Otec Kondelík a ženich Vejvara
Ignát Herrmann
Pan Václav Kondelík je vážený měšťan, uznávaný malířský mistr s prosperující firmou, náramný labužník a znalec piva, což je ostatně už na první pohled zřejmé, vtipálek i škarohlíd, a tak trochu samoliba. Rodinné pohodlí mu, v dobrém slova smyslu, začíná čeřit nesmělý a trochu nedůvtipný nápadník jeho jediné dcery Pepičky, magistrátní úředník František Vejvara. V mozaice příběhů nám autor, bohatým jazykem, v němž nechybí slang tehdejší Prahy, s hravým, jemně ironickým, zdravým humorem popisuje nesčetné trampoty, které rodina zažívá díky neúnavné aktivitě pana Vejvary. Úžasnou postavou knihy je manželka pana Kondelíka, Betty, která je milující matkou i dobovým receptem na ideální manželku a hospodyni, která dokonale zná všechny vrtochy svého muže a díky své vypracované rodinné diplomacii zajišťuje domácí klid a štěstí. Díky košatosti autorova jazyka není těžké si vytvořit obraz měšťanského života Prahy 19. století. Kniha je opatřena slovníčkem vysvětlujícím slangové a odborné výrazy.... celý text
Přidat komentář
Kondelík je typický charakter své doby - nedotknutelná autorita, někdejší pantáta, hlava rodiny. Přesvědčený o své důležitosti tak, že chyby své, má za chyby druhých. Vejvara je poctivý, slušný chlapík, trpělivý, schytal toho hodně. Takové lehčí čtení o drobných patáliích maloměšťáků; rozhodně lepší než soubory kratších povídek.
Nebojme se klasiky. Má to sice možná trochu líné tempo, ale je to velmi milé a jemně humorné čtení.
Už dlouho jsem si u žádný knížky takhle pěkně neplákla! Ano, otěcko Kondelík byl pěknej poděs, a kdo se chytí za nos, dá si i u sebe pozor na přehnanou důstojnost. Ale já si hlavně lebedila v Kondelíkojc poklidné domácnosti, Vejvárkovým příchodem ovšem notně rozvířené. Jak ráda bych si to tak na roček vyměnila s paní Bety, která hlavně mi připadala jako hrdinka knihy.
Když jsem se teď o ctěné rodince dozvěděla mnohé navíc, můžu se novýma očima posté podívat na film, u kterého vždycky řvu smíchy. Hlavně u Muknšnáblice - véď, Lotynko...
Pro mě prostě další perla zasazená do koruny české literatury.
"Já vám to stejně jednou řeknu souvisle..."
Jako první mi v hlavě vyskakuje Pištěk, Nedošinská a Futurista. Filmová podoba této knihy. Malé velké trable jedné pražské rodinky. To byla ale strastiplná cesta k vytoužené svatbě. Ten Kondelík byl ale urputný ve svém konání a to kopýtko Vejvara to všechno přežil. No jo, jediná dcera. Tenkrát to prostě chodilo jinak. Ale typuju, že po světě chodí plno Kondelíků i Vejvarů i dnes, i když doba už hodně pokročila. Moc hezky vykreslené postavy a vztahy mezi nimi. Oddechové čtení.
Od autora jsem četla Vdavky Nanynky Kulichovy, které se mi moc líbily.
Viděla jsem film Otec Kondelík a ženich Vejvara, který se mi líbil a říkala jsem si, že si přečtu i knihu.
Ze začátku se mi docela líbila, ale potom mi to přišlo na jedno brdo a byla jsem ráda, že jsem knihu dočetla.
Oh, jak já miluju tyhle knihy z předminulého století! Úcta k tatíčkům, poctivě vydělávajícím na chleba, matinky na nekonečné mateřské a dospívající dcerky stydlivě klopící očka před nápadníky v rukavičkách... Všeobecná zdvořilost. Proč to sakra zmizlo?!
Tak nevím, jestli je větší kopyto Kondelík nebo Vejvara. Rozhodně jsem se při čtení pobavil a leckdy i pousmál. V knize je lehký a nenáročný humor, který pobaví.
Boží knížka, plná humoru, vtipných omylů, lásky a společenských konvencí. Knížku odložíte až přečtete poslední stránku. Doporučuji
Mám rád tyhle knihy, kde čas tak nějak jakoby byl pomalejší a vzdálenosti větší, tudíž cesta do míst vzdálených řádově v desítkách kilometrů, byl zážitkem o kterém se dalo vyprávět nezúčastněným několik poutavých večerů. Jistě, doba v mých představách jistě zidealizovaná, ale řekněte sami, co nás může v dnešní době, technický technologických a informačních vymožeností, zaplavující a obklopující nás v nepřetržitém proudu, co nás dokáže opravdu překvapit, ve smyslu objevování neznáma a prožívání dobrodružství. Tehdy bylo toto všechno mnohem dostupnější a ten kdo procestoval několik států se stal pro místní takovým "malým Holubem".
Jinak mi autorovo podání osudů rodiny Kondelíků se smolařem Vejvarou, který co naplánuje, tak se změní, bez jeho zavinění v pohromu, je velmi sympatické a několikrát mě rozesmálo i nahlas. Pokud se mi dostane do rukou pokračování, tak si ho s chutí rovněž přečtu.
Pět humorných hvězd.
