Kostičas
Samantha Shannon
Příběh začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási „spojka“ či „posel“ — je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
The Bone Season, 2013
více info...
Přidat komentář
Tuto sérii odkládám už dost dlouho, a i když jsem letos nechtěla rozečítat nové, udělala jsem výjimku. Od knihy jsem měla velká očekávání, která nebyla naplněna.
.
Prvních cca 70 stran jsem byla zmatená. Nechápala jsem svět ani schopnosti jasnovidců. Navíc mi přišlo, že je moc druhů těchto postav a s většinou jsme se ani nesetkali, tudíž neznáme jejich vlastnosti. Hlavní protagonistka - Paige - se mi začala líbit. Byla to nakopávačka zadků, říkala, co si myslí a tím mi připomínala mou oblíbenou Rose Hathaway z Vampýrské akademie. Oblíbila jsem si i vedlejší postavy, hlavně Nicka. Romantická linka byla předvídatelná a na můj vkus unáhlená (z nuly na sto během jedné scény). Té teda moc nefandím. Co se týče tempa příběhu, je vzestupného rázu, což je pro mě rozhodně plus, ale někoho by mohl pomalý a zmatený začátek odradit. Bohužel jsem čekala něco víc, příběh mě nepohltil a neměla jsem problém knihu odložit.
.
Další díly číst budu, a doufám, že budou jen lepší a lepší.
.
Hodnocení | 3,5 hvězdičky
Kostičas jsem četla poprvé někdy v roce 2016 a už tehdy mě to totálně uchvátilo, i když nechápu jak jsem v té době mohla pochopit ten komplikovaný magický systém. A to může být pro někoho hlavní problém s knihou, protože je tu strašně moc informací, které musíte vědět. Aby toho nebylo málo, pop prvních 50 stránkách, kdy máte pocit, že vám z toho všeho vybuchne hlava, se z Londýna přesouváte jinam, kde dostává váš mozek ještě více zabrat, přičemž jste ještě ani nestihli zpracovat to před tím. Ale vyplatí se to.
Svět i magický systém je PERFEKTNÍ. Kombinace Jasnovidectví a totalitního režimu v budoucnosti funguje (překvapivě) naprosto skvěle a dělá z knihy originální a jedinečné čtení. Má to zvláštní atmosféru a já tomu plně podlehla.
Skvěle fungují i postavy, především hlavní. Paige je hrdinka, která nemá na růžích ustláno, umí za sebe bojovat, ale není to drzá, arogantní, sarkastická mrcha. Je to prostě holka, která chce přežít, ve světe, kde jsou jasnovidci lidmi utlačování a spousta jasnovidců (a jiných bytostí) prahne po jejich schopnostech.
Navíc je tu moje milovaná romantická linka enemies-to-lovers, která je v kombinaci se Strážcem úžasná. Jak si k sobě postupně hledají cestu a budují důvěru je přesně to, co na téhle romantické lince zbožňuji.
No, teď vzhůru na re-reading dalších dílu, abych byla v dubnu ready na čtvrtý!
Dlouho jsem se žánru fantasy poslední dobou vyhýbal, protože ty odhadnutelné a naivní pointy, kterých je tenhle žánr plný mne moc neuspokojují. Nicméně tuhle knihu jsem si přečetl s chutí, do děje autorka umí vtáhnout hezky, takže jsem jí tu odhadnutelnost zápletky odpustil. V závěrečné bitvě bych ale oželel tu chaotičnost děje. Mělo to možná až příliš rychlý spád a ztrácel jsem se v tom kdo komu co udělal, koho praštil a kam šel... Dal bych tomu tak čtyři a půl hvězdy, takže pět.
