• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Den, kdy padla noc - Samantha Shannon

Návrat do magického světa bestselleru Převorství u pomerančovníku Tunuva Melim je sestrou Převorství. Padesát let se cvičila v zabíjení wyrmů — avšak od dob... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Samantha Shannon

Vidořád

„Vidořád je dalším příkladem pokračování, která si udržují stejně vysokou úroveň jako první díl. Knize nechybí nic, co by správná fantasy měla mít - sympatická hlavní hrdinka, zajímavé vedlejší postavy, propracované prostředí, napětí, akce, špetka romantiky… Kde že je ten třetí díl?“... celý text
— Joy

---

Den, kdy padla noc

„Za mě NE. Začnu klady : - Četla jsem v angličtině, jazyk srozumitelný a trochu jsem si obohatila slovní zásobu. - Propracovaný svět a občas došlo k nějakému zajímavějšímu zvratu. - Samotná dramatická linka, kdy zlo nebylo možné porazit a museli jste "jen počkat" na příchod komety. - Autorčina fantazie, např. icheumoni byli super a pomerančovník je nádherná rostlina. Člověka to úplně svádí k tomu si převorství namalovat. - Záporačka Canthe, jedna z mála zajímavých postav a to si v záporácích obvykle nelibuju. - Obálka, ale ta knihu fakt nedělá, takže hvězdičku za ni nepřidávám. Zápory : - Plytké charaktery, psychologie postav nula. Někde jsem četla, že se autorka stylem psaní podobá G.R.R. Martinovi. Tak přátelé ne, nepodobá. Osobně jsem si s žádnou z postav nevytvořila vztah a bylo mi fuk, jak kdo dopadne. A přísahám, fakt jsem se snažila. - LGBT zápletky mně nevadí, pokud mají hlavu a patu. Tato autorka však sklouzává až do jakési manýry, ve které převládají lesbické vztahy. Celé to působí velmi naivně, když například lesby potkávají další a další lesby, aniž by alespoň jedna z nich čelila odmítnutí, které je přirozenou součastí milostných vzplanutí, bez ohledu na sex. orientaci. Hereto zápletka alespoň jedné z hlavních postav by byla osvěžující a Wulf s Glorian k tomu byli úplně stvořeni. Ovšem nic naplat z Wulfa se musel vyklubat homosexuál a z Glorian frigidní žena, která nestojí o intimní vztah s nikým - její škoda, připraví se o to nejhezčí v životě. - Ženské postavy jsou silné a to by bylo fajn, bohužel ty mužské jsou slabé, neschopné, ufňukané, případně záporné. Všichni muži tam potřebují "vedení". Wulf se půlku knihy jen lituje a pochybuje o sobě. Jeden z mála silnějších chlapů king Bart je obyčejný podpantoflák, který skáče, jak Sabran píská. I v okamžiku, kdy Sabran vymýšlí zjevné bejkárny. Tohle mi vadilo hodně. Silné ženy mohou mít vedle sebe silné muže, rozhodně se to nevylučuje, naopak. Pomyslnou autorčinu pomstu vůči mužům nelze přehlédnout. A pokud tohle má být feministický román, tak kroutím hlavou. Vždy jsem si myslela, že feminismus je o rovnosti a rovných šancích, nikoli o tom, že velí pro změnu ženy a vytváří stejně toxické prostředí jako předtím muži. - Náboženství. Je vidět, že v tomto směru nemá autorka hlubší vzdělání, a přesto, že je tam popsáno hned několik náboženských systémů, autorka klouže po povrchu a vydává ze sebe jednu prázdnou floskuli za druhou. Místy je to opět velice naivní četba. Kolik prázdných vět bylo napsáno o six virtues, či matce.... - Převorství. Sekta jak vyšitá, beroucí svobodu nešťastníkům, kteří se do ní narodí a s lehkostí (umí si to skvěle odůvodnit) vraždící nevinné lidi. To by samo o sobě nebyl problém. Problém je, že je zjevné, že jim máme fandit. Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, byla by to plytkost (na 850 stranách, což je na jednu stranu úctyhodné). Chápu, že mladé, klasickou literaturou nepolíbené publikum může knihu milovat, takže se jim omlouvám za veskrze negativní hodnocení. Mně tohle jako ukázka moderního umění stačilo a příště volím raději zase klasiku (nebo alespoň fantasy klasiku) :-).“... celý text
— Matkadraků

---

Převorství u pomerančovníku

„Tak jsem myslel, že žádné pokračování nebude... A už ho mám na stole, ale netuším, kdy se do toho pustím. Tuto knihu jsem pro její délku dlouho odkládal. Nezklamala. Epický příběh plný putování, jak už to ve fantasy bývá. Jak stárnu, cítím, že žánr fantasy začnu pomalu opouštět. I když kdo ví. Knihu bych mohl doporučit čtenářům, co se umí u knihy soustředit, aby jim neuniklo něco podstatného a neztratili se :) Pořád přemýšlím, zda se pustit do Kostičase...“... celý text
— TomTomis

---

---

Den, kdy padla noc

„No, to bylo... něco. Ten konec byl divný. Nelíbilo se mi, jak skončily dějové linky některých hrdinů a jak byly vyřešeny některé záležitosti. A bylo to fakt dloooouhý. Obvykle mám ráda tlusté knihy (čím víc stránek, tím lépe), ale s touhle bichlí jsem strávila fakticky hodně času. 2,5* za příběh, 1* za úžasnou obálku“... celý text
— Terie

---

Když spadne maska

„Měla jsem obavy, jak se děj bude v rámci této knihy natahovat, ale nakonec se četla dost snadno, stále bylo, co objevovat. Navíc se v postavách dál zachoval solidní přehled. Líbila se mi i část ke konci knihy, kde autorka a překladatelka zmínily lingvistické oříšky, co v této knize nastaly. To bylo opravdu zajímavé, i když francouzštinou neoplývám. Na knize mi ale vadilo, že v některých částech působila krkolomně - některá rozhodnutí, co Paige učinila, byla přitažená za vlasy. Bylo zřejmé, že tak jedná jen proto, aby se čtenář posunul v ději o kus dál. Přitom pocity, co by v jisté sekci měla cítit (např. (ne)důvěra, pochyby, bezmoc, zmatek, naděje, strach z naivity) vůbec nebyly dostatečně prozkoumány, a určitě by stály za rozšíření - jedná se o dost masivní změnu na to, aby hned neskočila k jakémukoliv závěru. Další věc, co pro mne byla krapet iritující, bylo neustálé narážení na název knihy. Já rozumím, že je to líbivá metafora, ale nemusí být zmiňována tak zoufale často. Někoho, koho série zajímá, ale kniha určitě neurazí. :)“... celý text
— Enkii