Omyl komisaře Palmua
Mika Waltari
Komisař Palmu série
< 2. díl >
Klasik finské literatury Mika Waltari se u českých čtenářů proslavil především svými rozsáhlými historickými freskami Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Jeho království. Milovníci detektivek však vědí, že tento vynikající autor napsal rovněž několik románů s kriminální zápletkou, ve kterých přivedl na svět svou verzi „Velkého detektiva“ – naoko přísného, ve skutečnosti však dobráckého komisaře Palmua, policistu s vášní pro dobrý dýmkový tabák, jenž možná někomu připomene známého Simenonova Maigreta. Komisař Palmu je ovšem v každém ohledu originál a jeho příběhy jsou nasyceny nesmazatelnou atmosférou severských bílých nocí a slanou vůní přístavního života. I přes svůj finský kolorit však Waltariho detektivní prózy představují literární klenot, jehož vyznění je obecně lidské. Po záhadné smrti paní Skrofové, o níž jste se mohli dočíst v předcházející knize, čeká helsinského komisaře a jeho pomocníka další úkol. Tentokrát musejí objasnit pozadí „nešťastné náhody“, která vedla k usmrcení mladého boháče Bruna Rygsecka. Šlo skutečně o nehodu, nebo o úkladnou vraždu?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Komisario Palmun erehdys, 1940
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat, že jsem se docela těšil na detektivku od MW, s vědomím, že jdu do druhého dílu série. Rozhodně nemůžu říct, že bych si komisaře nějak zvlášť oblíbil, neboť jsem si občas připadal, jako kdyby soudruh Jakeš vysvětloval teorii relativity. Zřejmě to byl ale záměr pana spisovatele. Lhal tam snad úplně každý, přitom je zjevné, že ptát se lháře na pravdu je naprosto zbytečné. Přesto to rozhodně nebylo úplně špatné, takže se postupně dovzdělám prvním dílem.
Ale veď celkom dobré to je. Príjemne strávený čas. Asi krátkom čase prečítam aj tretí prípad a potom sa vrhnem na historické diela Waltariho.
Detektivky mi skýtají rozhodně čilejší ruch nežli jiné Waltariho literární eskapády. Jsou útlé, dají se tedy s chutí dočíst, oproti např. obéznímu Sinuhetovi, a zároveň i pohyblivější, opět díky subtilnějším proporcím. Nevadí pak ani přelidněnost uměle vtěsnaná do jednoho zločinného domu. 21/20
Mika Waltari patří mezi mé nejoblíbenější autory.Knížka se mi moc líbila,ale je to už delší doba co uběhla od čtení.Určitě doporučuji.
Výborná detektivka! Vtipná, dej plyne, zadne zbytecne okecavani. Žádné drasticke scény. ...čtenář ma odhalit pachatele, a to je hlavní. Autor nezklamal...
Trochu jsem se ztrácela v postavách, ale brzy jsem se začetla a celý ten příběh si užila.
Zatím mám jen rozečteno, ale už teď na 80 straně mě to velice baví. Je to vtipné, zábavné, a i když je autor Fin, tak to není taková drasťárna jako současné "severské detektivky" a to je pro mě v současné naladění, po přečtení Keplerů a dalších švédských detektivních knih,příjená změna. Doporučuji a souhlasím s dalším komentářem, že to trochu připomíná Agátu Christie a to je fajn.
Četla jsem v lednu 2010. Podle mých poznámek:
Dobře se čte. Detektivka psaná v ich formě.
Nic víc než detektivka.
Zajímalo mě, jak pojal detektivní žánr autor mých TOP TEN knížek, "Jeho království" a "Egypťan Sinuhet".
Rozhodně nezklamal. Zábavné a napínavé.
Kniha mě velmi mile překvapila. Něco mezi komisařem Maigretem a Herculem Poirotem okořeněnými špetkou Sherlocka Holmese a jeho maličko opožděným Watsonem.
Autorovy další knížky
2013 | Egypťan Sinuhet |
2005 | Jeho království |
2004 | Tajemný Etrusk |
2002 | Krvavá lázeň |
2004 | Nepřátelé lidstva |
Rodové tajemství vedoucí ke dvěma zbytečným úmrtím, vypravěč a zároveň trochu pomalejší pomocník komisaře. Všichni svědci lžou, lže i komisař. Víc už psát nebudu, trochu jiný Waltari než v historických románech.