deset stránek. Kdo umí, ten umí.