Tato tetralogická dysoptie je takový oříšek. Téma mne zaujalo, vlastnost hrdinky taky, ale knihy jsem četla jen s velkými obtížemi. Příliš mnoho slangu, neznámých pojmů a nedostatečně vysvětlených abstrakcí. Ani po třetím díle pořád nechápu, co je to ten éter a co to znamená dostat se do něčí krajiny a už vůbec ne to, jak postavy používají duchy. V knize nejsou dostatečně vysvětleny souvislosti, propojení s tím světem (co ostatní státy, co svět?), prostě jsem neustále tápala. Vykreslení charakteru postavy mi přišlo takové strašně ploché. A romantická linka mezi postavami? Ta tam byla hodně na sílu. Nebylo ani jasné, proč se ti dva do sebe zamilovali a ten vztah vlastně tomu příběhu neprospíval, hrdinka ani nevěděla, co vlastně chce. Sečteno podtrženo, čtení knihy ve mne zanechalo jen pocity prázdnoty, nedorozumění, nepochopení a frustrace z toho, že pořád nechápu, o co tam vlastně šlo.
Po zdlouhavém (a relativně nezáživném) úvodu se kniha nakonec rozjela ve velice slušném tempu, takže se mi to nakonec moc líbilo - příběh i postavy. Ne, že by nebylo co vytknout - např. jako sportovci mi přijde naprosto nereálné, když hlavní hrdince nejdříve někdo pod maskou zalepí ústa, takže může dýchat jen nosem, a ta se potom účastní fyzicky náročné bitvy včetně dlouhého úprku za nepřítelem... Další lahůdkou byly jednotlivé řády vidoucích - latinský název, slangový název a k tomu ještě název Refájců. Tři výrazy pro jednu a tu samou vlastnost vidím jako čtenář naprosto zbytečné a zavádějící.
I přes zmíněné nedostatky se mi dostalo přesně toho, co jsem chtěla, takže hodnotím 4 hvězdami a jdu na další díl.
Nebolo úplne jednoduché sa do príbehu dostať. Autorka vás nešetrí a svet vám predstaví tak rýchlo, že sa po chvíli začnete strácať vo všetkých tých kohortách a rádoch jasnovidnosti. Pár krát mi napadlo, že knižku odložím, ale stále som si hovorila, že predsa nemôže mať také vysoké hodnotenie bez dôvodu. A potom to prišlo. Na scéne sa objavili Refájci, Strážca a ja som len pretáčala jednu stránku za druhou a čítala dlho do noci. Teším sa na ďalší diel a som zvedavá kam osud zavedie Paige a Strážcu.
Tú jednu hviezdičku strhávam kvôli tomu, že mi trvalo vyše 100 strán, kým som sa začítala.
Na knihu jsem se těšila delší dobu, a byl to moc příjemný mix dystopie, dramatu a sci-fi. Ze začátku měla sice tužší rozjezd, ale stálo to za to. Hlavní hrdinku jsem si hned zamilovala a už se těším na další díl.
"Ty jsi vážně naivka. Pohleďte na ty její lampy plné slziček. Zvedni hlavu, ó má krasavice! Co čekáš? Soucit? Pochopení? Kdepak, toho se od něj nedočkáš, stejně jako ses ho nedočkala ode mě. Svět jsou jedna velká jatka, moje drahá kočenko. Zvedni bouchačky, na nic nečekej. Nandej mu to."
Tento úryvek z prvního dílu podle mě naprosto popisuje celou knihu. Ne, že by Paige byla bůhvíjaká naivní blbka ale tím, že se v knížce nikdo s nikým nemazlí a dává to téměř každému sežrat je jistota a nemůžete dělat nic jiného než to světu nandat.
Za mě je to rozhodně knížka dle mého gusta, fantasy miluju a tohle obzvlášť! Brala bych další knihy jelikož jsem četla, že by se údajně mělo jednat o sérii se 7 díly, takže prosím na kolenou aby další díly vyšly protože tohle je dokonalé fantasy!
Knížku naprosto doporučuji a dávám právoplatných 5*! :-)
Zmatek nad zmatek. Asi jsem i přejezená těmi příběhy mladých drzých hrdinů. Navíc mě děj nijak extra nezaujal, nápad možná dobrý, ale přišlo mi to takové nezáživné. Fantasy asi na chvíli odložím.
