Ta obludná síla
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2284/kosmicka-trilogie-ta-2284.jpg
4
70
70
Kosmická trilogie série
< 3. díl
Třetí díl trilogie. Malé univerzitní městečko Edgestow bývalo klidné a ospalé. Teď se tu ale chystá usídlit jedna z nejprogresivnějších vědeckých institucí - Národní institut pro koordinované experimenty (NIKE). Budovu si chce vystavět na území Bragdonského lesa, jenž patří starodávné bractonské koleji. Omezení kariéristé, kteří kolej vedou, prodej tohoto historicky nesmírně cenného pozemku, kde je údajně pohřben sám kouzelník Merlin, nakonec prosadí… V NIKE vidí svou kariérní šanci i mladý ambiciózní člen Bractonské koleje sociolog Mark Stuuddock. Na popud protřelého lorda Feverstonea se vypraví do Belbury, kde NIKE prozatím sídlí, a uchází se tu o práci. Pohlcen vlastními sobeckými zájmy akceptuje zrůdné praktiky, jimiž chtějí neméně zrůdní představitelé ústavu dosáhnout naplnění své totalitní vize: zcela odlidštěného světa. Markova žena Jane zůstává v Edgestow a osamocená musí čelit vlastním hrůzným snům. Marně se brání myšlence, že jsou vizionářské; brzy je nucena připustit, že její věštecké schopnosti mohou hrát rozhodující roli v boji proti zkáze přicházející z Belbury. V kritické situaci, kdy se blíží rozhodující střet vesmírných sil dobra a zla, musí Jane bolestně přehodnocovat vše, co až dosud dávalo jejímu životu smysl. Třetí z románů Kosmické trilogie se sice odehrává na anglickém venkově, a ne na vzdálených planetách, ale C. S. Lewis nezůstává svým čtenářům nic dlužen a v Té obludné síle korunuje své monumentální dílo opravdu velkolepým dramatickým finále. V nesmírně dynamicky vyprávěném příběhu nahlížíme i do těch nejhlubších zákoutí lidského nitra, ale upoutá nás také básnivé zachycení vnější tvářnosti světa. Kromě hrdinů známých z předchozích dvou knih tu vystupuje řada dalších mistrně vykreslených postav - takových, které vzbuzují obdiv svou neokázalou dobrosrdečností a nezištnou odvahou, ale i těch, jež jsou ve své téměř démonické nelidskosti mementem toho, kam až se člověk může po cestě zla dostat…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 ,Originální název:
That Hideous Strength (Cosmic Trilogy 3), 1945
více info...
Přidat komentář
Najväčší a podľa mňa aj najlepší diel trilógie.
Najmenej sci-fi, zato najviac filozoficky zameraný. O snahe byť "in" bez ohľadu na dôsledky, pokrytectve, túžbe po statuse, zbavovaní sa zodpovednosti za svoje konanie, tvorbe privilegovaných kást "správneho názoru". Ako vystrihnuté z moderného sveta niektorých korporácií či vysokej politiky (poznámka: nie som nijaký anti-kapitalista, práve naopak, ale neduhy modernej doby kniha popisuje skvele).
Celé pretkané bojom dobra a zla. Vynikajúca kniha!
Ve třetím díle návrat na zem a po Perelandře velké překvapení z jisté syrovosti prostředí a syrovosti zla.
J. R. R. Tolkienovi se prý tento třetí díl nelíbil (první dva ano), ale mě se líbil moc!
Lewis mě nejdřív překvapil. Po třetí knížce mám pocit, že je to pro mě nově objevený feminista, jako S. K. Neumann. Zatímco jeho kamarád Tolkien se dal na fantasy, Lewis se odchýlil na sci-fi, na společnou práci nedošlo. Vždy jsem k jeho knížkám přistupoval ostražitě, přeci jen křesťanská sci-fi... V Narnii to pro mě tak vidět nebylo, ale v trilogii je to naprosto jednoznačné. Zároveň se ty knížky vždy četly jako po másle a vlastně i ta vykřičená křesťanská místa byla vlastně košer a asi jim nebylo co vytknout. Ale v posledním díle, ze 40. let, vysloveně kritizuje patriarchát a tradiční manželství, dá se říct. Aspoň jsem v jednu chvíli měl ten pocit. A celkem jasně, jistě na svou dobu, vyjadřuje přátelský postoj vůči neheterosexualitě a „lesbičkám“? Tedy už tím, že tohle téma zmiňuje a to celkem neutrálně. Součástí je i korporátní policie vedená slečnou Hardcastleovou alias Vílou, navíc tvořenou hlavně ženami. Vílu si představuju jako Cate Blanchett ve čtvrtém díle Indiana Jonese, nebo Laura Dern představující Diane Evans v Twin Peaks :) Vlastně je v knize množství ženských hrdinek, což by mohl dosud závidět leckterý současný hollywoodský film, který by, na rozdíl od této knihu, neprošel testem Bechdelové.
