Maigret v akci
Georges Simenon
Komisař Maigret série
< 2. díl >
Podle statistiky je tento francouzsky píšící Belgičan nejpřekládanějším autorem v Evropě díky postavě komisaře Maigreta, stárnoucího muže, který má svoje slabůstky i trápení, ale přesto dokáže vypnout svůj mozek k stoprocentním výkonům, jako tentokrát v průběhu pátrání po mezinárodním gangsterovi. Jedná podle přísných zákonů logiky, ale bere na pomoc i svou proslavenou intuici.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1972 , Albatros (ČR)Originální název:
Pietr-Le-Letton, 1929
více info...
Přidat komentář
Tentokrát se mi mistr Simenon nezavděčil, i když jsem vynaložila poměrně značné úsilí, abych zůstávala "při věci". Podstatu, která se nakonec jaksi potvrdila, jsem nějak tušila, ale příběh se k ní prodíral tolika komplikovanými až zmatečnými dějovými konstrukcemi plnými převleků šatstva i charaktrů, že mě to dočista udolalo.
Naštěstí autor patrně shledal, že tudy cesta nevede, a nepohřbil Maigreta v šuplíku. :))
Kniha mě trochu zklamala. Byla na můj vkus překombinovaná. Jsem ráda, že to nebyl první Maigret, který se mi dostal do rukou, možná by mě totiž odradil od přečtení dalších, což by byla škoda.
Na to jak je příběh krátký, tak je neuvěřitelně upovídaný a především zmatený, až mi dělalo problémy mít přehled v tom, o co komu vlastně jde. A klidně kruťte hlavou nad mou inteligencí, ale závěrečná rešerše mi toho nic moc extra neobjasnila. Zápletka je jednoduše divoká, přeskakující v motivech i zločinech. Přitom řešení překvapivé není, člověka napadne v okamžiku, kdy na dotyčný detail přijde řeč. Jenže to ne, to by román skončil moc brzy, pan komisař si musí rozluštění záhady nechat až na konec. Jenže se přiznám, že v ten okamžik mě už ani moc nezajímalo, zda jsem měl pravdu, či nikoliv.
Samotná postava Julese Maigreta je navíc nevýrazná, jediné co mi na něm imponovalo, byla jeho velikost, ale to spíš tak mimoděk, ne že by na to byl kladen důraz. A autorova tendence vzbudit ve mně sympatie tím, že chudáka detektiva nechá pracovat za minimální mzdu, zatímco zločinci si užívají miliony, u mě vyzněla na prázdno. Takový je život. A občas i kriminální debuty slavných literárních hrdinů.
A ještě k tomu úplně prvnímu tenaxovu komentáři: tohle je velký paradox, tenaxi, postava Maigreta s Jeanem Gabinem splývá mnohým – a přitom byly natočeny pouze TŘI filmy, v nichž si Gabin Simenonova hrdinu zahrál: Maigret klade past, 1958, Případ komisaře Maigreta, 1959 a Komisař Maigret zuří, 1963. Což svědčí o jediném: Gabin mručivého Julka Maigreta ztvárnil tak neopakovatelným způsobem, že se nám to všem naprosto nesmazatelným způsobem zažralo pod kůži…
Všechno podstatné už pěkně a zcela vyčerpávajícím způsobem napsal honajz (viz níže).
Takže za mne jenom pár slov:
Tahle první "Maigretovka" je zajímavá především tím, jak nádherně ilustruje Simenonovo "hledání cesty". Autor potěžkává zbraně a zkouší průchodnost různých "literárních cestiček" – a to vše jenom proto, aby pochopil, v čem je silný a kde za svými literárními vzory viditelně pokulhává. A myslím, že si velice rychle uvědomil, že jeho největší slabinou je AKCE jako taková – a i proto s akčními scénami v pozdějších románech tak vehementně šetřil, čímž kupodivu (a vlastně paradoxně – zvláště z dnešního hlediska, kdy AKCE je mnohdy alfou omegou většiny kriminálek) dosáhl až na samotný vrchol. Protože Simenona dělá Simenonem právě absence jakýchkoli supermanovsky vyhrocených scén – a mezi světovou "detektivkářskou" elitu ho po právu vynesl nikoli popis stříleček a brutálních vražd, nýbrž jeho schopnost s hodinářskou přesností si pohrát s popisem lidské psychiky, schopnost "oloupávat člověka jako cibuli až na jeho dřeň"( jak jednou sám o sobě napsal).
Jinak příběh tohoto románu je opravdu hodně slabý a vlastně ani nemá cenu ho nějak hodnotit.
Ty dvě hvězdičky dávám právě jen za to nostalgické nahlédnutí do pravěku Simenonových začátků.
Maigret při svém zrodu, více akční, ne ještě tolik propracovaný. Dobře se četlo, i když děj tentokrát trochu slabší. 70% a 4*, 11.8.2014.
První z příběhů o Maigretovi, z něhož lze žel poznat, že autor svou postavu teprve hledá. Vzhledem k roku vydání je jasné, že se zhlédl - podobně jako jeho kolega Leo Malet - v americké drsné škole, v Chandlerovi, a tak Maigret zde je zcela odlišný od onoho psychologa lidských duší, jakým se posléze stal. Naštěstí. Ty tvrdé lekce, akční háv, gangsteři, to prostě Simenovovi nejde. On je pevný v kramflecích v psychologických drobnokresbách a popisech prostředí, kde dokáže úsporně a pár krátkými větami navodit atmosféru, pocit z místa. Pár drobných detailů (např. Maigretova návštěva Fécamp) se objeví i zde, ale jinak je to tuctová ani ne detektivka, kde si spíše člověk musí odpustit přemýšlení o tolika logických dírách. (Např. policie celé Evropy sledují pečlivě cestu gangstera, a nakonec v Paříži ho sleduje jen jeden inspektor? Aby se mu tak nějak očekávaně ztratil?). Je to zkrátka slaboučký odvar pozdějších silných příběhů.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1977 |  Maigret chystá léčku / Maigret zuří |
| 2007 | Maigret na dovolené |
| 1970 | Maigretův revolver a stará dáma |
| 1983 |  Kdo jinému jámu kopá |
| 1979 | Maigret má strach / Maigretova dýmka |
Tato kniha mě osobně vůbec nebavila, příběh je zmatečný a chvílemi jsem se přestával v ději orientovat. Tady je vidět že tento příběh je ze začátku autorova vytváření komisaře maigreta. Každopádně jsem si uvědomil že i takový autor jakým Georges Simenon je neměl při tvorbě komisaře maigreta na růžích ustláno.