Musím se přiznat, že jsem se knihy trošku obávala a zpočátku jsem se do ní musela docela nutit. Jakmile jsem se ale prokousala poněkud chaotickým začátkem, tak jsem si ji zamilovala! Zbožňuju ten svět, postavy i celou zápletku. Mám za sebou i další dva díly a musím říct, že mé nadšení nijak neopadává. S klidným srdcem můžu Kostičas vřele doporučit!
Dlouho jsem se téhle knize vyhýbala... V domnění, že to bude nějaká sladkobolná blbost s typickým scénářem pro tuto kategorii. Jak jsem k tomu přistupovala skepticky, tak mě kniha mile překvapila! Jakože ten svět mi až tak originální nepřišel, ale kdo se alespoň trochu zajímá o esoteriku, tak tohle všechno zná. :D Ale ten příběh byl prostě boží. Skvěle vymyšlená zápletka a postavy! Nebylo to žádné plytké vyprávění, ale ta kniha prostě měla děj. Děj o něčem! Děj, který vám nedá spát. Žádná hluchá místa, pořád mě to nutilo číst dál a dál. Jak jsem se bála, že tam bude moc lásky, tak vlastně vůbec... Je tam sice taková linka, ale láska je tady spíše v pozadí. Za mě skvělý příběh a skvělí záporáci. Každá postava zkrátka měla něco do sebe... A hrdinku jsem si hned oblíbila, přesně můj šálek čaje! Prosím, ať už autorka konečně dopíše celou sérií!
Dlouho jsem nečetl něco tak originálního. Samantha Shannon nám předvádí, že i začínající autorka může překvapit. Kostičas je drsný, zajímavý a rozhodně stojí za pozornost. Jsem moc zvědavý, kam bude příběh směřovat v dalších dílech a jestli si udrží stejnou kvalitu, jakou nám přinesl první díl.
Přijít v žánru městské fantasy s něčím novým je těžké. Magie v různých podobách je všude plno. Takže oceňuji nápad využít tentokrát něco, s čím se každý z nás může setkat i ve skutečnosti a co je součástí i našeho reálného světa (ať už v to věříme či ne). Jasnovidectví, věštění z karet či výklad snů a jiné podobné praktiky. Fenomén, který je starý jako lidstvo samo, autorka rozpracovala, naroubovala na skutečnou historii a tu si upravila k obrazu svému, takže vytvořila nový svět, který by mohl vzniknout, kdyby se tyto schopnosti, řekněme, „přemnožily“. Jediné, co mi na tom všem vadilo, byla zbytečná složitost, jež neměla vůbec žádné opodstatnění. Už to, že se čtenář musí orientovat v množství názvů označujících jednotlivé druhy vidoucích podle druhu jejich schopností a zvyknout si na spoustu nových výrazů z jejich slangu, naprosto stačí. Rozdělení Londýna na kohorty, sektory a já nevím co ještě (pro děj samotný úplně zbytečné), čtenáři jenom ztěžuje orientaci a mě to otravovalo natolik, že v hodnocení strhávám jednu hvězdu.
Asi nebyl nejlepší nápad začínat tuto sérii hned po dočtení Dvoru trní a růží. Maasová dokáže popsat fantastický svět s takovou lehkostí, že při četbě Kostičasu jsem měl velké problémy se do světa zapojit. Spousta názvosloví během krátké chvíle zapříčiňují, že ještě ke konci knihy si nejste jisti, co který jasnovidec vlastně dělá. Nápad ovšem nebyl nejhorší, asi jsem spíš teď zmlsaný příběhy Maasové a tak si dám před druhým dílem pauzu. Někdy v budoucnu se k tomu jistě vrátím. Za mě max. 3*
No... co si budem - vysloveně zklamaná jsem nebyla, ale čekala jsem o dost víc... Svět jsem měla fakt problém pochopit a celkově jsem se ztrácela jak v ději tak v postavách... Bylo to zmatené a nezáživné.
To bylo boží! Tahle věta úplně vystihuje, jak moc se mi ta kniha líbila. Já od ní totiž nic neočekávala, ale dost mě překvapila. Celá kniha mě ohromně bavila, nemám téměř co vytknout.
