Koruna císařovny Josefíny
Michelle Moran
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210355/mid_koruna-cisarovny-josefiny-0sZ-210355.jpg
4
23
23
Napoleon je na vrcholu moci, jen v soukromí se mu nedaří: manželka Josefína není s to dát mu dědice. Rozvede se s ní a bez okolků prohlásí, že je třeba „oženit se s břichem, které mu přinese děti“. A tím je rakouská arcivévodkyně Marie Luisa. Císař ji šokuje, jeho záchvaty hněvu ji děsí, ale když porodí syna, nastane zvrat, jaký nikdo neočekával… První vydání.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2014 , AlpressOriginální název:
The Second Empress, 2012
více info...
Přidat komentář
Zpočátku jsem od knihy nečekala vůbec nic už jen skrze tu lacině vyhlížející obálku, ale musím říct, že se to četlo hezky a svižně, Bonaparte byl holomek, chudák Josefína....Taková velká láska to byla....
Oddechový román psaný poněkud bulvárním stylem, ale přesto (nebo právě proto?) zaujme. Barvité líčení života po boku Napoleona, který je vykreslen jako despotický diktátor, co nehledí nalevo napravo. Celá jeho rodina je zvláštní, hlavně Paulína s jejími excesy a nezdravým zájmem o bratra. Haitský komorník její projevy v knize komentuje, ale nezasahuje do nich. Snad až ke konci. Marie Lucie, která byla Napoleonovi dopravena poněkud potupně coby plodná "děloha", si zachovává zdravý odstup i rozum i v klíčových situacích a ve vyšším zájmu se dokáže obětovat. Nakonec všecko dobře dopadne (tedy pro Marii L.) a věrná láska zvítězí.:) Knihu je potřeba brát s rezervou a nečekat od ní historickou věrnost.
Román se dobře četl, opět jsem si připomněla osudy Napoleona, Josefíny , Marie Luisy atd. Abych nepodlehla romantické iluzi, porovnala jsem si po přečtení knihu s historickými daty. Příjemný odpočinek u knihy mě to však nenarušilo.
Přestože se (dle doslovu autorky) jedná o historicky přesný román, po celou dobu četby jsem měla pocit, že čtu romanci. Způsob vyprávění totiž příliš připomíná červenou knihovnu. Na druhé straně možná právě tento způsob podání historické látky zpřístupní knihu čtenářům, kteří se historickým románům vyhýbají. Mě osobně kniha spíše inspirovala k tomu, abych si něco o Napoleonovi opět přečetla - tentokrát však v podání jiného autora.
(SPOILER)
Bohužel historicky nepříliš přesné...
Možná autorku překvapím, ale manželství Napoleona a Marie Louisy bylo překvapivě šťastné - čímž vlastně celý román přestává dávat smysl. Milostný poměr mezi Marií Luisou a Neippergem už před její svatbou je naprostý nesmysl a stejně tak i pomalu incestní vztah Napoleona a jeho sestry Paulíny. Na druhou stranu si velmi cením autentických dopisů mezi Napoleonem a císařovnou Josefínou.
EDIT: Konečně jsem přišla na to, co autorka myslela tou Marií Lucií! Takhle totiž nazývá Marii Luisu před tím, než se stane císařovnou Francouzů. Je sice pravda, že Luisa je francouzská verze jména, potom by ale správně měla být pojmenována jako Marie Ludovika, což je německý ekvivalent tohoto jména. Lucie se sice jmenovala také, jednalo se ale o její sedmé a poslední křestní jméno, jehož francouzská podoba je navíc totožná. Že by se autorka inspirovala u Marie Antoinetty/Marie Antonie a nevyšlo to?
Hezký historický příběh o rakouské šlechtičně, která je donucena se proti své vůli provdat za nafoukaného, zakrslého, megalomanského francouzského generála, který se prohlásí za císaře.
Trošku mi trvalo, než jsem se sžila s tím, jak je kniha napsaná - a to, že každou kapitolu vypráví někdo jiný. Poté to ale bylo bez problémů. Moc se mi líbilo, že autorka zahajovala kapitolu autentickým citátem jednotlivé osoby. Z knihy na mě dýchala krása Francie, z tanečních sálů doléhal smích bavící se aristokracie a z pozadí koukaly oči nepřejících lidí. Napoleon dal Francii přesně to, po čem v době nouze toužil. Lid však neváhal obrátit se protí němu, když se jim něco nelíbilo. Napoleon byl plně oddaný své rodině, ale úplně nejvíc své sestře Paolettě, která jím manipulovala, jak jen to bylo možné a on jí s úsměvem splnil každý její vrtoch.
Krásná historická freska, kterou stojí za to si přečíst.
Štítky knihy
Francie Napoleon Bonaparte, císař, 1769–1821 18.-19. století královny císařovny Marie Luisa, císařovna, 1791-1847 romanceAutorovy další knížky
| 2008 |  Nefertari - dědictví kacířské královny |
| 2015 | Královna rebelka |
| 2014 |  Koruna císařovny Josefíny |
| 2012 | Madame Tussaud |
| 2015 | Nefertiti - dcera věčnosti |
Prvýkrát som túto knihu čítala ešte ako stredoškoláčka; a aj cca o desať rokov neskôr vo mne ostala zafixovaná ako pútavý historický román. Tak vo mne ostane zafixovaná zrejme aj po nedávnom opätovnom čítaní, tentokrát mi však omnoho viac než v minulosti prekážalo, že autorka veľmi voľne narába s faktami – a možno ešte viac, že to popiera. V historickej poznámke na konci diela síce čitateľov uisťuje, že aj tie najneuveriteľnejšie veci „boli prevzaté z primárnych zdrojov“, toto jej odvážne tvrdenie by si však zaslúžilo ich uvedenie, nielen vágne konštatovania typu „spoľahlivé zdroje jej pripisujú výrok“ atď. Jednoducho, od takéhoto typu historického románu očakávam niečo ako beletrizovaný prepis dejín, nie nadbiehanie čitateľovi rozmaznanému hollywoodskými scenármi. Explicitnejšie – Adam Albert Neipperg v diele nemal čo hľadať, aspoň nie v takom kontexte, aký vyfabulovala autorka (apropo, ako elegantne sa jej podarilo nespomenúť jeho prvú ženu Teréziu, ktorá zomrela až v roku 1815...).
Na druhej strane, viaceré umne vkomponované detaily ma zaujali (z akého románu sa už našinec dozvie napríklad niečo o dejinách Haiti, že), hoci ich pravdivosť som si neoverovala, neviem teda posúdiť, či aj tu nepopustila autorka trošku uzdu svojej fantázii.
Napriek spomenutým výhradám mám na zreteli, že stále sme na poli beletrie – a v tomto smere nie je románu veľmi čo vytknúť, lebo je naozaj pútavý, dobre a logicky vystavaný, oživený pohľadmi troch rozprávačov, primerane dlhý, úderný. Skrátka – fajn zážitok.