Muž s modrými kruhy
Fred Vargas (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6793/bmid_muz-s-modrymi-kruhy-PL0-6793.jpg
4
105
105
Komisař Adamsberg série
1. díl >
Fred Vargas je pseudonym historičky a archeoložky, narozené v Paříži v r. 1957 a zabývající se převážně středověkem. Rozsáhlé historické znalosti dokáže mistrně využít v zápletce svých napínavých příběhů, v nichž vystupuje nezapomenutelná postava komisaře Adamsberga. Tentokrát komisaři nedává spát podivný maniak vzrušující Paříž tím, že zprvu kolem předmětů a pak i kolem mrtvých těl kreslí modré kruhy…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , GaramondOriginální název:
L´Homme aux cercles bleus, 1996
více info...
Přidat komentář
Nepochopitelné, nesrozumitelné. V celém příběhu jsem narazila na jedinou větu, která mne opravdu zaujala, a sice že niť, aby se pak při šití nezauzlila a nekroutila, se má do jehly navlékat "po cívce" - vypadá to na užitečnou praktickou radu, ale stejně si neumím představit, co se tím myslí.
Myslím, že této autorce se budu zdaleka vyhýbat.
Velmi zvláštní a netypická detektivka. Nečetla se úplně snadno, ale rozhodně byla zajímavá. Beru v úvahu, že jde o začátek série, a tak dám komisaři Adamsbergerovi ještě šanci.
Ano, líbilo se mi to. Detektivní román, kde nenajdete brutální popisy vražd ale spíše chaotické postřehy, myšlenky a rozhovory. A i když jsem si na to zpočátku musela zvyknout, kupodivu to bylo osvěžující, dokonce i vtipné. Adamsberg, cobi velice osobitý vrchní komisař, má zvláštní způsob vyšetřování založený na intuici a pozorování a skvěle ho doplňuje jeho podřízený Danglard.
Autorka rozehrála první partii se samorostem Adamsbergem velice dobře. Nahození charakterů budoucích hlavních hráčů stejně jako osobitých pěšáků nebo královny Mathildy.
Velká spokojenost.
4/5
Mám přečtené skoro všechny knížky s komisařem Adamsbergem a všechny se mi moc líbily. Oblíbila jsem si Danglarda, komisaře a jeho celý tým. Můžu i říct, že ty knížky jsou moje srdeční záležitost. Líbí se mi styl psaní, lehký humor, způsob zdánlivě pomalého až líného vyšetřování a přitom je vše do detailu promyšlené a zkombinované, aby to na konci do sebe dokonale zapadlo.
Tuto knížku " Muž s modrými kruhy" jsem dlouho nemohla sehnat. Nakonec se podařilo, díky databázi. Kniha je trošku slabší, začátkem jsem se prokousávala, ale samotné vyšetřování se začínalo podobat, na co už je čtenář zvyklý z dalších dílů. Ale i tak to mělo svou atmosféru a mě se to líbilo.
Zřejmě jsem měl příliš velká očekávání od knihy, která se tváří jako detektivka, ale spíše se jedná o něco úplně jiného (snad malinko psychologického).
Nesedl mi hlavně styl autorčina psaní: vše bylo poněkud zmatené, příběh sotva uvěřitelný, místy až absurdní, postavy stejně podivné a bizarní jako jejich činy.
Myslím však, že autorce dám ještě jednu šanci, zatím mě příliš nepřesvědčila o svých kvalitách.
81%
...."Prečo nič nehovoríte, komisár?"
"Pokúšam sa rozmýšľať."
"A kam to vedie?"
"Nikam, ale už som si zvykol."
S komisařem Adamsbergem, zcela mimořádnou postavou mezi detektivy, jsem se seznámila ve 2. díle a hned jsem si ho zamilovala. Druhým dílem jsem začala, protože mi chyběl první díl. Ten mi poslala kamarádka ve slovenštině.
Někdo maluje po ulicích Paříže velké modré kruhy a vždycky v nich nechává nějakou drobnost. Teď se uprostřed kruhu začínají objevovat mrtvoly.
Na usvědčení pachatele si počkáte, vypadá to, že dlouhou dobu se nic neděje, a motiv se dozvíte až na konci. Musíte se připravit na to, že nejde o klasickou detektivku, to je taky autorčin záměr, děj plyne zvolna, když se s tím vyrovnáte, pak si příběh dostatečně vychutnáte.
Opět mě uchvátil jemný humor, dialogy a skvělé vylíčení postav kolem komisaře. Já jsem nadšená a určitě doporučuji!
