Koncept kontinua
Jean Liedloff
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24685/bmid_koncept-kontinua-ojY-24685.jpg
4
289
289
Podtitul: Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti. Autorka ve své světově proslulé knize odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě snažíme vychovávat podle všemožných teorií, jen ne podle vlastní intuice a evolucí vytvořených jednoduchých pravidel a očekávání. V knize, kterou napsala již v r. 1975, velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují „léčit“ své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život, jenž nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním „něčeho“, co nalézt nelze. Našemu vlastnímu životu tak dává úplně nový rozměr a pomáhá lidem najít jednoduchou, a přitom málo předvídatelnou odpověď na často kladenou otázku – proč nejsme šťastní.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Rodina
Vydáno: 2007 , DharmaGaiaOriginální název:
Continuum concept, 2004
více info...
Přidat komentář
Není to uplně moje top kniha o rodičovství, ale určitě stojí za zamyšlení, sama jsem zastáncem kontaktního rodičovství a hodně jsem malou nosila v šátku a stále v tom pokračujeme. Kniha pojednává o tom jak je důležitá pro vývoj člověka "fáze v náručí", kdy to miminko má určité potřeby a když je naplníme, vyroste z něj sebevědomá samostatná bytost. Je to také o tom, že dítě není středobodem rodičů ale naopak je spíš na okraji, ale neustále s rodiči, rodič je pořád dospělá bytost, se svými koníčky a zájmy a prací a při tom má u sebe dítě, dítě funguje s rodiči a učí se nápodobou. Jedna věc je pro mě trošku složitější uvést do praxe a to důvěra v pud sebezáchovy dětí, asi bych prostě batole nenechala u okraje nějaký jámy :D :D Ale jako u všech knih, někomu se to může zdát jako extrémní přistup, ale je to o tom najít si v tom to své, co se mi líbí a co mně a mému dítěti bude vyhovovat. Za mě kniha kterou doporučuji.
Čtenářská výzva 2020: Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli.
Kniha me hodne podporila v tom jak chci pecovat o deti a dala mi par dobrych argumentu, ktere jsem mohla pouzit, kdyz se mi nekdo snazil namluvit, ze bych Malou nemela tolik nosit, protoze bude Pak rozmazlena :)
Nektere pasaze jsou ale napsane dost drsne a rozhodne nedoporucuji cist tesne pred porodem, pokud budete rodit v klasicke porodnici ( ja to cetla po porodu, kdyz mi dite odvezli na leceni zloutenky a ja Ty dva dny jsem u knizky probrecela :D)
Dobře se mi to četlo; myšlenky, poznatky a rady v knize mi přijdou logické, smysluplné, následováníhodné :-)
Ztráta času. Po bombastickém úvodu, za který by se nemusel stydět Horst Fuchs (už má deprese?), následuje slovní průjem maskovaný snahou o nějaký antropologický výzkum a z něho vyplývajících zjištění. Kniha není absolutně ozdrojovaná a ty asi tři výzkumy, které jsou v ní uvedené, si autorka zohýbá podle sebe a vyvozuje z nich pro svou hypotézu to, co z nich vůbec nevyplývá. Jinak je to blábol psaný spíš stylem volné asociace a asi na notné dávce LSD nebo vývaru z liány.
Prostě klasický motivačně bullshitový infoprodukt z ranku jako Nevýchova a já nevím co ještě; věřím, že se na něm autorka napakovala dobře.
Pro mě zbytečných 170 stran. Celá pointa by se dala shrnout pár odstavci nebo ještě lépe: "zdravý selský rozum".
Autorka vychází z pár návštěv u jednoho jediného domorodého kmene, své odsouzení ostatních staví na doměnkách, filosofických úvahách a oslích můstcích.
Kniha se mi nelíbila hlavně formou jakou děsila rodiče nebo budoucí rodiče. Zkrátka, za všechno špatné, co dítě udělá v dětství nebo dospělosti můžete vy! Srovnání s domorodými kmeny mě rozhodně nepřesvědčilo, jako vyspělá společnost jsme zkrátka jinde. Nebo že za to, že matka klukovi nedá dostatek pozornosti se stane gayem a zase holky se stanou lesbami díky krutým a nemilujícím otcům. Já si z knihy odnesla opravdu málo.
Kniha která ovlivní pohled na výchovu dětí a přístupu k nim už do konce života a to jak pozitivně tak negativně bohužel ????????Musím souhlasit s jinými komentáři, že je psáno direktivní formou a poznatky autorky nejsou podloženy. I když s kontaktním rodičovstvím souzním.
