Komu zvoní hrana

22.03.2020

Neptej se komu zvoní hrana - od prvního přečtení této knihy mi citát utkvěl v paměti ....

Ernest Hemingway věděl o čem píše, jako válečný reportér se pohyboval ve Španělsku v období občanské války....

A umístil sem zajímavý příběh mladého idealisty Roberta Jordana, který je pověřen strategickým úkolem, za spolupráce místních partyzánů ....

Hemingway již byl zkušený spisovatel, a proto děj obohatil o zážitek lásky, která nemá vyhlídky - a k tomu přidal prostředí Kastilie a odbojářské skupiny ...

Robert Jordan se ocitá v mezním okamžiku svého života, kdy zvažuje, jaké hodnoty u něj mají nejvyšší smysl ...

Rozhodně kniha, která stojí za přečtení - žádná fikce, ale skutečnost. Doporučím.

04.03.2020

Když byla akce, tak byla kniha velice napínavá(cca 1/3 obsahu). Jiné děje (2/3) mě dost nudily. Jsem rád, že jsem ji četl, ale už bych se k ní znovu nevrátil.

03.01.2020

Knížky Ernesta Hemingwaye mne provázely mým mládím, a dojemná, nádherná Komu zvoní hrana je má nejoblíbenější. Přečteno několikrát.

25.12.2019

Od tohoto velikána literatury moje první kniha a jsem nadšená. Místy složití vyprávění ale jako celek úchvatný počin. Bolest, hrdinství, zoufalství

11.12.2019

Dle mého jedna z nejlepších knih vůbec.

27.11.2019

Nijak dechberoucí dojem to na mě neudělalo. Ale kniha byla skvělá. Byla čtivá, skvěle propracované postavy a mnoho vedlejších dějů. Za mě skvělá věc!

25.11.2019

Velká síla. Ty chvilky před samotnou akcí na mostě byly to nejintenzivnější, co jsem četl. Jako bych na tom místě skutečně byl, cítil tu nejistotu, nervozitu. Extrémně pomalé tempo celé knihy natahuje napětí až do samého závěru, kdy to všechno praskne a já se nemohl odtrhnout, dokud to nebude za mnou. Už teď vím, že jsem to nečetl naposled.

12.11.2019

Kniha, která dýchá horami, partyzánštinou, dobrodružstvím, ale taky bolestí, nejistotou, zoufalstvím mě dokázala opravdu vtáhnout. I když byl děj vměstnán jen snad do tří dnů, zdálo se jakoby celá operace s mostem trvala několik týdnů. Místy se četla hůř. To ale nemění nic na tom že jsem rád, že jsem si tento exkurz do ne příliš známého, ale o to brutálního, konfliktu španělské občanské války udělal.

Nejzajímavějšími postavami kromě hlavního hrdiny, který mi občas imponoval a občas iritoval, byla vedoucí partyzánská dvojice Pilar a Pablo. Hlavně Pablo byla taková zvláštní směska horkokrevnosti a vypočítavosti. Ale i ostatní partyzáni udělali dojem Anselmo, Fernando, Sordo... každý svým způsobem. Scéna kdy byla Sordova parta na horském vrcholku obklíčena fašistickou jízdou byl pro mě jeden z nejlepších okamžiku knihy. Nikdy jsem si nedokázal představit jaké to tak asi může být, být uprostřed smrtícího náletu. Milostná linka mě přiznám se moc neoslovila a ani nebavila - holt na tohle nejsem. Zajímavé - v kontextu toho jak sám skončil autor - bylo Jordanovo vzpomínání na dědečka a tatínka.

Co si odnést? Že Španělé jsou horké hlavy. Že lidé když jsou zblblí a hlavně když můžou, jsou schopni čehokoliv. Že když někde vypukne občanská válka, vždycky se najdou mocnosti, které jsou ochotné (jak jinak než nezištně) té či druhé straně "pomoci".

03.11.2019

Je zbytečné psát dlouhý komentář, protože to hlavní oč v knize jde vyjádřil pregnantně kristleko . Ano ti "hodní" opravdu vyhrát nemohli, šlo o amatéry proti kterým bojovali svým způsobem profesionálové plus ti vysláni "zum Befehl" z hitlerovského Německa (zejména ve vzduchu). Jak historie ukázala tato pomoc byla efektivnější než ta od "Stalina" a dobrovolníků z Kominterny. Protože jsem tuto knihu četl souběžně s knihou, jejímž autorem byl E.M.Remarque, dovoluji si napsat svůj názor, respektive srovnat jak stejnou dobu popisují tyto dva velikáni světové literatury. U mě jednoznačně vítězí E.M.R. Dovede strhnout čtenáře hned od začátku a má (slovy sportovní terminologie) "tah na branku. Ano Hemingway byl v centru dění, ale Remarque mě upoutal více.

