Kosmický had
Jeremy Narby
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67174/bmid_kosmicky-had-9w3-67174.jpg
4
77
77
V této knize, která od svého prvního vydání nepřestává budit zájem v řadě zemí světa, přináší Jeremy Narby zcela nový pohled na téma vědění a moudrosti původních přírodních národů Amazonie. Provádí nás stezkami starobylého šamanského vědění, které amazonští indiáni získávají především prostřednictvím požívání halucinogenních rostlin. Ve svém putování za poznáním nás zároveň zasvěcuje do tajů DNA, kyseliny dirybonukleové – jedinečné chemické látky, která je podstatou existence všech živých soustav na Zemi. Narbyho kniha nahlíží otázku „indiánského vědění“ v širokém filozofickém a kosmologickém rámci, v němž odhaluje netušené souvislosti mezi šamanským věděním a moderní biologií. Autor čerpá z bohatých antropologických a biologických zdrojů a předkládá je čtenáři ve zcela novém a neobvyklém světle. Narbyho hypotéza je jistě velmi odvážná, nicméně je pečlivě podložena argumenty a poznatky napříč mnoha obory a navíc je podána formou fascinujícího a strhujícího vyprávění. Jeremy Narby se dlouhá léta zabýval záhadou rostlinné komunikace související s prožitky vyvolanými ayahuaskou. Svá odhalení dokládá na základě poznatků moderní molekulární biologie. Při ayahuaskových vizích se téměř ve všech případech šamanům zjevují obrazy hadů či provazových žebříků, které Narby uvádí do souvislosti nejen s ayahuaskovou liánou, nýbrž i samotnou dvojšroubovicí DNA. A tak může čtenář sdílet s autorem úžas nad tím, jak se pohled na svět amazonských šamanů požívajících ayahuasku až neuvěřitelně nápadně podobá modernímu vědeckému pohledu z jiné perspektivy, a společně s ním rozjímat nad tajemstvím původu života a jeho smyslu.... celý text
Duchovní literatura New Age
Vydáno: 2006 , Rybka PublishersOriginální název:
The Cosmic Serpent
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
K této knize jsem se dostal spíše náhodou a bez předchozí znalosti popisovaného tématu. Zpočátku jsem se pohyboval v relativně známém prostředí šamanismu a přírodního léčitelství, takže mě nic z prezentovaného neohromilo. 'Aha efekt' se u mě dostavil až před polovinou, kdy autor začíná přemýšlet o hadech v mytologii napříč celým světem a odtud se volně dostává k DNA a vazbě mezi halucingeny a informacemi v DNA.
Prezentované teorie jsou sice fantastické, ale zároveň podložené indiciemi a celkem logické. Sice mi trochu vadila na populárně naučnou knihu přemíra vědeckých citací (které si laik stejně nemá šanci ověřit), ale i přesto je kniha celkem čtivá a zapůsobila na mě podobně jako Sitchinovy knihy.
Kniha mě nadchla tím, jak se tu propojují poznatky tzv. moderní vědy a šamanismu, stavů rozšířených vědomí a uvažováním nad tím, jak spolu mnohé, zdánlivě nesouvisející věci, ve skutečnosti velmi a reálně souvisejí.
Notnou část zabírá teorie, úvahy, něco z kultury (vyobrazený hada - DNA - na různých místech a v různých kulturách).
Bohužel podstatná část knížky vyjde do "ztracena" - protože se pak jedná už jenom o poznámky, takže do nějaký strany 170-180 je to knížka jako taková, pak už jsou jen rozsáhlé poznámky.
První polovina byla docela zajímavým zamyšlením a polemikou, jestli západní způsob nazírání přírody a světa obecně je ten jediný správný, a pak se mi také celkem líbil popis, kterým si autor - antropolog - našel cestu k psychedelickým substancím a přijal indiánský pohled na svět.
Další část mě ale trochu zklamala, protože pro mě to byly zběsilé akrobatické pokusy, kterak se autor snaží našroubovat svoje metafory na zákonitosti molekulární biologie. Chápu tu fascinaci vlastní představivostí, ale tohle bylo opravdu moc; za mě by knížka mohla skončit bez tohoto.
Někomu, kdo se v tématu orientuje na vědečtější bázi druhá část moc nedá, začátečníkům víc sedne třeba takový Velekněz od Learyho nebo Když se nemožné stane od Grofa. Asi jsem od knížky čekala příliš.
Jasně, že je kniha zastaralá, Crick už si nemyslí, co si myslel, a DNA už nesmí být patentována (Ani nevíme díky komu, že?), ale četla jsem jako příběh a ukázku uvažování, při němž se člověk snaží spojit zdánlivě nespojitelné. Mozek má přece informace o těle a je jen otázka, jak je zachytit vědomím, které běžně používáme, jakým způsobem zachycené popsat a zda a jaké závěry z toho nakonec vyvodit.
Takže ano, mě kniha bavila.
