Perelandra
C. S. Lewis (p)
Kosmická trilogie série
< 2. díl >
Druhý díl trilogie. I v něm se setkáváme s Elwinem Ransomem, filologem, jehož předobrazem byl údajně Lewisův přítel J. R. R. Tolkien, byť autor sám svůj inspirační zdroj zpochybnil. Ransom se tu vydává na tajemnou a nebezpečnou vesmírnou pouť k planetě Venuši, čili Perelandře, avšak na rozdíl od předchozí výpravy na Mars tentokrát cestuje zcela dobrovolně, když ho o to požádá ušlechtilý eldil Oyarsa. Boj dobra a zla v celé sluneční soustavě totiž vrcholí a hrozí nebezpečí, že se Černý archon, jenž odpradávna svírá v děsivém objetí planetu Zemi, pokusí neznámým způsobem zaútočit i na Perelandru. Odhodlaný Ransom ovšem nemá nejmenší představu, jak případnému ataku bude moci čelit. První Ransomovy okamžiky na Perelandře jsou naplněny závratnou plavbou po rozbouřeném oceánu, v němž se pohybují nádherné ostrovy. Na jeden z nich Ransom vystoupí a začíná poznávat, že Perelandra si v ničem nezadá s krásou, kterou oplýval pozemský ráj. Když pak na jiném plovoucím ostrově nalézá jedinou perelandrijskou ženu, je mu jasné, že se situace na planetě podobá ráji daleko víc, než si myslel. A když se nakonec na Perelandře objeví Ransomův starý nepřítel, zlem posedlý fyzik Weston, náš hrdina už ví, že o rajskou nevinnost Perelandry bude muset svést strašlivý boj s těmi nejtemnějšími silami kosmu…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Perelandra (Cosmic Trilogy 2), 1943
více info...
Přidat komentář
V prvej knihe tvorila teologická rovina príjemné intelektuálne spestrenie, ale v tejto časti to skôr vyzeralo ako nábor do sekty Maleldilovej. V podstate jednoduchý dej slúžil len ako kulisa pre šialený mytologický guláš. A pri retrospektívnom rozprávaní, mi celkom uniká zmysel nekonečného naťahovania akčných scén.
Skvělá první kapitola s tísnivou atmosférou jako od Poea nebo Lovecrafta. Bohužel pak napínavost upadá do rozvláčných popisů, které ovšem Lewis neumí, nebo alespoň já s ním nejsem na stejné vlně. V okamžiku, kdy se objeví Nečlověk (bohužel to je až skoro v půlce) ovšem začíná jízda. Nejprve jenom brilantní dialogické souboje (někdy trialogické), potom i akce. Nicméně s blížícím se závěrem opět nabývají vrchu popisy a ta poslední kapitola byla vyložené utrpení. Mám pocit, že hlavně kvůli ní psal Lewis ty předchozí stránky, aby mohl náležitě oslavit Boha. Ale já se prostě s Bohem, který požaduje extatické uctívání, každou chvíli doprovázené výkřiky: "Jeho jméno budiž pochváleno." resp. s jeho následovníky, kteří takovéto uctívání praktikují, trestuhodně míjím. Možná je to moje chyba, ale tenhle Lewisův dogmatismus mi spolehlivě zazdí předchozí nadšení.
Nicméně zejména díky těm dialogům v prostřední části a některým esejistickým úsekům jsou, myslím, ty 4* zasloužené a určitě dojde i na závěrečný díl trilogie.
Oproti prvnímu dílu trilogie se tenhle čte mnohem hůř. Některé věci jsem napoprvé nepochopila. Chce to dobrou znalost biblických příběhů, aby čtenář pochopil
Hodně upovídaná kniha. Dokážu si to představit jako dobrou 50ti stránkovou povídku. Jako román je to nudné. Neustále něco vysvětlující - Jak fungují andělé, jak je vidíme, slyšíme apod. Směsice fyziky, fantaskní popis světa, teologické úvahy a... vlastně nic víc. Děj je na druhé koleji. Téměř vše probíhá v dialozích o povaze světa. První polovina knihy je hodně nezáživný popis a vysvětlování předešlého dílu. Druhá polovina s postavou záporáka trochu ožívá, ale žádná velká akce se nekoná, jen další teologická rozprava. Doufám, že třetí díl bude v jiném duchu.
