• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Elegie zapomenutých bohů - Alžběta Bílková

Závěrečný díl duologie Balada mrtvého světa. Robin Pembertonová nalezla legendární Alisterovu věž, ale za jakou cenu? Teď je vydána na milost a nemilost nevrlé... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Alžběta Bílková

Elegie zapomenutých bohů

„Na tuto knihu jsem se těšila skoro rok. A taky se jí bála. Z jedničky jsem byla totiž naprosto unešená a bála jsem se pokračování, že už by nemuselo být tak dobré. Ale musím říct, že jsem se bála zbytečně. Příběh má podobný spád jako první díl. Příběh je plynulý a lehce klouže pod prsty. Nemá to sice tolik akce jako jiné fantasy, ale zde to vůbec nevadí. Na rozdíl od jedničky je kniha vyprávěná nejen z pohledu Robin, ale i Kaie. Zde jsem měla trochu problém právě s těmi z pohledu Kaie. Možná to bylo proto, že jsem si oblíbila Robin víc, ale nějak mi právě kapitoly z jeho pohledu přišli méně čtivé. Ze začátku mi taky trochu chybělo to objevování Starého světa, ale brzy jsem si našla nový cíl v podobě toho, že jsem chtěla vědět, co se tam vlastně stalo. Co se postav týče, bylo to trošku zklamání, staré postavy se už příliš nevyvíjeli a některé z nových postav na mě zas působili docela ploše. Podobně jsem to měla i s romantickou linkou. Ta mi přišla trochu moc na sílu a z knihy jsem necítila skoro žádné jiskření mezi protagonisty. Naopak z čeho jsem nadšená je svět, který autorka vymyslela. Je propracovaný, logický, má skvělou historii i mytologii. Popisy míst jsou výborně podané a já si kolikrát představovala, jak úchvatně by to muselo vypadat jako film. Suma sumárum, pokud v knize hledáte hlavně romantiku, toto nebude vaše oblíbená kniha. Jestli však sháníte fantasy se skvělým světem a výpravným příběhem, je tato duologie právě pro vás.“... celý text
— JaneKatty

---

Z kouře a kamene

„Tady bylo znát, že jde o autorčinu prvotinu. Nápad nebyl špatný, ale něco tomu chybělo. Carys měla být hlavní postava, ale velký prostor měli i jiní a tím pádem jsem si ke Carys nedokázala vytvořit nějaký vztah. I když se knížka četla docela dobře, tak jsem měla pocit, že jsem se jen sklouzla po povrchu a po pár dnech horko těžko vzpomínám o čem to vlastně bylo.“... celý text
— Anor505

---

Balada mrtvého světa

„Měla jsem asi příliš vysoká očekávání. Četla jsem bohužel více podobných knížek, které byly mnohem lepší. Děj se hrozně vlekl, pořád jen někam šli. Navíc to skákání v čase (nebo vzpomínky) mě dost rušily. Hlavní postavy se podle mě vůbec nechovaly na svůj věk, na 25 byly hrozně dětinské. Další díl asi vynechám.“... celý text
— katallinka

---

---

Elegie zapomenutých bohů

„Příběh navazuje tam, kde vyprávění nečekaně skončilo v předchozím díle. Robin nalezla legendární Alisterovu věž, momentálně se snaží získat důvěru k mágovi Ainarovi. Ten po ní chce, aby zastavila jeho bratra, který hrozí válkou, která může zničit svět... Příběh je vyprávěn er-formou a střídají se časti Robin a také Kaie. Ten se ocitl v zajetí právě u zlobratra, který si jde za svým cílem a v Kaovi se snaží vnuknout do hlavy svou vizi. I já jsem měla chvilkama pochybnosti a rozhodně překvapila část s Willemem, to jsem nečekala! Bavily mě části tréninku nebo spíš učení/příprav? Robin s Ainarem. Někdy by se i hodilo umět se dostat někomu do hlavy. Magie, runy, odkrývání zajímavé minulosti bratrů i historie světa zase z druhé strany. Opravdu dobře a hlavně originálně vymyšlené. Jedná se o oddechové čtení, které ale hezky odsýpá a graduje do finále. Závěr by klidně mohl být více rozepsaný a napínavější, bylo to takové docela rychlé. Romantická linka tu je, ale, není výrazná, i tím, že jsou postavy velkou část knihy od sebe. O to víc jim ale přejete brzké shledání.“... celý text
— Knihomolka97

---

Elegie zapomenutých bohů

„Druhý díl balady jsem se těšila. Opravdu mě zajímalo, jak to všechno dopadne... Ale můžu říct, že mě kniha docela zklamala. Přišla mi zbytečně utahaná, všechno se protahovalo a pak bum - konec sfouknutý v několika kapitolách. Během čtení mě začínala hlavní hrdinka čím dál více štvát a je to moje nejméně oblíbená postava knihy. A je to opravdu škoda. Jinak ostatní "hlavní" postavy byly dobré. Myslím, že kdyby byl příběh primárně o bratrech, bylo by čtení zábavnější. Možná, že je tohle jen můj pocit, ale z obou knih mě vždycky nejvíce bavily prology a epilogy. No, bylo to slabší, než první díl, ale cením referencí na píseň Mezi horami od Čechomoru (str. 156).“... celý text
— Klivine