Kořist
Michael Crichton
Futuristický román jednoho z nejslavnějších amerických autorů nastoluje otázku, co může nastat protne-li se vývoj tří progresivních vědeckých oborů: informatiky, genetiky, a především nanotechnologie, jež předpokládá, že v budoucnu bude možné vytvářet nesmírně malé stroje (blížící se svými rozměry setině vlasu na průřezu), které změní náš svět k nepoznání. Jenže k nepoznání může znamenat jak k lepšímu, tak k horšímu, zvlášť pokud dojde k objevu, který neprovázela vědecká odpovědnost a který se, mírně řečeno, zvrtl - jako v tomto fiktivním příběhu. Softwarový odborník Jack Forman na vlastní kůži zjistí, jaké to je stát se kořistí. I když lovcem v tomto případě není žádná šelma s vyceněnými tesáky, ale organizovaný roj nanočásteček. Tím hůř, protože roj se vyvíjí děsivým tempem, generaci od generace se stále více vymaňuje z lidského područí a hrozí, že se z něj vlastní paralelní evolucí stane jiný dominantní rozumný druh, který by se s člověkem asi jen nerad dělil o nadvládu nad světem...... celý text
Přidat komentář
Tohle se mi líbilo.
Téma nutí k zamyšlení, je tam napětí, trochu osobních problémů hlavní postavy, aby působila jako člověk a ne jako superhrdina... za mně dost dobré.
Normálně si čtu jen před usnutí , ale tahle kníżka mě nutila vybočit z rámce :-).
Další zajímavá kniha pana Crichtona...přelouskala jsem to za 2 dny a nutno uznat, že kniha je nesmírně čtivá, ale přesto tentokrát nemohu dát plný počet hvězdiček.. nějak mi prostě přišlo, že v příběhu je pár děr, které nebyly objasněny ani v závěru..
do poloviny docela zajímavé oddechové čtení, s napětím jsem čekal, jak si vypravěč poradí s hejnem nanočástic v poušti, ale jakmile to začalo nabírat hollywoodské efekty, nabalilo se těch pitomin a logických lapsů trochu moc, od "smrtícího polibku", který mi připomněl filmové zpracování Zelené míle či hůře - Mumie, už jsem dočítal jen ze setrvačnosti a s velkým zklamáním
Za mě tedy 5 * Od autora MC jsem přečetl cca 8 knih. Líbí se mi styl a spád , které jeho knihy mají . Samozřejmě sci -fi Micro , též super téma. Nanotechnologii věřím , že příjde její čas, to bezpochyb , a že toho hnedka někdo využije -zneužije ?? Nebylo by to poprvé ani naposled.
Čili doporučuji pro fanoušky nano technologie
Crichton je autor, který si vždy dával práci s přípravou knihy. Vždy měl hodně nastudováno o vědním oboru, o kterém psal. A v jeho knihách je to vidět. Kořist je kniha, od které se od určitého okamžiku už nedokážete zvednout a dočtete jí jedním dechem. "Tento román je zcela smyšlený, ale výzkumné programy, na nichž se zakládá, jsou skutečné."
O těch oborech moc nevím a tak než jsem se do té knihy zakousl to chvíli trvalo,ale pak jsem se příjemně bál.Super
Moc toho o nanotechnologiích nevím a tak mi trvalo, než knížka zabrala. Pak jsem se chvílemi fakt bála a konec je skutečně děsivý.
Naprosto děsivá kniha. Ani ne tak svým obsahem, ale souvislostmi. Myslím, že čím víc o nanotechnologiích víte, tím víc vás bude příběh děsit. Žánr horor na knihu dobře sedí. Sci-fi už moc ne. Mnohem víc se jedná o techno-thriller. Na místě je taky varovat čtenáře, kteří nemají rádi technické popisy.
Třetina knihy to asi nebude, ale asi čtvrtina jsou naučné pasáže o nanotechnologiích, distribuovaném programování, genetických algoritmech a ovládání botů. Probírá se také trochu biologie, protože boti založení na genetických algoritmech podléhají evoluci. Zkrátka typický Crichton. Je nutné s tím počítat.
Pokud někomu vrtají hlavou ty souvislosti, tak dám příklad. Vědce zajímal vliv nanočástic na živý organismus. „Nasypali“ nanočástice do akvária a protože ty mohou projít skrze buněčné stěny - co se stalo? U ryb bylo nalezeno poškození tkání a to logicky nejvíc vadí u mozku.
Příběh začíná jako rodinné drama. Jenže během čtení zjistíme, že krize v manželství má poněkud temnější důvod. Je to jen jemně naznačeno, ale něco je hodně špatně. Začátek je tak slabší, protože problémy v manželství nejsou to, co by čtenář očekával. Ale pro rozjetí kritické situace to slouží perfektně.
Mě se Crichtonovy knihy líbí a mám pro něj slabost. Podle mě je to stejně vynikající jako Říše strachu. Napětí neustále roste. Co trochu vadí, že opět „svět zachraňují“ běžní občané. Takže jsem trochu shovívavý k chování postav a některým dějovým zvratům. Je to však logické. Kdyby měl být příběh naprosto věrohodný, odehrál by se úplně jinak a ke čtení by už nebyl tak atraktivní.
