Komedianti
Graham Greene
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432013/bmid_komedianti-uEF-432013.jpg
4
38
38
Príbeh Komediantov sa odohráva v exotickom prostredí, v ťaživej, dusnej atmosfére černošskej republiky Haiti, kde vládne prezident-tyran, kedysi vidiecky lekár Papa Doc, ako ho nazývajú, a jeho krutá tajná polícia Tontoni Macoute. Vo vlastnom strachu každého upodozrievajú zo štátu škodlivej činnosti, nikto nie je pred nimi v bezpečí, malý človek z ulice práve tak ako minister. V krajine, niekdajšom turistickom raji, vládne bieda, hlad, hrôza a strach. Do tohto prostredia sa vracia dobrodruh a hotelier Brown z New Yorku, kde sa márne pokúšal predať svoj hotel, vracia sa k svojej milenke, manželke veľvyslanca istého Juhoamerického štátu a ku kedysi výnosnému hotelu, hostí v ňom teraz nenachádza, len mŕtvolu bývalého ministra sociálnej starostlivosti, ktorý zo strachu pred pomstou Papa Doca a Tontoni Macoute našiel jediné východisko v sebevražde...... celý text
Přidat komentář
Osoby a motivácie ich konania pod tlakom všadeprítomnej diktatúry moci sú, žiaľ, vykreslené dosť plocho. Veľa priestoru dostávajú milenecké hádky, ktoré však nerobia postavy plastickejšími, ani neposúvajú dej. Uvítal by som hlbší náhľad do totalitného prostredia a dusna vytváraného tajnou políciou. 70%
Na rozdíl od některých recenzentů myslím, že tento román se z tvorby G.G. vymyká. Pro jeho knihy je charakteristická mírná absurdnost, nadsázka a surreálnost. Někteří kritici mu to vytýkají a označují prostředí jeho knih jako "Greenland". V Komediantech jsem tuto "úchylku" nezaznamenal. Jedná se o realisticky "přízemní" líčení poměrů v diktatuře, proti které byl reálný socialismus (jak ho známe my) odvarem.
Hrdinové se vyvíjejí: Smithovi od naivního snílkovství k pochopení, že existují světy jim dosud neznámé, Brown od prospěchářské nezaujatosti k vynucené revoltě, Jones od lehkomyslného proplouvání životem k pozdnímu uvědomění si sebe sama.
Kniha je věrohodná, psychologicky přesvědčivá. Postavy nejsou černobílé, dokonce ani ztělesnění zla, kapitán Concasseur, nevyznívá jednoznačně negativně.
G.G. zřejmě zaujímal kritický postoj k americké zahraniční politice. To je ale na jinou diskuzi.
Občas mě některá kniha donutí jít dohledávat informace na Wikipedii a Komedianti k nim patří. Děj se odehrává na Haiti, v období diktatury F. Duvaliera (Papa Doc) a sledujeme příběh třech osob: hoteliéra, prezidentského kandidáta a odhodlaného skoro vůdce partyzánů. Je to velmi dobře napsaný příběh, kniha se čte dobře a vlastně mě i překvapila, očekával jsem totiž něco strašlivě nudného (tak je to kniha z roku 1966 - tedy asi klasika už) a ono ne :-) Ještě že je tady knižní výzva a potřeboval jsem knihu od autora jehož příjmení i jméno začíná na stejné písmeno, jinak bych tuto knihu z knihovny asi nikdy nevytáhnul a rozhodně nelituji a už pokukuji po dalším románu G. Greena, Tichý Američan.
Dovolím si nesouhlasit s doslovem, a to konkrétně "Román slučující vlastnosti napínavé četby s hluboce lidsky vážnou tématikou.". Nic takového!
Za prvé je román poměrně dlouhý, což ve spojení děje neděje s cestou hlavních hrdinů odnikud nikam začíná nudit. Za druhé chybí hlubší psychologické zamyšlení nad jejich motivací. Za třetí román ani nezkoumá život v diktatuře, pouze využívá vnějších charakteristických rysů.
Avšak to hlavní, co mě na knize zklamalo, je absence zajímavých postav.
Hlavní hrdina je neúspěšný hoteliér, který se v šedesátých letech 20. století vrací na Haiti do hotelu, který se v USA pokoušel neúspěšně prodat. Vzhledem k tvrdé diktatuře Françoise Duvaliera zemi opouštějí nejenom cizinci, ale i řada místních, což má za následek, že hotel přichází jak o hosty, tak o veškerý personál. V tomhle zoufalství hlavní hrdina navíc udržuje milenecký vztah s manželkou jistého diplomata, který je ale plný konfliktů a již méně romantického citu.
Dalšími obyvateli panoptika jsou manželé Smithovi, dočasně ubytovaní v hotelu, jež chtějí ve vyhladovělé Haiti šířit vegetariánství. Pokud autor potřeboval naivní pár sytých Američanů s doširoka překvapením z panující situace otevřenýma očima, poněkud to přehnal. Smithovi nepůsobí jako kontrastní prvek, ale jako párek bláznů.
O něco zajímavější postavou je údajný plukovník Jones, avšak i jeho angažmá (nechci prozrazovat zápletku) vyzní zcela do ztracena, až trapna.
