Korektura

14.05.2019

asi nejvhodnejsi kniha pro uvedeni se do Bernhardovy literarni tvorby.

13.08.2013

Korektura byla prvním románem Thomase Bernharda se kterým jsem měl tu čest se před již skoro deseti lety seznámit. Pamatuji si, že jsem kolem té knihy chodil v knihovně asi rok, s tím, že jsem si ji půjčil především proto, že mě zaujalo řazení neskutečně dlouhých vět bez odstavců, a pak taky proto, že ji přeložil Miroslav Petříček, kterého jsem v té době zrovna četl. Kniha mě ihned pohltila svou atmosférou a ironickým pohledem na svět kolem sebe. Hlavní protagonista Roithamer připomíná v lecčems samotného Bernharda (jako většina misantropických a zahořkle-ironických intelektuálů z jeho románů a her), ale skutečným zjevením byl styl jakým Bernhard hlavního protagonistu nahlíží a jakým způsobem (formou monologu) rekonstruuje jeho takříkajíc životní ztroskotání. Snaha dát věcem řád a zasadit je do pevných souvislostí; snaha se vymanit z času a nalezení nějakého definitivního smyslu života a duševní rovnováhy. Symbolem tohoto bernhardovsko-donkichotského záměru je stavba jakéhosi podivného stavení pro sestru, ke kterému upíná Roithamer v jednom momentě veškeré své síly se snahou tak aspoň částečně ospravedlnit svůj život. Stavba, jako by představovala samotného vypravěče: chlad a pevný řád na jedné straně, ale i snaha o porozumění a přiblížení se druhým, které ale vyústí v tragédii a nepochopení. Stavba, která zdánlivě působí jako šílenství a cynismus, je tak zároveň tragickým pomníkem samotného vypravěče a jeho touhy po řádu, dokonalosti a duševní rovnováze.