Po dlouhé čtenářské krizi mě tahle útlá knížka vrátila zpět do hry. Bavila mě, provokovala, probouzela zvědavost a na konci už jsem ji hltala jedním dechem. Zpočátku jsem ji vnímala spíš jako klasickou novelu či psychologickou povídku, v druhé půli už šlo jasně o žánrovou detektivku. Líbila se mi ale v obou polohách. Na začátku mě zajímaly hlavně postavy - osobité až pitoreskní, chvíli se mi dokonce v hlavě propojily s postavami od Muriel Barberyové z knihy "S elegancí ježka". Jako by Renée od Barberyové byla stejná krevní skupina se zdejší Mathildou. V poslední třetině knihy se ale vystupňovala detektivní zápletka a musím říct, že ji autorka vymyslela, zašmodrchala a rozpletla opravdu mistrně. I s překvapujícím klíčovým motivem úplně na konec. Takže palce nahoru a jdu si najít další dílko od autorky s pseudonymem Vargas.
Pre mna velke velkeeee prekvapenie. Frederiquea je majsterka psychologizacie postav. Cakal som taku nejaku standardnu krimi, dostal som pulzujuce zive (komplet vsetci), divne postihnute postavy. Pripad je tu skoro az nepodstatny. Ale napriklad tie dialogy! Toto by sa pacilo hadam aj Dostojevskemu. (No Dostojesky je hadam az prilis silna chvala, skor taky Murakami.) Uz davno ma tak nebavilo sledovat myslenie postav a nie dej. Neviem preco som z toho tak nadseny, mozno preto ze som to necakal. Kazdy detektivkar sa totiz snazi vymysliet co najoriginalnejsieho vysetrovatela detektiva. Adamsberg je teda zjav! Sam nevie ako sa dopatra k vysledku, proste vie. Agatha by nesuhlasila s takymto postupom, treba dat citatelovi sancu, ale aj chlapik zmietany intuiciou navyse ak je skvele napisany, je mnamka. Chapem aj nizsie hodnotenia ludi, nie je to taka ta genericka krimi. A za slaby tah na branu som nedavno odsudzoval Roseann od Maj Sjöwall a Per Wahlöö-a. (vdaka bohu za ctrlC V). Lenze ked som si tuto knihu zacal v duchu predstavovat ako divadelnu hru, bolo to presne ono. Jo, a zaverecna asi stvrtina si ale urcite zasluzi vsetkych 5 hviezd. Koniec bol skvele zvladnuty.
Komisař Adamsberg – další naprosto originální postava mezi detektivy. K tomu jemný humor, vtipné dialogy, přiměřené množství humanity a mohlo by to být za maximum. Ale není. Něco v překladu nebo i v budování zápletky, která se obejde dlouho, předlouho, bez výraznějšího zvratu, tu pátou někam schovává. Snad se objeví během četby dalšího dílu, koukám, že jich je jedenáct. Určitě dvojku zkusím.
80 % (aktuálně 72 hodnotících s /ale neee/ modrošedým průměrem 79 %).
…
Adamsberg si prezeral veľký stôl z čierneho skla so stovkami svietiacich otvorov, osvetlených zospodu, ktoré predstavovali súhvezdia. Bolo to pekné, možno až priveľmi.
…
„Koľkokrát denne poviete ‚neviem‘ a ‚možno‘?“
„Neviem.“...
…
Adamsberg si nikdy neuvedomoval, že rozmýšľa, a keď sa o to pokúsil, prestal rozmýšľať.
Chvílemi mi to připomínalo absurdní drama. Jako hříčka zajímavé, jako detektivka takové jalové.
Fred Vargas (medievistka Frédérique Audouin-Rouzeau) patří mezi hvězdy současné francouzské kriminálky, a to právem. Její knihy jsou dobře charakterizované spíše jako detektivní romány než čisté detektivky. Základem jsou propracované charaktery postav a zasazení do prostředí a samotné vyšetřování se odehrává jakoby mimochodem. Zde vidím vliv Georgese Simenona, ovšem zásadní rozdíl od „maigretovek“ je v tom, že postavy u Freda Vargase jsou přinejmenším psychologicky svérázné a nestandardní. Nicméně byla to moc příjemná četba a samotná zápletka „muže s modrými kruhy“ byla výborná.
"… všechno míchá, míchá velké myšlenky s drobnými detaily, míchá dojmy se skutečností, míchá mluvení s myšlením. A směšuje moudrost dětí s filozofií starců."
Charlesova (či autorčina) charakteristika Adamsberga se dá aplikovat na styl této knížky. Byla jsem částečně předpřipravena Mužem naruby, ale tohle mě zaskočilo. Postavy charakterizované detaily, které normálně neregistruji, ale tady si říkám – ano, to jediné je důležité. Promluvy vycházející z jejich úst jako by nedávaly smysl, ale opět – ano, vždyť právě tohle je nejvýstižnější. Usmívajíc se celou četbu jsem rozhodla: Fred Vargas se po druhé přečtené knížce stává mou favoritkou!
