Žoldnéři fantasie: Tango s upírem

03.06.2023

Některé povídky byly slabší, některé lepší. Neztotožňuji se úplně s hodnocením odborné komise o pořadí, ale nevím, expert nejsem.

04.03.2023

Postupně, jak to jen jde, se probíjím povídkami Žoldnéřů fantasie. Třetí knihou, která se mi tak dostala do ruky, je zároveň i první ze série s názvem Tango s upírem.

Zároveň je to ale asi jedna z nejslabších povídkových knih, se kterými jsem se aktuálně setkal. Opět tu totiž vládne různorodá kvalita mezi příběhy a tak je velice těžké začít s každou další povídkou a doufat, že tentokrát se to povede a příběh mě zaujme.

I zde se to ale naštěstí stalo a nejzajímavější povídkou v knize je bezesporu Dlouhý den Sebastiana Tournetta. Steampunk, který mě doslova nadchnul myšlenkou a po celou dobu čtení vysloveně bavil. Z těch zajímavých je pak určitě ještě Sluneční kruh, která asi jako jediná splňuje podmínku názvu povídkové sbírky. Asi i proto, že je sborník pojmenovaný podle děje v této povídce. No a poslední povídkou, která stojí vysloveně za zájem je Stříbrná spravedlnost - hostující povídka Míry Lince, která splňuje přesně tu jeho středověkou klasiku, kterou u něj mám tak rád.

Kniha je pak zakončená dvěma statěmi o upírech. Jedna od Leonarda Medka, druhá od Ivany Kuglerové. Obě knihu faktickými informacemi o upírech krásně ozvláštňují, že knihu nakonec stejně finálně zavřete víceméně spokojeni.

19.08.2020

Moje první kniha ze série. Celkově pro mě hodně průměr. Něco slušný, něco mě nebavilo. Z celý knihy mě nejvíc bavil hostující Míla Linc. To bylo parádní. Každopádně půjdu prověřit další díly Žoldnéřů.

25.09.2015

Jak jsem již psal u nedávno přečtené knihy, či sborníku, abych byl přesnější, "Kadeti fantasie" - těžko hodnotit knihu jako celek jinak, než výpočtem průměru z hodnocení samotných povídek. A tak jsem to i udělal. Sice mi vychází ještě méně než tři hvězdy, ale nechci celý svazek poslat do háje kvůli pár (z mého pohledu) příšerným povídkám. Mezi jedenácti povídkami jsem našel čtyři, které byly pro mě opravdu "náročné" (to abych znovu neopakoval, že byly děsné, příšerné). Ale asi někoho oslovily a jsou tu. Dále tři povídky, na které jsem tu narazil, byly pro mne opravdovou perlou a skvostem a díky tomu jsem si i snad do budoucna rozšířil zase obzory, kam se budu vydávat, jakým směrem, při hledání nových příběhů a knih. Další práce těchto autorů si musím někde sehnat. A ostatní povídky...? Inu, mrkněte se na ně v "záložce" povídky a uvidíte sami. Nebo ještě lépe - povídky si přečtěte a ohodnoťte je.

Jinak krom povídek samotných najdete na konci knihy (jak jste se mohli jistě dočíst i v jiných komentářích), i takový "doslov" od Leonarda Medka ("Potkat v Praze upíra") a Ivany Kuglerové ("Za vším hledej upírku").

19.09.2013

Pro mě jednoznačně nejslabší ze čtyř ročníků Žoldnéřů. U Barocca dost skřípalo zpracování, názvem počínaje, a děj místy nudil, i když například provázanost s písní se mi líbila. Svíčka hasnoucího plamene byla z celého sborníku nejzajímavějším experimentem, ale nepřišel mi úplně zvládnutý závěr a té poetičnosti bylo taky nadmíru. Moc pěkně napsaný byl Sluneční kruh, kterému u mě uškodilo tisíckrát omleté téma ztráty blízkého člověka v kombinaci s upíry (tím spíš ale věřím tomu, že slovo upír v názvu sborníku táhne). Další dvě povídky byly ve stylu neurazí, nenadchne, snaživě poetická V. Mayerová mě opět neoslovila vůbec, naopak dost emocí přišlo se psem a vlkem, kdy mě nepříjemně překvapil D. Tučka – snaha rozšířit si autorské obzory se mu tentokrát vážně nepovedla, počínaje čokoládou coby psím pamlskem. Svou přítomností ve sborníku dost udivuje Dnes naposled, které je rozhodně spíš než povídkou jen z kontextu vytrženou kapitolou bez špetky nápaditosti a v závěru nikam nedospívá. Z celé knihy mě opravdově potěšily jen poctivě fantazácké Z popela J. Strnadové a pojednání (byť) o upírech L. Medka.