14.09.2019

Dlouho jsem se bránila tzv. doporučené literatuře. Ale jednou jsem si zapomněla svoji knížku a u rodičů jsem si z nouze vytáhla z jejich knihovničky tuto klasiku. A teď si říkám, že mám, co dohánět...

27.08.2019

Přestože Hemingwaye obdivuji, tato kniha se mi nečetla nejlépe. Téměř pět set stran o tom, že má Američan vyhodit most. Opravdu, nedalo by se to zkrátit do dvou set stran a některé pasáže (hlavně zdlouhavé vnitřní monology) vynechat?

01.08.2019

Krásně napsaná kniha o těžké a nepřehledné době. Zajímavé je její srovnání s tak trochu zpravodajsky pojatým Orwellovým Holdem Katalánsku. Úplně jiný příběh - a přece člověk nachází paralely.

17.06.2019

Užásná atmosféra která z knihy přímo vyzařovala.
Detailně si ji pamatuji dodnes i když jsem ji četl cca sedm let zpátky.

05.04.2019

Jeden z nejlepších válečných románů, který je výjimečný zamilovanou linií protagonisty a Hemingwayovým podáním. Krátkými údernými větami dal ději pořádný spád a 400 stránek, popisujících pouhé tři pozemské dny, uteklo jako voda. Román popisuje činy a myšlenky Roberta Jordana - příslušníka interbrigády občanské války ve Španělsku. Ten v tak krátkém čase prožije (jak sám řekl) celý svůj život. Naváže krásná přátelství, zamiluje se, zažije zradu i omluvu, štěstí i smutek, a ještě navíc prožívá útrapy spojené s protifašistickým partyzánstvím.

Při tom všem je podivuhodné, jak si dokáže zachovat chladnou hlavu a používat své (mnohdy až přemrštěně dobré) schopnosti. Mohl z toho hororu, odejít, ale zůstává dokud nesplní svůj úkol. Zdá se, že jako člověk dosáhl postkonvenční úrovně morálky. A na jeho zářném příkladu můžeme vidět hlavní myšlenku knihy. To, že se cokoli a kdekoli děje proti právu a spravedlnosti, se týká každého z nás, protože jsme všichni lidské bytosti. Ale myslím, že je v tom i něco víc. Příkladem (idylicky) morálně vyspělého Roberta Jordana provokuje Hemingway k takovému každodennímu životu, ve kterém nám nejde jen o vlastní potěšení, moc či uznání, ale i o osobní důležité hodnoty, za které jsme schopni bojovat. Ať už je to vidina republiky, díky které byl americký učitel Španělštiny schopen obdivuhodných činů, nebo je to obecně boj proti nenávisti (rasismus, terorismus), láska k rodině a přátelům (ta může obvzlášť povzbudit) nebo jakákoli jiná od počátku lidství uznávaná ctnost.

(spoiler) Nepochybně nejlepší částí knihy je její velkolepé zakončení. A to zejména posledních pár stran, kdy Robert smířený se světem čeká na smrt, a i v takto zoufalé situaci v bolestech vydrží, aby nepromarnil ani jedinou příležitost bojovat. Taková je podle mě idea prožitého života.

31.03.2019

Knížka z povinné četby, která zůstala v mém srdci a patří mezi mé oblíbené knihy.

31.03.2019

Být celá kniha jako posledních sto stran, tak ji čtou do dnes všichni, kdo jen trochu číst chtějí. Pokud vám ale nevadí válečná témata, tak za to stojí stejně.

27.03.2019

Klasika a čtivá k tomu.

19.03.2019

Povinná četba z mládí a srdeční záležitost, kterou jsem ocenil až když to nebylo povinné

10.03.2019

Knížka je super, moc se mi líbila, ipřes to že jsem se občas ztrácel v záplavě jmen a ne vždycky dobře zasanými událostmi, takže někdy mi to trošku přišlo jako, že skáču mezi místy a událostmi bez jakéhokoli většího vědomí. Pokud se Vám líbilo Na západní frontě klid tak bych Vám tuto knížku rozhodně doporučil. Hlavní postavy byli skvěle vykreslené a celkově jsem si užíval kontrasty mezi španělskou přírodou(Corridou), láskou a válkou. Příjemné čtení, které vás pohltí( bohužel mě někdy ze čtení vytrhávaly již zmíněné nedostatky).