Konečná stanice Osvětim
Eddy De Wind
Můj příběh z tábora 1943–1945 Holandský lékař Eddy de Wind i jeho manželka Friedel byli odvlečeni do Osvětimi. Po příjezdu přežili krutou selekci a byli pracovně zařazeni na ošetřovny. Každý den a každou hodinu se v koncentračním táboře odehrával nelítostný boj o přežití – pro Eddyho to znamenalo přizpůsobit se nepředvídatelným reakcím dozorců, Friedel musela od sebe odvrátit hrozící osud oběti „lékařských“ experimentů Josepha Mengeleho. Sílu jim dodávala vzájemná láska: Friedel a Eddy si občas dokázali prostrčit přes plot lístek a výjimečně se dokonce odvážili kratičkého objetí. Když na konci války uprchli poslední dozorci, Eddy se schoval v opuštěných barácích a začal se zuřivým úsilím zapisovat svoje zážitky. Vznikl zcela ojedinělý záznam vězeňského života ve vyhlazovacím táboře zachycující z bezprostřední blízkosti každodenní boj o život, ale i záblesky radosti, když se Eddymu a Friedel podařilo zahlédnout jeden druhého.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , LedaOriginální název:
Eindstation Auschwitz: Mijn verhaal vanuit het kamp (1943 - 1945), 1946
více info...
Přidat komentář
Silný příběh podle zápisků hlavního hrdiny z koncentračního tábora. Kniha, která mě dostala do kolen. Málem by se o tomto příběhu ani nevědělo, ale nakonec spatřila svět. Doporučuji!
Velmi zajímavě napsaná kniha,teda vlastně autentické zápisky z Osvětimi,neuvěřitelné co všechno dokázali lidé v otřesných podmínkách vydržet.
Zajímavý příběh, ale napsáno tak, že je to takový neslaný nemastný.
Všimla jsem si, jak autor, holandský Žid, vysvětluje povahu Holanďanů a také Poláků. Tak mě napadlo, jestli byla tahle knížka přeložena i do polštiny.
Kniha má pěknou jednoduchou obálku a obsah,,,přímé svědectví z Osvětimi,a zas samé hruzy,beznaděj,bolest,smrt,,,,,,,,
(SPOILER) Poprve jsem cetla pribeh z Osvetimi a nikoliv z Brezinky. Pekne psany, ze stranky ubihaly velmi rychle. Je skoda, ze hrdinove spolu nevydrzeli a rozesli se, ackoliv spolu toho tolik prozili
Zajímavá kniha o Osvětimi, stavící především na faktu, že autor si zapisoval své poznatky a zážitky již během války. Díky tomu text nijak neovlivnily čas a nabízí bezprostřední zpověď o hrůzách holocaustu
Trochu mi neseděl styl psaní, přišlo mi to chaotické.. Ale jinak byl příběh samozřejmě zajímavý a poutavý.. Tím spíše, že je to z přímých zápisků autora..
Strohý styl, věcnost, která je ve vztahu k popisovaným hrůzám až do očí bijící. Je to tím, že jsou to skutečné zápisky autora o skutečně prožitých událostech v Osvětimi. Není to román, který by měl odstup, který by se soustředil na příběh hlavních hrdinů. A to je na knize právě to, co zaujme. Hrůzy není potřeba popisovat košatě a s důrazem na emoce. Ty hrůzy byly totiž skutečné, takže není potřeba šokovat, zaujmout. Je to svědectví neskutečného lidského úpadku, svědectví o tom, jak hluboko můžeme klesnout a co dokážeme provést svým bližním. Záměrně říkám MY, my jako lidstvo, i když určitě zdaleka ne každý by na to dno dokázal spadnout. Ale hrozné je, že nikdy nevíme, kdo všechno ano. A jakmile bude takových více a budou mít svého "vůdce", který dokáže najít "omluvu" nebo dokonce jakousi nutnost pro takové jednání, tragédie se může v různých podobách opakovat. A ono se to děje, na celém světě, jen buďto daleko od nás, nebo v menším rozsahu...
Kéž by takové svědectví už nikdo nemusel napsat....