Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213902/bmid_konec-sveta-a-hard-boiled-wonderlan-w2q-213902.jpg
4
1125
1125
Kultovní román, odehrávající se ve dvou paralelních světech: v současném nočním Tokiu a v jakémsi světě představ, kde neplatí minulost ani budoucnost. Hrdina, specialista na kódování počítačových dat, přijme na první pohled normální zakázku a vzápětí se stane klíčovým prvkem v podivné hře.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2017
,
Odeon
Originální název:
Sekai no owari to hádoboirudo wandárando, 1985
více info...
Přidat komentář
Hodně dlouho mě kniha takhle nestrhla. A vím, že tohle je ten případ, kdy se stopa ve mě zapsala nesmazatelně.
Zajímavé na této knížce je, že vlastně nepadne ani jednou jméno žádné postavy. Vždycky je nazývána maximálně popisně nebo svojí funkcí. Je to moje první setkání s tímto autorem a můžu říct, že něco takového jsem ještě nečetl. Takhle zamíchat různé motivy! Bohužel pro mě se tady nekonal tak úplně happyend, na který jsem měl zrovna chuť. Obecně můžu k tomu taktéž říci, že autor se chová ne úplně předvídatelně, takže člověka baví kniha až do konce. Můžu doporučit k četbě.
Marně přemýšlím, jak tuto záhadnou knihu okomentovat...
Murakami je zkrátka unikát. Jeho podmanivý způsob vyprávění dokáže čtenáře zaujmout i těmi nejobyčejnějšími věcmi. Naprosto přirozenou formou umí z banálních věcí vytvářet téměř filozofická témata a podněcovat tak člověka k přemýšlení.
Postavy v tomto románu jsou i přes to málo informací, které se o nich dozvídáme, skvěle vykresleny a není žádný problém se s nimi ztotožnit. Vůbec nevadí, že se za celou knihu nedozvíme jejich jména. Je zajímavé sledovat uvažování hlavního hrdiny v kontextu s přibývajícími informacemi i postavami.
Autora musím také pochválit za zvládnutí technických úskalí, které v ději hrají určitou úlohu - počítače, šifrování dat, akustika (můj profesně blízký obor, potěšilo). Nic z toho není ani po více než třiceti letech od napsání vyloženě technický průšvih.
Samotný román tvoří již od začátku dvě nesourodé paralelní dějové linie, které se pravidelně po kapitolách střídají. Těšil jsem se až se protnou... a dočkal se. Oba děje se spojily poměrně nečekaným způsobem, který vyústil ve strhující závěr.
Konec "Konce světa" je z mého pohledu logický i překvapivý zároveň. Tak nějak jsem to očekával a zároveň si přál něco trochu jiného. Některé hrdinovy volby jsou zřejmé, některé nenadálé. I přes to, že jsem jiný závěr vlastně nepředpokládal, je mi líto, že už to skončilo. Určitý "neuzavřený" pocit z románu si budu muset dokončit sám v sobě. Nepochybuji, že je to Murakamiho záměr a byla by škoda, kdyby to bylo jinak. Několik posledních kapitol bylo skutečně famózních - zde se jasně projevila autorova síla popsat naprosto geniálně vnitřní pohnutky člověka a předat je čtenáři. Opravdu skvělé!
Poctivé 4,5 hvězdy. I přesto, že je to výjimečné dílo, nehodnotím naplno. Důvodem je pár kapitol zhruba uprostřed knihy, kdy jsem se lehce nudil, a také "Kafka na pobřeží" mě dostal víc. Nicméně - z každé knihy si většinou ukládám bokem nějaký ten citát nebo zajímavou pasáž pro pozdější připomenutí (u e-knihy to jde raz dva, že?), a mám pocit, že z této jsem si jich vykopíroval až běda. K Murakamimu se jistě ještě vrátím!
Smrti samotnej sa až tak nebojím. Ako napísal William Shakespeare: kto zomrie tento rok, má pokoj pre budúci rok. (62)
“To je Bob Dylan, že?”
“Je,” prikývol som. Bob Dylan práve spieval Positively 4th Street. Dobré pesničky zostanú dobré aj po dvadsiatich rokoch.
“Boba Dylana spoznám hneď ako ho počujem,” povedala spokojne.
“Hrá na harmoniku oveľa lepšie, než Stevie Wonder, čo?”