Trip s ayahuasqueros, pohled šamanů a "primitivních kmenů" na komplexní otázky ohledně života, první kapitoly klamou tělem... a já tak nějak v tomhle duchu očekával celou knihu, ale velmi záhy se Narby soustředí na biologii, botaniku, vědecké aspekty DNA, utváření a vznik všeho, které zpočátku pořád trefně a zajímavě srovnává s naukou pralesních národů, ale velmi posléze hutněji přejde na vědecký aspekt (ta pasáž srovnání mě stála dlouhou hádku na discordu s jedním logikem (lokic - takhle píše génius logic v angličtině, pokud je alkoholikem a má dyslexii) vs. já, dumající a nadhazující (prostě ne-logik, možná idiot, možná i retard), skončilo to tak, že můj přítel by mě mým oblíbeným anglickým slovem "literally" uškrtil, pokud by byl v mé přítomnosti - ale možná mám jen nadání na to, vytáčet lidi do běla, když věřím, že mám pravdu, nebo je někde konflikt a chci o tom debatovat) - ale zpátky ke knize: Je fakt, že odteď už budu spoustu symbolů, dvoušroubovici, nebo znak zdravotnictví (Aeskulapova hůl) vnímat jinak. Zrovna některý den zpátky jsem šel obchodem, kde prodávali dezinfekci s tím symbolem a už jsem nemohl, než nevidět v ní hada. Některé pasáže byly definitivně zajímavé, asi nejvíc mě bavila ta inteligence v rostlinách (a co když skutečně fungují na spektru, které nejsme schopni zpracovat? třeba jsou rostliny v konstatním stádiu sjetosti a nejsou schopny ani chápat, že se tu okolo prohání banda opic, co se snaží zničit sebe i planetu), ale jako celek je to takové příliš hutné v hypotézách, očividně autor načetl spoustu literatury (mimo jiné i třeba Šamanismus a archaické techniky extáze od Eliadeho, zmíněný je i Joseph Campbell a to je jen pár, ke kterým jsem se dostal i já) a tohle napsal s upřímným zaujetím, ale jako celek, pro mě, jako většina věcí poslední dobou, co mě prvotně zaujmou a pak selžou na půli cesty... takovej ten ambivalentní pocit.
Parádní kniha. Poutavě napsaná autobiografickým stylem, takže se dá téměř dát na jeden zátah. Metodika "vědecké metody" v této knize je sice poněkud otazná, ale nějak mě to nedráždilo a i pro samotné zamyšlení to stačí.
Je možné, aby se lidé skrze halucinogeny zvládli napojit na mikrosvět a propojit se tak se společným vědomím cestou DNA?
Dobře napsané, těžko říct, jak velkou přikládat tomuto výzkumu relevanci. Každopádně dobré téma k zamyšlení (minimálně je to velká náhoda..).
Pohodové čtení, ale pro mě již jen povrchní informace, nic hlubšího. Od knihy jsem čekal hlubší myšlenky, přesné popisy vizí při rituálech, návody jak s DNA samotnou pracovat apod. Ale pro jiné čtenáře se kniha může jevit samozřejmě jinak.
Pro mne zcela zásadní kniha, výborně napsaná, nešlo ji odložit, četla jsem na jeden zátah........
Zábavné a navenek mysteriózní čtení. Autor je vědec, který zoufale hledá racionální vysvětlení toho co zažil a viděl v Amazonii při požití halucinogenu. Doporučuji čtenářům, kteří se nebojí nahlédnout pod povrch reality. Věříte, že to co vidíte, je skutečné? Ale co vlastně vidíte? Je skutečné i to, co uvidíte po požití halucinogenu? Halucinace nejsou mlhavé nejasné obrazy, ale působivé a od reality nerozpoznatelné. Je skutečné to, co vidí (či vnímá) člověk s poruchami synaptických spojení v mozku?
Kosmický had
Neustále jsem listovala mezi první částí knihy a poznámkami (v druhé části), které mě občas vyrušily od myšlenek, tak jsem je potom četla až na konci kapitoly. Téma ayahuasky jsem teď ve větším vstřebala z vyprávění Helenky Heclové, která vypráví s nadšením o svém pobytu "mimo civilizaci". Zajímavé pro mě byly i informace ohledně DNA.
*Enzymy jsou dlouhé proteiny, které urychlují buněčné aktivity. Pracují s neuvěřitelnou rychlostí a mají nesmírnou schopnost výběru. Karbohydráza, jeden enzym v lidské krvi, je schopna sama bez pomoci shromáždit až půl milionu molekul kyseliny uhličité za sekundu. Enzymy, které mají na starost opravu dvojšroubovice v případě poškození a zároveň opravují případné chyby vzniklé během replikace DNA, se dopouštějí pouze jedné chyby na každých deset miliard znaků. Enzymy čtou text DNA, přepisují jej do RNA, vyjmou nekódovanou pasáž, naváží k sobě kódované části a dají informaci finální tvar, sestaví zařízení, které dokáže číst instrukce a utvoří... další enzymy. Co přesně je známo o těchto "molekulárních automatech"? Podle biologů Chrise Calladineho a Horace Drewa "jsou tyto enzymy ve své činnosti vysoce výkonné, nicméně nikdo přesně neví, jak pracují.