Komu zvonia do hrobu
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103576/bmid_komu-zvonia-do-hrobu-qjn-103576.jpg
4
1697
1697
Najdlhší Hemingwayov román Komu zvonia do hrobu (1940) je kronikou troch dní života amerického lektora španielčiny Roberta Jordana. Ten prichádza v období občianskej vojny do Španielska ako dobrovoľník bojovať po boku republikánov proti Francovmu nacionalistickému režimu. Neďaleko Segovie sa pripojí k partizánskej jednotke, ktorá mu pomáha vyhodiť do vzduchu most, čo má zabrániť postupu nepriateľských jednotiek. Robert splní svoju úlohu, hoci sa presvedčí o jej nezmyselnosti. Chápe však nevyhnutnosť disciplíny, a preto sa podriadi vyššiemu cieľu. Medzi partizánmi spozná mladú sirotu Mariu. Romantický vzťah, ktorý medzi ňou a Robertom vznikne, bol jednou z príčin veľkého čitateľského úspechu tohto Hemingwayovho románu a zároveň sa stal aj hlavným motívom rovnomenného filmu, ktorý v roku 1943 nakrútil americký režisér Sam Wood s Garym Cooprom a Ingrid Bergmanovou v hlavných úlohách.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
Liboval jsem si, že se kniha zaměří na události ve třech dnech a bude odsýpat. Neodsýpala. Tak jsem se těšil, až bude popisovat poslední den. A zas nic. Pak konečně nadešla hodina H a... a kniha skončila.
Hemingway je klasika, ale nečte se úplně dobře. Takže čtyři stars a hotovo :))).
Zkoušela jsem číst už před lety, ale nedopadlo to. Ani na druhý pokus mi tento autor nedal nic zadarmo. Říkalo se o něm mnohé a jedna ze zmiňovaných vlastností prý byla egocentričnost či sobectví. Jeho knihy v tomto potvrzují, že pro Hemingwaye si prostě musíte udělat čas. Nedá se číst jen napůl.
Velmi zajímavá válečná kniha, která spíš rozebírá filozofii a hlavní postavy. Ty jsou velmi lidské a uchopitelné, jejich osudy ovlivněné těžkou dobou byly vykresleny velmi emotivně a surově. Milostná linka mě bavila nejvíce. Určité pasáže mám i teď vryté v paměti, což hodnotím velmi kladně, když jsem knihu četl cca dva roky zpátky. Jedinou hvězdu strhávám za to, že mi občas v knize chyběla větší dynamika.
Kniha je dobrá, ale ne pro mne. O životě v době určité a za určitých podmínek. Je fakt, že některé části se mi vryly do paměti.
Další díl do skládačky příběhů ze španělské občanské války/revoluce. Zase trochu jiný úhel. Jen přemýšlím zda je ta kniha takovouhle formou napsána záměrně nebo zda je o "ne moc povedený" překlad. To neustálé opakování stejných slov (i pětkrát v jednom souvětí), mě dost ubíjelo.
Román nepochybně obsahuje spoustu podnětů k zamyšlení, důkladné psychologické ponory do nitra postav i opravdu působivé pasáže (vyprávění Pilar o řádění republikánů v dobytém městečku nebo finále na mostě). Nevadí mi ani rozvláčné tempo, které současnému čtenáři lačnému "akce" může překážet. Ale celkově na mě styl vyprávění i způsob vyjadřování působí poněkud zastarale, což může být způsobeno i starším překladem, ale jistě nejen jím. Když porovnám s jinou, časově nepříliš vzdálenou klasikou Nazí a mrtví, ta je v popisu válečné zkušenosti mnohem komplexnější, psychologicky pronikavější a současnému vnímání bližší. V případě této knihy se ve mně mísí upřímné zaujetí s povinnou úctou ke klasikovi, která maskuje občasnou nudu, a výsledný dojem je tak trochu rozpačitý.
Co k tomu napsat, kniha se mi obecně líbila, námět byl zajímavý, ale našla jsem se, že jsem nějaké stránky musela číst z donucení a koukala jsem dopředu, kdy už končí kapitola. Románek mi přišel strašně nepřirozený, stejně tak i některé jiné pasáže v knize. Do půlky byla kniha celkem i nudná. Ale náhled do občanské války byl postrašujici i postačující. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale musím říct, že jsem čekala něco víc.
Na to, že kniha mala necelých 500 strán (vydanie zo Slovenského spisovateľa z roku 1963) som ju čítal pomaly mesiac a opakovane sa k nej vracal.
Kniha je situovaná do obdobia španielskej občianskej vojny a písaná z pohľadu amerického profesora španielčiny, ktorý sa pridal k partizánom. Slabší rozjazd, po čase som sa však do toho dostal a až na pár zádrheľov kniha celkom plynula. Je zaujímavé sledovať hlavne vnútorné monológy hrdinu, až potom dialógy medzi postavami. Kým Starec a more čítaný ešte na strednej škole ma bohvieako nezaujal, tu to bolo lepšie.
Iróniou boli práve posledné vety (inak celkom zaujímavého) doslovu k vydaniu knihy, v ktorých recenzent vytkol autorovi, že nedokáže pochopiť krásy marxistickej filozofie ani dušu jej vyznavačov. Svoje urobil aj preklad, pôsobil miestami ťažkopádne, až archaicky a titulovať postavy v knihe "imperialistického" autora (akým pre komančov Ernest určite bol) ako "súdruh" pôsobilo ako päsť na oko.
