Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518675/bmid_kosprd-a-teleci-aDH-518675.jpg
5
205
205
Malý Kosprd, hrdina naší knížky, miluje tatínkovu dílnu a moc rád tátovi pomáhá při výrobě vzducholodi, ale jednoho dne se rodiče rozhodnou, že jejich syn musí začít chodit do školky. Toto rozhodnutí se mu nelíbí, a velmi hlasitě protestuje – při příchodu do školky. Téměř každý rodič, který vedl poprvé své dítko do školky, ví, o čem je řeč. A také spousta dětí zná takovou situaci. V našem příběhu však malý Kosprd má velké štěstí, protože hned první den ve školce potká báječnou kamarádku... Vtipná dobrodružství z mateřské školky!... celý text
Přidat komentář
Asi jsem čekala něco trochu jiného. Příběh dvou dětských kamarádů Kosprda a Telecí měl být nejspíš zábavnou záležitostí, ale já ani dcerka jsme se příliš nebavily. Cituji:
dcera: "Už jsme dočetly Kosprda a Telecí?"
Já: "Jo."
Dcera: "Konečně."
Pointu kniha obsahovala velmi slabou. Víc bych asi rozebrala následky činu obou dětí a následně poučení. 50%
Tak toooohle je neuvěřitelná chechtací pecka!!!!! Kosprd a Telecí kámoši až za nebeskou bránu, jsou rozhodnuti, že za každou cenu utečou z nápravného zařízení zvané ŠKOLKA! :-)
To už paní učitelka Součková držela Leušku Koutnou za nožičky hlavou dolů. Snažila se z ní totiž kuličku vyklepat. Leuška měla ale pusinku pevně zavřenou a nechtěla, aby z ní kulička vyšla, protože byla velká legrace vidět celý svět hlavou dolů.
Ze sanitky se hlavou dolů vyřítil pan doktor a křičel, taky hlavou dolů: "Kdo všechno to pozřel?!"
Paní učitelka Součková se zeptala zoufale dětí: "Spapali jste ještě někdo červenou kuličku?"
Přihlásili se všichni, protože chtěli, aby je paní učitelka taky vzala za nohy.
:-)
Příběh ze školky, jak stojí v podnadpisu, je vyprávění o jedné školce, dvou dětech se zvláštním příjmením a nekonečnu dobrodružství, které nejen společně prožijí.
Že se děti v příběhu oslovují příjmením, je spíše trapné, než vtipné. Že příběh nepřímo navádí děti k nepravostem, namísto poskytnutí nějakého poučení, je tristní (a nezachrání to ani poslední kapitola). Že má kniha tolik pozitivních ohlasů, je překvapující. Smutný obraz soudobé dětské literatury.
Knížka čtená dceři. Na knihu jsem před časem četla doporučení, že je prý velmi vtipná, a tak jsme si ji vypůjčily z knihovny. Název, a současně jména dvou hlavních postav, je nápaditý, kapitoly jsou tak akorát dlouhé, ilustrace docela pěkné. Příběh se odehrává ve školce a je určen pro děti od 5 let. Docela se nám čtení líbilo, ale čekala jsem to vtipnější.. i když přiznávám, že jsem se nad několika situacemi usmála. Slabší 4 *.
Tuhle knížku zbožňuju. Ráda se k ní jednou za čas vracím, je to bezvadná dobíječka nálady. Vtipná, s rychlým spádem, s dětskou přímočarostí a naivitou. Sdrcovka.
Pěkný a vtipný příběh odehrávající se převážně v mateřské školce. Určený je hlavně dětem, ale myslím, že se bude líbit i dospělým. Zasmála jsem se u něj, poučení se tam taky objevilo, no a poslední věta, ta byla nejlepší.