Netvrdím, že je kniha zavrženíhodná. Pouze neshledávám důvod ji číst, neboť za mě nepřináší nic nového, poučného. Je dost možné, že k jejímu napsání autora inspirovaly vlastní zkušenosti z Haiti, kde často pobýval, avšak kromě jakési bezvýchodnosti na mě jeho dílo nepřenáší žádný jiný pocit.
"Jakou roli teď hraješ?" je otázka, kterou položí matka hlavnímu hrdinovi, když se s ní před smrtí naposledy setká. Díky knize má člověk jednak možnost pochopit něco málo z reality jihoamerických diktatur a jednak dostane příležitost zamyslet se nad tím, nakolik máme svůj život, jeho směřování a své možnosti ve vlastních rukou a nakolik se staneme jen stážisty ve vleku okolností a někdy i našich vlastních tužeb a přání, které nám brání vidět a naplno prožívat realitu. Prostředí diktatury není nijak povzbudivé, ale i tak jsem si knihu užila.
Greenovy knihy jsou zvláštní směsicí lehčího čtení a vážných témat. Svět jeho knih je svérázný, má svou zvláštní poetiku. I jeho hrdinové jsou osobití, greenovští. Není to čtení, které by mi nedovolovalo knihu odložit, na druhou stranu nedokážu jeho knihy ani nechat nedočtené. A rozhodně jsou psány s velkým nadhledem, mimořádnou spisovatelskou zručností a velmi sympatickým jemným humorem. Komedianti nejsou v tomto směru výjimkou. Je to skutečně zralý román.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura Haiti Střední Amerika společenské romány cizinci
Autorovy další knížky
| 1957 |  Tichý Američan |
| 1947 | Moc a sláva |
| 1994 | Lidský faktor |
| 1964 |  Ministerstvo strachu |
| 1961 | Náš člověk v Havaně |
Brown, Jones a Smith, podivná skvadra osobností se protne na jednou malém, ale tragickém místě v krušných časech kruté totality. Greene mě vždy dokáže přenést do daného místa, jako bych tam sám někdy byl, velmi plasticky ale také umí vykreslit různé lidské povahy. Jeho mistrovské psychologické pozorování postav se potkává nutně s politickými názory, které různé postavy zaujímají. Hledat v nich přímo Greena by bylo příliš naivní. Brown je sice katolík, který dle svých slov ztratil víru, ale lhostejným nezůstává, jedna věc jsou jeho slova, druhá jeho činy, které lze sotva prohlásit za lhostejné k osudům svých bližních, slovy jednoho haitského kněze ze závěru knihy:
„Církev odsuzuje násilí, ale ještě ostřeji odsuzuje lhostejnost. Násilí může být výrazem lásky, ale lhostejnost nikdy. Násilí znamená nedokonalou křesťanskou lásku, lhostejnost dokonalé sobectví.“ (s. 292)
A tak se zase nechá tato greenovská postava zatáhnout do soukolí děje, který je napínavý a překvapující. Postava majora Jonese je od počátku taková, že ji nelze přehlížet a nepřemýšlet nad tím, kdo to Jones vlastně je. Jak komentuje právě Brown na počátku příběhu, kdy se teprve lodí blíží k pobřeží Haiti, můžeme si vše spočítat dopředu, ale lidské jednání nás vždy může nějak překvapit, protože člověk není pianová klávesa, jak poznamenal Dostojevský slovy jedné své „podzemní“ postavy.
„Psychologie vždycky porazí pouhou matematiku,“ řekl mi jednou a rozhodně mě téměř pokaždé porazil. (řekl Jones, s. 31)
Smith, který doplňuje tuto románovou trojici, je bývalý prezidentský kandidát, vegetarián, který věří, že kyselost působící v lidech na základě jejich masožravectví, způsobuje jejich vášnivé jednání, mimo jiné také násilí. Možná na první pohled pomatený idealista se v průběhu děje také ukazuje jako člověk, který má své vlastní vášně, a dokáže se postavit za druhého, pokud je to třeba.
V románu jsou i další postavy, které by zasloužili pozornost, je to určitě Brownova milenka a manželka velvyslance Marta, nebo doktor Magiot, který působí inteligentním a velmi lidských dojmem, ale také čte Marxe a hlásí se ke komunismu, což v ostře pravicové totalitě není ze strany disentu zase takovým překvapením, že se utíká k něčemu, s čím nemá vlastní reálnou zkušenost, a proto neví, že se jedná o stejně nebezpečnou ideologii. Kde v těchto různých pozicích stojí Brown? Kde Greene? Je to vůbec podstatné pro pochopení románu? Zůstaňme na rovině vyprávění a uzavřeme tento komentář jedním citátem, který nechám k zamyšlení každému čtenáři Greenových románů. Někdo se totiž vyznává na smrtelné posteli, někdo mezi řádky románu slovy postav.
„Zoufalství a pravda jsou těsně spřízněny – zoufalému vyznání se obyčejně dá věřit, a jako není každému dopřáno učinit vyznání na smrtelné posteli, právě tak se jenom málokomu dostane schopnosti zoufalství, a já mezi ně nepatřím.“ (s. 89)