Anor505
komentáře u knih
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Obránce mimo hru je roztomilá, nenáročná, čtivá knížka na dvě odpoledne. Na cca 250ti stranách autorka vytvořila příběh, který není vůbec hloupý a kromě romantické linky Mitche a Andie řeší i další vážná témata. Přesto si drží lehký tón a není to žádná depka, postavy jsou sympatické a hokejové prostředí je hezky vykreslené. Jen místy jsem měla pocit, že si to autorka trochu usnadnila a klidně mohla jít víc do hloubky. I tak dávám pěkné 4 hvězdičky.
Zrození mýtu aneb Další pěkná šlamastyka
Robert Asprin
Svižná, vtipná, nenáročná jednohubka na večer. Já jsem spoko. =)
Prokleté světlo
Emily Thiede
První díl se mi moc líbil a na druhý jsem se tím pádem docela těšila. A to asi byla chyba nebo jsem nebyla v té správné náladě, těžko říct, ale trochu jsem postrádala vtip a sarkasmus prvního dílu.
Navíc mi první polovina knihy dala zabrat, překlad byl místy podivný, některé věty jsem četla několikrát a stejně nedávaly smysl. Měla jsem problém sledovat, kdo právě mluví, protože se zmateně skákalo z Dantova pohledu k Alesse a zpátky.
V druhé polovině se to zlepšilo nebo jsem si zvykla, ale četlo se mi lépe, příběh mě chytil a byla jsem zvědavá jak to dopadne. Jenže závěr mě nějak nepřesvědčil, všechno se vyřešilo strašně rychle (něco se přešlo úplně) a najednou byl konec. Nebylo to špatné, ale i s odstupem mám pocit, že tomu něco chybělo.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Kdo říká pravdu, kdo si vymýšlí nebo nepokrytě lže? Kdo si něco špatně vyložil, kdo co vytěsnil ze vzpomínek a je vůbec na co vzpomínat? Kdo je v téhle těžce dysfunkční rodině viník a kdo oběť? Jsou věci opravdu tak jak se na první pohled zdají?
Tohle mi běželo hlavou celou dobu a byla jsem vážně zvědavá, kde je pravda. Průběžně se totiž střídaly tři úhly pohledu a psychicky nevyrovnaní byli všichni vypravěči i většina vedlejších postav.
Téma příběhu je těžko stravitelné, ale i přesto je kniha napsaná poutavě a má pěkné grafické zpracování. Neseděly mi jen ty podivné snové pasáže a pak nespisovná čeština, která mě hlavně ze začátku hrozně rušila.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Před časem tahle kniha způsobila docela poprask, četli ji všichni a všichni z ní byli nadšení. Byla jsem zvědavá, né že ne, ale očekávání jsem radši moc vysoká neměla.
Začátek byl zvláštní, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem tu lehce groteskní byrokratickou mašinerii už někde viděla, jen si nemůžu vzpomenout kde.
Po odjezdu k moři se to vylepšilo a příběh se konečně rozběhl. Zbytek knihy už pak byl čtivý, milý, děti správně praštěné, dva „taťkové“ taky fajn - dávkováni v rozumné míře, vzhledem k tomu, že jsou v dětském domově.
Jen tedy to poselství a morální poučení autor podává na můj vkus příliš důrazně a důsledně, až mi to trochu lezlo na nervy.
Další prima mýtus
Robert Asprin
Čtenářská výzva + šestá kniha zprava, ve třetí poličce odshora = manželovy poklady. Prst se mi zastavil na šestém dílu Mýtické série a já neumím číst série na přeskáčku, tak jsem začala prvním dílem.
A ono se mi to líbilo, když jsem se trochu zorientovala a zvykla si na Aahzův smysl pro humor, tak jsem se občas zasmála i nahlas. Jasně, není to žádná převratná literatura, ale knížečka je to maličká a útlá a čte se skoro sama.
A než se pročtu k šestému dílu, tak jsem koukala, že si témat do ČV splním několik. Taky jsem na té třetí poličce mohla najít něco mnohem výživnějšího, třeba poslední díl Malazu. =)
V zajetí zimy
Naomi Novik
Další příběh od Naomi Novik a zase mám z knížky poněkud rozporuplné pocity a ve spoustě věcí souhlasím s komentářem od monikasbookclub.
Svět je hezky vystavěný a dozvíme se víc i o židovských tradicích, ale já bych chtěla vědět víc taky o národu Staryků a jejich králi.
Autorka se snaží vykreslit silné hrdinky, které se nenechají zaslepit svými city, i když jsou potom děvčata poněkud nesympatická.
Trochu mě rozčilovalo střídání vypravěčů bez jakéhokoliv varování - klidně uprostřed kapitoly. Někdy jsem opravdu tápala, kdo to, kruciš, zrovna teď mluví. Na druhou stranu bylo zajímavé sledovat události z různých úhlů pohledu.