Letos jsem na podobné téma četl Diamantový věk a zatímco Stephenson ukazuje maximální technický pokrok, tak Crichton upozorňuje na nebezpečí kombinace nových technologií. Děj se postupně čím dál víc vyhrocuje a příběh přestává být reálný. Trochu se začne vytrácet logika, ale naštěstí to nevadí. Kombinace příběhu, nanotechnologií a neuronových sítí je totiž neuvěřitelně čtivá.
Kdo má chuť na napínavý katastrofický příběh z blízké budoucnosti a nevadí mu vysvětlující pasáže, tak rozhodně doporučuju. 90%
První polovina s výjevy z rodinného života hlavního hrdiny se dost táhne, ale pak se to rozjede a je to docela nářez. Jsou tu výtky z logických přešlapů, ale kniha se čte tak dobře, že mi to ani nevadilo.
Dobrá (teda priemerná) kniha, alebo „celkom to ušlo“. Najmä ku koncu sa začali hromadiť prípady nelogického konania postáv a pri konečnom účtovaní, keď si hlavný hrdina spätne dáva (sláva!) dve a dve dohromady, autor zabudol objasniť príhodu s pohármi. No tieto nedostatky našťastie nepresiahli hranicu únosnosti.
Pre plné bodové ohodnotenie knihy som sa napokon rozhodol iba pre jej výrazný myšlienkový presah.
trochu mi to pripomínalo Kmen Andromeda, ale neporovnateľne lepšie, strašidelnejšie
Jedna z tých slabých Crichtonoviek, stojaca zahanbene po boku Hranice času. Najväčší problém, odhliadnuc od, na mňa absurdne až smiešne pôsobiacej, východzej situácie, bol najmä tzv. "Prométheus efekt" - to jest, že postavy konajú totálne imbecilne a nedochádzajú im úplne zrejmé súvislosti. Po sklamaní, ktoré mi ako fanúšikovi Crichtonových kníh, niekedy na konci 90. rokov privodila jeho Hranica času, čakala táto kniha pomaly 10 rokov kým som našiel odvahu a chuť pustiť sa do nej. A veru s odstupom času neviem, či som pri jeho prvých knihách bol ešte taký nenáročný čitateľ, alebo bol vtedy fakt o toľko lepší spisovateľ.
Jeden z nejlepších Crichtonových románů. Fakt mě z něj mrazí. Velmi dobrý překlad. Crichton byl především vizionář, který si často a pečlivě vybíral témata, která jsou "cutting edge", a s některými se trefil přímo do černého (myslím tím střed terče, nejsem rasista). Toto je jedno z těchto témat, kdy si lidstvo hraje s něčím, čemu příliš nerozumí a následky čehož si moc nedovede představit, ale s dětskou bezstarostností si to vesele švihá dál a dál přímo za horizont. Obávám se, že 21. století bude hodně zajímavé, a že nás za horizontem lidského poznání čekají některá nemilá překvapení. Byl bych rád, kdyby se Crichton mýlil, a já také. Ale lidstvo neochvějně míří k nějaké formě singularity, a ta jízda bude jistě úchvatná. Tak si ji užijme! (:-)
Další kniha od Michaela Crichtona a opět musím hodnotit knihu jako průměr. Napínavé chvíle se střídali s nudnými pasážemi, které čtenáře nudí a v podstatě uspávají. Kdyby se autor tohoto neduhu zbavil kniha by byla sice o sto stran kratší, ale pro mě určitě zajímavější. Samozřejmě je to jenom můj pocit. Jinak samozřejmě Crichton opět potvrdil, že v žánru techno thrilleru je číslo jedna.
Některé pasáže mne připadaly dosti přitažené za vlasy, ale pokud se člověk zamyslí, možná nás nanotechnologie ještě překvapí. Sice nevím, zda v dobrém nebo jestli se máme připravit na apokalypsu. Dovedu si ještě představit nanoroboty v krevním řečišti, ale shluk částeček s vlastní inteligencí... Forman mne byl sympatický až od doby, kdy převzal otěže, předtím coby domácí taťka se všemi ústupky své ženě, už méně.
Velké poděkování hodné duši, která mi tuto knihu doslova naservírovala pod nos. Nevím kdy a zda-li vůbec bych se ke knize někdy dostal, a tím pádem bych netušil o jaké dílo bych se tím připravil. Do knihy jsem se okamžitě začetl. Hlavní postava Jacka mi byla od počátku sympatická. Děj samozřejmě naprosto povedený, připoutal mě a nepustil. Narůstající atmosféra, intenzita děje samozřejmě narůstala a u poslední části se kniha odložit jednoduše nedala. Opravdu povedené dílo. A co je plusem, děj se této knize dá věřit, realistické až to mrazí. Poznat tímto dílem autora, Michaela Crichtona, nemohlo být lepší.
Klasický Crichton. Nejdříve tajemno, pak věda a pak se to všechno vymkne z rukou. Musím ale přiznat, že se mi hodně líbila ta první část knihy kdy hlavní hrdina pouze ví, že jeho žena pracuje na něčem tajném a chová se čím dál víc divně. Druhá část knihy už byl takový ten klasický hollywood, kdy skupinku lidí nahání tajemný nepřítel. Musím uznat, že značně originální a dobře vymyšlený nepřítel.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Tento román mě příliš nezaujal, sice tam bylo napětí a zajímavé technologie, i hlavní hrdina byl sympatický, ale bylo tam pro mě moc popisovaných progresivních oborů a neurčitý konec.