Konečná diagnóza
Arthur Hailey
Román Konečná diagnóza, vydaný v roce 1959, se stal prvním skutečným Haileyho bestsellerem. Autor svůj román umístil na oddělení, po jehož vyslovení většině z nás naskočí husí kůže – na patologii. V dramaticky se rozvíjejících a vzájemně se prolínajících příbězích jednotlivých hrdinů plasticky ukazuje klíčový význam tohoto oddělení – nikoli jen jako místa, kde se pitvají nebožtíci, ale především jako pracoviště, jehož hlavním úkolem je stanovit diagnózu pacientů a určit tak i jejich úspěšnou léčbu. Každý omyl může vyústit v tragédii končící mnohdy smrtí… Hlavním hrdinou je starý doktor Joseph Pearson, primář patologie v nemocnici Three Counties, jenž svému oddělení, kterému vládne pevnou rukou, zasvětil celý svůj profesní a po úmrtí manželky i osobní život. Jak se vyrovnává starý rutinér s novými metodami medicíny, jak se mu daří sledovat a aplikovat nové profesní trendy – to jsou klíčové otazníky, které zasahují i do osudů jeho nejbližších spolupracovníků – mladého sekundáře Mika Seddonse a jeho snoubenky „žákyňky“ Vivian Loburtonové či laboratorního technika Johna Alexandera, jeho manželky a jejich dosud nenarozeného dítěte… Jak dopadne od počátku tušený střet dosluhujícího primáře s mladým ambiciózním doktorem Colemanem? Vždyť nakonec snaha všech pracovníků patologického oddělení je určena jedním cílem – stanovit správnou konečnou diagnózu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2009 , AnagramOriginální název:
Final Diagnosis, 1959
více info...
Přidat komentář
Po mnoha letech ( poprvé jsem se s autorovými knihami seznámila na gymnáziu)
jsem se rozhodla, že si připomenu některé z jeho knih. A nelituji. Opět jsem musela ocenit dokonalou znalost prostředí, v tomto případě lékařského, pěkné vykreslení postav i dramatickou zápletku.
Poprvé jsem knihu četla kdysi v době dávno minulé, kdy se na dobrou literaturu každý čtvrtek stály fronty. Dodnes pro mne zůstal Arthur Hailey moderním, resp. nadčasovým autorem a okouzluje mne jeho výborné zmapování popisovaného prostředí i dar přesvědčivě vykreslit postavy. A třebaže od prvního vydání Konečné diagnózy uplynulo mnoho desetiletí, stále je to velmi čtivý příběh.
V románu se průsečíkem všech drobných i větších nemocničních střetů stává oddělení patologie, kde je nejvýraznější postavou hlavní patolog doktor Pearson - starý a zkušený, ale současně unavený, většinou nepříjemný lékař, který k velkému objemu své denní práce už nezvládá sledovat aktuální vývoj medicíny.
Ve vyprávění figuruje spousta drobných statistů, kteří jsou v nemocnici zaměstnaní a nebo se tam objevují jako pacienti, ale ústředním tématem je hlavně názorový střet mezi starými zkušenými lékaři a těmi mladými, kteří mají sice málo praxe, ale jsou ještě plní nových poznatků ze škol …a také nadšení, které už ti staří ztratili. Z pohledu dnešní doby jsou popisované léčebné a laboratorní metody možná zastaralé, ale střet dravého mládí a zkušeného stáří je stále aktuální a Arthur Hailey podal svůj příběh mistrovsky.
I dnes se mi kniha líbila a doporučuji ji.
Skvěké vypravěčské dílo, román z lékařského prostředí, román o etice v lékařství, o mezilidských vztazích a mezigeneračních vztazích, o zvládání náročných mezních situací.
Velmi emotivní příběh v aknize, který jsem si nyní po dlouhé době připomněla. Již jsem tento titul četla v období na střední škole. Děj se odehrává v Berlingloně ve státě Pensylvánia v nemocnici Tří okresů na oddělení patologie. Hlavní postavou je starší doktor Pearson a začínající doktor Coleman. Spisovatel v knize popisuje dva různé velmi smutné příběhy. Pěkně popsal precizní práci na patologii, kam se málokdo za života podívá. Mám knihy z lékařského prostředí ráda, protože se dozvím o jejich práci a o to více "smekám" před zdravotním personálem. Kniha je čtivá, doporučuji všem nejen zdravotníkům.
Kniha se ke mne dostala náhodou v knihobudce a protože lékařské prostředí mám ráda a od autora jsem doposud nic nečetla, tak jsem po ní sáhla.
A byla jsem víc než mile překvapena a na dovolené se od ní nemohla odtrhnout.
Úžasně vykreslené prostředí nemocnice a hlavně patologie, které vůbec nepůsobilo strašidelně spíš tak,že jsem měla chuť přijít se podívat, tak jako sestřičky žákyňky. Sympatičtí i méně sympatičtí hrdinové, i když ne vždy je vše černé a bílé. Prostě nelze než doporučit.
Knihu jsem nakonec nechala na dovolené na ubytování, aby si ji mohli přečíst a potěšit se s ní i další dovolenkáři. A těším se, že si do budoucna přečtu další knihu tohoto autora.
Jeden z nejlepších románů z lékařského prostředí, který jsem četl. Kniha zachycuje běžný život jedné americké nemocnice v roce 1959. A bylo to čtení příjemné. Na jedné straně přísný kapitalismus a na druhé taková ta noblesa svobodného světa. Postavy se nepletli a byli dobře vykreslené. Oceňuji, že některé kauzy dopadli dobře a některé špatně, prostě tak, jak to v životě chodí.
Citace: "Dobrou noc, doktore Pearsone," pozdravila jedna ze starších sester, která proběhla kolem.