Stejně jako u první knihy trilogie i zde je příběh pouze konstrukcí, která nese to nejdůležitější pro autora, jeho poselství - Lewisovy nábožensko‑filozofické představy. Zatímco u Návštěvníků z mlčící planety se to dalo snést, zde už to bylo pro mě utrpením. Kniha na mě působila jako náboženský traktát ozvláštněný velice naivním příběhem.
Druhý diel Kozmickej trilógie, tentokrát o svete, ktorý iba začína. Opäť krásne opisy, menej techniky a viac fantázie. Z tohto pohľadu kniha oproti prvému dielu vyrástla.
Z pohľadu premýšľania o dobre a zle je to rovnako dobré ako prvá kniha.
Druhý díl (tentokráte v kulisách Venuše) mi připadá nejvíce filozofický z celé trilogie. Podává nám ilustraci stvořeného světa s prvními lidmi a snahou proniknutí zla do krásného, a ještě nevinného světa i duší prvních lidí.
Koniášovo oqénko aneb Katolická sci-fi
Takové to, jak už máte skoro dočtenou knihu, když ji máte sto chutí spálit :D Takové genderové kacířství! Čtu druhý díl sci-fi trilogie katolického autora C. S. Lewise (autora Narnie), kamaráda Tolkiena, který ale svou část sci-fi domluvy opustil. Ve druhém díle z roku 1943 (první se odehrává na Marsu, druhý na Venuši) jsou náboženské odkazy a jinotaje opravdu podstatné, ale budiž. Víc mi vadí naturalistické násilí; kdyby se raději držel popisu jídla :) A najednou na stránce 213 gender. Totiž „rod“. Takže ho znali už na přelomu 30. a 40. let. To prý jistě není náhoda, že téměř ve všech jazycích jsou předměty mužského nebo ženského rodu ;) A není to jen morfologické, ale podstata veškerého jsoucna je mužská a ženská. Přitom zároveň zdůrazňuje, že esencí je gender/rod, ne pohlaví. Pohlaví je jen jedním z jevů, nedokonalým, byť zároveň příznačným projevům genderovosti. To, že věci mají gender, není dáno tím, že by si do něj předci promítali ženské či mužské vlastnosti. Naopak. Věci samy o sobě jsou genderované, „maskulinní“ (aniž by byly „mužské“) a „femininní“ (aniž by byly „ženské“) – utěšuji se myšlenkou, že překladatelka Jana Pošmourná měla možná dost pošmourné chvíle, když to překládala, i když, kdo ví, lidi si v zásadě asi tohle stejně myslí, že je vše ženské a mužské. A takové jsou i ony dvě božské bytosti, se kterými rozmlouvá, maskulinní a femininní a přitom bezpohlavní, proto má jedna kopí a druhá prázdné ruce otočené dlaněmi vpřed… Ale v podstatě katolická sci-fi je bezva počin :) Na Venuši se odehrává ekvivalent Adama, Evy (tedy Adam přítomen není), ráje a boj o první hřích a poznání… A takováto apologetika genderu, zahrnutí genderové ideologie do nitra katolického vyznání, je vlastně fenomenální. Možná by si to měl přečíst papež. Místo odmítání zahrnout esenciálně gender do božího plánu.
Tato kniha se mi líbila snad ještě víc než první díl. Tentokrát se věnuje hlavně náboženským myšlenkám. Po přečtení jsem v sobě měl krásný hřejivý pocit stejně jako u Narnie.
Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem kdy četla. Prostě moje zamilovaná :) Lewis měl tak obrovskou fantazii! A kolik pravdy a úžasných myšlenek v sobě kniha skrývá. Hned bych se chtěla přenést do světa plovoucích ostrovů a oranžového oceánu!
Tento díl hodnotím 4*. Nedosahuje sice úplně kvalit dílu prvního, ale i tak se mi kniha líbila. Náboženských a filosofických dedukcí tam bylo požehnaně, ale překvapivě mi to nijak výrazně nepřekáželo. Bibli jsem nikdy nečetla, nemohu tedy srovnávat. Spíše oceňuji autorovu fantazii a obrazotvornost s níž vykreslil opět úplně zcela odlišný svět.
