Konec vlády jedné strany
Vladimír Čermák
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490524/bmid_konec-vlady-jedne-strany-IJJ-490524.jpg
3
2
2
Historická studie respektovaného historika Dr. Vladimíra Čermáka, je brilantní analýzou vnitřních a mezinárodních příčin a důsledků, které vedly k převratným událostem před třiceti lety. KONEC VLÁDY JEDNÉ STRANY navíc pracuje s fakty, která dosud nebyla publikována, včetně záznamu protokolu z polistopadových výslechů bývalé nomenklatury, včetně Husáka, Jakeše či Štrougala. "Události kolem 17. Listopadu a po něm, spadají stále do předmětu zájmu odborné i občanské veřejnosti. Ne všechno je o jejich průběhu, pozadí i o jednání jejich aktérů známo. Čermákova kniha přináší mnoho podnětů a poznatků k tomu, aby se obsah těchto událostí stal hlubším a přesnějším." Prof. JUDr. Zdenek Jičínský, DrSc. "Dr. Čermák opět ukazuje fakta a souvislosti, která mainstreamoví historici v lepším případě nevidí a v horším vidět nechtějí." Karel Kocher, Ph.D.... celý text
Přidat komentář
Tímto titulem (opět jde o rozšíření staršího titulu Operace listopad 1989) završil Vladimír Čermák svou třídílnou studii o klíčových událostech novodobé české historie (únor 1948 - srpen 1968 - listopad 1989). Na rozdíl od prvních dvou knih se mohl v tomto případě autor osobně setkat s mnohými zainteresovanými osobami a získat pro svou studii pozoruhodný materiál.
Za klíčovou postavu listopadových událostí označuje autor Zdeňka Mlynáře, spolužáka a blízkého přítele Michaila Gorbačova, kterého Mlynář dokonce seznámil s jeho pozdější ženou Raisou. Po roce 1968 odešel Mlynář z obsazeného Československa do zahraničí a sestavil zde pracovní skupinu zkoumající možnosti reformace hospodářství východního bloku. Svoje závěry předal Michailu Gorbačovovi, který na jejich základě zahájil perestrojku. Nápadné podobnosti tzv. perestrojky a "socialismu s lidskou tváří" si povšimli v 80. letech i čeští komunisté. Zdeněk Mlynář byl pravděpodobně i původním autorem textu Charty 77 a byl předurčen stát se hlavou polistopadového českého státu, což z důvodu nemoci nakonec odmítl a byl nahrazen Havlem.
Hybnou silou listopadového převratu se stalo mladé křídlo KSČ, tvořené mladými komunistickými kariéristy odsunutými od moci starými strukturami. Právě z nich se rekrutovali budoucí "kapitalisté", protože měli znalosti, styky a uměli jazyky. Prvních 30 nejbohatších Čechů bez výjimky dnes tvoří tyto kdysi komunistické struktury. Jsou to (dle Havlíčka) oligarchové ruského typu, kteří nabyli majetek legalizovanou formou loupeže (privatizace při zhasnutém světle) a dnes místo podnikání jakožto tvorby hodnot provozují tzv. dobývání renty, tedy žijí ze státních zakázek (předražených a špatně odvedených, získaných korupcí). Ve svém myšlení ani podnikání nikdy vlastně neopustili socialismus. Společnost i nadále ovládají a deformují ve spolupráci se svými bývalými stranickými kolegy (ředitel ČT Dvořák - bývalý komunista, předseda Ústavního soudu Rychetský - bývalý komunista, atd.). Havlovo listopadové heslo "Nebudeme jako oni" (myšleno jako komunisti) vymyslela ruská rozvědka právě proto, aby zabránila odstavení komunistů od vesla a také aby zabránila odsouzení komunistů za vlastizradu. Právně vzato to byli po celou dobu normalizace kolaboranti spolupracující se sovětskými okupanty.
Podle autorových slov, ti, kteří naplánovali listopadový převrat jej s odstupem času hodnotí jako úspěšný. Rozuměj: co se dalo rozkrást se rozkradlo.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Operace Srpen 1968 |
| 2010 | Operace únor 1948 |
| 2018 | 1968 - Kořeny tragédie |
| 2012 |  Operace Listopad 1989 |
| 2014 | Operace Bílá Hora a černá totalita: díl první – Na prahu ztemnění |
Knížce vytknu několik věcí:
1) Autor valnou část textu věnuje skuhrání na to, že k tématu změny režimu a listopadu 89 neprobíhá kvalitní výzkum. Naznačuje, že je za tím nějaké spiknutí. Sám však s fakty a se zdroji zachází naprosto diletantsky. Kupí hromady nepodložených domněnek, které vydává za fakta, nebo argumentuje způsobem "je to tak, protože to je přece každému zřejmé".
2) Textu chybí nějaká logická struktura. Nedrží se časové ani žádné jiné linky. Díky tomu se poměrně špatně čte a lze z ní jen těžko získat ucelený obraz o událostech. Pokud se chcete dozvědět, co se v období změny režimu dělo, přečtěte si časový přehled v příloze knihy (za ten dávám jednu hvězdu). Z textu samotného se to nedozvíte.
3) Obsese Zdeňkem Mlynářem. Jméno Zdeněk Mlynář se objevuje v knize opravdu velice často. Rekord, který jsem zaznamenal, jsou tři výskyty na dvou řádcích. Autor věří, že Mlynář sehrál v listopadových změnách klíčovou roli. Nicméně říká, že je divné, že neexistují žádné historické prameny, které by to potvrzovaly, a že je divné, že to nikde nenapsal ani Mlynář sám. Ale muselo to tak být, protože proto a basta.
4) Neskutečné množství typografických chyb. Běžné je třeba zalamování odstavců v půlce věty. Z nějakého důvodu se v textu nedaří skloňovat jména. Zejména u Zdeňka Mlynáře. Tedy pardon u Zdeněk Mlynář. Ukázka z textu:
"mohl se ... (znal jej ostatně už z dřívějška, kdy pod vedením Zdeněk Mlynář pracoval v jeho týmu) připravit na konfrontaci se stále ještě "věřícím" Zdeněk Mlynář. Zdeněk Mlynář byl v této době ..."
Celkově knížka působí dojmem, že autor sedl a psal a psal, co mu slina na jazyk přinesla. A když to dopsal, nikdo nenašel čas ani chuť si knihu přečíst. Tak šla rovnou do tisku.