Další nesoulad cítím mezi neexistující romantickou linkou a koncem knihy. A tak bych mohla pokračovat, prostě rozporuplné.
Délka odstavců byla zase šílená, i tak se mi kniha docela líbila, ale znovu ji číst určitě nebudu a od Naomi Novik si dám chvíli pauzu.
Vánoce v Paříži
Mandy Baggot
A tak proč ne, pokud máte zrovna chuť na trochu té přeslazené vánoční romantiky, zasněženou Paříž (nevěřím, že něco takového existuje), croissanty, camembert a přehnaně dobré konce.
Julien byl fajn, Ava mi přišla zvláštní, ale nijak zásadně mě nerozčilovala. Jen v dialozích jsem se místy ztrácela a kniha měla být aspoň o 100 stran kratší. Mohla bych toho vytknout víc, ale nechce se mi, když budou ty Vánoce. =)
Z kouře a kamene
Alžběta Bílková
Tady bylo znát, že jde o autorčinu prvotinu. Nápad nebyl špatný, ale něco tomu chybělo. Carys měla být hlavní postava, ale velký prostor měli i jiní a tím pádem jsem si ke Carys nedokázala vytvořit nějaký vztah. I když se knížka četla docela dobře, tak jsem měla pocit, že jsem se jen sklouzla po povrchu a po pár dnech horko těžko vzpomínám o čem to vlastně bylo.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Žádný opravdový životopis jsem zatím nečetla, takže si nejsem jistá, jestli je tahle kniha životopis v pravém slova smyslu. To ať posoudí jiní.
Za mě je Tom Felton sympaťák s velkou mírou sebereflexe a s výborným smyslem pro humor. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s kamarádem u dobré kávy a vyprávíme si historky z natáčení a ze života. A teď mám chuť na pořádný filmový HP maraton.
Dcera zimy
Vladimíra Šebová
Páni, tohle bylo dobré. Autorka si dala záležet a vytvořila krásně vrstevnatý příběh dvou sester - Morany a Vesny, který byl inspirovaný slovanskou mytologií.
V knize bylo více postav i dějových linek, ale všechny měly v příběhu své místo. Charaktery postav i jejich vztahy byly hezky vykreslené a uvěřitelné, moc se mi líbila dynamika mezi Moranou a Vesnou, jak to šlo jednou nahoru a pak dolů, jako v životě.
Tempo čtení bylo pomalejší, protože děj byl poměrně hutný a bohatý na informace, takže jsem musela dávat pozor, kdo s kým, kdy a proč. =) Ale stálo to za to. Nakonec všechno zapadlo na své místo a se zakončením jsem spokojená.
Jen je škoda, že mě knížka nedokázala víc strhnout, ale i tak to bylo dobré čtivo.
Zatracená svatozář
Alessandra Torre
Tohle byla opravdu povedená romantická komedie. Hlavní hrdinka byla správně trhlá, její domácí mazlíček byl trochu netradiční, ale proč ne. =) Chemie mezi Autumn a Declanem taky hezky fungovala. Příběh se mohl ubírat dvěma směry a autorka zvolila podle mého ten lepší, skoro jsem byla ochotná dát 5 hvězdiček. Jenže to bych tu knížku nesměla číst já.
Nechci spoilerovat, ale autorka měla super nápad, hezky ho zpracovala a pak se pro větší drama úplně vyprdla na rešerše. Přitom by stačilo použít google, jeden jediný odstavec napsat jinak a všechno ostatní mohlo zůstat tak jak bylo. Dávalo by to smysl a nad zbytkem už bych mávla rukou, ale takhle jde jedna hvězdička pryč.
I tak si jsem jistá, že ostatní čtenáři budou spokojení a knížku si užijí, já si jí užila taky.
Kdyby byl krtek velkej jako prase
Marian Palla
Tuhle sbírku básní, myšlenek a úvah jsem přečetla v rámci ČV, jinak bych se do ní nepouštěla. Tenhle styl poezie mi přijde až příliš osobní, aby ho ocenil i člověk, který autora nezná nebo není na stejné vlně. A já na stejné vlně nejsem a po přečtení nemám potřebu autora líp poznávat.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Musím souhlasit s Annabelle, i pro mě byla tato kniha zklamáním.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale to se občas stává, vydržela jsem a začalo mě to bavit. Jenže v tu chvíli se děj přesunul jinam a já byla zase na začátku, nebavilo mě to a nakukovala jsem dopředu, kolik mě toho ještě čeká.
Příběh mi přišel až zbytečně komplikovaný a v druhé části natahovaný. Romantická linka byla tak nenápadná, až jsem jí nedokázala uvěřit. A hrozně mi vadilo neustálé nadávání Agniezsce do hus, to snad nebylo nutné.
