Anor505
komentáře u knih
Vánoce v Paříži
Mandy Baggot
A tak proč ne, pokud máte zrovna chuť na trochu té přeslazené vánoční romantiky, zasněženou Paříž (nevěřím, že něco takového existuje), croissanty, camembert a přehnaně dobré konce.
Julien byl fajn, Ava mi přišla zvláštní, ale nijak zásadně mě nerozčilovala. Jen v dialozích jsem se místy ztrácela a kniha měla být aspoň o 100 stran kratší. Mohla bych toho vytknout víc, ale nechce se mi, když budou ty Vánoce. =)
Z kouře a kamene
Alžběta Bílková
Tady bylo znát, že jde o autorčinu prvotinu. Nápad nebyl špatný, ale něco tomu chybělo. Carys měla být hlavní postava, ale velký prostor měli i jiní a tím pádem jsem si ke Carys nedokázala vytvořit nějaký vztah. I když se knížka četla docela dobře, tak jsem měla pocit, že jsem se jen sklouzla po povrchu a po pár dnech horko těžko vzpomínám o čem to vlastně bylo.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Žádný opravdový životopis jsem zatím nečetla, takže si nejsem jistá, jestli je tahle kniha životopis v pravém slova smyslu. To ať posoudí jiní.
Za mě je Tom Felton sympaťák s velkou mírou sebereflexe a s výborným smyslem pro humor. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s kamarádem u dobré kávy a vyprávíme si historky z natáčení a ze života. A teď mám chuť na pořádný filmový HP maraton.
Dcera zimy
Vladimíra Šebová
Páni, tohle bylo dobré. Autorka si dala záležet a vytvořila krásně vrstevnatý příběh dvou sester - Morany a Vesny, který byl inspirovaný slovanskou mytologií.
V knize bylo více postav i dějových linek, ale všechny měly v příběhu své místo. Charaktery postav i jejich vztahy byly hezky vykreslené a uvěřitelné, moc se mi líbila dynamika mezi Moranou a Vesnou, jak to šlo jednou nahoru a pak dolů, jako v životě.
Tempo čtení bylo pomalejší, protože děj byl poměrně hutný a bohatý na informace, takže jsem musela dávat pozor, kdo s kým, kdy a proč. =) Ale stálo to za to. Nakonec všechno zapadlo na své místo a se zakončením jsem spokojená.
Jen je škoda, že mě knížka nedokázala víc strhnout, ale i tak to bylo dobré čtivo.
Zatracená svatozář
Alessandra Torre
Tohle byla opravdu povedená romantická komedie. Hlavní hrdinka byla správně trhlá, její domácí mazlíček byl trochu netradiční, ale proč ne. =) Chemie mezi Autumn a Declanem taky hezky fungovala. Příběh se mohl ubírat dvěma směry a autorka zvolila podle mého ten lepší, skoro jsem byla ochotná dát 5 hvězdiček. Jenže to bych tu knížku nesměla číst já.
Nechci spoilerovat, ale autorka měla super nápad, hezky ho zpracovala a pak se pro větší drama úplně vyprdla na rešerše. Přitom by stačilo použít google, jeden jediný odstavec napsat jinak a všechno ostatní mohlo zůstat tak jak bylo. Dávalo by to smysl a nad zbytkem už bych mávla rukou, ale takhle jde jedna hvězdička pryč.
I tak si jsem jistá, že ostatní čtenáři budou spokojení a knížku si užijí, já si jí užila taky.
Kdyby byl krtek velkej jako prase
Marian Palla
Tuhle sbírku básní, myšlenek a úvah jsem přečetla v rámci ČV, jinak bych se do ní nepouštěla. Tenhle styl poezie mi přijde až příliš osobní, aby ho ocenil i člověk, který autora nezná nebo není na stejné vlně. A já na stejné vlně nejsem a po přečtení nemám potřebu autora líp poznávat.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Musím souhlasit s Annabelle, i pro mě byla tato kniha zklamáním.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale to se občas stává, vydržela jsem a začalo mě to bavit. Jenže v tu chvíli se děj přesunul jinam a já byla zase na začátku, nebavilo mě to a nakukovala jsem dopředu, kolik mě toho ještě čeká.
Příběh mi přišel až zbytečně komplikovaný a v druhé části natahovaný. Romantická linka byla tak nenápadná, až jsem jí nedokázala uvěřit. A hrozně mi vadilo neustálé nadávání Agniezsce do hus, to snad nebylo nutné.
Konec byl zvláštní, tam bych pro změnu ocenila víc informací, případně nějakou tu historii.
Po výborné sérii Scholomancie byl tohle takový průměr, který nejspíš rychle zapomenu.
