Konec léta
Anders de la Motte
Roční období série
1. díl >
Strhující krimidrama z pera oceňovaného švédského bestselleristy Anderse de la Motte. Za soumraku na konci léta roku 1983 prolezl pětiletý Billy Nilsson dírou v plotě ze zahrady do kukuřičného pole – a nevrátil se domů. V poli našli jen jednu jeho botu. Příbuzní, policie i sousedé po něm několik dní marně pátrali. Příběh ze zapadlé jihošvédské vesnice obletěl celou zemi, zdevastoval rodinu Nilssonových a po čase se na něj zapomnělo. A pak, dvacet let poté, potká Billyho starší sestra Veronica na skupinové terapii ve Stockholmu mladíka, který začne vyprávět o svém zmizelém kamarádovi. O tom, jak si s ním hrál v zahradě. O skrýších, které důvěrně znala i Veronica… a které měly zůstat neodhaleny. Stejně jako pravda o tom, co se stalo onoho horkého večera.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Slutet på sommaren, 2016
více info...
Přidat komentář
Drastický a smutný začátek. Ztratí se malý chlapec. Ve vesnici zná každý každého a podezřelý je vytipován velmi brzo. Jenže nejsou důkazy. Hlavní postava, hodně psychicky nevyrovnaná psycholožka, se dá do pátrání po svém ztraceném bratrovi. Naráží na různé záhady, jde jí často o život, bojí se, někdo ji sleduje. Nakonec se vše vysvětlí, nevím, jestli je ten konec za vlasy přitažený nebo jestli to tak být může....těžko říct. Já jsem z té četby před spaním měla noční můru a není divu. Příjemná tedy není v žádném případě.
Mysteriózní rodinné drama s postupným odkrýváním tajemné minulosti... Mně se to moc líbilo. Melancholická atmosféra, děj rozjetý vlažně a napětí hlodá pomalinku, nicméně vše se stupňuje a přesně vygraduje až v samotném závěru. Ač jsem měl pár teorií, tohle rozuzlení jsem nečekal. Navíc se mi líbilo, jak bylo vše vysvětlené dostatečně, ale takovým nenásilným, nepolopatickým způsobem. (čili ne jako v řadě thrillerů, kdy se na konci sejde vrah s hlavním hrdinou a na deseti stranách mu vysvětlí všechny svoje motivy od A do Z) Nemám z toho žádný pocit překombinovanosti, nebo, jak tu občas v komentářích čtu, že by autor na konci nevěděl, co s tím... naopak, autor to měl přesně promyšlené od začátku do konce, a takové thrillery já můžu. Několik výhrad bych sice měl, (nejednou zmíněná podivná logika chování některých postav a některé čistě popisné pasáže pátrání hlavní hrdinky) ale důležitý je celkový dojem až po dočtení závěru, takže dávám 5*.
Nebylo to úplně špatné čtení, ale wow efekt se taky nekonal. Pozor, spoilery. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla, chování hlavních hrdinů bylo mnohdy nelogické. A to nejen jejich myšlenkové pochody, ale i chování. Například proč lezla do díry v lomu, kam posléze (kupodivu) spadla. Nebo že sežrala Patrikovi, že jel náhodou okolo a poznal její ohořelé auto. Isac se choval taky prapodivně. Možná, kdyby spolu všichni od začátku lépe komunikovali, spoustě komplikací by se vyhnuli. Ale chápu, že pak by asi nebylo o čem psát. Postava strýčka, který vládne celé vesnici mi naopak celkem uvěřitelná přišla, leč na symatiích jí to nepřidalo. Začátek byl značně rozvleklý, zahrávala jsem si i s myšlenkou, že knihu odložím. Závěr se mi docela líbil, narozdíl od prvnich 3/4 knihy se v něm aspoň něco dělo.
Občas si říkám, proč skutečně talentovaní spisovatelé nepíšou thrillery? Poptávka je velká, možná až padesát procent nových knih lze touto nálepkou označit, tak proč? Snad proto, že škatulka žánru je příliš úzká a neumožňuje jim opravdový rozlet. Nutnost nečekaného a mnohdy za vlasy přitaženého rozuzlení, kterému předchází složitá a často nepravděpodobná zápletka je neláká. Ale i ti opravdu největší se alespoň trochu o thriller otřeli. Norman Mailer nepříliš úspěšně v románu Ostří hoši netančí, o hodně lépe Donna Tartt v Tajné historii, Martin Amis v Nočním vlaku, Ian Mc Ewan v Nevinném, nebo v Amsterdamu, dokonce i Mordecai Richler ve skvělém románu Barneyho verze, kde se pod veškerým humorem skrývá podezření, že se hlavní hrdina dopustil něčeho velmi nepěkného, přičemž vyústění je nečekané. Anders de la Motte se k této elitě určitě neřadí. Jeho styl psaní nijak nevybočuje z běžné produkce. K nectnostem knihy pak navíc patří skutečnost, že určité dějové linie, v zájmu většího napětí, před čtenářem zatajuje a také ne vše, co se dočteme v počátku románu odpovídá tomu, co přichází v rozuzlení. Ovšem v rámci žánru je Konec léta kniha dobrá a napínavá, dle mého názoru mnohem lepší, než například mnohými opěvovaná 4. opice. Tři a půl hvězdy.
Velmi pekná obálka, dobre sa cita, ale od zaveru som cakala viac. Iba by som opakovala, co uz ini nizsie popisali.
Príbeh sa mi pripomenul inu seversku knihu: Příliš horké léto od Mikaela Bley .
V závěru hodnocení je spoiler!
