Skleněný trůn přehled

02.01.2025

Jako první musím zmínit, že jsem ráda, že jsem si jako úplně první přečetla Krvavé ostří, protože by mi opravdu chyběla spousta souvislostí a kniha jako celek by mi dávala menší smysl. Bylo pro mě fajn, že jsem věděla mnohem víc o světě, v jakém se nacházíme, protože v této knize jsme se kromě několika prvních kapitol pohybovali celou dobu na stejném místě. To je právě to, co mě asi zklamalo - čekala jsem, že se příběh někam posune, jako tomu bylo v prvním díle Dvoru trnů a růží. Hlavní dějová linka s turnajem mi vlastně přišla celkem dost odbitá.
Některé věci, co jsem si přečetla v komentářích mě taky při čtení hodně zarazily - velitel stráží, jež nikdy nikoho nezabil, vrazi, kteří se pohybují po hradě, jak se jim zachce apod.
Co se týče Celeany, někdo zmiňoval, že ho štve, že je arogantní, citlivka, ve všem dokonalá, aniž by se snažila. Mně právě nepřijde - myslím, že je jako postava krásně do hloubky popsaná. Líbí se mi její protiklady - myslím, že i vražedkyně si může užívat luxusu, krásných šatů a zamilovat se. A právě že ve všem dokonalá není - na to, že má být nejlepším zabijákem, tak dělá spoustu chyb, ale je moc arogantní na to, aby si to připustila. Není to černobílá postava a myslím a doufám, že v dalších dílech ji uvidíme trochu dospět, protože je hodně mladá.
A jo, souhlasím, že tam mohlo být více akce než romantiky a nějaká hierarchie vztahů a jejich postavení nedávaly moc smysl (vlastně velká část knihy je o tom, jak se někdo válí u Celeany v pokoji), ale i tak jsem to slupla jako malinu.
Beru to jako rozjezd a těším se, že se snad v dalších dílech dostaneme z hradu a stane se z toho víc fantasy než romantika.