"Dobrou noc," opětoval pozdrav doktor Pearson. Cestou k východu se zastavil pod nápisem "Kouření zakázáno" a zapálil si doutník.
Román z roku 1959?Dostalo mě to i dojimalo.Hailey měl perfektně zvládnuté postavy a vystavěný děj ve všech svých knihách.Pravda, medicína už je mnohem dál,ale i tak šel mráz po zádech z autorova vyprávění.
I když jsem dělala ve zdravotnictví, opět mě tento příběh fascinoval, jak autor dokáže zobrazit život na jedné americké nemocnici, v dřívější době. Osudy lidí má perfektně propracované a prostředí patologie, nám až trochu nahání strach a napětí, jak vše dopadne. Jako vždy perfektní kniha.
Po mnoha letech jsem znovu sáhla po oblíbeném autorovi a nebyla jsem zklamaná. Dokáže živě a plasticky zachytit každodennost, charaktery a osudy lidí odehrávající se na pozadí velkého kolosu, který je sycen jejich perfektností a při každém zakolísání je rozdrtí bez ohledu na předchozí úspěšnost. Krásný poslech, tentokrát ve slovenštině.
Zajímalo by mě, jak autor sbíral odborné informace pro tento román? Těžko to nabral z nějaké učebnice, zřejmě musel strávit na oddělení nějaký čas a koukat patologům pod ruce.
Příběh je jako vždy velmi dobře napsaný, Hailey měl vypravěčský dar od Pána Boha!
Haileyho jsem mívala kdysi moc ráda a oslovil mě i s dlouhým časovým odstupem. Znalost prostředí, napětí a živé dialogy mi připomněly proč.
A jakkoliv je popis zvoleného prostředí s jeho možnostmi a postupy nutně ohlodán lety, nadčasové sdělení zůstává a nijak ho nepoznamenává místy lehce patetická forma; upomíná na poslání lékařské profese (i všemožných jiných profesí), nutnost rozhledu, pokory místo povýšeného lpění, odvahu hledat, zachovávání lidskosti... A na to, co nám dnes tak zoufale chybí: schopnost vypustit z pusy - tys měl pravdu, já jsem se mýlil...
Je to užitečné čtení. A taky napínavé, odpočinkové, - prostě za pět.
Je až neuvěřitelné, jakým způsobem autor zvládá proniknout do rozličných profesních prostředí. Opět velmi kvalitní román, smysluplná zápletka, romance i napětí. Na rozdíl od jiných Haileyho děl je zde užší počet dějových linek, nicméně rozhodně to nejde na škodu. Kdyby se mě někdo zeptal na dobrou knihu z lékařského prostředí, doporučím mu mimo jiné i tuto.
Stejně jako všechny autorovy knihy ukazuje i tato, že Arthur Hailey zná dokonale prostředí, o kterém píše. Jeden z prvních románů z lékařského prostředí. Sice je to trochu smutné čtení, ale i tak velmi poutavé a skvěle napsané.
Asi dokážu pochopit, že v roce 1959, kdy kniha vyšla, a nikde nejspíš nebyly nekonečné seriály z nemocničního prostředí, tak to bylo "wow". Přijde mi, že jsem měla v ruce jinou knihu než ostatní. Já se půlku knihy nekonečně nudila. V druhé části zas bylo dopředu jasné, jak se situace vyvine.
Kniha mi nic nedala - mimo věty: "Hromadí se neschopní, neproduktivní jedinci, neschopní přispět čímkoli k obecnému blahu, kteří jsou pro společnost břemenem."
Nemůžu nepřidat perličku. Kdysi přišla jedna VIP a požadovala "něco od starýho Hejla". Dalo to hodně úsilí pochopit, cože to chce a ještě víc úsilí udržet poker face.
Méně dějových linek, ale vše opět tradičně propracované, detailní a poutavé. Konec bravurní, i když se přiznám, že jsem to poslouchal jako audioknihu a myslel jsem si, že ta knížka bude mnohem delší. Holt je to ale čtivé, tak chcete víc a víc. Dobře Hailey.
Přestože jde o autorovu ranou prózu napsanou v roce 1959, působila na mě zcela současně. Myslím, že s výjimkou lékařských postupů vystihuje i současný stav. Nadčasové. Hailey se tentokrát nepouští do příliš mnohovrstvého a detailního popisu, ale soustředí se jen asi na 2-3 dějové linie. Rozhodně to není na škodu. Jako vždy čtivé i poutavé, zajímavé. Dle mého se řadí do autorových nejlepších románů, někde za Kola a Letiště. 80%, 8. 5. 2023.
Hailey tak, jak ho všichni dobře známe, tentokrát na malém "výletě" do nemocničního prostředí. Tento autor má svůj snadno rozpoznatelný, charakteristický a zcela nezaměnitelný styl, který je z velké části založený na detailní znalosti prostředí, o kterém píše. Když k tomu přidáme napětí, děj, který má spád a přesné vykreslení charakterů postav, tak získáme skutečně perfektní koktejl. Čtenář se prostě ani na chvíli nenudí :-)
Štítky knihy
lékařské prostředí nemocnice, špitály epidemie mezilidské vztahy patologie pracovní vztahy diagnostika (lékařství) britská literatura
Tuhle knížku jsem četla někdy na začátku 80. let, na dojmy se nepamatuji. Teď jsem v knihobudce narazila na pozdější vydání z roku 1991a jako výplň času v MHD mi to přišlo adekvátní. Nakonec jsem se začetla, protože v té medicíně a fungování nemocnice až tak rozdíly nejen v čase, ale ani v místě, městě či zemi být nemůžou. A protože tady jde o jednotlivé příběhy několika pacientů, několika lékařů a o provozu nemocnice, je to pořád aktuální a čtivé.