Já jsem smrt
Chris Carter
Dostala jsem chuť na detektivní thriller a v tomhle žánru je Chris Carter většinou sázka na jistotu. Jen tentokrát už mi toho násilí přišlo trochu moc a kapitoly s mučením obětí jsem prostě přeskakovala, ono to pro děj nebylo nijak zásadní. Odhalení vraha spolu s vysvětlením bylo docela uspokojivé, ale z pantoflí mě to nevystřelilo. Předchozí díly se mi líbily víc. A taky mě zamrzelo to hrozné množství chyb v textu, určitě by to chtělo víc péče od korektury.
Vždycky není navěky
J.C. Cervantes (p)
Tohle byl opravdu krásný a něžný příběh, i když byl docela smutný. Autorka neuvěřitelně citlivě popsala, jak se Ruby (a nejen ona) vyrovnává se ztrátou lásky i nejlepšího přítele.
V knížce je spousta hezkých myšlenek a dojemných míst. Po hodně dlouhé době jsem si u knížky pobrečela, ale zároveň na mě ze stránek dýchal zvláštní klid.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Třetí díl začal přesně tam, kde skončil druhý a byla to zase paráda.
S El jsme si prošli otřesem z dramatického návratu ze Scholomancie, ale na dlouhé truchlení nebyl čas. Události se daly do pohybu a El se musela vydat na pomoc enklávám, kterými pohrdala.
Procestovali jsme téměř celý svět, navštívili skoro všechny velké enklávy a dozvěděli jsme se víc o světě mimo zdi školy. A bylo to skvělé, autorka to měla krásně promyšlené. Knížka mě chytila a nepustila, i když příběh nebyl ani moc akční, tak jsem chtěla vědět víc, chtěla jsem tomu přijít na kloub a opravdu jsem dostala odpověď na všechny svoje otázky. I konec byl promyšlený a dotažený.
Jedinou věc jsem nepochopila a to ty dvě epizodky s Liesel, to bylo z mého pohledu úplně zbytečné. I tak byla Scholomancie po dlouhé době série, kde mě mrzí, že je dokončená a už není další pokračování. Určitě se podívám i po dalších knihách od autorky.
Poslední absolvent
Naomi Novik
Uf, druhý díl se mi hodnotí těžko. Ubylo vtipu a smrtícího sarkasmu, přibylo vnitřních monologů hlavní hrdinky a šílená délka odstavců zůstala stejná.
Na druhou stranu se mi zase líbila škola, jak si nenápadně studentíky připravovala a dostávala je kam potřebovala, tak aby nepojali podezření a mě si povodila za nos taky. Dlouho jsem ale druhý díl chtěla hodnotit za 3 hvězdy, protože to místy bylo opravdu zdlouhavé, ale ten konec to vytáhl na 4.
Smrtící vzdělání
Naomi Novik
Tak tohle se povedlo, možná je to tím dušičkovým obdobím, ale knížku jsem si vážně užila. Líbilo se mi fungování magie i nastínění světa za zdmi školy. A škola, která studenty učí sama podle jejich možností a schopností, to byla pecka. Nesplníš úkol, no tak tě ten úkol sežere, kde je problém? Tomu říkám motivace. =)
Možná byla El na můj vkus ze začátku až moc negativní, ale zlepšilo se to a pak už jsem se jen bavila. Neměla to jednoduché, když si chtěla posvítit v pokoji a škola jí poslala kouzlo na vyvolání 12ti ohnivých elementálů.
Jediné, co mi vadilo, tak ty šíleně dlouhé odstavce. Místy to pak bylo trochu nepřehledné a na konci to neprospělo napětí, když šlo do tuhého. I tak knihu hodnotím na 4,5 hvězdičky a jdu hned na druhý díl.
Kudy ke hvězdám
Jenn Bennett
Já vím, že už dávno nejsem cílovka, ale nechala jsem se nalákat anotací, která vypadala moc dobře - romantika od přátelství k lásce, hvězdičky, lesy, kempování, to všechno já můžu. Jenže ona ta anotace v podstatě shrnuje skoro celý děj. A když jsem na TEN zvrat z anotace čekala do poloviny knihy, tak jsem se docela trápila a nebavilo mě to, druhá půlka už pak byla naštěstí lepší. A taky už se mi dlouho nestalo, aby mi byla většina postav takhle nesympatická, u některých to tak mělo být, ale nějak mi neseděla ani Zorie. Dávám 3 průměrné hvězdičky a do dalších knih od auorky se asi pouštět nebudu.
