Kontrapunkt
Anna Enquist
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79157/bmid_kontrapunkt-TN8-79157.jpg
4
26
26
Nic není bolestnější než ztráta milovaného člověka. A nic není děsivější než pozvolné blednutí vzpomínek na mrtvého. Po dceřině tragické smrti se matka nechce vyrovnat s tím, že čas odvívá kdysi tak živé vzpomínky, které by matka neměla zapomenout. Teprve když začne studovat Bachovy Goldbergovské variace, zabývat se skladatelovým životem, interpretovat notový zápis a hrát tuto skladbu, zjistí, že hudba může být mostem k dceři. Harmonie, různost forem a tónů Bachovy hudby evokují a najednou přinášejí scény z jejího života s dcerou, od narození po ukončení školy, dny na dovolené, jejich rozdílné představy o životě, ale i okamžiky mimořádné blízkosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Mladá frontaOriginální název:
Contrapunt, 2008
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha je velmi zvláštní. Ale začněme hezky od začátku. Po poměrně obšírném úvodu - který má ale svůj smysl - vypráví příběh matky (hlavní hrdinka nemá jméno, což sama autorka v textu obhájí, navíc [pochopitelné z anotace] jde o autorčino alter-ego) a dcery. Především dceřina dětství, dospívání a všeho, co k tomu patří. Pojímá to neskutečně citlivě, čtenář skrz jen několik málo fragmentů brzy získá pocit, že dotyčnou dívku dobře zná. Každá kapitola je inspirována jednou částí Bachova cyklu skladeb Goldbergovy variace. Jakou náladu a struktura má ona část skladby, takovou má část vyprávění o dceři. Výborný nápad! Navíc, interpretace skladby, vhledy do Bachova života a vedle toho život dcery spolu krásně ladí v jeden akord - vůbec to nepůsobí, jako by vyprávění o dívce bylo poplatné tomu, jak je poskládána zmíněná hudba...
Problém je, že tenhle výborný nápad po čase docela zdržuje. Sice je to stále výborný nápad, ale po půlce knihy už nepřináší nic nového. Zajímal mě příběh dcery a nepříjemný závěr knihy (o němž jsem bohužel věděl dopředu z anotace). Závěr je působivý a já se přistihl, že jsem z něj strašně smutný. Jen škoda, že ty "hudební pasáže" pak už fakt otravovaly (i přes to, jak jsem už psal, že byly výborným nápadem). Za to hvězda dolů, bohužel...
Abych řekla pravdu, mé pocity jsou rozporuplné. Na jedné straně je to zajímavý příběh, který Vás chytne za srdce. Na straně druhé je to nudné a zdlouhavé. Hlavní příčinou bude zřejmě popisování hrané árie a variace. Právě tyto chvilky byly pro mě nepochopitelné a nudné. Ale vzpomínání na dceru bylo něco jiného, okamžitě jsem se začetla a tyto vzpomínky hltala.
Když se rozdával literární talent, Nizozemci dostali nejspíš dvojnásobné dávky. Kontrapunkt mě v tomto názoru jen utvrzuje. Nenápadný příběh, přesto tak neuvěřitelně lehce i vážně napsaný. Ze všech těch radostných dětských scén je cítit smutek. Klavírní intermezza jednotlivé dílky rozdělují i spojují. Celek pak zanechá ve čtenáři hlubokou stopu.
Nenápadná kniha. Přesto je nezpochybnitelné, že její hlavní hrdinka vyrovnávající se smrtí dcery je pevná a zralá žena. Její láska k dceři i Bachově hudbě je dechberoucí. Trochu připomíná Hruškadottir.
Kniha mě ze začátku moc nezaujala a odložila jsem ji, ale pak jsem se k ní vrátila a dočetla na jeden zátah. Dostal mě její konec a zjištění, že autorka vlastně vypráví svou tragickou zkušenost, neboť její dcera zahynula při autonehodě.
Kontrapunkt
Mno ....co rict ....vzpominky na dceru mě bavily,ale ta omáčka okolo s hudbou,tu jsem přeskakovala ...