Nemůžu si pomoct, ale stále mě u těchto knih napadá, jestli si pánové Lewis s Tolkienem přeci jenom nepomáhali onou tajemnou cihličkou, která je na počátku myšlenek a cest do neexistujících zemí v Ecově Baudolínovi :o
První díl trilogie se mi celkem líbil, především jako odpočinkové čtení na dlouhé večery. Po čase jsem sáhla i po dvojce a ze začátku se zdálo, že kniha bude napsaná v podobném duchu. S hlavním hrdinou jsme se dostali na nový svět a začali objevovat jeho zvláštnosti. Potud dobré, nemám námitky. Jenomže za chvíli jsme se o Venuši a jejich obyvatelích dověděli vše potřebné a začalo filozofování. To by nemusel být až tak velký průšvih, kdyby to nebylo náboženské filozofování. Pokud se to s ním nepřehání, nemám problém ho strávit. Jenomže v téhle knize to bylo jak číst Bibli. Dvě třetiny knihy jsem si připadala, že čtu příběhy o stvoření a vyhnání z ráje a spol. napsané přes kopírák. Kdyby si autor dal tu práci a upravil je alespoň trochu, hned by to bylo o něčem jiném. Takhle jsem jen mechanicky četla a doufala v rychlý konec, kde samozřejmě žádné překvapení nečekalo. Kdyby to byla fantasy kniha a nikoli kniha náboženská, hodnotila bych víc. Bohužel. A jsem zvědavá, jak dlouho mi bude trvat, než se odvážím sáhnout po posledním dílu trilogie.
Alegorické psaní C. S. Lewise dochází v Perelandře svého vrcholu. Dílo pojednává (jako většina Lewisových románů) o souboji dobra se zlem, o pokušení nevinného i souboji zasvěceného. Právě druhá část - jež je jakýmsi itinerářem duchovní cesty člověka, který musí sestoupit do temnot a do propastí, aby byl schopen vystoupit na Hospodinovu horu - podává příběh i jinotaj ve stejně odměřených dávkách a odhaluje tak génia Lewisovy mysli jako žádná jiná kniha.
Kdo má, tomu bude dáno, kdo nemá, ten dostane jen průměrný román.
Na začátku jsem byla trošku zklamaná, že se téměř nic neděje a že je tam tak málo postav. Později to bylo ale velmi zajímavé. Líbilo se mi, že souboj dobra a zla se odehrával jinak, než bývá obvykle zvykem. Zlý jen psychologicky nahlodával čistou duši a naše hlavní postava, Ransom, se velmi vhodnými slovy snažil zlé myšlenky odvrátit. Nakonec musel Ransom projevit také velkou statečnost, když musel dokonce Zlého fyzicky odstranit. Svět Perelandry byl takový snový jako Eden, kde se člověk cítí lehce a šťastně, nic ho netrápí. Svět, o který se stará Maleldil, tvůrce všeho. Svět beze zla, třebaže se pokoušelo tam proniknout. Krásné! Tato kniha je spíše duchovního rázu, dobrodružná byla Malacandra, tak jsem zvědavá, jaká bude Ta obludná síla...
SPOILER
Upřímně mě kniha trochu sklamala, čekala jsem další dobrodružství jako na Malcadře a místo toho jsem se dostala do ráje s jednou Zelenou Dámou a zlým Westenem, kterému tu hlavu na Malacandře měli držet déle pod tou vodou, ovládaným ještě zlejším zlem,
Nemůžu říci, že by mě kniha nudila, byl to zase jiný příběh z jiné planety, ale tady se až moc odráželo náboženství, kterému se docela první knihy vyhnula, i když ne docela, ale tady toho bylo moc, dlouhé rozhovory a debaty, které stejně nikam nevedly.
Pustošení Nečlověka bylo dosti kruté a hrozné a konečný souboj, nesouboj se odehrál nějak mimo mě, ale tak jsem ráda, že to skončilo dobře a Perelandra byla zachráněna a navedena na správnou cestu.
Tak tedy zpátky na Thulcandru a vzhůru na třetí kosmickou trilogii.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Po prvom dieli som sa na druhý veľmi tešil. Začiatok bol ok, ale potom som musel zmeniť názor. Príliš náboženské, bolo to čítanie fantasy Biblie. Mal som pocit, že keď ešte raz prečítam "Budiž Jeho jméno pochváleno", tak vyskočím na strop. Opät ma ale popisy vymysleného sveta bavili, taktiež prvé dialógy medzi Ramsonom a Kráľovnou. Stále som zvedavý na 3.časť.