Konec byl zvláštní, tam bych pro změnu ocenila víc informací, případně nějakou tu historii.
Po výborné sérii Scholomancie byl tohle takový průměr, který nejspíš rychle zapomenu.
Já jsem smrt
Chris Carter
Dostala jsem chuť na detektivní thriller a v tomhle žánru je Chris Carter většinou sázka na jistotu. Jen tentokrát už mi toho násilí přišlo trochu moc a kapitoly s mučením obětí jsem prostě přeskakovala, ono to pro děj nebylo nijak zásadní. Odhalení vraha spolu s vysvětlením bylo docela uspokojivé, ale z pantoflí mě to nevystřelilo. Předchozí díly se mi líbily víc. A taky mě zamrzelo to hrozné množství chyb v textu, určitě by to chtělo víc péče od korektury.
Vždycky není navěky
J.C. Cervantes (p)
Tohle byl opravdu krásný a něžný příběh, i když byl docela smutný. Autorka neuvěřitelně citlivě popsala, jak se Ruby (a nejen ona) vyrovnává se ztrátou lásky i nejlepšího přítele.
V knížce je spousta hezkých myšlenek a dojemných míst. Po hodně dlouhé době jsem si u knížky pobrečela, ale zároveň na mě ze stránek dýchal zvláštní klid.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Třetí díl začal přesně tam, kde skončil druhý a byla to zase paráda.
S El jsme si prošli otřesem z dramatického návratu ze Scholomancie, ale na dlouhé truchlení nebyl čas. Události se daly do pohybu a El se musela vydat na pomoc enklávám, kterými pohrdala.
Procestovali jsme téměř celý svět, navštívili skoro všechny velké enklávy a dozvěděli jsme se víc o světě mimo zdi školy. A bylo to skvělé, autorka to měla krásně promyšlené. Knížka mě chytila a nepustila, i když příběh nebyl ani moc akční, tak jsem chtěla vědět víc, chtěla jsem tomu přijít na kloub a opravdu jsem dostala odpověď na všechny svoje otázky. I konec byl promyšlený a dotažený.
Jedinou věc jsem nepochopila a to ty dvě epizodky s Liesel, to bylo z mého pohledu úplně zbytečné. I tak byla Scholomancie po dlouhé době série, kde mě mrzí, že je dokončená a už není další pokračování. Určitě se podívám i po dalších knihách od autorky.
Poslední absolvent
Naomi Novik
Uf, druhý díl se mi hodnotí těžko. Ubylo vtipu a smrtícího sarkasmu, přibylo vnitřních monologů hlavní hrdinky a šílená délka odstavců zůstala stejná.
Na druhou stranu se mi zase líbila škola, jak si nenápadně studentíky připravovala a dostávala je kam potřebovala, tak aby nepojali podezření a mě si povodila za nos taky. Dlouho jsem ale druhý díl chtěla hodnotit za 3 hvězdy, protože to místy bylo opravdu zdlouhavé, ale ten konec to vytáhl na 4.
Smrtící vzdělání
Naomi Novik
Tak tohle se povedlo, možná je to tím dušičkovým obdobím, ale knížku jsem si vážně užila. Líbilo se mi fungování magie i nastínění světa za zdmi školy. A škola, která studenty učí sama podle jejich možností a schopností, to byla pecka. Nesplníš úkol, no tak tě ten úkol sežere, kde je problém? Tomu říkám motivace. =)
Možná byla El na můj vkus ze začátku až moc negativní, ale zlepšilo se to a pak už jsem se jen bavila. Neměla to jednoduché, když si chtěla posvítit v pokoji a škola jí poslala kouzlo na vyvolání 12ti ohnivých elementálů.
Jediné, co mi vadilo, tak ty šíleně dlouhé odstavce. Místy to pak bylo trochu nepřehledné a na konci to neprospělo napětí, když šlo do tuhého. I tak knihu hodnotím na 4,5 hvězdičky a jdu hned na druhý díl.
Kudy ke hvězdám
Jenn Bennett
Já vím, že už dávno nejsem cílovka, ale nechala jsem se nalákat anotací, která vypadala moc dobře - romantika od přátelství k lásce, hvězdičky, lesy, kempování, to všechno já můžu. Jenže ona ta anotace v podstatě shrnuje skoro celý děj. A když jsem na TEN zvrat z anotace čekala do poloviny knihy, tak jsem se docela trápila a nebavilo mě to, druhá půlka už pak byla naštěstí lepší. A taky už se mi dlouho nestalo, aby mi byla většina postav takhle nesympatická, u některých to tak mělo být, ale nějak mi neseděla ani Zorie. Dávám 3 průměrné hvězdičky a do dalších knih od autorky se asi pouštět nebudu.