Konec starých časů
Vladislav Vančura
Je těsně po první světové válce a mezi novodobou agrární smetánku na zámeček Kratochvíl přijíždí ruský emigrant Megalrogov, který všechny omámí svým světáctvím a bravurním "prášením". Nekritický obdiv panstva a jeho lhaní způsobí řadu komických situací.
Přidat komentář
Možná proto, že znám "svého" knížete, možná proto, že stále ve mně doznívá jemnost Rozmarného léta, možná proto všechno mě ta knížka neskutečně nudila. Krásné napsaná, avšak prapodivný vypravěč, a kníže (pro mě) nedostatečně barevný a plastický, ostatní postavy bez šťávy a energie...
PS: moje stá kniha na databázi knih!
Ráda čtu staré texty, starší čeština plná příčestí je mi milá. Kniha mne obsahem nenadchla tak, jak bych čekala.
Nicméně může to být naladěním ducha, možná se k ní jednou vrátím a budu z ní unešená.
Moja prva Vancurova kniha. Vedel som do coho idem, uryvky som uz pocital, film som videl. A presne som vedel preco ma tato kniha pritahuje. To vyrazivo! Tie vety! Citam len pre ten pocit. Milucka kniha, vtipna, postava ruskeho barona Prasila je etericka a pritom vulgarne zemita, postavicky ako z karikatur ale vsetko ladi a hra. Krasna vec. Na stoliku caka Rozmarne leto.
Kouzelný jazyk autora mne ohromil již v Rozmarném létu. A zde samozřejmě také. Nevím, nevím , ale myslím si, že to co dokázal autor s českým jazykem mu mnoho konkurentů nepřivedlo. Tím je tato kniha úžasná. A pak je zde další kouzelník Jiří Menzel. Určitě má rád s panem Vančurou i pana Hrabala. Zahrál by někdo knížete Megalrogova tak výtečně jako Josef Abrhám ? Ale nejen on - sešla se skvělá parta paních hereček a pánů herců: Labuda, Hanzlík,Hartl,Zázvorková atd.
Je to smutné říci nakonec: co by ještě Vladislav Vančura dokázal napsat, pokud by nedošlo k popravě....
Líbil se mi styl, kterým byla kniha napsána, ale kdybych neviděla film, tak knihu moc nepoberu. Film se vydařil víc než samotná kniha.
Byla jsem nadšená z filmu, ale z knihy jsem byla ještě nadšenější. Knížete Abrahama jsem prostě viděla před sebou a začetla jsem se okamžitě. Po přečtení jsem si představila, jak by se asi tvářili zástupci dnešní smetánky ( stačí jen v dnešním maloměstě), kdyby se k nim někdo takhle dostal a z celé své zlomyslné duše bych jim to přála, neboť charaktery českého člověka se po staletí nezměnily a Kocourkov tady máme pořád. Ale kniha si zaslouží plný počet *.
Film se mi líbí, viděl jsem ho mnohokrát, ale kniha moc ne. Asi bych ji ani nedočetl a nepochopil, kdybych při čtení neviděl scény s Abrhámem, Hanzlíkem, Hrušínskými a Hartlem.
Pro mě poněkud zklamání.
Jazykově sice zajímavé, občas se objeví úžasná metafora apod., ale příběhově mě tato kniha nenadchla. Nedočetl jsem ji. Snad jindy.
Začínám mít pocit, že pouze Pekař Jan Marhoul byl jedinou knihou, které vdechnul Vančura život.
Vždy nějaké doba končí a jiná začíná. Ale zachytává se to umělecky těžko. Konec starých časů je skvělá kniha a báječný film se stejnojmenným názvem.
Autorovy další knížky
2015 | Rozmarné léto |
1980 | Markéta Lazarová |
1989 | Kubula a Kuba Kubikula |
2006 | Konec starých časů |
2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Vypravěčem příběhu je Bernard Spera, knihovník zámku Kratochvíle.
Děj se odehrává po vzniku Československa, po zrušení šlechtických titulů a výsad, po ruské revoluci.
Když se správy zámku i panství ujímá namísto vévody Průkazského regent Stoklasa, chybí mu potřebné znalosti i respekt zaměstnanců, kteří se těžko přizpůsobují nové situaci.
Do toho se na zámku objevuje a doslova usazuje ruský kníže Alexej. Nikdo o něm mnoho neví, někteří ho mají za Barona Prášila, jiní rovnou za podvodníka a ostatní jsou jím okouzleni.
Knížka obsahuje kromě těch hlavních i mnoho postav vedlejších, ale často tak nevýrazných, že jsou lehce zaměnitelné. Také Sperovo vyprávění mi přijde chaotické. Přeskakuje od postavy k postavě, v názorech také kolísá tam a zpět. Na některé postavy pohlíží až neobjektivně pohrdavě.
Vančura byl mistr slova. Knížka má svůj půvab, ale zub času ho přece jen už nahlodal.