Komedie omylů
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/702/komedie-omylu-bqV-702.jpg
4
143
143
Jedna z nejranějších Shakespearových komedií je virtuózní situační fraškou, v níž hlavní postavy dvojníků rozpoutají kolotoč zěměněných identit a v němž nikdo neví, kdo je kdo. V tomto divadelně virtuózním kolotoči ztrát a nálezů nakonec manžel najde ztracenou manželku, bratr najde bratra, otec své syny a synové svého otce a svou matku. Jako každá shakespearovská komedie vypovídá Komedie omylů o zdání a skutečnosti, o iluzi a realitě, o tom, co se zdá být a co skutečně je. Všechny omyly se v závěru hry vysvětlí a život v Efesu se může vrátit do obvyklých kolejí. Stačí však jen nepatrně pootočit úhel pohledu, aby se bláznivý mumraj proměnil v absurdní, groteskní, téměř komiksový horor, odehrávající se ve velkém blázinci, jímž je jeviště svět.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2008 , AtlantisOriginální název:
The Comedy of Errors, 1593
více info...
Přidat komentář
Pre Komédiu omylov sú určujúce dve veci. Prvou je šíre more, ktoré sa badateľne prejavuje v situácii búrky a rozpadu rodiny, ale ktoré tu slúži aj ako metafora na neuchopiteľnosť a veľkosť sveta, na to neustále hmýrenie sa ľudí, na stratenosť človeka v ňom. Výstižne je to zobrazené v prekrásnej metafore:
Na tomto svete som len kvapkou vody,
čo v oceáne hľadá druhú kvapku,
a keď doň čľupne, aby ju v ňom našla,
rozpustí sa a stratí sama seba.
Tento leitmotív celej hry sa potom prenáša aj do rozprávania a do príbehov každého z členov rodiny i všetkých postáv, ktoré vždy poznajú len časť pravdy a nie sú schopné poskladať všetky dieliky skladačky do uceleného príbehu, a to práve kvôli svojej stratenosti a osamotenosti (sú ako kvapky v mori). Práve tým vznikajú početné nedorozumenia a komické situácie. Až spoločným úsilím sa na záver znovu ustanovuje kolektívny rozum celej rodiny, ktorá jediná je schopná vytvoriť pre človeka priestor a bezpečie uprostred nebezpečne komplikovaného sveta - toho šíreho mora. Namiesto kvapky, ktorá sa stráca v mori, sa tu vytvára prúd, ktorý je schopný rozprávať ucelený príbeh.
Druhým kľúčovým prvkom celej hry je zrkadlenie a rozdvojenie. Opäť je tu jasný obraz - zrkadlenie dvoch párov dvojčiat i celej rodiny, rozdelenej v detstve na dve časti. Aj samotné rozprávanie je ako rozbité zrkadlo, ktoré treba poskladať do uceleného tvaru. Súčasne sa toto zrkadlenie prejavuje aj v konštrukčnom a motivickom princípe, na ktorom sú potom postavené všetky omyly - každé z dvojčiat odráža do spoločnosti svoj odraz, ktorý naberá vlastnú podobu, pričom tá podoba je akoby rozdvojená (raz sa správa tak, a hneď potom inak). A tu je opäť istá zaujímavá tematická línia. Táto hra je čiastočne práve o tom, čo všetko vysielame do spoločnosti a ako sa v nej pomocou interakcie s ľuďmi vytvára osobnostná "inštitúcia", ktorá následne rozhoduje nielen o obľúbenosti človeka, ale aj o dôležitejších veciach, napríklad o duševnom zdraví či o slobode. O tom, že spoločenská identita je komplikovaná a tvárna konštrukcia, na ktorú vplýva enormné množstvo vecí a ktorá následne spätne postihuje aj samotnú osobnosť a mení ju (tu sa tá kvapka rozpúšťa v oceáne). A tu zaznieva niečo prekvapivo moderné. Nebyť to komédia o dvojičkách v Antifolovom pobyte vo väzení je niečo hrôzostrašné, niečo, čo pripomína Kafku. Doslovná stratenosť človeka vo svete, neschopnosť pospájať situácie do celku, absurdita, strata schopnosti zistiť kto vlastne som a čo spoločnosť vôkol mňa chce, doslovný rozpad akejkoľvek pevnosti, stability a identity a pod.
Áno, jasné. V tomto prípade je celá táto deštrukcia pevnej identity zapríčinená skutočným "rozdvojením", ale aj tak platí, že aj táto raná a zdanlivo filozoficky nepríliš sofistikovaná hra v sebe ukrýva mimoriadne podnetné jadro narúšajúce predstavy o pevnej identite.
P.S. Nedá mi nevyjadriť sa k adaptácii tejto hry na Letných shakespearovských slávnostiach. Ako to správne popisuje Feldek, na tejto hre je niečo rozprávkové a súčasne niečo, čo bolo prítomné skôr pre svet pred nástupom ranej modernity, ktorá začala stierať vzdialenosti medzi ľuďmi a zmenšila svet. Zasadenie hry do modernejšej doby tak v tomto prípade ide proti filozofii a duchu samotnej hry. Ale aby som len nekrivdil - riešenie problému s dvojičkami bolo vynikajúce.
Divadlo: LSS 2020
Už si vůbec nevybavuji děj, jen vím, že se mi to hezky četlo a že mě to bavilo. Takový průměr.
