Koncert na ostrově / Halleyova kometa / Odlévání zvonů
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129365/koncert-na-ostrove-halleyova-kometa-odlevani-zvoni-129365.jpg
4
25
25
Desátý svazek Díla Jaroslava Seiferta, který vychází v prosinci roku 2004, mapuje autorovu básnickou tvorbu druhé poloviny šedesátých let. Páteř edice tvoří Seifertovy sbírky Koncert na ostrově (1965), Halleyova kometa (1967) a Odlévání zvonů (1967), k nimž je – podobně jako je tomu i u dalších svazků Díla J. Seiferta – připojeno různočtení, jež zpracovává bohatý rukopisný a strojopisný materiál, časopisecké otisky i další vydání těchto tří sbírek. V samostatném oddílu Básní do sbírek nezařazených jsou zcela poprvé otištěny básně z rukopisů, dále pouze časopisecky publikované básně a verše uveřejněné anonymně v srpnu 1968. Svazek s ilustrací Jana Zrzavého na obálce vychází za podpory MK ČR, města Kralupy n/Vlt., Městské části Prahy 3 a společnosti Europapier Bohemia.... celý text
Přidat komentář
Kniha plná zkušeností a moudrosti starého muže stejně jako jeho smutku, stesku a skepse. Tohle není veselé čtení. Jsou to krásné verše plné citu, krásných obrazů a bolavých myšlenek.
Komplet tří básnických sbírek z pokročilého básníkova života. V mnoha básních se ozývá stáří, bolest a životní ztráty. Přesto všechno v básních cítím, že měl Seifert život rád a dokázal ho svými básněmi uchopit.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
V této knize se nachází 3 básnické sbírky z pozdější autorovy tvorby:
KONCERT NA OSTROVĚ - vzpomínky na dětství a mládí.
HALLEYOVA KOMETA a ODLÉVÁNÍ ZVONŮ - psány volným veršem. Motiv stáří a zkušeností.
Některé básně se četly lehce, jiné byly obtížnější na četbu, ale celkový dojem z této knihy je pozitivní.
Citáty:
Láska jsou zvony, tma a salvy děl
a všechny hvězdy, co jich vůbec je
na naší obloze,
když noc je hluboká.
Snad je možno i bez lásky žít;
však umírat bez ní,
to je zoufalství.
peklo je určitě,
i když si člověk také peklo vymyslel.
Vždyť vymyslel i smrt,
a ona přece je!
Nechce se věřit,
že mrtví mohli by ještě vstát
a procházeti se pod tíhou hlíny.
Ale co kdyby!
V slzách mrtvý ještě chvilku žije
a je krásnější než zaživa.
Peklo známe, je všude
a chodí po dvou.
Ale ráj?
Možná, že ráj není nic jiného
než úsměv,
na který jsme dlouho čekali,
a ústa,
která zašeptají naše jméno.
Zítřek tu však už byl,
když jsme tu nebyli,
protože chodíme stále dokola,
zatímco zoufalství se smutkem
šlapou nám po hlavách.