Joy
komentáře u knih

Poté, co si kvůli smrti svého přítele Louisa prošla peklem, konečně začíná nalézat sílu a naději pokračovat dál. Kniha je silná právě díky zobrazení těch každodenních všedností, které zažíváme my všichni, ale každý je vnímáme jinak. A Louisina perspektiva je jedinečná v tom, že musí najít důvod, jak se popasovat se ztrátou. Kniha dokáže dojmout i přimět k zamyšlení a navrch je čtivá. Jednoduše nemám, co bych jí vytkla. Jde o úctyhodné završení trilogie, která si zvládla udržet vysokou kvalitu a mohu ji všem doporučit k přečtení, byť nepochybuji, že nejvíce zaujme ženské čtenářky.


Je-libo značně akce, napětí, krve (a jiných tělesných tekutin) a erotiky? František Kotleta toto všechno servíruje v nemalém množství. Jde již o třetí díl jeho série Tomáš Kosek a musím říct, že jednička a trojka jsou obdobně vydařené, zatímco dvojka mi sedla o něco méně. Celá série každopádně za přečtení stojí, zejména pokud vás podobný styl psaní baví anebo je Kotleta vaším oblíbencem, pak nemá cenu váhat. Kniha sice v paměti do detailů neutkví, ale během čtení pobaví na jedničku.


S Lindsayho romány mám problém, že hlavní zápletku rozlouskne vždycky až na několika posledních stranách a rozuzlení tak působí příliš unáhleně. Vtipné i napínavé momenty se najdou, ale jako celek je to průměr a v tomto případě platí, že seriál svými kvalitami románovou předlohu předčil (minimálně první dvě série určitě, další jsem neviděla a ani to neplánuji).


Mlok 2016 šikovně kombinuje fantasy a sci-fi. Na rozdíl od některých jiných ročníků si udržuje vyváženou úroveň. Jestli se chcete soutěže zúčastnit, není nic lepšího, než si sbírku najít a podívat se, jak píšou lidé, kteří se do sborníku probojovali. Mými favority se staly povídky Můj táta vodník (Martin Drtina) a Doteky hrůzy, doteky štěstí (Kateřina Vágnerová).


Chystala jsem se podívat na film, ale ještě předtím jsem si chtěla přečíst knihu, která mi již delší dobu ležela v knihovničce. Hannibal je podobně strhující jako Mlčení jehňátek (další dva romány jsem zatím nečetla). Dokonce je možná ještě o chlup lepší, protože více rozpracovává postavu doktora Lectera a umožňuje čtenáři poznat doktorovo uvažování a pohnutky. Román je v některých místech morbidní a nic pro slabé povahy, osobně mi nejvíce v paměti utkvěla celá dějová linka ohledně lidožravých prasat.


Sbírka několika povídek vyprávěných z pohledu Tobiase "Čtyřky" z Povstalecké trilogie. Tobias je mnohem vděčnějším hlavním hrdinou než panovačná a nesnesitelná Tris. Není proto divu, že se mi povídky líbily mnohem víc než celá sága. Tobiasův náhled na svět je fascinující, nečtenářům ságy sice mnoho neřekne, ale ostatním nabídne pozornosti hodný pohled na životní události, které formovaly osobnost tohoto zajímavého člověka.


Sbírka povídek. Pokud jste nečetli předchozích pět románů, nejspíš se nebudete příliš orientovat, což je škoda, protože vesměs jde o povedené, vtipné a napínavé kousky. Víc se mi líbily povídky z Henryho úhlu pohledu, přece jenom skoro pět set let starý upíří levoboček Jindřicha VIII. je větší terno než čerstvě proměněná soukromá vyšetřovatelka. :)


Dlouho očekávaný nový román o zaklínači Geraltovi mě nenadchl. Jako hlavní nedostatek spatřuji absenci ucelené dějové linie. Nechápejte mě špatně, kniha se čte skvěle, jednotlivé epizody z Geraltova putování ve stopách ukradených mečů jsou zajímavé, ale jako celek román nefunguje.