Zasmiala sa znovu. Bolo veľmi pekné, že to urobila. Pozrime sa, ešte stále dokážem rozosmievať dievčatá.
“To nie, ale má taký typický hlas,” pokračovala. “Ako keby stálo malé dieťa pri okne a stále sa len pozeralo ako vonku prší.”
“To ste povedali veľmi pekne,” zakýval som hlavou. Pretože to tak naozaj bolo. Prečítal som niekoľko hrubých kníh o Bobovi Dylanovi, ale na takú dobrú definíciu som tam nenarazil. Úsporná a pritom výstižná. Keď som jej to povedal, trochu sa začervenala.
“Ja ani neviem. Jednoducho som mala taký dojem.”
“Povedať vlastnými slovami to, čo človek cíti, je jedna z vôbec najťažších vecí, ale len málokto ju presne vyjadrí.”
“Niekedy by som chcela skúsiť napísať knihu,” zdôverila sa mi.
“Niekomu ako ste vy, sa to nemôže nepodariť,” povedal som s istotou. (431)
Kniha se mi líbila. Bál jsem se pokoutníků, ti mi naháněli strach. :)
Citát z knihy, který mne oslovil:
Když jsem býval mladší, pokoušel jsem se občas takový smutek projevit a převést ve slova. Ať jsem je však hledal sebevíc, stejně se mi můj smutek nepodařilo nikomu sdělit, dokonce ani sobě samému ne, a když jsem si to uvědomil, nadobro jsem těch pokusů nechal. Uzavřel jsem svoje slova, uzamkl jsem svoji duši. Ty opravdu nejhlubší smutky jsou totiž takové, že je nejde změnit ani na slzy.
Murakami je v psaní lepší než Okamura v demagogii. Nemám jedinou výtku, celou knihu jsem si veskrze užil, jenom mě mrzí, že jeho tvorbu nemůžu číst v originále. 5* bez zaváhání.
Já mám Murakamiho prostě ráda. Není to sice zrovna lehké čtení, zvlášť tahle kniha byla místy trochu zdlouhavá, ale rozhodně mě to nezklamalo. Originální námět o dvou světech, o podvědomí a navíc jsou tam jednorožci. Jej.
Murakamiho styl psaní je vybroušený k dokonalosti a každá jeho kniha ve mě něco zanechá, zneklidní mě nebo mě donutí přemýšlet. A miluju Boba Dylana.
Líbí se mi, že mě Murakami dokáže stále překvapovat. Murakami dokáže z nudných věcí udělat, něco opravdu zajímavého s hlubokou myšlenkou a taky nádhernou pointou. Je pravdou, že se kniha místy vleče, ale to je nezbytná cena za celkový výsledek. Výsledek, který je hodně silný a dokáže vyvolávat emoce a donutí čtenáře přemýšlet o tom co zrovna čte. Z počátku jsem čekal, že obě hlavní linky někdy ke konci spojí jako to bylo v Kafkovi na pobřeží a to více mě překvapilo jak si s tímto problémem Murakami vyhrál. Osobně jsem takovéto řešení nečekal. Zaujalo mě jakým způsobem hlavní hrdina jedná, a že je vždy klidný a slušný. Vlastně všechny postavy byli zajímavé od profesora s tlustou dívkou, přes Stín, Strážného a Plukovníka až po obě knihovnice. Jak už jsem zmínil, kniha se místy vleče a můžou za to pasáže, které jsou zbytečně natahované, plné filozofických úvah a nebo jsou jaksi zbytečné pro příběh. Tato kniha se mi dost líbila, a těším se až si zas nějakou knihu od Murakamiho přečtu.
Konec světa mě chvílemi zoufale nudil (třeba ta slavná výtahová scéna), Wonderland byl prostě úžasný. Dávám průměr, tj. 5*.
"Své duše se nikdy nedokážu vzdát, uvědomuju si. Ať je sebetíživější, ať je občas sebetemnější, vždycky se zase vrátí chvíle, kdy jak ti ptáci zakrouží ve větru a nahlédne přitom v okamžiku celou věčnost."
Hodně zvláštní matroš, zcela mimo mé obvyklé pole působnosti. Utahané, bez děje, abstraktní. Jen ta jízda výtahem na začátku ... fascinující, jak se o něčem takovém dá dlouho psát. Na druhou stránku i tak mne to dokázalo udržet a byl jsem zvědavý co bude dál a jaká bude pointa.
