V mrazivých časech
Fred Vargas (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298055/mid_v-mrazivych-casech-IZN-298055.jpg
4
73
73
Komisař Adamsberg série
< 10. díl >
Náš starý dobrý známý, svérázný, sympatický komisař Adamsberg je postaven před nový případ. Na jeho počátku je několik zdánlivých sebevražd, které zaujmou komisařovu pozornost, protože se u každé z nich najde nakreslené prapodivné znamení, naznačující, že věci se zřejmě nemají tak, jak na první pohled působí. Pátrání dovede tentokrát Adamsberga nejenom do vzdálených končin na mrazivý, mlhami zahalený Island, ale také k tajuplné společnosti lidí vyznávajících revoluční odkaz Maximiliena Robespierra, kteří se v dobových kostýmech a parukách scházejí na tajných zasedáních a do slova a do písmene reprodukují průběh někdejších schůzí revolučního Národního shromáždění. Jako i v předchozích knihách staví i zde autorka, profesí archeoložka, svůj příběh na pozadí historických skutečností, v nichž vyšetřovateli, komisaři Adamsbergovi účinně pomáhá orientovat se jeho velmi vzdělaný a bílému vínu holdující major Danglard.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Temps glaciaires, 2015
více info...
Přidat komentář
Dle návodu uvedeného v knize jsem si to 7x rozmyslel, než jsem začal psát tento komentář. Jeden totiž nikdy neví, za jaké slůvko či chybný úkon může být popotahován.
Takže – je to velká pohodovka, ve které najdete i mnohé zajímavosti nezbytné pro život. Například to, že klíště není hmyz, ale pavoukovec. No řekněte, není to pecka? Je.
Jedna z postav v knize se jmenuje Marie-France, po našem Máňa-Francka. U nás v dědině kdysi na čp. 50 bydlela jistá Francka Fialová s dřevěnou nohou, kterou jí za 20 korun zakoupilo obecní zastupitelstvo páč byla chudší jak kostelní myš. To jsem ale trochu odbočil.
Komisaři Adamsberg a Danglard vyšetřují údajné sebevraždy, ale i každá odsukněná Batrflaj pozná, že je to habaďůra. A taky zkoumají znak, který vypadá jak písmeno „H“ (jako hlaveň, hrob nebo hloupé hovado).
No a pak přišla ta zbytečná omáčka (u nás se říká majda). Byly v ní takový voloviny jako tratoliště krve, zpronevěra, zmrazené sperma nebo divočák Kvído.
Nakonec se dozvíte, že vrahem je pan Kozlík Zahradník.
Koukám, že jsem byl tentokrát písemně ukecanější jak svatý Jan Zlatoústý. Takže čus.
Autorka se potřebovala blýsknout, kolik toho zná z francouzské historie - a zná toho jako historička opravdu hodně - a tím dokonala zamaskovala svoji zápletku - anebo dvojitou zápletku? - a vodí nás v nejistotě po celou knihu. Vzhledem k francouzské historii a expedici policistů na Island je to náročné čtení, doporučuji číst pomalu, ať si to můžete postupně vstřebat.
První kniha od této spisovatelky a není poslední. Velmi se mi líbila. Je zde vše, co v kriminálním příběhu má být. A jako bonus se dozvíte i něco o historii. Krásně propracované dílo.
Velice kvalitní detektivka, která nás díky znalostem paní autorky obohacuje i o značnou část historie a jejím dopadu na nás samotné...Prostředí, které si autorka pro svůj příběh vybrala je vážně inspirativní. Této knize a i jiným od Fred Vargasové se nedá nic vytknout.
Případy komisaře Adamsberga jsou nejlepší učebnice dějepisu, jaké znám. "Strach, který bují v pochybnostech jako žampiony ve sklepě, jde překonat jedině jistotou poznání."
"Adamsberg nepřemýšlí, nesedne si sám ke stolu s tužkou v ruce, nesoustředí se pohledem upřeným z okna, nerekapituluje si fakta na tabuli s šipkami a čísly, nepodepře si bradu pěstí. Bloumá, mlčky kráčí, povlává mezi kancelářemi, komentuje, pochází sem a tam pomalými kroky, ale přemýšlet ho ještě nikdy nikdo neviděl."
Jak bych ho za šéfa nebo kolegu nechtěla, tak je úžasně občerstvující o něm, jeho spolupracovnících i protivnících, prostě o jeho případech číst - z pera skvělé autorky, která si tentokrát užila svého oboru historie až až.
Tady se A. dostal z domova a z práce snad nejdál vůbec (vyjma Québecu), a stálo to za to. Děsivě působivá byla střední pasáž věnovaná "historickému teroru". Zapeklitost a neprůhlednost celého "neproniknutelného klubka chaluh" byla dosud nevídaná, taky to vedlo k rozkolu v A. "družstvu" (nelze říct "mužstvu"), pachatel byl nepolapitelně neviditelný, nerozpoznatelný. A A. si nakonec zasloužil dlouhou dovolenou...(afturganga si určitě zasloužil poděkování, poctu).