Pokračování románu Než jsem tě poznala, které je stejně silné, návykové, krásné a hořkosladké jako první díl. Druhé části často ztrácejí kvalitu, ale zde se tomu tak nestalo. Stejně jako u předchozího dílu, i tentokrát jsem během čtení uronila pár slz a vůbec se za to nestydím.

Další kvalitní povídková sbírka, tentokrát od různých autorů, kteří se umístili na předních příčkách v soutěži Žoldnéři fantasie. Jako vždy jde o vyváženou směsku příběhů, z nichž některé vás zaujmou méně, některé více, ale všechny stojí za přečtení. Jako nejlepší osobně hodnotím povídku Podivuhodné dámy ve Výloze starých slečen (Vendula Výstrková), která mě uchvátila svou zvláštní poetikou.


Vydařená sbírka fantasy povídek ze soutěže O Dračí řád. Sbírka si udržuje vyváženou úroveň, nedokážu doporučit jeden nejlepší příběh. I když svou kvalitou nedosahuje na matadory žánru, pořád stojí za pozornost, obzvlášť jestli se plánujete této soutěže v budoucnu zúčastnit.


Fantasy se sympatickou hrdinkou, spoustou akce a napětím, která dokazuje, že young adult nerovná se nutně literatura pro méně náročné čtenáře. Doporučuji!

Oproti Žoldnéřům fantasie, druhé největší české literární fantastické soutěži, má Mlok výhodu ve větší rozmanitosti obsažených děl vyplývajících z jejich rozdílné délky. Ve sborníku se objevují minipovídky, krátké povídky, povídky a novela. Navíc se nevyhýbá ani slovensky píšícím autorům. Kvalita příběhů je proměnlivá, jak u povídkových sborníků bývá zvykem, ale perly se mezi nimi vždy najdou.


Jestli se jen trochu zajímáte o českou fantastickou literární scénu, sborníky z této soutěže byste si neměli nechat ujít. Vedle Mloka a Kočase vycházejících ze soutěže Cena Karla Čapka jde asi o nejlepší cestu, jak se seznámit s vycházejícími autory a zjistit, čí tvorba vás zaujme. Snadno tak jde nalézt nový oblíbený spisovatel. Opět nedokážu zvolit jednu nejlepší povídku, i když těch, které mě tak neoslovily, tentokrát bylo přece jenom o něco víc než v případě předchozího sborníku.


Na sbornících ze soutěže Žoldnéři fantasie se mi kromě víceméně stabilní kvality líbí i ty úžasně vynalézavé podtituly, no, posuďte sami. :) Z vybraných děl tentokrát nedokážu zvolit jediné nejlepší, většina povídek se mi zamlouvala.


U povídkových sborníků je normální, že některá díla vás zaujmou, jiná ne, i když zrovna Žoldnéři si udržují stabilně docela vysokou úroveň. Každopádně v tomto sborníku mě jednoznačně nejvíc oslovila povídka Sluneční kruh od Jindřicha Rohlíka, výborné dílo aneb pražští upíři zase trochu jinak.


Druhý díl si udržuje vysokou kvalitu, hrdinové jsou sympatičtí a atmosféra alternativních 30. let je vykouzlená na jedničku. Dobrá zpráva je, že i třetí a poslední díl série, Okovy války, je stejně napínavý, akční a atmosférický jako předchozí části.

Předchozí tři díly mě zaujaly více. V případě Hostiny pro vrány mi přišlo, že se autor příliš rozepisuje a děj se zase tolik neposune. Některé části mě pochopitelně bavily více, jiné méně, ale celkově kvalita oproti minulým částem lehce poklesla.


Zatím nejslabší díl série. Přijde mi, že čím více se autorka pouští do líčení Anitiných vztahů, tím nudnějšími se knihy stávají.


Vidořád je dalším příkladem pokračování, která si udržují stejně vysokou úroveň jako první díl. Knize nechybí nic, co by správná fantasy měla mít - sympatická hlavní hrdinka, zajímavé vedlejší postavy, propracované prostředí, napětí, akce, špetka romantiky… Kde že je ten třetí díl?