Zpočátku jsem tomu nedávala moc naděje, představovala jsem si klasickou YA a ona i vlastně taková byla, jenže... Zatímco jsem čekala něco přeslazeného, dočkala jsem se napínavého příběhu, kde se milostná linka řeší spíše okrajově. Co se týče světa, ten nebyl až tak originální, přišlo mi, že si autorka vzala spousty inspirace z ezoteriky, ale tak to napasovala do příběhu, že to tam dobře sedlo. Je na tom vidět, že je to prvotina, ale jen v tom smyslu, jak se tam toho autorka snaží natřískat co nejvíc a čtenář se v tom zprvu ztrácí. Ovšem, knize to na napětí neubírá. Hrozně moc se mi líbil ten příběh, opravdu dobře napsaná zápletka, která je obrovským tahounem celé knihy. Skvělá a sympatická hrdinka. Autorka rozhodně umí psát a já si s radostí přečtu další díly!
Pěkná kniha, zajímavý příběh, nicméně, něco mi tam prostě chybělo. Z toho důvodu dávám pouze 4*.
Měl jsem strach z věku hrdinky, ale téma mě lákalo. Nakonec toho YA tam zas tak tolik není. Jinak ale autorka dokázala zcela pohřbít zajímavý nápad. Jedná se jen o skládání jednotlivých obrazů bez jakékoliv logické návaznosti. Za celou dobu se nedozvíte prakticky nic z historie, o pořádném popisu kategorií výjimečných jedinců nemluvě. Hrdinka v jednom okamžiku umírá, aby vzápětí dokázala odrazit útok všemocné prakticky nesmrtelné bytosti. To co vydrží by zabilo i Conana.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie prvotina láska boj o přežití jasnovidectví dobrodružství příšery, monstra milostné vztahy zajatecký tábor boj o život pro dospívající mládež (young adult) fantasy podoby lásky útěky z vězení fantasy rományAutorovy další knížky
2014 | Kostičas |
2020 | Převorství u pomerančovníku |
2015 | Vidořád |
2017 | A zrodí se píseň |
2022 | Když spadne maska |
(SPOILER) Rozhodla jsem se přečíst si celou sérii znovu, než vyjde 4. díl. Kostičas jsem si pamatovala jako úžasnou knihu. O to větší bylo moje překvapení, že jsem byla vlastně trochu zklamaná. Nevím, jestli je to věkem, ale už to prostě nebylo ono. Výhodou celé série je, že je tak zamotaná a je tam tolik nových výrazů, že jsem si ji vůbec nepamatovala. První díl ještě ano, ale ty další už vůbec. Zároveň je to ale i nevýhoda. Chyběla mi tam kapitola, která by nastínila jasně a přehledně jednotlivé řády vidoucích podle spisku O podstatě nepřirozenosti. Chvílemi jsem měla pocit, že v tom má guláš i sama autorka a názvy vidoucích a jejich schopnosti prostě píše, jak ji napadnou. Bez jakéhokoli pořádku, systému. Při čtení mi vadilo, že se neorientuji, že spoustě slov nerozumím a nejsou vysvětlena ani ve slovníku pojmů na konci. Autorka většinou vysvětluje až po několika stranách a to si bohužel člověk vždycky nespojí. Také jazyk mi přišel místy neohrabaný, což ale mohl způsobit překlad. Napadá mě třeba vysvětlení vzniku zlaté šňůry. Zachránili se navzájem 3x od první smrti? První smrt je snad jen jedna ️
Dále mi úplně neseděl výběr vidoucích v kolonii. Paige zůstala jako poslední. S její aurou? Že by si ji nechtěl vzít nikdo jiný a nakonec zbyla na Arctura? A jestli o ni měl takový zájem, proč čekal, jestli mu ji někdo nevyfoukne. (zde vycházím i z dalších dílů, kde se výběru autorka věnovala a více pohnutky Arctura rozvedla.) Prostě to nesedí. A takových věcí je v knihách bohužel více