Arthur Hailey

Přidat do oblíbených Koupit knihy

britská, 1920 - 2004

Populární knihy

/ všech 11 knih
Konečná diagnóza
Konečná diagnóza
Letiště
Letiště
Účinný lék
Účinný lék
Detektiv
Detektiv

Nové komentáře u knih Arthur Hailey

Přetížení Přetížení

„Před mnoha lety jsem četla pár Hayleyho romanů a tato kniha se ke mně dostala náhodou, kdy jsem ji objevila v knihbudce. Zpočátku jsem se nemohla začíst, musela jsem se pracně prokousat, ale pak děj nabral spád a kniha se četla dobře. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, takový ve svém oboru schopný a inteligentní, ale velký egoista, který střídal ženy jak na běžícím pásu.“... celý text
— aliza

Konečná diagnóza Konečná diagnóza

„Po mnoha letech ( poprvé jsem se s autorovými knihami seznámila na gymnáziu) jsem se rozhodla, že si připomenu některé z jeho knih. A nelituji. Opět jsem musela ocenit dokonalou znalost prostředí, v tomto případě lékařského, pěkné vykreslení postav i dramatickou zápletku.“... celý text
— misaC

Letiště Letiště

„Sněhová kalamita, zodpovědný ředitel, zkušený pilot, krásná letuška, odhodlaný psychopat, nechtěné těhotenství, to jsou vstupní suroviny příběhu. Spisovatelský trakt Arthura Haileyho zpracoval ingredience do podoby napínavé exkurze velkým leteckým přístavem, od úklidu sněhu, přes prodej pojistek, údržbu letadel, černé pasažéry, až po hlukovou zátěž a bezpečnost cestujících. Závěr patří k nejdrásavějším scénám autorových knih, tlačil jsem uvízlou sedmsetsedmičku z přistávací dráhy, až jsem se*.... no, nechme toho. (*zapotil) Letiště, to je u mě pětihvězdičkový román!“... celý text
— heavy66

Letiště Letiště

„Od knihy jsem moc neočekávala, ale mile překvapila.... rozdělená na 3 části ... události hlavně jednoho večera za sněhové bouře a sabotáže ... je pravda, že začátek se mi četl hůř (jak se vše odehrávalo jen na letišti) ... ale jakmile došlo k incidentu ... to už byla jízda a akce ... takže super...“... celý text
— Ronnie68

Večerní zprávy Večerní zprávy

„Pátý Hailey a tentokrát nic moc. V nejvyšších sférách mě zrovna dvakrát nezaujalo a tímhle jsem si chuť moc nespravil. V podstatě to trpí stejnými neduhy jako Detektiv, zjevně už byl autor na sestupné trajektorii. Konkrétně tedy je to tak nějak nepůsobivé, vyumělkované a přeslazené. A hlavně a především z toho prosakuje patos a černobílost, postavy jsou ve většině příliš pozitivní nebo naopak přehnaně démonické. Přitom teoreticky by to podle děje a určitých užitých prvků mělo být solidní dílo, máme tu pár mrtvých, temné prostředí a dokonce i pár samo o sobě brutálních scén. Jenže celé je to podané tak nějak sterilně, přespříliš uhlazeně. Ve výsledku je z toho pak něco, co bych věřte tomu nebo ne nezval učesaným thrillerem. Forma tu efektivně zabila obsah, asi jako kdybyste šli na metalový koncert, ale měli na sobě papuče, župan, dali si špunty do uší a místo piva popíjeli mrkvovou šťávu. Asi proto jsem z téhle knížky tak nesvůj. Došel jsem k názoru, že Hailey skvěle umí civilní témata, ale jak začne jít o zločiny nebo politiku, sklouzne až příliš k stereotypům a k otravnému moralizování. Tohle asi nechám pozvolna pohodlně vyšumět z paměti, zapamatováníhodná pro mě zůstává jen postava Baudelia, se kterým jsem hned od začátku cítil určitou sounáležitost a sympatie. Bude to asi tím, že takových Baudeliů mám kolem sebe v práci celou tlupu a tak jsem neměl problém brát ho jako svého dobrého známého. Ne že by ti moji kolegové teda byli doktoři, nejspíš ani neunášejí lidi, ale první ligu lejou rozhodně stejně vehementně, jako ten starej pardál v týhle knížce. Taky se nám tu sešel mezinárodní výběr a v pondělí za rozbřesku na ranní šichtě už jenom letmým pohledem člověk pozná, komu se víkend tentokrát vydařil a koho z jeho rozjímání nad skleničkou vytrhl zjevně až budík. Třeba kolega z Polska (tam se snad se zbytkáčem i rodí) takhle jednou přišel na odpolední šichtu hodně nejistým krokem a poté, co zjistil, že není schopen se ani zalogovat do skeneru, odvrávoral zase domů a střízlivěl ještě další tři dny. Dalšího takového Baudelia vehementně propíjejícího vánoční prémie dostali zpátky do práce až po dvou propitých nocích telefonickou výhrůžkou, že jestli okamžitě nepřikvačí, dostane už tentokrát vážně vyhazov. A on za necelou hodinu skutečně přiklusal, ponekud bledý a unavený, oči měl rudé, zřejmě od pláče, nebožátko jedno. Ale zase ho aspoň nevyhodili rovnou, jako kolegu, co do práce sice přišel včas, ale vědom si svých aktuálních limitů, zalezl raději vyspávat pod stůl. Nebo potenciální kolegyně, co vlastně ani nebyla vyhozena, protože kvůli třesu ruskou nezvládla podepsat formulář o bezpečnosti práce, a tak pracovat vlastně ani nezačala. A nebo možná zahlédla větu, že alkohol na pracovišti je přísně zakázán a z té představy se jí kulantně řečeno podlomila kolena. Ale není šampionů jen na sever od nás, i Maďaři se do toho umí jaksepatří opřít. Jeden příklad za všechny, sympaťák poměrně chatrné tělesné konzistence, ten snad ani padesát kilo nemá, jsou z něj v podstatě jen dlouhé šedivé kadeře a žabí břicho, ale za víkend dá v pohodě padesát piv a několik krabiček cigár. Hříčka přírody, jen co je pravda. A Balkánci, ti taky uměj svý, chorvatský vínka a pálenka si k nám našly cestu. Někteří dokonce nezatají poetickou duši a odtáhnou si kastl piv někam na kopec, kde ho vyžahnou při západu slunce. To jsou teprv příběhy, že by i Hailey zůstal v němém úžasu. Takže ano, Večerní zprávy mají nějaké to realistické jádro, jenom holt bylo zabaleno do dost otravné tuhé slupky. Nějakýho dalšího Haileyho si ještě v budoucnu přečtu, ale upřímně doufám, že to příště bude o dost lepší, nebo si fakt ze zoufalství taky jednu pro jistotu naliju, nebojím se to říci.“... celý text
— Stromm

Přejít na knížky autora