Co mám v paměti od té doby, kdy jsem knihu četla poprvé na střední škole, je nádherný citát na začátku, který vystihuje poselství tohoto příběhu. Téma španělské občanské války, boje proti fašismu a partyzánského hnutí je velmi zajímavé a o těchto věcech je třeba mluvit. Přesto mně styl psaní pana Hemingwaye přijde v první půli knihy utahaný až k zoufání. Naštěstí se v druhé části hodné polepší a čtení je konečně potěšením. Knihy, které byly napsány téměř před 100 lety vždy dají trochu zabrat. Sloh a styl byl přeci jiný a o závažných věcech psát poutavě je jistě těžké. Jméno Hemingway je pojem, ale tato kniha jako celek pro mně za 3,5*.
Moc se mi kniha líbila, hlavně to, jak se autorovi hrdinové v mezních situacích chovají hrdinně, ale tak nějak neokázale... Bravo!
Obsáhlé dílo, kde velký prostor dostávají sáhodlouhé (i mnohastránkové) vnitřní dialogy hlavních postav a kde není důležité ani tak co se komu děje, ale jak to prožívá a co se mu při tom honí hlavou.
Hemingwayův styl je velmi zvláštní a ne zrovna čtivý, dílo je spíš přemýšlivé než nabité dějem, ale rozhodně není špatné. Vyznívá silně protiválečně a krom toho nám nabízí možnost poznat španělskou náturu očima Američana.
-- ÚRYVKY: --
„A ty hory už mě taky otravujou. V horách má člověk jenom dva směry. Dolů a nahoru, a cesta dolů vede jenom k silnici a k městům, který maj v rukou fašisti.“
---
„Poslyš, Pilar. I ty, Maria,“ řekl Joaquín. „Nezlobte se na mě, že jsem vás trápil řečma o svý rodině. Já vím, že všichni mají stejný soužení a že je lepší o tom nemluvit.“
„Ale jen mluv,“ odpověděla Pilar. „Od čeho jsme na světě, když ne proto, abychom pomáhali jeden druhýmu? A poslouchat a nic neříct, to je dost chabá pomoc.“
„Ale třeba tím trápím tady Marii. Má vlastního dost.“
„Qué va,“ řekla Maria. „Já toho mám takovej škopek, že když do toho přidám to tvoje, ani to nepoznám.“
---
„Až budeš střílet, miř pomalu a najisto. Nemysli na to, že je to člověk, ale že je to cíl, de acuerdo?“
Dočetla jsem, ale byla to lopota! Netvrdím, že zdánlivě nekonečné dialogy byly zbytečné, určitě měly svůj význam. Nicméně daleko zajímavější byly vzpomínky hrdinů a Robertovy vnitřní monology. Závěrečná akce byla napínavá, díky barvitému popisu prostředí a jednotlivých scén má čtenář pocit, jakoby byl přímo v centru dění. Závěr samotný byl pro mě třešničkou na dortu, jen si nejsem jistá, jestli jsem neronila slzy radostí, že jsem konečně na konci...
Panu Hemingwayovi dám určitě ještě šanci - jeho nejrozsáhlejší román mám za sebou, tak teď už to půjde jako po másle:-).
Musím říct, že přečtení této knihy pro mě bylo vyložené utrpení. Od autora jsem ještě nic nečetla a obávám se, že mě toto dílo do těch dalších odradilo.
Pro mě moc zdlouhavé, nudné tlachání, nějaké akce se dočkáme až v poslední třetině, romantická linka zbytečná a pro mě i dost naivní. A ty dialogy! Ty mi neskutečně lezly na nervy. Za mě opravdu nikdy více, přestože občanská válka ve Španělsku je dobrý námět.
Další román klasického autora mě absolutně emočně i filozoficky minul. Události tří dnů rozplizlé na šesti stech stranách plných zmatečných rozumování o "hounech" a most, který má vyletět stále stojí. A nejvíc mě vytáčelo, jak každý druhý odstavec začínal slovem Robert Jordan tohle, Robert Jordan tamto, to bylo na pěst - nevím jestli překladateli nebo Ernestovi. Zatím mám dojem že Hemingway je jedním z nejpřeceňovanějších autorů, třetí kousek rozhodne, jestli se budeme potkávat, po Starci a Hraně to zatím nevidím - 45 %
Čítal som to dlho.
Chvíľami fajn, niečo sa dialo.
Chvíľami na spanie, veľa mudrovania v zásade o ničom - a to mi vadí na viacerých jeho dielach. Mudrovanie všetkých postáv o hovne.
Nevravím, že Hemingway je zlý autor.
Vravím, že je preceňovaný.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Tohle je prozaické mistrovství, dámy a pánové. Nesdílím názor mých některých kolegů zde v komentářích, že text "neodsýpá" či že se kniha čte ne úplně dobře. Z mého pohledu jde o Hemingwayovo vrcholné dílo, doplněno jistě i jeho autobiografickými postřehy z dob, kdy jako reportér pokrýval občanskou válku ve Španělsku. Hlavní postavy, expozice i samotný děj jsou dle mého názoru velmi dobře vystavěny. Pro někoho může být detailnější popis příprav na vrchol děje zdlouhavý. Já jsem nicméně ocenil jak podrobný popis pohnutek a vnitřních myšlenek Jordana a dalších postav, tak i důkladný filozoficko-psychologický ponor do nitra hlavní postavy a jeho provázanost s hlavním dějem. Velký román.