Vládce hvězdné oblohy
Laura Thalassa
Obecně nejsem velký fanoušek doplňkových knih k sériím, ale tohle docela šlo. Zejména první polovina knihy byla fajn, dozvěděli jsme se víc o Desově mládí, o jeho nástupu na trůn a o pátrání po spřízněné duši. Druhá polovina ale už nic převratného nepřinesla. Celkově to bylo takové milé ohlédnutí za sérií, knížečka byla krátká, kapitoly taky, přečteno za odpoledne.
Temná harmonie
Laura Thalassa
Nestává se mi často, že bych poslední díl série hodnotila jako nejslabší, ale tady bohužel musím souhlasit s Thalin.
Konec druhého dílu měl skvěle našlápnuto ke strhujícímu finále, ale nějak to vyšumělo do ztracena. Místo toho jsme dostali třista stran romantiky, erotiky, vyrýsovaných svalů a zářící kůže, až mě to začalo nudit. Des i Callie už mi místy lezli na nervy a linka s Temper mi taky moc neseděla.
Posledních sto stran to trochu zachránilo a finále mělo hlavu a patu. Ale přiznám se, že jsem už byla docela otrávená a knihu dočítala s pocitem, už abych to měla za sebou. Přitom předchozí díly se mi moc líbily a příběh měl parádní potenciál.
Neznámý žalm
Laura Thalassa
Druhý díl byl ještě lepší než první. Začátek byl pozvolnější, víc jsme se seznámili s Říší noci, s uspořádáním Jinosvěta i s vílí povahou. Druhá polovina knihy, to už byla jízda, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Vývoj postav se mi taky moc líbil a všechno do sebe postupně hezky zapadalo.
Jediné, co bych vytkla, tak tu spoilerovou báseň (či proroctví) hned na začátku. Kdo má trochu načteno, tak si domyslí dost na to, aby přišel o aha! moment, když autorka vyloží karty.
Rapsodie
Laura Thalassa
První díl ze série Handlíř mě mile překvapil. Vůbec to nebylo špatné, i když šlo o romantickou fantasy s klasickými tanečky má mě rád/nemá mě rád a s pěknou řádkou klišé, které k tomu už asi patří. Des byl asi to největší klišé ze všech, ale četlo se to hezky. =) No a Callie mi byla vážně sympatická, byla správně přidrzlá a svá a často jsem se u jejích průpovídek dobře bavila. Příběh se odehrával ve dvou časových rovinách, které se hezky doplňovaly. Knížka se četla úplně sama, jen většina těch opravdu zajímavých věcí se semlela až na konci. Takže jdu na druhý díl.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Občas mám chuť vystoupit ze své komfortní zóny a sáhnu po žánru, který obvykle nečtu. Bohužel to tentokrát byl krok vedle. Kniha není špatná, autorka si dala záležet, aby působila reálně, ale mně vůbec nesedla. Život Evelyn mi byl úplně ukradený, knížka se mi zdála nekonečná a táhla se jak týden před výplatou. Nerada odkládám knihy nedočtené, tak jsem zatla zuby a dočetla to. Nechci dávat nízké hodnocení, kvůli své špatné volbě, takže 3 hvězdičky.
Kouzlo všité do šatů
Barbara Davis
No, tak tohle bylo překvápko. Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože jsem měla chuť na romantiku s trochou magie a obálka i anotace vypadala slibně. Jenže uvnitř se schovával doják pro babičky - to nemyslím nijak zle, ale hlavní hrdince je kolem šedesátky.
Začátek byl pomalejší, zhruba od strany 180 jsem věděla, jak příběh skončí a té magie tam nakonec taky moc nebylo. Ale uznávám, že na tenhle typ literatury to bylo milé, čtivé, dojemné a nic mě nenutilo protáčet oči v sloup =). A jako bonus jsem si nečekaně splnila i bod do čtenářské výzvy, protože část příběhu Soline se odehrává v okupované Paříži za 2. světové války.
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že Francie autorce nějak nejde. Cukrárna v Paříži je můj nejméně oblíbený díl a Vinice ve Francii jí šlape na paty. Příběh tak nějak plyne, stránky ubíhají a nic moc se neděje. Úklid velkého sídla, vaření a přípravy na velkou událost, to už tu bylo ve Skotsku. Doufala jsem, že se třeba něco dozvíme o výrobě šampaňského, ale nene. Navíc jak píše martini.ce, v textu byly faktické chyby a nebylo jich málo. Vadilo mi toho mnohem víc, ale nechci tady spoilerovat. Vím, že Julie Caplin to umí rozhodně i lépe, proto tentokrát jen 3 hvězdičky - romantika, co neurazí, nenadchne.