Ke knize jsem přistupovala s opatrností. Vyděsili mě některé komentáře rodičů, kteří si knihu přečetli, a po přečtení trpěli depresemi. Sama autorka v úvodu píše, že jedna z jejích čtenářek propadla do deprese a pomýšlela na sebevraždu. Jako novopečená matka, stále ještě zmítaná hormony, jsem se knihy z počátku trochu bála, ale zvědavost nakonec vyhrála. Uff, mam to za sebou. A věřím, že v sedmdesátých letech, kdy kniha vznikla, byla kontroverzní, ale dnes díky záplavě informaci z knih, internetu nebo televize jsou uvedena "fakta" již přinejmenším neaktuální. I přesto, že mi je velmi blízké kontaktní rodičovství, tak s autorkou v mnoha ohledech nesouhlasím. Nelíbil se mi ani direktivní způsob psaní a celkově mi všechna moudra přišla jen jako osobní názory autorky, nikde nepodložené výzkumy nebo čísly (až na pár výjimek). A dorazil to názor, kdy říká, že pokud se matka dožaduje synovi pozornosti, může to vest k jeho homosexualitě! Autorka prezentuje své názory jako fakta a to dost striktním způsobem s cílem vyvolat lítost (popis toho jak se miminko cítí po narození a poté doma). Na druhou stranu tyto praktiky v té době nejspíš opravdu byly standardem a díkybohu za to, že teď už jsme jinde a pokud k tomu pomohla i tato kniha, tak jen dobře.
K zamyšlení.., už odedávna nás fascinuje, jak lidé kteří nejsou ovlivněni modernizací světa, žijí v naprostém míru a harmonii. Kontinuum. To víme, dokážeme popsat i konkrétní vlivy, ale nemůžeme přijít na to, jak se od těchto vlivů odprostit. Troufám si říct, že už to ani nejde. Můžeme jen s pokorou obdivovat jejich nedotčený život a snažit se do jejich života vstupovat minimálně. Vychovávat děti tímto stylem nemůžeme, ale můžeme se tomu zkusit přiblížit a to hlavně tím, že budeme poslouchat svoji intuici.
Autorka vychází ze zážitků a vědomostí, které získala při pobytu mezi jihoamerickými indiány. Já osobně si nemyslím, že můžeme srovnávat naši a jejich civilizaci a aplikovat všechny jejich postupy a být neskonale šťastní. :-)
Kniha je víc emocionálně založena, mně osobně víc vyhovovalo Aha! Rodičovství, bylo tam víc vědecký podložených faktů a obecně vysvětleno, jak funguje dětský mozek. Paradoxně jsou ale výstupy dost podobné. Víc lásky není nikdy moc lásky.
Co se týče knihy samotné, četla se mi trochu těžkopádně, a asi by mi více vyhovovalo, kdyby v těch pasážích, kde se píše, jak naše civilizace dělá vše špatně, bylo rovnou psané, jak to vlastně napravit. Tomu je vlastně věnována poslední kapitola, ale člověk má celou dobu pocit, že dělá všechno blbě a není z toho ven.
Nicméně pár mateřských poznatků, které jsem nevědomky aplikovala já, protože mi to tak přišlo přirozené:
➡️nošení v šátku: ne, dítě se tím fakt nerozmazlí a nebude na vás závislé... Krásně se nám ukázalo, že prostě přijde chvíle, kdy se osamostatní a mámu většinu času nepotřebuje.
➡️spaní ve společné posteli: zase stejná situace, prostě přijde chvíle, kdy dítě samo potřebuje svůj prostor a odebere se do postele vlastní a do té doby má prostě jen víc lásky no :-)
➡️ není důležité dětem neustále vymýšlet aktivity a zabavit je, jednak je důležité je nechat se nudit, aby si uměly aktivitu najít sami a druhá důležitá věc je, aby byly součástí dospělého života a viděly, jak probíhá, takže vaření, uklízení, nákupy - většinu času není problém a dítě se může částečně zapojit.
➡️ a poslední věc - důvěra - věřit, že děti stačí na víc, než si my myslíme. Když někam vyleze, pravděpodobně taky sleze a nespadne, když dá něco do pusy rozhodně to neznamená, že se udusí a když vezme do ruky nůž, neznamená to, že se pořeže. Vendelín vezme nůž každou chvíli a nikdy se nestalo, že by ho vzal za ostří, nikdo totiž kolem něj nepanikaří, nekřičí, že se podřízne a tak. Stačilo ukázat, vysvětlit a chápe... pracuje s kladivem, vaří, mixuje, prostě je součástí dospělého života.
