Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57440/bmid_komu-zvoni-hrana-ROQ-57440.jpg
4
1697
1697
Děj románu, soustředěný na tři až čtyři dny, se odehrává v druhém roce občanské války ve Španělsku. Američan Robert Jordan, člen mezinárodní brigády, je pověřen důležitým úkolem, který má zajistit úspěch chystané republikánské ofenzívě. Na charakterech několika republikánů, s nimiž se hrdina románu setkává při zajišťování akce, je zobrazeno celé tehdejší revoluční Španělsko se všemi problémy, úspěchy i zmatky. Autor se sám zúčastnil jako korespondent občanské války ve Španělsku na straně republikánů.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1987 , VyšehradOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
moje první válečné čtení a musím říct, že jsem občas slzela, tedy moc pěkné čtení :,)))
Ta knihá má v sobě úplně všechno. Oblíbené pasáže - monolog "Není nic než teď." a Pilar popisující vraždění fašistů.
Jak je možné, že Hemingway neví nic o válce? Ne, nebojím se to říct, zvláště po přečtení jednoho velkého romantického kýče jménem Komu zvoní hrana aneb Partyzáni na baterky. Na téhle knize nechápu milion a jednu věc. Proč má 600 stran, když se příběh odehrává v několika dnech? Díky naprosto zbytečným Robertovým vzpomínkám připadá průměrně 200 stran na 1 den. Představte si, jak by byla tímhle průměrem objemná Sága rodu Forsytů. Další věc, proč je u všech králíčků, tahle kniha součástí povinné četby k maturitě? Čím si tohle privilegované místo zasloužila? Co je na téhlo knize tak oceňováno? Čím je originální? Proč je zařazen tento román jako válečný? Když o válce je sotva posledních 20 stran? Nechápu.
Knihu jsem četla díky povinně četbě.Kniha zbytečně dlouhá, vadili mi pasáže vyprávění příběhu, které mě nutily v knize přeskakovat. Ale děj, respektive konec dojemný.
Na druhý pokus jsem knížku dočetla. Jsem za to ráda, ale přesto se tato kniha mezi mé srdcové záležitosti nezapíše. Ovšem vyprávění Pilar o "očišťování" jednoho městečka od fašistů bylo pro mě natolik působivé, že jsem dočetla knihu hlavně v očekávání, že se podobná pasáž znova objeví, i když z ní neskutečně mrazilo.. Celkově pohledy do minulosti postav byly nejpůsobivějšími částmi díla (Maria), ale ocenit musím i, jak to tak bývá, samotný závěr.
Definitivně nejlepší kniha od E. H. Nikdo mi nevymluví, že právě za tuto knihu měl dostat Nobelovku, a později se mu to komise snažila vynahradit tím, že mu ji dala alespoň za Starce a moře.
Přestože styl psaní není nijak lehký, ke konci knihy hltáte stránku za stránkou se zatajeným dechem. Když jsem dočetla poslední větu zmateně jsem otáčela další listy a říkala si: To si snad autor dělá pr..., že je tohle konec příběhu.
Upřímně, pokud by existovalo vězení pro literární zločince, s chutí bych tam Hemingwaye poslala a držela ho v těch nejhorších podmínkách. To čeho se dopustil, ugh... Minimálně několik dní jsem se z toho vzpamatovávala. Kdybych měla napsat seznam knih s nejhorším koncem, Komu zvoní hrana by se vyjímala na přední pozici a hned za ní Allegiant od Veronici Rothové.
Aby si ale někdo nemyslel, že tuto knížku hodnotím negativně, tak upozorňuji, že je tomu naopak. Právě tím koncem se Hemingway liší od ostatních autorů, právě tím na mě tak zapůsobil a postaral se o to, že na román Komu zvoní hrana nikdy nezapomenu. Zřejmě jsem odsouzená nadosmrti přemýšlet nad tím, co se mohlo stát dál.
A já za to Hemingwaye miluji a nesnáším zároveň.
(http://readeatandlive.blogspot.cz/2015/02/a-proto-se-nikdy-nedavej-ptat-komu.html)
Styl psaní je chvilkami poněkud výstřední, dialogy krátké (údajně to ma i nějaký učený název, ale zapomněla jsem jej). Kdybych neuměla španělsky, asi by mi dost vadilo neustálé používání tohoto jazyka, zvlášť když v knize nebyly žádné vysvětlivky. Na druhou stranu nevím, jaký překlad všichni komentující četli, ale ten, který jsem měla v rukou já, byl v pořádku.