Po přečtení anotace jsem se na knihu docela těšila, ale ve finále pro mě byla velkým zklamání .... když to tak vezmu, tak jsem mohla dát buď plný počet * - za to, že jsem se celou dobu nechala táhnout na vařenou nudli a nebo právě ty 2* ... protože ten konec mě vůbec neuchvátil. Přišlo mi to jako fakt fajn rozjetá zápletka (nebudu hodnotit vykreslení postav, to mi přišlo hodně slabé), ale pak jsem měla pocit, že už autor nevěděl kudy kam, tak to hodí na chorou matku ... a vlastně žádný případ už není. Takže asi tak ...
Tak já vám nevím.... Trvalo mi dlouho se začíst. Pak mě docela rušilo střídání kapitol z roku 1983 a "současnost". Ale asi mě docela zklamal závěr a nebo jsem opravdu už hodně zmlsaný.
Nedávno se v jednom rozhovoru ptali Bena Aaronovitche, jaký je rozdíl mezi britskou a severskou detektivkou. Odpověděl, že zatímco hlavní postavy britských detektivek jsou většinou houževnatí a přizpůsobiví lidé, ti severští se každé ráno budí s myšlenkou na svoji sestru, která zemřela, když jim byly čtyři roky.
Konec léta tuto definici bohužel do puntíku splňuje. Hlavní hrdince byl unesen malý bratříček, když byla sama dítě, a ona, její rodina a celá vesnice se s tím stále nevyrovnali. Nyní, po dvaceti letech, se možná objevily nové skutečnosti, a tak začíná ve své rodné vesnici na vlastní pěst opět pátrat.
Ačkoli se knížce nedá upřít jistá temně melancholická atmosféra, detektivka je to pouze průměrná. Kromě již zmíněných klišé. se hrdinka i ostatní postavy chovají často nelogicky, pár dějových linek vyzní úplně do ztracena a závěrečné rozuzlení není ani příliš uvěřitelné. Pokud potřebujete jako Já něco s ročním obdobím do čtenářské výzvy, tak se to dá, ale jinak jsou v daném žánru určitě lepší knihy.
Po této knize jsem sáhla hlavně kvůli Čtenářské výzvě ale lákal mě i příběh samotný. Začátek super, pak se ale děj dost vlekl a v podstatě až ke konci mě to začlo pořádně bavit. Zápletka sice zajímavá ale okolnosti okolo mi chvilkama přišly přetažené za vlasy. O závěru tak úplně nevím, co si mám myslet. Na jednu stranu opravdu překvapivý konec ale taky docela přehnaný. Každopádně už jsem četla mnohem lepší thrillery.
Severským detektivkám moc nefandím, ale tohle téma mě zlákalo. Po celou dobu jsem odolávala touze podívat se na konec, abych zjistila, co se to léto vlastně stalo. Naštěstí jsem odolala a závěr byl opravdu nečekaný a překvapivý. Když si odmyslím zvláštní mentalitu obyvatel severské vesnice, která mi moc neseděla, celkově se mi kniha líbila. Byla napínavá až do samého konce.
Nebylo to špatné, kniha se četla dobře a téma je dostatečně děsivé. Další díl, pokud vyjde, si přečtu.
Kniha měla neuvěřitelný spád, autor čtenáře napíná až k prasknutí, vždy jen tak naťukne a místo rozuzlení přijde konec kapitoly. Skvělá gradace, styl, zápletka….jen ten konec, který mírně snižuje hodnocení celé knihy. Nicméně na tu správnou severskou pesimistickou notu naladí skvěle!
od knížky jsem čekala víc. Takový vleklý děj nic moc se tam nedelo až konec byl zajímavý a přišlo se na to co se stalo tenkrát v Létě.
První část mě moc nebavil, přeskakovala sem popisy a čekala, kdy se bude něco dít. Druhá půlka je svižnější, konec mě vyloženě překvapil. Bohužel některé okamžiky jsou převídatelné a je zcela jasné jak to bylo ještě dřív, než to dojde hrdince. Nebylo to vyloženě špatné, ale že by mě kniha nějak nadchla se říct nedá.
Anders de la Motte mě naladil svými vtipnými thrillery z prostředí počítačové kriminality o zneužívání moderních technologií a sociálních sítí – Game, Buzz, a Bubble. Jenomže Konec léta je z úplně jiného soudku. Takové psychodrama s detektivní zápletkou by se asi dalo říct. Moc humoru zde nenajdete. Vlastně žádný. Taková vleklá severská depka.
Číst se to dá zejména proto, že autor je skutečně „vypsaný“. Nebo zkušený, chcete-li. Téma „ztracené dítě“ je dosti používané. A je tedy vcelku obtížné vymyslet něco originálního. Tento příběh neurazí, ale ani nijak nenadchne. Mezi ostatními nevynikne, ale ani se neztratí. Takové čtení na konec léta. Aby se člověk aklimatizoval na to, že už končí doba letních radovánek. Že se blíží sychravý podzim. A že za humny už čeká dlouhá zima a tma…
Zase něco úplně jiného, velmi zajímavý příběh, pořád toužíte vědět, co se tedy v tom létě 1983 skutečně stalo. Nejsympatičtější osobou byl pro mě policejní vyšetřovatel Manssen, kvůli kterému jsem ráda, že se vše nakonec vyřešilo a odhalilo.
Autorovy další knížky
2018 | Konec léta |
2013 | Game |
2022 | Smrt přichází na prohlídku |
2019 | Podzimní případ |
2020 | Zimní oheň |
I když to byla vlastně dost smutná kniha, moc se mi líbila... to postupné odhalování pravdy, která byla tak nečekaná, až mě úplně zaskočila..