Super knížka, četla jsem ji synovi a chvílemi jsem se smála tak nahlas, že na mě nevěřícně zíral. Je to skvělé čtení pro děti i dospělé. Když človek už "prodělal" s dítětem školku, užije si ji ještě lépe :)
Kosprd a Telecí, kniha, kterou mám ráda už několik let. Četli jsme ji s dětmi na základce a moc se nám tenkrát líbila, jsem ráda, že ji mám teď i v naší knihovně.
"Jak se jmenuješ?" Holčička si povzdychla. "Už je to zase tady..." a dodala. "Telecí." "Cože?" "Te-le-cí." ..... "Nevypadáš na takový jméno." Telecí se na něj usmála a nějak samozřejmě mu stiskla ruku. "Tak se budeme jmenovat blbě spolu."
Malej kluk příjmením Kosprd nechce do školky, radši by se svým tatínkem kutil v dílně, ve školce pláče a plánuje útěk. Seznámí se s holčičkou, jejíž příjmení je Telecí a tak se do plánování dají spolu. Kniha je vtipná, svižná, má legrační ilustrace a - líbí se i (nebo možná hlavně) nám, dospělým. Dětem ukazuje, že přátelství se může nalézt i tam, kde se nám zpočátku nemusí líbit a že být trošku "jiný" ničemu nevadí.
Kniha vyhrála v roce 2012 soutěž o nejlepší původní českou prózu, kterou vyhlásilo nakladatelství Albatros. Určitě stojí za přečtení!
Abych řekla pravdu, nějak jsem se nemohla přenést přes to, že se děti ve školce oslovují příjmením, což je vlastně hlavní východisko celého příběhu. Je to prostě divné, i když tam vidím určitou paralelu s Machem a Šebestovou (ti ale pocházejí z doby, kdy se příjmením ve škole skutečně oslovovalo, ale myslím, že ve školce ani tehdy ne). Pak mi přišlo, že školkové děti se chovaly a mluvily mnohem vyspěleji, než by odpovídalo jejich věku. S dcerou nás kniha zaujala ve chvíli, kdy děti utekly a začalo to být napínavé a dobrodružné, to nás bavilo. Jinak jsem ale z této oceňované knihy trochu na rozpacích.
Je to jedna z těch knih, u kterých se baví spíše dospělí. Řekl bych, že pro předškoláky je text i poměrně složitý. Četl jsem synům (4 a 6let). Čtyřletý se nechytal vůbec a šestiletému jsem musel pár věcí vysvětlovat. Navíc jsem si všiml, že některé vtípky, vůbec nezaregistroval. Nakonec prohlásil: "To bylo vlastně jenom o tom, že utekli." Styl se mi ale líbil a určitě od autorky půjčím i něco jiného.
Za mě tedy 5*, ale za syna jen 4*
Zabavna kniha s dobrodruznym pribehem, skvela pro skolkove deti, ale i prvnacky a jejich rodice :)
Jedna z nejlepších současných českých dětských knížek, opravdu hodně vtipná, o tom, ze být jiný nebo mít "blbé" jméno nebrání snům ani přátelství. Když byly děti malé, četli jsme ji několikrát a vždycky jsme se výborně bavili.
Výborná kniha. Řekl bych, že to je poprvé, co mama-humor připadá vtipný nejen mému dítěti, ale i mně.
Po knize jsme s dcerou sáhli, co si budeme nalhávat, hlavně kvůli originálnímu názvu. A je smutným faktem, že to je i jediné lákadlo. Pokud vám přijdou jména nevtipná hned zkraje, bude vás čtení bolet. Postavy jsou nesympatické a protivné až hrůza a příběh? No, řekněme, že naprosté minimum.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Kosprd a Telecí |
| 2018 | Cílovníci |
| 2016 |  Vombat Jirka |
| 2014 | Cestování s Velrybou |
| 2004 | Pojišťovna štěstí |
Zejména začátek knihy mě hodně bavil. Kapitoly krátké, dej hezky utíká. Četla se mi s lehkostí. :) Na doporučení Petra Biache čte dětem... ještě jsem nesáhla vedle.