Koruna císařovny Josefíny přehled
Michelle Moran
Napoleon je na vrcholu moci, jen v soukromí se mu nedaří: manželka Josefína není s to dát mu dědice. Rozvede se s ní a bez okolků prohlásí, že je třeba „oženit se s břichem, které mu přinese děti“. A tím je rakouská arcivévodkyně Marie Luisa. Císař ji šokuje, jeho záchvaty hněvu ji děsí, ale když porodí syna, nastane zvrat, jaký nikdo neočekával… První vydání.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2014 , AlpressOriginální název:
The Second Empress, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Koruna císařovny Josefíny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Zpočátku jsem od knihy nečekala vůbec nic už jen skrze tu lacině vyhlížející obálku, ale musím říct, že se to četlo hezky a svižně, Bonaparte byl holomek, chudák Josefína....Taková velká láska to byla....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Koruna císařovny Josefíny v seznamech
v Přečtených | 32x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Mé knihovně | 22x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Francie Napoleon Bonaparte, císař, 1769–1821 18.-19. století královny císařovny Marie Luisa, císařovna, 1791-1847 romanceAutorovy další knížky
2008 | Nefertari - dědictví kacířské královny |
2015 | Královna rebelka |
2014 | Koruna císařovny Josefíny |
2012 | Madame Tussaud |
2015 | Nefertiti - dcera věčnosti |
Prvýkrát som túto knihu čítala ešte ako stredoškoláčka; a aj cca o desať rokov neskôr vo mne ostala zafixovaná ako pútavý historický román. Tak vo mne ostane zafixovaná zrejme aj po nedávnom opätovnom čítaní, tentokrát mi však omnoho viac než v minulosti prekážalo, že autorka veľmi voľne narába s faktami – a možno ešte viac, že to popiera. V historickej poznámke na konci diela síce čitateľov uisťuje, že aj tie najneuveriteľnejšie veci „boli prevzaté z primárnych zdrojov“, toto jej odvážne tvrdenie by si však zaslúžilo ich uvedenie, nielen vágne konštatovania typu „spoľahlivé zdroje jej pripisujú výrok“ atď. Jednoducho, od takéhoto typu historického románu očakávam niečo ako beletrizovaný prepis dejín, nie nadbiehanie čitateľovi rozmaznanému hollywoodskými scenármi. Explicitnejšie – Adam Albert Neipperg v diele nemal čo hľadať, aspoň nie v takom kontexte, aký vyfabulovala autorka (apropo, ako elegantne sa jej podarilo nespomenúť jeho prvú ženu Teréziu, ktorá zomrela až v roku 1815...).
Na druhej strane, viaceré umne vkomponované detaily ma zaujali (z akého románu sa už našinec dozvie napríklad niečo o dejinách Haiti, že), hoci ich pravdivosť som si neoverovala, neviem teda posúdiť, či aj tu nepopustila autorka trošku uzdu svojej fantázii.
Napriek spomenutým výhradám mám na zreteli, že stále sme na poli beletrie – a v tomto smere nie je románu veľmi čo vytknúť, lebo je naozaj pútavý, dobre a logicky vystavaný, oživený pohľadmi troch rozprávačov, primerane dlhý, úderný. Skrátka – fajn zážitok.