Ale…. pak se Jane setká s Velitelem, Králem rybářem, a ukáže se, že pokud jde o feminismus, jde o feminismus křesťanský. Ten není založen na genderové rovnosti, ale na pomyslné komplementaritě a (genderovém) řádu. (A já se obávám, že emancipované ženy v knize jsou ve skutečnosti jen odstrašující příklad.) Jenže, v patriarchální společnosti, ve které žijeme, je tato komplementarita ve skutečnosti hierarchizovaná. Velitel mluví v souvislosti s manželstvím o poslušnosti a pokoře a já se obávám, aby nebyly míněny hlavně pro ženy/manželky. Ostatně ilustrativní příklad, který Velitel předvede, je ilustrativní možná víc, než je výslovně zamýšleno. Když Veliteli jedna z ženských postav – pomocnice – přinese večeři a on/muž pak drobečky chleba vysype na koberec, aby si je mohli tři myšky/ženy přiběhnout sníst, navíc s radostí… a pak zase poslušně odběhnout pryč do úkrytu. Tradiční genderový řád v celé kráse, kdy muž „chlebodárce“ vydělá doslova na chléb, který mu připraví žena a on pak drobky hodí na zem ženě, která je sní posbírá/uklidí.
Z jiného dialogu mezi mladou paní Jane Studdockovou a paní Dimbleovou, která ale získává přízvisko „matka Dimbleoyová“, zřejmě jako odkaz k její morální mateřské autoritě, pak vyplývá, že křesťanský genderový vztah muže a oddané ženy je tak samozřejmý, že vůbec přemýšlet o něm je od „mladých žen“ hloupé: „Za mých mladých let bylo všechno snazší. Vychovávali nás pomocí příběhů se šťastným koncem a modlitební knížky…“ Jako bych slyšel Jiřinu Prekopovou, která nostalgicky mluví mnohým z duše.
Rafinovanost křesťanského tradičního pojetí vztahů můžu a žen, které je založeno na hierarchii, kdy mužský svět je nadřazen tomu ženskému, ale podává se to jako „komplementarita“ a rovnost, je vykreslena v chodu domácnosti na zámku. V kuchyni pracují jak ženy, tak muži rovným dílem, zřejmě. Ale odděleně. Proto se mluví o „ženském dnu“ a „mužském“, protože „muži a ženy nemohou vykonávat domácí práce spolu, protože by se pořád hádali.“ Je zde řeč o rozdílných jazycích mužů a žen. Jako bych slyšel věřící partnerskou a terapeutickou dvojici Chválu a Trapkovou, kteří i na tomto principu založili svou terapeutickou školu. Byť zajímavá myšlenka, která v sobě opět má emancipační potenciál, je o tom, že muži „neumějí pomáhat“. Tedy že je možné je přesvědčit, aby něco udělali, ale ne, aby pomáhali s něčím, co dělá někdo jiný, respektive žena. To tvoří kontrast oblíbenému pojetí partnerských vztahů, kdy muž „pomáhá“ své ženě starat se o své děti, umývat nádobí, které použil, uklidit byt, ve kterém bydlí…
Nicméně moje obavy a podezření se jinak naplňovaly a mám pocit, že i lesbické téma, které se znatelně knihou prolíná, slouží jako ilustrace zpronevěření se konzervativnímu biblickému genderovému řádu. Ilustrativní je, když paní Jane Studdockovou vyslýchá slečna (asi ne náhoda) Hardcastleová, mučí ji a sexuálně obtěžuje.
Nicméně stále je to skvělá křesťanská sci-fi, a dokonce svým způsobem emancipované – tedy ne z genderového hlediska, ale jakousi svojí duchovní i náboženskou autonomií od katolické církve. Přesto mi osobně je nepříjemné, že postavy (i zvířata) a ženy obzvlášť najdou smysl jen v heterosexuálních párech a lidé navíc v manželství. A že za tohle rouhání bych jimi byl označen za někoho, kdo si něco nepřiznal, něco si nalhává, kdo není zralý.
„Jako teolog plesám nad Lewisovou schopností pojednat velmi poutavě a s lehkostí jemu vlastní nad mnohou životní otázkou v rámci jediného díla, aniž by to působilo násilně. Jako vždy skvěle postihuje otázku Zlého, za povšimnutí stojí též zamyšlení nad vztahem podřízenosti a samozřejmě kouzelné pojednání nad vztahem lásky a manželství.“ lord-artoo
Třetí díl dlouhý jak první dva dohromady. Rozvláčnější, ukecanější a se spoustou postav, přesto je to můj milovaný Lewis tak, jak ho mám rád. Avšak Perelandra zůstává pořád mou nejoblíbenější částí spolu s krásně nevinnou a bezbranou Tinidrill...