(Jo, ještě jsem si vzpomněla: ona je to detektivka. Pokud se na to nebudete fixovat, oceníte knížku víc, protože by vás mohlo naštvat, že vyšetřování plyne volně s časem, tak nějak samovolně, a že nahlédnout Adamsbergovi do hlavy by mohlo přinést újmu vašemu racionálnímu já. Ale to je ve srovnání s tím, jak vás četba uspokojí – tedy doufám - zanedbatelná maličkost.)
Komisaře Adamsberga mám ráda pro jeho zdánlivou zmatenost, nesoustředěnost, mimosmyslové vnímání a mírné mimoňství vůbec - protože autor sebe a své postavy zřejmě nebere smrtelně vážně, nýbrž s nadsázkou a lehkým humorem. Mám také ráda francouzské prostředí a působení na čtenářovu fantazii. Je to příjemná změna po drsných severských a britských thrillerech, má to nádech starých dobrých detektivek.
Dost zvláštní detektivka. Spíš konverzační, s velmi svérázným humorem a ještě svéráznějšími postavami. Vlastní detektivní zápletka je vtipně a důmyslně vymyšlená a do stylu téhle knihy docela zapadá, i když ve skutečnosti by se to takto asi stát nemohlo...
Kdo si tenhle humor a trochu „cáklé“ postavy se zvláštní životní filosofií oblíbí, bude spokojen, u mě tak napůl.
Vracím se zpět, proti proudu času, a pročítám starší příběhy komisaře Adamsberga. A musím sama sobě přiznat, že autorka postupně vyzrává a zdokonaluje se ve své spisovatelské profesi, zkrátka že ty novější knihy mi připadají lepší.
V Muži s modrými kruhy komisař zdaleka ještě nemá k dispozici "svůj tým", teprve se sžívá s Danglardem a je to náročné pro oba zúčastněné. Ale ty zárodky pozdějších výborných příběhů už se objevují i tady, stejně jako pochopení pro všechny zvláštní postavičky, tady pro inspektora Danglarda:
"Ke čtyřem dvojčatům přibyl pětiletý hošík, který spal stočený Danglardovi na klíně - o němž se ani neodvážil Adamsbergovi říct. Toho si jeho žena udělala s nějakým modrookým chlapem, to bylo vidět, a jednoho dne ho nechala Danglardovi s tím, že když už je to tak, bude lepší, když malí zůstanou pohromadě. Dvakrát dvojčata plus jeden lichý, vždycky stočený na jeho klíně, to máme pět, a Danglard měl strach, že ho lidi budou mít za blbce, když to na ně všechno vybalí."
Dobré to bolo...
Úvodná časť knihy sa mi vliekla, ale pre samotný príbeh bola zdanlivá "nečinnosť" potrebná. Potom sa príbeh zaujímavo rozvinul a udržiaval moju pozornosť až do konca, nútil ma premýšľať. A vlastne až vtedy som prišla komisárovi Adamsbergovi na chuť.
Pokus o napsání detektivního příběhu ve stylu staré francouzské školy pana Simeona je zajímavou snahou o rozšíření nabídky. Přečtu další knihu autora, abych se přesvědčil, zda série bude stát za odpočinkou četbu.
Aby si zpytavá anamnéza komisaře Adamsberga neuzurpovala pozici ústředního tématu, objevuje se tu a tam mužík, co čmárá křídou po ulicích, a Adamsberg, ačkoliv naoko působí jako totální mimoň, nakonec vyčenichá všecky divné souvislosti. Je to první jeho kauza v Paříži, a spíše se čtenář dozví leccos pikantního o něm, o jeho prazvláštní povaze, intuitivních metodách vyšetřování, které v podstatě nejsou žádné, než že by ho pohltila vůdčí detektivní tónina. 15/17
Štítky knihy
detektivní a krimi romány francouzská literatura Paříž krimi
Autorovy další knížky
| 2003 |  Uteč rychle a vrať se pozdě |
| 2006 |  Muž s modrými kruhy |
| 2006 | Muž naruby |
| 2013 | Záhada mrtvých nohou |
| 2018 | Když vyleze pavouk |
Ze začátku mě to zaujalo. Má to takový snový, nezvyklý ráz. Jenže postupně se to začne vléct. Autorčino probírání pocitů hlavních postav je otravné a nezajímavé. Nevím, jestli je to chyba autorky nebo překladatele, ale slovo maniak nepopisuje žádnou reálnou duševní poruchu. Čekala bych, že se aspoň trochu seznámí s problematikou, když v knize nechá vystupovat psychiatra. Přišlo mi to jako takové blábolení o blábolení.