Kostel pro kuřáky / A Church for Smokers: Pražské básně / Prague Poems
Sylva Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444309/bmid_kostel-pro-kuraky-a-church-for-smok-Rcr-444309.jpg
5
2
2
„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije. V některých básních město dokonce nemá jméno, a přece je to nepochybně Praha a její genius loci: Valdštejnská zahrada i náplavka, ale také Velká Praha včetně Motola, Modřan či barrandovských teras. V první části vystupuje zejména Praha osmdesátých let dvacátého století i se znárodněnou kavárnou, pasážemi a „chrámem Techniky“ a s podivnou atmosférou těch let – a ve druhé části Praha nedávná a současná, vždy přitom zažívaná osobně, v celku dějin i životního příběhu. K mnoha obrazům Prahy přidává Sylva Fischerová v tomto výsostně autorském výboru, kde některé básně vycházejí v této podobě poprvé, ještě další obrazy: Praha jako „dryák ředěný Vltavou“ i místo, kde „dějiny světélkují“. I ona ale ví, stejně jako Franz Kafka, že „tahle matička má drápy“.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dryák ředěný Vltavou |
| 2011 |  Pasáž |
| 2011 | Egbérie a Olténie |
| 2005 | Krvavý koleno |
| 2005 | Zázrak |
Kdo kouří, přemýšlí o životě. Kdo nekouří, nedělá nic.
Johann Wolfgang von Goethe
Tuhle knihu jsem koupila hlavně proto, že kouřím a název byl pro mě takovou maličkou náplastí na všeobecné lynčování kuřáků.
A básně se mi moc líbí....
Kostel pro kuřáky
s chrchlajícími návštěvníky v pršipláštích
a bednou jablek v koutě, všichni jsou
mírně
zatraceni, ale nikdo
není ztracen; za vnější stranou věcí
je druhá strana věcí, odkryj ji,
budeš trhat i s vlasy a kůží.
Stvůra Molochova na to hledí shůry
z neónu
a natřásá se jako tvaroh.
Její pomocníci, služebníčci,
reklamy, nafukovači, slova
plujou dole na penězích jako na vepřích,
praskavá zvířata z nafukovací hmoty.
Kosmetika, rychlá věda.
Kristus je malý, je to figurka z Betléma.
Dali mi ho
v nedělní škole. V něm byl jak bonbón
zabalen úkol; najít zkratku, výtah do
hlubin,
přijmout milosrdenství.
Praha příchozího
Nikdo mi neřek jak se má žít a kdy
se nejlíp
pije bolehlav
z čí rukou a na kterého svatého
Nikdo mi neřek jak se chodí
nočním městem
aby nebyl slyšet pláč
ten neustálý pláč luceren a
tramvajových dveří
co prochází škvírami mezi lidmy
jako od nekonečna po
nekonečno natažená
nejvyšší struna
houslí......
...Z dutých kostí jsme si udělali
syrinx
a hrajeme na nábřeží
i když nám nikdo neřek
že syrinx je a my jsme a dát to dohromady je
krásný
že Praha je veliký dryák ředěný
Vltavou.......
.......Takové čisté
tahy štětcem, jasné barvy
na pozadí nebes.