Kniha která mě velmi zklamala byl to spiše chaos než pěkný příběh a pokračování celkem dobře napsaných prvních dvou knih....
Třetí díl je mnohem lepší než druhý. Je lépe vyprávěný, má srozumitelný příběh a především není tak strašně prvoplánovitě nábožensky založený. Stále tu je základní boj dobra proto zlu, kdy dobro samozřejmě vítězí. Odkazů na bibli je tu podstatně méně oproti dvojce. Příběh je vyprávěn z pohledů dvou hlavních postav, přičemž jedna stojí na straně dobra a ta druhá musí od té zlé dokopýtat a patřičně prozřít.
Na kosmické trilogii se mi líbilo to, že každá knha byla napsána jiným stylem... jakoby ani nepatřily k sobě. Ale všechny se mi četly dobře. Pokud by to někdo chtěl číst jen jako sci-fi tak bude zklamán. Do kosmické trilogie a vlastně i do Narnie vložil Lewis posleství, které chce světu říct. Pokud se někdo dívá jen na děj a přehlíží filosoficko-teologické kotexty tak čtení kosmické trilogie by podle mně pro něj nemělo smysl... :-)
Jako teolog plesám nad Lewisovou schopností pojednat velmi poutavě a s lehkostí jemu vlastní nad mnohou životní otázkou v rámci jediného díla, aniž by to působilo násilně. Jako vždy skvěle postihuje otázku Zlého, za povšimnutí stojí též zamyšlení nad vztahem podřízenosti a samozřejmě kouzelné pojednání nad vztahem lásky a manželství. Jako milovník fantastiky už tak nadšen nejsem, ale koneckonců tam do určité míry selhává Lewis vždy. Ta obludná síla stojí v mém preferenční žebříčku (žebříčku teologa) pod Perelandrou, ovšem nad Návštěvníky z mlčící planety.
Velmi pozoruhodně sepsáno. Tolik zajímavých charakterů... Mark Studdock, který si vždycky připadal upozaděný a teď v tom zrůdném institutu má pocit, že něčeho v životě konečně dosáhne, ale když na něj přitlačí, obrátí se nakonec na stranu dobra. Jeho žena, která začne mít jasnovidecké sny a neví, co si s tím má počít, až nakonec sehraje v konečném boji dobra a zla velkou roli. Téměř démonický zástupce ředitele institutu NIKE a jeho podřízený ledový Frost. Ze staletého spánku probuzený Merlin, který nechápe zvyky nynější doby a neví se, jestli se přidá na stranu dobra či zla, to byla pro mne velmi zajímavá postava. A ti dobří lidé, které ve svém domě shromáždil Ransom, aby přidali ruku k dílu, když se zlo chce dostat k moci. A zajímavá, ale celkem hrůzostrašná, byla představa Hlavy institutu, totiž doslova hlavy, protože měla jen hlavu, která byla napojená na přístroje.
SPOILER
Tak kdybych to vše měla shrnout tak Malacandra byla kouzelná, Perelandra trochu nudná a Thulcandra předvídatelná.
Oproti ostatním částem se Ta obludná síla velice rozjela a ani mi nevadilo. Trochu mi ovšem vadilo, že Ramson se tu za začátku nevyskytoval a až později byla odhalena jeho totožnost. A Weston opravdu zemřel, myslela jsem si, že to není pravda a zase se nám objevil Devine sice pod jiným jménem, ale ríkala jsem si, že ten chlap bude podezrelej. Konečný masakr mě trochu dostal po tom jak se příbeh odvíjel pomalu bylo tohle dost rychlé a zdecimované město mě taky dostalo.
Přeci jenom jsem si myslela, že se Ramson vydá na Malacandru, kde se mu tak líbilo, ale nakonec skončil na Perelandře kvůli své ráně na noze.
No jsem nakonec ráda, že to tahle dopadlo
Autorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Z celé série nejtemnější a nejpřímočařejší. Až na pár krátkých pasáží se zde Lewis nezabývá zdlouhavými popisy a vede příběh plynule. Párkrát jsem si říkal, jestli Holdstock Obludnou sílu četl, protože určitou příbuznost mezi Bragdonským lesem a Ryhopem lze najít.
U tohoto dílu jsem uvažoval o 5*, ale nakonec zůstalo u 4*. Důvody jsou čistě subjektivní a spočívají v Lewisově militantní obhajobě křesťanství. Takže pronásledování "čarodějnic" je naprosto v pořádku, protože to jsou spřeženkyně ďábla. Merlin se sice může hodit, ale protože je to pohan, tak nemá žádnou budoucnost. Atd.
Komu tyhle věci nevadí a líbí se mu balancování na hraně dystopického světa, bude spokojen. I když z dnešního pohledu by si možná mohl vysloužit i nařčení z šíření konspirací. Jenom za vším zlem nehledá ilumináty, Bilderberg a další spolky, ale přímočaře ho přisuzuje rovnou ďáblovi.