Docela dobré, na tu dobu skvělé, na dnešní už hodně předvídatelné a nudné. Za jazyk a některé postavy ale stejně musím pochválit a myslím, že kdybych ji viděla na jevišti, byla by se mi líbila mnohem víc.
Tleskám, toto je krása. Obecně zjišťuji, že Shakespearovy méně známé hry si užívám mnohem více, nežli ty profláklé. (Např. Hamleta, Romea a Julii, Othella…) Je to logické samozřejmě, ale nutno podotknout, že nebýt přednášek pana profesora Hilského, nikdy by mě nebylo bývalo napadlo vůbec se snažit odhalit hloubku díla mistra dramatu.
Komedie Omylů je jedna z jeho raných her a dalo by se říci, že teprve načíná některá témata řešená ve hrách pozdějších (zdvojení, záměnu…), ale není o nic méně geniální. Skvěle řeší například problematiku manželství a mužské „nadřazenosti“, mužského ega, či krutosti „nadřízených“. Monolog o ranách od pána je úžasný a dialog Adriany s její sestrou Lucianou, je ještě mnohem krásnější, stejně jako Adrianin monolog, či jakési kárání-nekárání vůči manželovi.
Začátek hry vás chytne a následující text vás již nepustí. Komedie, jejíž první větou je: „Smrt všechno srovná, dej mi setnout hlavu, s úlevou, pane, půjdu na popravu.“, je fascinující, no ne?
Opravdu, hru – možná maličko zamotanou, ale na Večer Tříkrálový to nemá – doporučuji zcela každému, bez rozdílu věku. Geniální záležitost, kterou pan Shakespeare úžasně stvořil a pan Hilský geniálně přeložil a přebásnil.
Skvěle fungující zápletka, hromada vtipů scénických, situačních i jazykových. Ty hrátky s jazykem začínám u Shakespeara - či možná u Hilského, jenž taky zasluhuje hlubokou poklonu - obzvlášť oceňovat. Rychle plynoucí příběh odehrávající se během několika hodin a schéma záměny fungovalo tehdy stejně dobře jako dnes. Ostatně co jiného než pobavení čekat od dvou párů dvojčat a dvou sester, z nichž pouze jedna je vdaná? Leč psaná forma může vyvolat mírné závratě. Lehce jsem se ztratil v onom "kdo je kdo" a "kde teď jsme" (což jistě vymizí na divadelní scéně) a těžko se vracel do správných kolejí. Tahle hra bude patřit do kategorie, kterou si nelze užít jako celek na první pokus a je potřeba opakované čtení. A že svou kvalitou k tomu zajisté láká. Tak zas někdy se nechám pobavit a zmást Antifolem a Dromiem. Vlastně dvěma. Od každého.
Geniální :D ani ne tolik kvůli těm všem omylům a záměnám, jako kvůli jazykovým hříčkám, před kterými smekám.
"Hlavně neztrácejte hlavu a netlučte do mě hlava nehlava, to bych byl navždy na hlavu, můj pane."
Martin Hilský má můj bezmezný obdiv, že to takhle dokázal přeložit.
"A chceš vědět proč? - Ano, proč dostal jsem co proto. Každý proč má přece svý proto."
Sice jsem četla i lepší Shakespearovy hry, tahle se za mě ale rozhodně řadí mezi ty nejvtipnější. ❤
četla jsem sice jako povinnou četbu, ale kniha se mi opravdu líbila, zábavné čtení
Taková Charleyova teta z renesanční doby. Ne, že byste tady našli Charleyho a jeho tetu z Brazílie, pravlasti opic, hned vedle Peru, ale zmatků (tedy spíše omylů) je tu požehnaně. Ono vlastně muselo být ohromně těžké hrát tu hru bez jakékoliv změny. Je i tak dost náročné sehnat pro nějakou kulturní akci nějaká dvojčata, a to ještě s hereckým nadáním. A tady jsou navíc páry dvojčat dva.
Je to fraška, ale je to vážně jenom fraška. Nenajdete tu žádné oslňující příběh, spíš takové milé pousmání. Takový malý důkaz toho, že i Shakespearovy hry se hodí pro běžného čtenáře.
Tak jsme zas doma po letech - díky úklidu v domácí knihovně - přišli ke Shakespearovi a vůbec nevím, jak mi tohle mohlo uniknout, ale fakt jsem tuhle knihu četla poprvé. A hned jsem dostala zákaz ji číst večer v ložnici, protože po mě chtěl partner, abych - když už se směju -- se smála potichu - no u tohohle to fakt nejde.. Super, skvělé čtení
Hra je o omylech, který nastali po rozdělení dvou dvojčat a opětovném shledání. Ze začátku jsem se musela dost zorientovat, ale hned jak se to stalo, tak jsem se pobavila. Upřímně nepatřím k lidem, kteří čtou knihy z jiného, než 21. století, proto se mi do knihy nechtělo, když jsem jí musela číst do školy, ale jsem moc ráda, že jsem to udělala. Protože i když je kniha ze 17. století, tak se jejímu humoru můžete zasmát i dnes :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Během střední i chvíli po ní jsem autora milovala a musela jsem od něj přečíst vše, co mi přišlo pod ruku a vše mě prostě bavilo.