Kosmos
Witold Gombrowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14019/bmid_kosmos-ii3-14019.jpg
4
109
109
Za tento román z roku 1965 byl Witold Gombrowicz nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Je příkladem autorova mistrovství a snese srovnání třeba s ikonickým Camusovým Cizincem. Jedná se o vyprávění mladíka, který se o prázdninách načerno zabydlí v opuštěném domě a najde v houštinách za oknem oběšeného vrabce. Mrtvolka v něm roznítí představivost a my skrz přerývaný vnitřní monolog poznáváme hrdinovo nitro.... celý text
Přidat komentář
Obraz visícího vrabce v houštině, pod nímž se povaluje zprohýbaný plech, roztržená lepenka a děravá ulita, mi bude v hlavě harašit ještě dlouho.
Toto je úchvatné. Existenciální román, v němž jsou patrné i experimentální záměry a využití brankového žánru (deketivky) k vybudování tak znepokojující atmosféry, tomu říkám výkon.
Witold je perfektní postava. To, že další mnohé postavy balancují na hranici karikatury, je šumafix, protože očima Witolda je každý naprosto fascinující osoba plná perverzí. Odpuštění od běžných norem přemýšlení a zamýšlení a dutání nad (zdánlivě) banálními věcmi a událostmi.
A tak začne vytváření světa, kosmu. Jakým způsobem? Nesourodými, ale domněle racionálními asociacemi a souvislostmi jsou budovány interakce v tomto podivném světě. Asociace jsou hlavním motivem, Witoldům galimatyáš myšlenek. Na každém rohu bobtnají další a další asociace, nabalují se na Witoldovu mysl a pomalu ho přivádí k šílenství. Protože i čmouha na stropě může vést k dechvyrážející skutečnosti. Proudy slov (někdy i celá stránka bez tečky, zato čárek je požehnaně), důmyslné opakování a vrstvení.
Vztahy k postavám, úžasný. Nejdříve ponuknutí Fukse k pátrání, které vše nastartovalo. Fukse, který když se vkrádá do pokoje, má s sebou žábu v krabičce. Poté bizarní flirtování s nesmělou Lenou, kolik se toho dá vyjádřit drobným schoulením ruky. A v neposlední řadě poťouchlý Leon, mluvící nepřirozenou mluvou „slovotvorbu nepříšeřil“ (oslovení dcery „pestrá přihodo“), oddaný drobným perverzím. Berg!
Od zhruba poloviny kniha nabývá na vážně znepokojivé atmosféře. Když člověka vyvede z míry čajová konvice, má k tomu plné právo.
Groteskno, pichlavá ironie a Gombrowiczův osobitý absurdní humor. To fakt můžu.
Ne, vrabec to nebyl, ale protože to nebyl vrabec, bylo to nevrabec, a jakožto nevrabec byl to tak trochu vrabec... (s. 86)
A ten konec, když se na poslední straně uděje více než za celou knihu. A zakončení:
„K obědu byla dnes zadělavaná slepice.“
Tomu říkám elegantní zakončení!
Perfektní překlad, promluvy Leona musely být doopravdy překladatelský oříšek.
Výtečný dílo, bavil jsem se od prvních chvil do chvil posledních. S Gombrowiczem jsem ještě určitě neskončil.
Deprimující hojnost souvislostí, asociací... Kolik vět se dá vytvořit z dvaceti čtyř písmen abecedy? Kolik písmen se dá vydedukovat ze stovek plevelů, hrudek a jiných drobných věcí? Z prken boudy, ze zdi jich tryskal také bezpočet, spousty. (s. 29)
...že přece každý chce být sám sebou, a tedy i já chci být sám sebou, kdo například má rád syfilis, samozřejmě nikdo nemá rád syfilis, ale i přece syfilitik chce být sebou, syfilitikem, ono se snadno řekne „chci se uzdravit“, ale přece jen to zní cize, jako kdyby se řeklo „nechci být, čím jsem“. (s. 146)
Šílenství asociace neboli abstraktní přežvykování myšlenek vedoucí od jedné k druhé a zpět, modifikované a nevedoucí k závěru se točí a vytváří vír pobláznění. Hra s jazykem na výtečné úrovni a bavila mě celou dobu. Absurdní dílo, avšak kdo z nás se někdy necítí dezorientován ve světě? Netradiční detektivka a zároveň filosofické bádání po schopnostech a možnostech nastolování řádu, potom, co jsme odhodili jistoty například ve formě Boha. Nevím zcela, zda-li můj komentář dává smysl, ale těm, kdo se někdy ztratili v obsedantním hledání souvislostí po snaze je pochopit tohle dílo může něco připomínat.
Ta kniha mě nezaujala absolutně ničím. Jazykem, metaforou, příběhem - ničím. Je to jen kaliště pro intelektuální chrochtobuzny.
Námět s pověšeným vrabcem je bezvadný (trochu to připomíná třeba film Blue Velvet), ale pak je to dost magořina.
Snad byl autor ovlivněný existenciálními výklady nudy, která vytváří nezvyklá spojení ... ale nikdo normální se nudit vlastně ani nemůže.
(Pokud teda nesedí zrovna v práci jako já nebo v base - což je dost podobné :-)
Kdyby se to aspoň dalo číst jako poetický text. Ale na to by se to muselo ještě upravit - třeba aspoň změnit jména, aby to bylo více alegorické, když už ne rovnou zveršovat. Třeba některá biblická jména (například ta ze Sodomy) by tam šla napasovat docela dobře ...
