Korouhve
Jan Zahradníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173872/bmid_korouhve-DLJ-173872.jpeg
4
8
8
Sbírka poezie s první částí věnovanou rodině, přátelům, rodné zemi. Druhá část má náboženskou tématiku. Závěrečná třetí oddíl s názvem Korouhve obsahuje básně Svatý Vojtěch, Svatý Prokop, Svatý Jan Nepomucký a Svatý Cyril a Metoděj. 3. vydání
Přidat komentář
Mnohoslovné, ale mnoho neříkající. Sbírka vyšla v době okupace, patrně bylo jejím účelem vlévat čtenářům do mysli víru a naději v konec války, osvobození národa a lepší příští. Těžko říci, jak verše působily právě v době vzniku a jejím kontextu. Velkolepost, o kterou autor, zdá se, usiloval, dnes působí poněkud těžkopádně a odtažitě. Slavnostnosti chybí vnitřní náboj, který často i nedokonalé verše dokáže posunout mezi krásnou poezii. Občasné pokusy o hru se slovy se ztrácejí v celkovém těžkém vyznění. Podivně působí i některá vyjádření. Např. závěr básně Svatý Prokop "Pochůzko věků, jež přicházíš v hodinu pravou, u nohou s ďáblem zas povstaň a k nebesům zdvihni věže své modlitby za všechny věrné, zas oroduj za nás, ty oráči srdcí!" Autorovi však nelze upřít jistou originalitu v básni Nezvoliv sobě: "... vás ptám se, vás hřbitovů rezivé kříže jmen v nepaměť odcházejících, vás, záznamy v matrikách, knihy křtů, pohřbů a svateb, ...". Zatím jsem se nesetkala s jinou básní, ve které by byla matrika.
Štítky knihy
přátelství křesťanství vlastenectví lyrika čeští světci a patroni religiozita, zbožnost svatí patroni česká poezieAutorovy další knížky
| 1990 |  Znamení moci |
| 1947 |  La Saletta |
| 1991 | Jeřáby |
| 1990 | Ježíškova košilka |
| 1969 | Čtyři léta |
Básně ve sbírce Korouhve jsou někdy tajemné a jejich smysl není vždy jednoduché odkrýt, ale to já mám vlastně rád. Nakonec dobrá báseň zaujme hned při prvním čtení, ale její pochopení často vyžaduje čtení několik. Zahradníčkovy básně v této sbírce jsou někdy možná až příliš složité, oproti např. takovému Sládkovi, na druhou stranu, to je Zahradníček, a pokud se dotýká hlubin života, lze to snad dělat dvojí cestou, a obě jsou správné a pochopitelné, v jednoduchosti je síla, stejně tak v komplexnosti. Znamení moci uznávám jako největší báseň poválečné české poezie, ale i zde druhé čtení bylo o hodně lepší, protože jsem už více chápal, a tak to bude zřejmě i ostatními básněmi Zahradníčka. Navíc člověk nemusí být hned věřící křesťan, aby ocenil velikost Zahradníčkova umění, ale ani nelze číst Zahradníčka čistě "ateisticky", pokud nám nejde jen o technický rozbor, ale o živé čtení, rozumem i citem.
"K oráčům v práci v požehnání shlédne,
pohodu širou žatvě dopřeje,
uslyší vzdech náš v noci jako ve dne,
v hluchotě všeho sluch tvé naděje" (s. 42, Polní kříž)
"Vždy za námi, před námi tísnivě tichne les času,
za námi minulost hvozdnatá v obzorech rodných,
před námi budoucna okrouhlé prázdno a při nás
jen přítomnost listnatá zůstává věrně a při nás
jen hodina nebezpečenství blesk za bleskem trhá
ze kštice mraků, nám na cestu svítíc." (s. 64, Svatý Prokop)
"Po dechu lačen lapáš v pohledu lesk skelný,
z kořenů páčen, trhán, čtvrcen, drán,
však křik tvůj nepřeložen, nepřeložitelný
sám v sobě slyšen stoupá, v sílu vytesán." (s. 39, Píseň cizincova)