Košíře mýtické a literární

28.11.2022

Putnovy texty čtu bez ohledu na jejich téma vždy s nesmírnou chutí a zájmem. Podobně to mám i u Pavla Kosatíka a do jisté míry i u Václava Cílka. Velice mi totiž konvenuje šíře jejich rozhledu a zájmů. Koneckonců právě propojování rozličných oborů, perspektiv, faktů a přístupů vnímám v dnešním stále specializovanějším světě jako disciplínu vpravdě královskou (jen málokdo je jí takto fundovaně a přesvědčivě mocen) a silně potřebnou. A to i přes pochopitelné riziko, že interpretační zkratka, třebaže brilantní, je tu více, tu méně povrchní. V každém případě platí, že takto interdisciplinární texty a pohledy vnímám jako inspirativní prakticky na každé stránce (na rozdíl od textů úzce specializovaných, které - byť třeba hodnotné a přínosné - zpravidla tonou v úmorné výčtovosti, sebereplikaci a seberecyklaci a kognitivně jako by se točily v kruhu, pro stromy - potažmo detaily detailů jejich kůry - jako by neviděly les).

Podobně tedy i Košíře, zdánlivě marginální a nezajímavé téma - málo známá a rozsahem nevelká pražská čtvrť, kterou většina lidí za život nanejvýš projíždí, se v Putnově podání stává prostorem nejen mýtickým, ale i magickým a zatraceně podnětným. V této dosti útlé knížce totiž autor nejenže prezentuje autory a souvislosti leckdy značně zasuté, zapomenuté, a přesto (či právě proto) překvapivě pozoruhodné a aktuální, a vybrat k nim skvělé a přiléhavé textové ukázky. Ale dovede při té příležitosti jakoby mimochodem nastínit plodné možnosti přístupu k oboru, který bývá zvykem označovat slovy literární místopis (ač Putna používá i pojmosloví jiné), ale i obecněji k úvahám ke krajině ve vztahu k umělecké tvorbě a k zhodnocení odkazu významných osobností v dnešním světě. A dokáže to učinit na malém prostoru natolik vydatně (a stylisticky živě a čtivě), že když jsem přednedávnem knihu využil při organizaci literární vycházky po Košířích pro své přátele, během tří hodin chození v listopadovém podvečeru jsme se dostali sotva do půlky. (V této souvislosti jen na okraj podotýkám, že sám jsem Košíře blíže poznal už v dětství a díky své zálibě v místech, jako jsou Cibulka nebo Buďánka, jsem měl tuto čtvrť již před četbou knihy vcelku solidně prochozenou.)

Putnově knížce o Košířích bych tedy vytkl jen pár drobností - předně je velká škoda, že neobsahuje přesné adresy domů a míst spjatých s popisovanými osobnostmi, a to třeba (pokud byl záměr nerušit tím tok výkladu) formou soupisu v závěru knihy. Na vnitřní straně zadního přebalu je sice mapka, ale nikterak podrobná a částečně zdá se i nepřesná. V textu knihy jsou sice polohy daných domů a míst různým způsobem charakterizovány, mnohdy však vcelku vágně, čtenář tudíž místo, kde stávalo kupř. developery (jak Putna trefně píše: "develupiči") nedávno zbořené bydliště Jaroslava Haška (a sídlo redakce proslulého Světa zvířat), bude hledat jen s velkými obtížemi. A ještě jedna obsahová drobnost - Václav Brožík je rodák z Třemošné u Plzně, nikoli z košířské Mlynářky (v ní prožil své dětství). Ale to jsou jen drobné vady na kráse jinak skvělé publikace, jejíž obrovskou záslužnost ještě podtrhává smutný fakt, že ke Košířům zatím žádné zásadnější publikace - a to ani pokud jde o jejich historii či stavební a architektonický vývoj - pohříchu nevyšly.