Chaotické, absurdné a velmi velmi dobré. Hodil by sa mi na to nejaky latinsky citat o pomateni mysle, ale ziadny vhodny ma nenapada a bojim sa ze by som znela ako pozer :-D
Hororová báseň v próze o zaseknutí mysli v chorobném stavu. Všechno, co mysl vytváří, je nenápadně, ale odporně a nevyléčitelně choré. Vztah k sobě, k druhým, osud. Bobtná to a mokvá. Začíná jemným prasknutím kůže a končí celkovým zohyzděním. A tahle "nemoc" je nakonec jen jednou z verzí toho, čemu říkáme zdraví. Každý, kdo nějak uvízl v instituci rodiny, své myšlenky a city pokroutil v nějaký podobný patvar. Společnost je shluk ztroskotaných zrůd, byť se navenek všechno zdá být v pořádku. Takový je Kosmos.
Forma knihy i samotný obsah jsou skvostné. Dlouho jsem hledala knihu, co bude nastíněna do existenciálního světla a jsem ráda, že se mi pod ruku dostal právě Kosmos. Myslím, že tato kniha nebude moje poslední setkání s autorem.
Moje tretie stretnutie s Gombrowiczom...a nie som si celkom istý, či bude aj štvrté...toto bolo najťažšie stretnutie, čítalo sa mi to ťažko, namáhavo, pomaly a priznám sa, musel som sa k tomu trochu nútiť, ale nakoniec som to zvládol...nuž čo, nie som žiadny snob, na mňa to bolo privysoké, šialené, absurdné, divné...autor má fakt divoké myšlienkové pochody, bola mi sympatická tá švihnutá uletenosť, hm...a zaprávaná sliepka na záver? zverstvo...no, ako sa poznám, asi siahnem aj po niečom ďaľšom...všetko ostatné už musí byť prístupnejšie, inak to nevidím...nechám sa prekvapiť...Z hľadiska literárnej formy bezpochyby dokonalé...
Inspirativní, velmi inspirativní - literární formou. Skvělá rytmika, práce s opakováním, vrstvením stále stejných motivů, využití závorek, vsuvek, přiznání literární řeči. Modernisticky úsečná a sevřená próza, mnoho styčných motivů s psaním Bernarda. Horší už je to s tématem, nanejvýš šmírácky patologickým, celé schéma zapojování faktů z reality viděných v nesmyslných symbolických vazbách a souvislostech, je chorobné. Mnohem více než však zamýšlená chorobnost souvislostí je chorobný autorův výběr těchto symbolů, kusů těl, rtů, pověšených zvířat a lidí. Ke konci jakýsi obludný koncert patologických vášní.
I přes složitost textu a vyjádřených myšlenek, a přes tíživou atmosféru celého románu jsem se dobře bavil, a těžce vysvětlitelným kouzlem knihy jsem byl očarován.
Môj prvý kontakt s Gombrowiczom, hoci neviem či som zvolil najvhodnejšie dielo.
Kosmos sa čítal veľmi príjemne, atmosféra, ktorú autor vykreslil sa parádne hodila k bubnovaniu dažďa na okno, aj keď v poľských Tatrách, kde sa príbeh odohráva bolo práve sparné leto. Atmosféra, predstavy, asociácie, hľadanie súvislostí. Stručné popisy, často jednotlivé slová, skladané za sebou, ani nie vety. Niektoré state som si čítal nahlas, viac mi to pasovalo k textu a kadencií Gombroviczovho rozprávania. S pribúdajúcimi stránkami mi ale autorov štýl, ako keby zovšednieval (alebo začínal liezť na nervy?). Väčší rozsah knižky by som už asi nezvládol.
Tri hviezdičky v hodnotení, ktoré udeľujem, rozhodne neznamenajú, že ide o priemerné dielo. Skôr také, ktoré nedokážem zaradiť do stupnice. Páčilo sa mi to, ale nudil som sa, ale nevedel som prestať čítať, ale už by som viac čítať nedokázal... Na čítanie sa rozhodne treba správne naladiť a nezľaknúť sa avantgardy.
Tohle jsem nepochopil.Nenašel jsem nic co bych si z knihy odnesl.Shluky slov, šílencovy zápisky.Špatně se mi to četlo, nechápu Witoldovy myšlenkové pochody. Měl jsem pocit, že nejde o příběh o postavy o děj, ale o to jak je to psáno, o formu.Text vzniklý touhou dokázat, že to lze i takto -chaosem stvořit dílo. Po jiné Gombrowiczově knize už asi nesáhnu.
Podle doslovu "nejpochmurnější a nejmnohoznačnější Gombrowiczovo dílo". Nejmnohoznačnější určitě; co se té pochmurnosti týče, svým způsobem možná ano, nicméně zároveň je to prostě zábavné - tím typickým Gombrowiczovým stylem. Okouzlující dílko.
Nádherná ukázka textové a myšlenkové hravosti. Tolik vodítek všude kolem, že člověk neví co s nimi. Nezměrnost arbitrárního kosmu poskytuje nekonečně mnoho možností - nekonečně mnoho cest, nekonečně mnoho pokračování, nekonečně mnoho cílů a nekonečně mnoho konců.
Štítky knihy
zfilmováno polská literatura středoevropská literatura
Autorovy další knížky
| 1997 |  Ferdydurke |
| 2007 | Kosmos |
| 1997 | Pornografie |
| 2009 | Posedlí |
| 1994 | Deník I. (1953–1956) |
Román je trofej z hudebního festivalu.Psychologické drama o cestě mladíka a jeho nalezení místa k přemyšlení a záhad k rozluštění.Připomíná díla filmaře Davida Lynche.Skvělá památka a zážitek ze čtení.