Konec masopustu
Josef Topol
Třetí hra Josefa Topola z roku 1963 je jednou z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice (násilná kolektivizace, odumírání tradic, krize kolektivní idnetity, odosobnění vztahů) se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obrací zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se. Ten nejčistější je pak nešťastnou shodou událostí obětován. zdroj: Mgr. Libor Vodička, Ph.D.... celý text
Přidat komentář
konec masopustu, konec srandy, alegorie znárodňování v padesátých let na české vsi, těžící ze symboliky masek
Střet města (modernity, resp. světlých družstevních zítřků) a vesnice, která už se přežívá - Král je tvrdohlavý, přízemní, poctivý až na dřeň, sedlák starého ražení. V jiné době by mohl být záporná postava - kazí dětem budoucnost -, ale doba a sousedi z něj udělali tragickou figuru. Střídání většího počtu postav v první polovině je trochu zmatečné, navíc všichni vespolek hodně žvaní, ale postupně hra vážní a vrcholí naněkolikrát silnými symbolickými obrazy. Tragédie několika lidí není najednou ani trochu směšná a upovídaná, navíc dřívější mluvkové se v jejím světle ukážou jako hlupáci nebo dokonce mizerové, o to horší, že škodí jen tajně a řečmi. Začátek by na jevišti zasloužil zkrátit, ale po podařené inscenaci bude v sále dlouhé ticho.
Od knihy jsem velká očekávání neměla, ale po dočtení jsem mile překvapena. Je pravda, že ze začátku knihy se čtenář ztrácí v postavách, ale zhruba od poloviny knihy se děj "rozjede" a četba se stává zajímavější. Musím vyzdvyhnout, jak autor dokázal bez přímých popisů skvěle vykreslit charaktery postav v návaznosti na období kolektivizace na vsi.
Zpočátku jsem se dost ztrácela v postavách a někdy za půlkou jsem si musela začátek zrychleně projet znovu. Bylo to ale zajímavé čtení, za pozastavení stojí třeba motiv naléhání na vzdání se majetku ve prospěch státu. Z postav mě obzvlášť zaujali Král, Smrťák, Jindřich a Rafael.
Za maskami se schovává tragédie lidských vztahů zjitřených dobou. Josef Topol byl vynikající dramatik.
Konec Masopustu se musí umět číst. Když pochopíte o co tam jede, tak je to paráda.
Co by asi autor napsal o dnešní době, když už tehdy se mu zdálo, že ta kulturnější doba končí?
Štítky knihy
divadlo kolektivizace vesnice masopust komunistický režim patriarchát
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec masopustu |
| 2019 | Kočka na kolejích |
| 2019 | Hodina lásky |
| 2018 |  Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
| 1997 | Básně |
Velmi kvalitní drama.