Pozn.: jak je už níže zmíněno, připomenula autorka původní slovo v islandštině pro počítač (které si francouzský vyšetřovací tým rázem oblíbil): tölva, tedy čarodejnice s početními/počtářskými schopnostmi (skutečně ženského rodu, žádný ohava čaroděj ;-)
Sakramentsky promyšlené a docela složité, s vynikajícími odkazy na francouzskou historii s jejím masovým stínáním hlav, roayalisty, republikány, Bonapartisty, to vše čtivě pojaté. Přemýšlet se u toho musí, jinak se člověk snadno ztratí. Pozoruhodná mordparta, jedna individualita vedle druhé a všecky sympatické. Excentrický komisař Adamsberg. Velmi zajímavý výlet na Island, mystika, ale žádné neopodstatněné a hlavně nevysvětlitelné fantazie. Vrah poctivě dopaden a ve čtenáři dlouho zůstane atmosféra hospůdky na pařížském předměstí, ledového islandského pobřeží, sušených sleďů, Adamsbergovy pařížské zahrádky ve vnitrobloku a uťatých hlav z doby, kdy revoluce tak jako vždy začala požírat své děti. Doporučuji, très bien.
Další z řady detektivních příběhů spojených postavou komisaře Adamsberga a jeho týmu byl pro mne překvapením - vím, že autorka je historička, ale teprve tady jsem si to pořádně uvědomila. Téma VFR, tak výsostně francouzskou historii, tady vidíme trochu jinak než jsme zvyklí z hodin dějepisu; to jsem si vysloveně užívala.
A snad ještě lepší byly scény z Islandu, z Liščího ostrova! "Islanďani si vymýšlejí slova, aby bojovali proti náporu angličtiny. Tolva (s přehlasovaným o) prý znamená čarodějnice, co umí počítat!"
Zkrátka tohle jsou detektivky dle mého gusta a moc se těším na další příběh!
V poslední době mám štěstí na autory a jejich dobré náměty. Mezi ně patří i Frédérique Audouin-Rouzeauová, která své náměty čerpá z historie. Musím podotknout, že velmi věrohodně přenáší historii do současného světa, asi to bude tím, že je vystudovanou historičkou. Případy jejího geniálně uvažujícího komisaře Adamsberga a majora Danglarda s neuvěřitelnou pamětí, stojí za přečtení. Současný příběh, historický podtext, trochu ironie a specifického humoru, francouzské město versus francouzský venkov a k tomu trocha mrazu z Islandu - no prostě neodolatelné.
Je tomu pár týdnů, co jsem při nočním přepínáním televize narazil na starý černobílý seriál Bouvard a Pécuchet aneb Byli jednou dva písaři v němž hlavní role ztvárnili nezapomenutelní Miroslav Horníček a Jiří Sovák. Kdysi dávno jsem viděl pár dílů a řekl si, že jednou… no znáte to. Jednou už bude minimálně třicet let a já si nepřečetl ani knižní předlohu, ani si neudělal čas na to, zkouknout všechny díly. Proč o tom ale mluvím…
Do knihy V mrazivých časech jsem se zprvu nedokázal začíst. Neměl jsem žádná očekávání. E-knihu jsem koupil v balíčku dalších zlevněných knih. Takže jsem se u čtení neklidně vrtěl a měl tendenci ji navěky odložit do hlubin mého hard disku. Ale ten styl, ten podivný humor a jakýsi slabý nádech zajímavé absurdity mě stále nutil se do děje vracet. A jsem tomu rád. Když jsem se konečně naladil na tu správnou vlnu, bylo to jako vstoupit do černobílého seriálu Bouvard a Pécuchet. Jen místo písařů tu máme komisaře Adamsberga a majora Danglarda. Jemný, ale zároveň uštěpačně ironický humor. Chytré až chytrolínské. Vskutku zábavné a přitom poučné. Kniha má totiž i svou druhou, neméně zajímavou podobu… Fred Vargas (vlastním jménem Frédérique Audouin-Rouzeauová) je pseudonym vystudované historičky. A ta své rozsáhlé historické znalosti dokáže výborně využít v zápletkách svých detektivních příběhů. Naši „písaři“ se tak během vyšetřování octnou „v mrazivých časech“ Francouzské revoluce, v měsíci Thermidoru, v době nejtvrdšího teroru a hrůzovlády neúplatného Maximiliena Robespierra. V době, kdy se schyluje i k jeho popravě… a v současnosti k vraždám jeho následovníků.
