Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům
Michael Bronec , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76763/bmid_zoldneri-fantasie-dalnice-ke-vsem-c-yZB-76763.jpg
3
30
30
Žoldnéři fantasie série
< 2. díl >
Co čeká milovníky žánru v tomto ročníku? Benzín je krví dálnice; chlemtají ho čtyřkolá monstra, která udržují život této tepny. Pod městy, kam dálnice vedou, se rozlézá krevní oběh vodovodů, který tepe životem, a v něm i ledacos jiného… Městy, kudy kráčel všeničivý bůh torze, který dal vzniknout sirénám. Do jiného takového města přijede osamělý střelec, aby pomohl mladé dámě v nesnázích… A tak bude i čtenář s postavami procházet městy, jež jsou jako labyrinty, aby nakonec stanul v nejstarším ze všech Labyrintů tváří v tvář ohyzdné rohaté bestii. Na své pouti potkáte to, i mnohé další!... celý text
Přidat komentář
Dvě excelentní povídky, řada nadprůměrných, jedna průměrná (paradoxně vítězná) a jen jedna podprůměrná povídka - to je více než vynikající bilance na soutěžní sborník. Povídky Žlebka a Matouškové mě dostaly a až na závěrečný text Radovana Kolbaby zde není jediná, která by mě nějak neoslovila, minula. Závěrečný teoretický text Leonarda Medka má také svou kvalitu a narozdíl od loňské práce o upírech mě i zaujal (hlavně si dovedu představit, že napsat něco takového, to už chce sakra velký přehled). Kdybych měl letošní ročník porovnat s loňským (který jsem ani nedočetl), tenhle je o několik tříd lepší. 85%
Několik povídek bylo slušných a napínavých, jiné slabší. Evidentně mám jiný vkus než porota :)
Dvě a půl hvězdy a ani hrst hvězdného prachu navíc. Trochu slabší ročník, jen jednu povídku bych nazval hvězdnou - a to trn z paty Žoldnéři Fantasie pro rok 2011 nevytrhne.
Jen abych dodal: nechci, aby mé hodnocení nějak vyjadřovalo skutečnost, že se mi tato kniha nelíbí, protože tomu tak rozhodně není. Žoldnéři fantasie jsou dle mého skvělým projektem, díky kterému mohou díla amatérských a začínajících pisálků (a samozřejmě nejen jich) vyjít na světlo světa a můžou si je přečíst davy čtenářů. Autoři povídek se tak dostávají do povědomí čtenářstva a někteří mají tak zase o krůček blíž ke svému snu - stát se spisovatelem se vším všady. Projekt je to, jak jsem říkal, skvělý. Samozřejmě, je jich tu spousta podobných, ale přece jen, Žoldnéři fantasie, takoví nástupci po "Drakobijcích", mají na českém fantasy poli věhlas a nějakou tu čtenářskou základnu.
Proč tedy hodnotím tento ročník jen dvěma hvězdami? Prostě a jednoduše se toto hodnocení skládá z průměru hodnocení povídek, které kniha obsahuje. Čistá matematika a zaokrouhlování. K povídkám samotným jsem se snažil nechat i nějaké slůvko coby komentář.
Také bych rozhodně doporučil zajímavý doslov pana Leonarda Medka o "automatonech".
Těžko kde jinde vedle sebe hledat new weird, řecké mýty a nefalšovanou českou pohádku...
První čtyři povídky jsou řemeslně velmi působivé – pro mě osobně nejvíce ta od J. Žlebka (i když z jeho tvorby mám kdovíproč pocit jakéhosi zvláště dovedného a originálního způsobu čerpání z jiných zdrojů, který už šmátrá za hranicemi pouhé inspirace), ale dějově jsem si je nijak zvlášť neužila. Ve Stonarovi, který mě zpočátku navnadil, jsem se později utopila víc než v slzách z nehybných očí, a nenadchlo mě ani drsňácké vyprávění o kovboji, z něhož skrze vypravěče až moc řvalo JÁ. Nijak zvlášť skvěle napsanou, ale vděčnou oddechovkou byl Titanman v podsvětí T. Matouškové, zatímco v Bludišti Hádovo jméno padlo celkem nadarmo.
Bonusem byl článeček o automatonech, drakobijčí mumlání M. Bronce ale těžko něčím nahradit...
Sbírka vítězných textů literární soutěže, pořádané nakladatelstvím Straky na vrbě, přináší pestrou nabídku fantastických povídek, které se odehrávají nejen ve světě řeckých mýtů, českých pohádek nebo smyšlených zemích a časech, ale i v naší realitě. Nejvíce mě zaujaly tyto tři povídky: Opus 10/12 - o vílách ve vodovodním potrubí, O sněženkách a trnkovém keři - parafráze na pohádku Boženy Němcové O zlatém kapradí a Z nehybných očí jí tečou slzy - fastasmagorický svět, kde se figuríny mění v nebezpečné Sirény a dokonce možná i v bohy.
Část díla
- Bludiště klamu 2011
- Čajová růže 2011
- Hudba dálnice 2011
- Jak se rodí čarodějnice 2011
- Kdo se bojí mauší 2011
Moje druhé setkání se sérií povídek ze soutěže Žoldnéři fantasie a jaké jsou z ní poznatky? Povídky jsou vesměs poměrně v pohodě, ale nepřišlo mi, že by nějaká nějak výrazně vyčnívala. Dvě tu má třeba Dana Rusková, které jsou přesně ve stylu, jako její debutový román Běsné město, které mi osobně vůbec nesedlo. Povídky jsou ale kupodivu docela fajn a evidentně ten její styl na povídky docela sedí. Hudba dálnice byl díky tomu zajímavý kousek. Nejvíc se mi líbily povídky Kdo se bojí mauší od Terezy Matouškové a Čajová růže od Jiřího Kelbla. První je zábavná satira s antickými bohy, druhá pak super čtivý akční western. Ze zajímavých pak vnímám ještě povídku Opus 10/12, která dokazuje, jaký obecný rozhled autor má. Kvality trilogie Pelyněk jsou ale nepřekonány.