Joy komentáře u knih
Pokračování románu Než jsem tě poznala, které je stejně silné, návykové, krásné a hořkosladké jako první díl. Druhé části často ztrácejí kvalitu, ale zde se tomu tak nestalo. Stejně jako u předchozího dílu, i tentokrát jsem během čtení uronila pár slz a vůbec se za to nestydím.
Další kvalitní povídková sbírka, tentokrát od různých autorů, kteří se umístili na předních příčkách v soutěži Žoldnéři fantasie. Jako vždy jde o vyváženou směsku příběhů, z nichž některé vás zaujmou méně, některé více, ale všechny stojí za přečtení. Jako nejlepší osobně hodnotím povídku Podivuhodné dámy ve Výloze starých slečen (Vendula Výstrková), která mě uchvátila svou zvláštní poetikou.
Vydařená sbírka fantasy povídek ze soutěže O Dračí řád. Sbírka si udržuje vyváženou úroveň, nedokážu doporučit jeden nejlepší příběh. I když svou kvalitou nedosahuje na matadory žánru, pořád stojí za pozornost, obzvlášť jestli se plánujete této soutěže v budoucnu zúčastnit.
Mlok 2016 šikovně kombinuje fantasy a sci-fi, a na rozdíl od některých jiných ročníků udržuje vyváženou úroveň. Jestli se chcete soutěže zúčastnit, není nic lepšího, než si sbírku najít a podívat se, jak píšou lidé, kteří se do sborníku probojovali. Mými favority se staly povídky Můj táta vodník (Martin Drtina) a Doteky hrůzy, doteky štěstí (Kateřina Vágnerová).
Fantasy se sympatickou hrdinkou, spoustou akce a napětím, která dokazuje, že young adult nerovná se nutně literatura pro méně náročné čtenáře. Doporučuji!
Oproti Žoldnéřům fantasie, druhé největší české literární fantastické soutěži, má Mlok výhodu ve větší rozmanitosti obsažených děl vyplývajících z jejich rozdílné délky. Ve sborníku se objevují minipovídky, krátké povídky, povídky a novela. Navíc se nevyhýbá ani slovensky píšícím autorům. Kvalita příběhů je proměnlivá, jak u povídkových sborníků bývá zvykem, ale perly se mezi nimi vždy najdou.
Jestli se jen trochu zajímáte o českou fantastickou literární scénu, sborníky z této soutěže byste si neměli nechat ujít. Vedle Mloka a Kočase vycházejících ze soutěže Cena Karla Čapka jde asi o nejlepší cestu, jak se seznámit s vycházejícími autory a zjistit, čí tvorba vás zaujme. Snadno tak jde nalézt nový oblíbený spisovatel. Opět nedokážu zvolit jednu nejlepší povídku, i když těch, které mě tak neoslovily, tentokrát bylo přece jenom o něco víc než v případě předchozího sborníku.
Na sbornících ze soutěže Žoldnéři fantasie se mi kromě víceméně stabilní kvality líbí i ty úžasně vynalézavé podtituly, no, posuďte sami. :) Z vybraných děl tentokrát nedokážu zvolit jediné nejlepší, většina povídek se mi zamlouvala.
Po všem tom cukrkandlu Osudové přitažlivosti, kterou jsem četla předtím, jsem potřebovala pořádně akční čtení, což Magické pouto do puntíku splňuje. Druhý díl si udržuje vysokou kvalitu, hrdinové jsou sympatičtí a atmosféra alternativních 30. let je vykouzlená na jedničku. Dobrá zpráva je, že i třetí a poslední díl série, Okovy války, je stejně napínavý, akční a atmosférický jako předchozí části.
Předchozí tři díly mě zaujaly více, v případě Hostiny pro vrány mi přišlo, že se autor příliš rozepisuje a děj se zase tolik neposune. Některé části mě pochopitelně bavily více, jiné méně, ale celkově kvalita oproti minulým částem lehce poklesla.
Zatím nejslabší díl série. Přijde mi, že čím více se autorka pouští do líčení Anitiných vztahů, tím nudnějšími se knihy stávají.
Vidořád je dalším příkladem pokračování, která si udržují stejně vysokou úroveň jako první díl. Knize nechybí nic, co by správná fantasy měla mít - sympatická hlavní hrdinka, zajímavé vedlejší postavy, propracované prostředí, napětí, akce, špetka romantiky… Kde že je ten třetí díl?
Druhý díl ságy Pátá vlna představuje výjimku, která potvrzuje pravidlo. Udržuje si stejnou kvalitu jako úvodní část. Ačkoliv možná není tak depresivní, čtivost ani hutná atmosféra se mu upřít nedají. Pokud si i poslední díl zachová tak vysokou úroveň, budu moct prohlásit, že Pátá vlna patří k tomu nejlepšímu v YA literatuře.
V knize konečně dochází aspoň k nějakému vývoji postav, to když se Anita rozhoduje mezi svými dvěma nápadníky. Jinak se kvalitativně drží na přibližně stejné úrovni jako předchozí díl.
Opět slabší díl. Přijde mi, že od té doby, co se Anita začala muchlovat s upírem Jean-Claudem, série jde kvalitativně dolů.
Poslední díl čtyřdílné série o posádce vesmírné lodi Červený trpaslík zažívající nejrůznější dobrodružství představuje důstojné ukončení příběhu. První díl Nekonečno vítá ohleduplné řidiče v mých očích díky své vtipnosti nicméně zůstává nepřekonán.
Slabší než předchozí díl. Přiznám se, že postupem času mi jednotlivé části série dost splývají dohromady. Prostě jde o literaturu, kterou přelouskáte, třeba se u ní i pobavíte, ale časem zapomenete, že jste ji vůbec četli.
Krátce po Krvi elfů jsem přelouskala druhý díl pentalogie. Nebavil mě tolik jako předchozí část, ale ani to mě neodradí od přečtení zbývajících dílů.
Jeden z těch lepších dílů, kdy se Anita ještě víc zaplétá do světa nadpřirozených potvor, především pak upírů. Trocha erotiky, mnohem víc akce… proč ne, jako oddechové čtivo kniha funguje.
Namlsána výborným předchozím dílem jsem se na završení ságy těšila o to víc... a bohužel jsem narazila. Závěr mi přišel poněkud zmatečný a neurčitý. Přesto celou sérii doporučuji k přečtení, lepších českých upířin moc nenajdete, obzvlášť se silnou ženskou hrdinkou v hlavní roli.