Ačkoliv již tohoto autora znovu číst nebudu, tak to byl zajímavý náhled do jiného světa.
Murakamiho styl je tak osobitý a originální, že na kteroukoliv knihu od něj sáhnu,mám jistotu,že se nezklamu. Tato má pro mě svoje vlastní kouzlo - pomineme-li metafory k "soudobému" světu, atd... - má pro mě kouzlo okamžiku (jak již tady bylo řečeno, že sáhodlouze popisuje cestu výtahem,... nevím,proč já se tím problém prokousat nemám "jako bych v tom výtahu byla s ním" :-) Nikdy mě nepřestane bavit hledat souvislosti ve zpočátku nesouvisejících dějových liniích, poetičnost jeho textů a množství interpretací,které jeho knihy nabízejí.
Vymyšlené to není špatně, ale kdyby mi vážený pan Haruki tehdy dal možnost redigovat tuto knihu, vyškrtal bych mu polovinu textu a dohlédl bych na něj, aby už tam ten mnou vyškrtaný text tajně nevrátil. A teď bych mu dal minimálně o jednu hvězdičku víc. Tak nekonečně zdlouhavou a utahanou knihu jsem ještě nečetl. Cesta výtahem trvá asi 12 stránek, čumění do blba je popsané na 8 stránkách, "když jsem se probudil, bylo šero" trvá 6 stránek. Mohla to být tak dobrá kniha.
Zajímavé, zajímavé, zajímavé. Můj první Muramaki. Bohužel jsem nějak neměl čas, četl to vlastně jen tam, kam i císař..., či těsně před usnutím a tak mi přečíst to trvalo děsně dlouho a mám to tak podvědomě ve vědomí všelijak roztahané a neucelené, škoda. Proto jen ty 4stars.
Ovšem nápad je skvělý, popis prostředí fantastický, až sadisticky detailní, popis myšlenkových toků až realtime precizní.
Chtěl bych to vidět zfilmované, bylo by to slušné artové scífko. Anebo ještě lépe, bylo by fajn, vidět to zpracované jako animák, myslím, že to je přesně práce pro studio Ghibli.
Dva světy jsou si zrcadlem a někdy je těžké říct, který je víc doopravdy. Zanechalo to ve mě velmi podobné pocity, jako Strugackých Kulhavý osud. Pro mě nejlepší Murakami. 100%.
Murakami opět pouští svou fantazii na volno, přesto drží vodítko natolik pevně, aby se mu to všechno nerozsypalo. Shrnout, že se hlavní hrdina díky blížícímu se kolapsu svého vědomí (tedy onomu "konci světa") učí vážit si všedních věcí, by bylo zoufale nedostatečné. To je jen jedna z mnoha vrstev románu a vůbec není jisté jestli ta klíčová. Ve hře jsou i svobodná vůle, manipulace, citové znovuzrození... Jako vždy potěší hudební či literární odkazy a úchvatná je celá ta tokijská podzemní anabáze prodchnutá přízračnou obrazivostí japonských mýtů a pohádek, což samozřejmě platí i pro kompletní dějovou linii ve Městě. Murakami i tentokrát okouzlujícím způsobem spojuje bujnou imaginaci s filozofií i humorem a pro čtenáře nechává spoustu nedořečeného, co si může sám dle vlastních zkušeností vyplnit.
Murakami mne zde tak krásně vtáhnul do děje a představ, tak jako v žádné jiné jeho knize! I Kafka byl víceméně takový...a v tomto případě se plně ztotožňuji s názorem Valyka..
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Najlepšia Murakamiho kniha, ktorá ma na mnoho rokov odradila od čítania ďalších jeho kníh, pretože som pochopila, že tá krásna mystika jeho príbehov je v konečnom dôsledku bezcieľna. Niečo ako neskutočne dobrý sex, ale bez vyvrcholenia na konci. A to naštve.
Ale musím priznať, že i po odhadom ôsmich rokoch:
-vždy keď počujem slovo tůň, cítim na chrbte zimomriavky
-vždy keď som v jednom z tých supermodernohypermoderných kovových lesklých korporátnych výťahov, čo je tak 8 krát za deň, spomeniem si na scénu z tejto knihy a tiež mám na chrbte zimomriavky
A vlastne keď sa to zhrnie a spočíta, je to viac zimomriavok, ako som zažila s niektorými svojimi bývalými, takže zvyšujem hodnotenie na 5*.