Takže asi tak. :-)
Kniha je určitě přínosná, je ta spousta malých příběhů ze života indiánů, dozvíte se, jak to tam funguje a některé věci se dají praktikovat pohodlně i u nás. Pak jsou tam samozřejmě věci, se kterými nesouhlasím. Každopádně by každý měl dělat to, co mu samotnému přijde přirozené a neposlouchat ty dobře míněné rady svého okolí.
Doporučuji všem nastávajícím rodičům a přeji vám, aby se vám zásady z této knihy podařilo aplikovat při výchově. Nebo si budete jako já říkat, jak by to bylo hezké, kdyby se vám to dařilo :)
Koncept kontinua je opravdu knihou, která dokáže lidi vytočit, zhnusit a dostat do depresí.
Pokud bych to zjednodušila, tak se vlastně zabývá násilím páchaným na dětech jejich nic netušícimi rodiči, co to dělají v dobré víře.
A nepředstavujte si pohlavky, plácnutí přes zadek nebo surové týrání - i když i o tom autorka píše.
Jedná se spíše o metody vyplakávání, o děti "uvězněné" ve svých postýlkách či kočárcích, a další kruté - opravdu kruté činnosti a skutečnosti, kterých se rodiče dopouští.
V podstatě se jedná o obhajobu kontaktního rodičovství... Se kterým plně souzním... A všem nastávajícím a stávajícím rodičům bych doporučila právě knihu Kontaktní rodičovství - neboť je mnohem lépe napsaná....
Autorka píše neskutečně krkolomně - což může být i překladem.
A kniha je špatně členěna. Na ten dostatek informací. Je vskutku nepřehledná a nečtivá. To ji automaticky strhlo dvě hvězdy.
I když asi se 3/4 knihy absolutně souhlasím, tak se mi nelíbí způsob, jakým jsou myšlenky podány, až vnucovány a dogmatizovány. Existují prostě i děti, kteří se odmítají nosit nebo spát s rodiči v posteli. A autorka vůbec nepřipouští, že by takové děti mohly existovat - a vůbec mi připadá, že individualitu popírá. Spousta maminek by pak mohlo mít výčitky či strachy, že nemají normální děti.
Razantně jsem proti metodě "nechválení." Tohle se mi intuitivně příčí.
Odrovnala mě část, kdy považuje za normální, že indiánské matky nechávají svá batolata lozit okolo propastí a jam a nechávají je, aby si hrály s nožíky. Je nutné neztratit nebo nepotlačit během čtení své kritické myšlení a neoddat se autorčiným vyhraněným názorům.
Trochu mě zarážela i tak ukrutná obhajoba pracujících a vytížených matek. Asi rozumím principu té myšlenky, ale opět Liedloffová potírá individuálnost a přirozenost. Ženy z džungle zkrátka žijí jinak...
A také mi vadilo, že mávla rukou nad medikalizovanými, vyvolávanými porody - jakože je úplně jedno, jak dítě přijde na svět, hlavně že je poté hned přiloženo na tělo matky. Což je samozřejmě správné a nutné, ale myslím, že průběh porodu nás do života ovlivní velmi - stejně jako samotný pobyt v děloze.
Každopádně ve výsledku je kniha dobrá.
Opravdu si uvědomme, že to, jak jednáme v prvních a i následujících letech našich dětí, je klíčové pro jejich budoucí život.
Po přečtení mohou být bezdětní šťastní - nenapáchali zatím žádné škody a už ví, že intuice, láska, náruč jsou to nejdůležitější v jejich přístupu k budoucím dětem.
Ti, co děti mají, třeba už trochu odrostlejší... vy si projdete očistcem, pokud jste jednali v péči o dítě jako vaši rodiče, protože s nimi tak bylo zacházeno skoro určitě...
Vedlejším účinkem knihy může být i deprese. Jak je ostatně psáno již v úvodu. A to bez legrace.
Kniha o tom, jak za deprese, sebevraždy, homosexualitu a masturbaci mohou naše matky, protože jsme nebyli "nepřetržitě nošené nemluvně". Beze srandy.
Už v srdceryvném úvodu jmenuje paní, která po přečtení její knihy upadla na čtyři dny do hluboké deprese z toho, jak všechno dělala špatně a jak svým nejmilejším strašně ublížila.
