Kosti Mraza

08.10.2020

(SPOILER) A sakra! Těšila jsem se, že si konečně něco od autorky přečtu, a nakonec jsem skončila zklamaná. Hodně.
Já bych začala nejdřív pozitivně. Celou knihu provází mrazivá atmosféra, pořádná zima a společně se slovanským folklorem to tvoří silné combo. Fantasy svět má neskutečný potenciál. Tím to ale bohužel u mě končí. Ještě bych vlastně zmínila Bogobora, protože ten byl cool a drsňák, a znáte to (asi něco jako třeba Temnyj nebo Malachiaz).

No zbytek byl pro mě slabým čajíčkem vytaženým z Grishy. Siva pro mě jako postava byla hrozně divná, a nějak jsem ji nepochopila za celou tu dobu. Přišla mi šíleně nevyrovnaná, a měnila nálady, jak když luskáte prstem do rytmu. Lusk, brečí, jak se všeho bojí. Lusk, najednou je naprosto v pohodě, a taková normální. Lusk, najednou je nejsilnější na světě. Lusk, a zase brekot. Člověk ani nestihl zamrkat, a ona už měla jedno tohle kolečko za sebou.
Jak jsem řekla, svět má obrovský potenciál. Jenže je taky hodně rozsáhlý, a když z rozsáhlého světa osekáte dost informací, tak potenciál zmizí asi jako pára nad hrncem. Strašně věcí tam chybělo, ale fakt moc. Zbytečně je tu všechno strašně osekaný. A to vytváří hrozný, ale hrozný zmatek. Já si občas připadala jako kdybych měla kocovinu a snažila si vzpomenout, co se dělo večer předtím.
Vždycky se začalo něco dít, střih a bylo hotovo, střih a Siva najednou byla někde, kde jsem nechápala, jak se tam vyskytla. A takhle pořád dokola.
Do toho tam byla spousta tvorů, nadpřirozených bytostí a různých příšerek. Jenže zase, byly na nás vychrleny, udělaly něco (a vlastně pomalu ani nevíme proč), a zase zmizely. Žádné vysvětlení, kdo to pořádně je, proč, jak a co.
A tohle mi přišlo taaak zbytečný. Protože to krásně šlo roztáhnout do série, pořádně to propracovat, vymyslet detaily a mohlo to být boží. Tohle je zbytečně, zbytečně zrychlený.
Další věc, která mi vadila byla ta, že se v celé knize nestalo prakticky nic, co neslibuje anotace. Oni prostě zdrhnout z vězení, a tři čtvrtě knihy někam jdou, a jdou a jdou. Mezitím je teda zarazí pár těch různých tvorů, ale vidíte v tom furt dokola jeden a ten samý vzorec, nejdřív umírá Siva, pak Bogobor, pak zase Siva a pro změnu zase Bogobor...a když dojdou na místo, tak Lusk a problém solved. Nah!
No a úplné kliše nakonec s naší Sivou, která je x let zavřená v tom vězení, samozřejmě jediná přeživší, jediná, co má určitou moc, a jediná, co má tu možnost zachránit svět. Je po těch letech vysláblá, vyhladovělá, ale za 14 dní zachrání svět! Ale no taaak...
Tohle by možná bodlo o dost mladším ročníkům. Za mě takhle ne. Udělejte mi z toho pořádnou sérii, a ráda si to přečtu znovu. Tohle ne-e.

08.10.2020

Tahle knížka mě okouzlila už na první pohled svou obálkou a hned na začátku první kapitoly mě i hodně mile překvapila jmény míst a postav. Strachkvas Bogoústý, Samodiva... - nádherná práce s jazykem, kterou máme tak rádi u Rowlingové nebo Tolkiena. Názvy, z nichž můžeme něco vyčíst, vyprávějící své vlastní příběhy, kterým automaticky porozumíme, aby je nebylo potřeba sáhodlouze vysvětlovat. Volba slovanské mytologie s prostředím podobnému Rusku dodává na atmosféře zimy, která ze stránek přímo sálá.
Hlavní hrdinové Siva a Bogobor jsou lidé stižení těžkým životem v mrazivém světě ovládaném bohy i předsudky, mají komplikovanou minulost i postupně vyvíjející charakter. Siva, mrzačka a jedno z posledních Dětí Mraza; Bogobor, velmi stará obávaná bytost soužená krutou kletbou – oba procházejí velkou proměnou. Nejvíc se mi líbí ta u Sivy. Mladá holka s nelehkým osudem, jež je milá a laskavá ve chvílích, kdy by mohla jednat krutě, přestože její schopnosti ji často svádí k tomu sejít z cesty. Nic není vyloženě dobré ani zlé. Tenhle příběh má hloubku. Nejen, že má originální magický systém, vymyká se spoustě klišé a dobře se čte, ale ukrývá se v něm hodně moudrých pasáží. Je úžasně lidský, ačkoliv pojednává o hledání kostí mrtvého boga, promlouvá spíše o lidech jako takových. O úctě k životu samotnému i druhým bytostem. Kdy jste naposledy viděli, že by si postavy vykaly? Siva Bogoborovi vykala, Bogobor pekl placky, aby měli co jíst. Jsem upřímně nadšená, protože nemůžu pořádně vymyslet knihu, jež bych ke Kostem Mraza přirovnala, možná o hodně propracovanější verzi Trnité řeči od Leigh Bardugo, i když ten příměr není taky úplně vystihující.
Takovou knihu jsme tu ještě neměli, mohla bych o ní mluvit do mnohem větší hloubky, ale tím bych vás okradla o ten pocit překvapení. Přečtěte si ji. S klidným srdcem můžu říct, že patří k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyjde. Rozhodně nebudete litovat.
5/5* + ohromný klobouk dolů.

08.10.2020

S každou další knihou od českého autora, kterou přečtu, se chytám za hlavu, že jsem si dřív myslela, že česká literatura je nic moc. No a jinak tomu nebylo ani u Kostí mraza.
Strašně se mi líbil svět, který se opíral o slovanskou mytologii. Takových knih není moc, o to lepší zážitek je potom čtení.
Siva, jakožto hlavní hrdinka, nebyla nijak všemocná, právě naopak. Na druhou stranu, dělala co mohla místo toho, aby jen fňukala a stěžovala si. Siva byla velmi příjemná postava.
Co ještě musím vyzvednout, je úžasně vytvořená a provedená postava hlavní záporné postavy - Jedwigy. Už jenom díky tomuhle byste si knihu měli přečíst, protože taková postava se jen tam nevidí. Ono vlastě celkově jsou v téhle knížce krásně vyvedené postavy.
Jediné, co bych vytkla byl lehounce nudný prostředek knihy, který obsahoval cestu za Kostmi. Začátek vás lehce vtáhne do děje no a konec je jedním slovem epický ♡.
Celkově tedy dávám 4,5 ★ a vřele doporučuju.