Naprosto famózní sonda do námluv zbohatlické maloměšťácké rodiny 19. století. Nejlepší mi na tom přišlo, že ono je to vtipné už samo o sobě, jenže v dnešní době Vám bude připadat i neskutečně vtipné to, jak to tehdy chodilo.. a závěrečná svatební noc tomu nasadí korunu! :D
Tuhle knížku prostě miluji. Četla jsem několikrát a pokaždé mě pohladí po duši svojí atmosférou a vtipem. Autor díky svému osobitému popisu věcí, jídla, oblečení, chodu domácnosti, společnosti a míst staré Prahy dokáže čtenáře přímo vtáhnout do neuspěchané doby 19. st. ... Vřele doporučuji.
Humoristický román, který se mi líbil pro vyloženě český vtip a propojení rodinného života. Má to styl plný zásad a člověk by neměl přehlížet to, co je dané. Film pro pamětníky byl excelentní s herci jako jsou Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská a Saša Rašilov.
Ignát Herrmann byl vynikající autor, tato kniha to potvrzuje. Ale já mám prostě autory 19.století ráda...
Tato knížka je velice milou a úsměvnou vzpomínkou na doby, kdy každá mladá slečna na vdávání, měla sebou do společnosti svou gardedámu v podobě své matinky, nebo někoho hodně blízkého, prověřeného... A většina mladých slečen té doby, než si našla svého vyvoleného, prožívala různé, nečekané až komické situace, které úplně nejdou ruku v ruce s tehdejším, společenským bontonem. Ne jinak tomu bylo i u Pepičky a jejího nastávajícího Františka. Jak jinak, pobavilo a i odreagovalo. ; )
Cosi jako příběh pana Vejvary jsem kdysi prožil, pravda bylo to o pár desítek let dříve. V té době jsem četl úplně jiné knihy než "Kondelíky". Byla to má hloupost. Pokud bych znal typ pana Kondelíka, vše mohlo jít lépe. A ještě jedno velké mínus. Můj Kondelík byl excelentní řemeslník. A já, jako Vejvara jsem měl pinktlich tak - k manuální práci hodně daleko. Ale Ignát Herrmann měl vše v malíčku, proto je ta kniha tak roztomilá . V mém případě paní Kondelíková byla ještě lepší než v knize a také ve filmu paní Nedošínská. Tam byla ta hlavní podpora. Věděla dobře, že vytáhnout mého Kondelíka na Karlštejn je blbost. Stačí prý flaška Starého myslivce.
Ušetřili jsme obuv. "Myslivec" splnil svůj účel.
Kondelíka jsem přečetl o hodně později. Z chyb se člověk učí.
Knihu jsem četla po několikáté a zase jsem se dobře bavila a na některých místech jsem se dokonce nahlas smála. Je to kniha ještě z dob císaře pána, takže by to mělo být hodně zastaralé, ale ve skutečnosti je to nějakým zvláštním způsobem psané moderně, živě a čtivě, jako třeba někdy v té době vzniklí Tři muži ve člunu nebo o mnoho později Proč bychom se netopili.
Sešitová vydání jsou úplně rozsalátovaná, četly jsme s mamkou několikrát pořád dokola. Někdy mně Vejvara lezl na nervy, smolař jeden. Co vymyslel, všechno bylo špatně a obrátilo se proti němu. Ale nakonec byla svatba. A po ní....... Další dva díly s trochu jiným názvem.
Trocha červené knihovny v časech koronaviru neuškodí :-)))
Chronicky známá kniha i film mě vždy potěší a svou atmosférou lehce pohladí na duši.
Štítky knihy
humoristické rományAutorovy další knížky
2008 | Otec Kondelík a ženich Vejvara |
1953 | U snědeného krámu |
1917 | Tchán Kondelík a zeť Vejvara |
1998 | Námluvy |
1980 | Zmizelá Praha |
Tak se dnes odpoledne hrabu v knihách zděděných po mamince, zvlášť její obsáhlou a velmi oblíbenou sbírkou knih Karolíny Světlé, a mezi nimi na mne najednou vykoukly dva odrbané sešitky...Ano: Otec Kondelík a ženich Vejvara!
Samotnou mě překvapilo, jaké knížky jsem četla v době dospívání, protože Kondelíkovi a Vejvarovi mě už tehdy docela bavili. Byl to takový exkurs do života tehdejší měšťanské společnosti. A ten jazyk!
Otec Vejvara je popisován následovně:
"...Stalť se pražským příslušníkem, později měšťanem, a to jest jeho
chloubou. „Nahoře“ – na Vinohradech – usadí se, až toho bude míti dost,
až půjde na odpočinek, až někomu popustí závod. Už není vytáhlý. Jeho postava se všemi směry pěkně zaokrouhlila, „pas“ vůbec zmizel.– Je výšky nadprostřední, kulatého, zdravě zbarveného obličeje. Jeho vlasy, posud „kompletní“ – jak hrdě říkává – kdysi kaštanové, jsou roztomile tatínkovsky prokvetalé ...
A dcera Pepička:
"...Co chcete slyšeti o poupěti osmnáctiletém? A Pepičce je už skoro osmnáct! Četli jste tolik popisů roztomilých osmnáctiletých dívek – taková, ano, taková je Pepička! Oči a vlasy má po matce, i mnoho dobrých vlastností. Nikdy neměla tajnou lásku, aspoň se na to nepamatuje. Nu, když chodila do tanečních hodin, ozývaly se v ní také podivné struny, ale žádná se nerozezvučela plným zvukem. Všechno v ní dřímalo. A pak se jí zdálo, že všichni ti žáci otce Kasky jsou tak příliš mladí. A byli, byli..."
A což teprve filmová verze s Pištěkem a Nedošínskou...