Děj se chvílemi poněkud vleče; kdybych nebyla ostřílený čtenář ruského realismu, asi bych s tím měla poněkud problém. Jak jsem si tak pročítala komentáře tady, musím říct, že souhlasím spíše s mužskou částí čtenářů; romance Roberta a Mariy mi přišla nudná. Ne zbytečná, ale na to, jaký potenciál má občanská válka, se mi to zdá jako plýtvání energií.
Ale kniha nebyla špatná a postavy byly popsány dobře.
Priznávam, že sa mi nepáčia knihy E. Hemingwaya, jeho štýl písania je možno bližší mužom. Prečítala som niekoľko jeho kníh kedysi ako povinné čítanie a táto jediná sa mi páčila. Čítala som ju za tie roky opakovane a stále ma osloví rovnako. Je v nej pár krásnych myšlienok a dosť podnetov na rozmýšľanie.
Nesklamal ma ani podľa nej natočený americký film z r. 1943.
Poté, co se ve 160. straně stále odehrálo nic. Seznamování s partyzány ve španělském lese - celkem 2 uběhlé dny. Jsem knihu odložil. Napsané je pěkně, ale žádný odvar. Již jsem četl silnější partyzánské příběhy se odpovídajícím spádem. Hemingway mi opět přijde nemastný neslaný, celkově přeceňovaný.
Příliš dlouhá souvětí a rozsáhlá vyprávění mi bohužel "dovolily" přečíst knihu asi do poloviny, pak už jsem se v tom hodně ztrácela.
Tak nevím. Vyjádření vzajemné lásky které mě opravdu chytí za srdce se mi nezdá.Miluj bližního svého , Čas žít čas umřít je lásky mnohem víc. Občas mi připada že pro hlavního hrdinu opravdu znamená víc než láska revoluce.Moc se mi to líbilo zvlášť upovídanost španělů . Ale nevím jestli od autora v nejbližší době něco přečtu.
Kniha o všem. Nejde zde o příběh, ale o smysl života. Dokonale vylíčeno, jak se dá život prožít za 3 dny. Někdo to nedokáže po celý svůj život, ale Robert Jordan to zvládl a ty 3 dny jsou jako květ na obloze, jako vítr ve zlatém obilí...
Hemingwayův velký svět. román je rozehrán do 4 dní (v jiném komentáři jsem četla snad jen 3) občanské války ve Španělsku. Pro mě bylo poutavé líčení dvojice milujících se lidí a jejich prožitků ve 3 dnech a nocích, ostatní válečné zápletky byly již méně přitažlivé. Hl. hrdina amer. učitel španělštiny Robert šel do války jako dobrovolník.
Motto: "Žádný člověk není ostrov sám pro sebe". Krásný čtivý román.
Tři dny a tři noci Španělska. Tři dny a tři noci ideálů, které prostě musí být, stejně jako musí být vždy nějaký Pablo. Tři dny a tři noci, které se umí pořádně táhnout, a přesto nejsou utahané. Tři dny a tři noci, co se do nich vejde všechno.
Občanská válka je zajímavým tématem a člověk tak má možnost sledovat, s jakou přehnanou brutalitou se jednotlivé strany konfliktu chovají a ztrácí tak případné iluze. Samotný příběh je docela napínavý (hlavně v závěru knihy) a kromě toho musím ocenit i čtivost a také pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav. Jediným nedostatkem jsou některé zdlouhavější pasáže, což ale ve srovnání s celkovým dojemem z knihy nepůsobí příliš rušivě. Na závěr bych chtěl upozornit i na filmové zpracování z roku 1943.
Příběh byl zajímavý, ale některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé a nezáživné. Konec knihy byl naopak naprosto skvělý. To, jak si Robert s Marií vyjadřovali svou lásku mě vždy pobavilo, ale to nejspíš bude překladem. :)
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Mé názory na celou řadu knih se postupem času mění a to je i v případě této knihy. Před maturitou jako povinná četba poměrně nudná a zdlouhavá, po nějakých patnácti letech už zajímavá a poutavá. A dnes ji považuji za jednu z autorových nejlepších hned vedle Starce a moře.