Autorka se neustále ohání kmenem v Amazonii a vůbec nebere v potaz, jak to, že jsme až do 19. století nebyli všichni šťastní a spokojení. Vždyť 90% obyvatel vyrůstalo s rodiči v jedné posteli a matka si je brala v šátku na pole. Takže všechny podmínky splněny.
Kniha je perla za perlou, na 134 straně mě oddělaly příčiny homosexuality a ke konci i to, že naše matky mohou za to, že vůbec masturbujeme! Fuj!
Ano, chápu, že ta kniha je stará, ale proboha, lidé jí opravdu čtou! Nemám nic proti tomu, když je dítě s matkou, v případě, že se matka nestává jeho otrokem, že může mít opravdu volné ruce na práci a žít si svůj život, který například zahrnuje spánek a jídlo, ale čeho je moc, toho je příliš.
Zajímavá knížka. Některé myšlenky mi přijdou jako na svou dobu průkopnické, jiná tvrzení autorky se mi však zdají jako překonané a je dle mého názoru na ně nutné nahlížet trochu kriticky v kontextu doby, ve které byla kniha napsána. Z knihy jsem si určitě něco odnesla a rozhodně nelituji, že jsem jí četla.
Knihu jsem četla před porodem a zdála se mi logická a pěkná. Bylo mi líto maminek, které tyhle informace neměly. Realita? Věřím, ze v případě komplikovaneho porodu nebo císařského řezu nebo povahou dítěte, dítě vyžaduje mnoho kontaktu. Náš malý je ale opakem této knihy. Velmi málo si říká o úzký kontakt. Šátkováni nechce. Snažím se ho samozřejmě mít co nejblíže, ale až na výjimečne situace nepotřebuje ani u mě těsně ležet v posteli. Tato kniha mi na začátku zamotala hlavu a byla jsem víc pod tlakem než bylo nutné. Měla jsem kvůli této knihy pocit, ze když nebude malý pořad u mě, tak to dělám spatne. Hloupost. Každé dítě je jiné. Dejte na svou intuici. Pokud vám dítě pláče, pak ano - hodně kojte a buďte s nim co nejvíc v kontaktu. Náš malý téměř neplace. Když je najezeny, vykakany, vyspinkany a v suchu tak už nemá jiný důvod.
Kniha nepostrádá některé zajímavé postřehy, nad kterými je určitě fajn se zamyslet. Na druhou stranu jsou tyto myšlenky podávány stylem "tohle je jediná možná pravda" a "kdo tohle nedělá, týrá svoje dítě". Kdyby autorka napsala, že se jedná o její vlastní názor, který založila na subjektivním pozorování, hned by to bylo (pro mě osobně) celé o něčem jiném. Zároveň se mi kniha zdála napsaná trochu zmateně a zdlouhavě, vzhledem k množství informací, které obsahovala.
Názor a postřehy super, celkem hodně tento přístup zastávám. Ale způsob psaní autorky, rozvleklost a neustálé opakování informací... No, kdyby mi kniha nebyla doporučena, tak bych ji asi ani nezačla číst, natož ji dočetla. Takhle jsem se nějak kousla a dotáhla to až do konce. Jsem ráda, protože je tam dost inspirace, ale čtení bylo fakt útrpné.
Nepochybuji o tom, že je pro miminka nesmírně důležité být co nejvíce fyzicky u maminky. Ale autorčin názor, že když dítě v tak těsné blízkosti matky není, že to má za následek věci jako je touha po dobývání horských vrcholů, touha po majetku, drogová závislost aj. - obávám se, že takto přímočaře a jednoduše to na světě nefunguje.
Zajímavé byly autorčiny popisy žití indiánského kmene. Třeba jejich vztah k práci nebo to, jak jsou děti vychovávány v širším okruhu a nejen výhradně rodiči.
Některé věty v knize nedávaly úplně smysl, možná to bylo českým překladem.
Knihu bych doporučila především těm maminkám, které jsou nahlodané názory "staré školy" - tím myslím názory typu "Když ho budete tak moc nosit, tak ho rozmazlíte! No a pak to bude vyžadovat pořád!" apod. Díky knize dojde k uvědomění, že je potřeba dát dítěti maximum fyzické přítomnosti - čím více kontaktu, tím lépe.
Štítky knihy
výchova vývoj a výchova dětí rodičovství životní styl přírodní národy kontaktní rodičovství jihoameričtí Indiáni socializace
Koncept kontinua
Měla by být povinnou četbou pro každého nastávajícího rodiče. Velice mi tato kniha otevřela oči.