Revoluci – s tím profláknutým heslem „Liberté, égalité, fraternité“ (Volnost, rovnost, bratrství) – jsem měl spojenou s jakousi romantickou představou o vítězství dobra nad zlem, svobody nad útlakem. Slavné dobytí Bastilly, vznik republiky. Obdivuhodné vítězství prostého lidu nad zlým feudalismem… Ono to tak samozřejmě částečně i bylo, ale… Z onoho vzletného hesla se postupem doby ztratil dovětek „ou la mort“ – nebo smrt. A té přináší téměř každá revoluce většinou až přespříliš. A každá revoluce se nakonec zvrtne do podoby, o kterou nikdo nestojí. Z Výboru pro veřejné blaho až ke Kultu Nejvyšší Bytosti. Veškerá romantika a úžas z nových možností se nakonec utopí v… Teroru. Veškeré vznešené ideály se ztratí v osobních sporech, v touze po moci a po náhle uvolněném bohatství. A celý ten kolotoč začíná nanovo…
Kniha mě tak nakonec vcelku nadchla. Tím, že mě nenásilně provedla kouskem francouzské historie. Pobavila mě značně netradičními vyšetřovacími metodami, za kterými stojí značně netradiční tým kriminalistů pod vedením komisaře Adamsbera. Bavil mě trochu netradiční rytmus knihy. Často se mluví o „suchém anglickém humoru“. V tomto případě bych se nebál použít termín „typický francouzský humor v lanýžové omáčce, se špetkou dobrého Beaujolais, prokládaný lyonskými bramboráčky…“
Knížka celkem čtivá. Tým vyšetřovatelů je složen ze sympaťáků a místy se jejich počínání i zasmějete. Nejvíc mne bavila část na Islandu. Konec mne však nijak na zadek neposadil, prostě se ukázalo že ona osoba vraždí protože je psychopat, velké překvapení se nekonalo.
Ak nie ste nijak veľkým fanúšikom Vargasovej, odpočítajte si od hodnotenia jednu hviezdu. Inak je to vlastne to, čo čakáte a chcete: prípad vrážd prepletený zdanlivo nesúvisiacimi linkami, ktoré sa snaží správne pospájať stále ten istý komisár Adamsberg a partička osobitých charakterov z jeho komisariátu. Trocha histórie a trocha severu (žeby inšpirácia severskými detektívkami?), veľa zvláštností a veľa odbočiek. A Vargasovej štýl, presne taký, aký má byť. Autorka si vymyslela extrémne vhodnú hlavnú postavu, nakoľko s ňou vie naozaj dobre pracovať a Adamsberg nestráca nič zo svojho čara ani v 10. diele série. U toho vidieť, že autorka má oko na detaily, dobré pozorovacie schopnosti, že má ľudí okolo seba prečítaných, že si všíma ich odlišností a zvláštností. A to všetko prelieva na stránky tak okúzľujúco, že opäť raz nie je o čom. Vargasovej knižky sú vždy trochu iné čítanie, ktoré sa mi veľmi zvláštnym spôsobom hrozne dobre číta.
Detektivka napsaná v typickém Vargasovském stylu. Jsem spokojená, přestože se mi četla ze všech knih o komisaři Adamsbergovi nejobtížněji. To se týká části, kde se komisař zabývá spolkem fanoušků Velké francouzské revoluce. Pro Francouze je to asi detailně známé historické období, mě ale nikdy v dějepise příliš nezaujalo.
Na první pohled nesmyslné spojení této historické linky s islandskou částí zápletky funguje ovšem skvěle. Kniha určitě stojí za přečtení.
opäť zasa iná detektívka, čo je super.
vargas(ová) má nadhľad, vtip, historické podkutie a lásku ku svojim postavám . uletenosť a zároveň ľudskosť každého z nich je podaná z miernou iróniou, zápletka fajná, cesta na island inšpiratívna :-)
Velmi zajímavé, trochu nelehké čtení, historicky poutavé. Mám v záloze další příběhy od tohoto autora, tento byl první.
Bohužel mě kniha na prvních 580 stranách vůbec nechytla, ale třeba jsem byla nesoustředěná nebo na knihu neměla správné rozpoložení. Ještě to někdy zkusím znova.
Stylem vyprávění klasická detektivka avšak s neortodoxním detektivním sborem a jejím podivínským velitelem, až se mi nechce věřit, že to takto v EU může někde fungovat. Zápletka také velmi zvláštní (od Islandu po Robespierra)a je to v tomto románu to nejlepší - je velmi znát, že je autorka historička a umí přiblížit dobu Velké francouzské revoluce jako jen málo autorů (když ovšem nepočítám 93 od Huga). Prostě je to čtení burcující šedé buňky mozkové zase trochu jinak než je obvyklé - a to je samozřejmě jen dobře.
Právě jsem dočetl svoji první knihu s komisařem Adamsbergem a musím konstatovat, že se mi moc líbila. Jak osoba komisaře a jeho kolegů, tak i samotný příběh. Měl jsem (a stále ještě mám) o francouzské buržoazní revoluci takové povšechné a placaté školní povědomí. Zbouraná Bastila, král a královna sťatí gilotinou, ale jinak nic. Tady se najednou při policejním pátrání objevují rekonstrukce události, kterými žili skuteční lidé konce 18. století, a které dokonce mají svůj přesah až do současnosti. Moc zdařilé a zasloužených 5 hvězd.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Uteč rychle a vrať se pozdě |
| 2006 |  Muž s modrými kruhy |
| 2006 | Muž naruby |
| 2013 | Záhada mrtvých nohou |
| 2018 | Když vyleze pavouk |
Nebolo to zlé, ale ani zasa také to napínavé čítanie. Možno len nebola na knihu zrovna nálada.