• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Žoldnéři fantasie: Nová krev - Michael Bronec

Třináctá sbírka fantasy povídek českých autorů. Hana Kociánová - Inkoust a šupiny Zuzana Johanovská - Moře si užiješ o dost víc, když prostě přijmeš, jaký je ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 47 knih

Nové komentáře u knih Michael Bronec

Legendy: Prokleté knihovny

„Mamutí sborník českých fantastických povídek Prokleté knihovny je přehlídkou nápadů, v nichž jsou kniha, knihovna nebo knihovník tou nejdůležitější a nejskloňovanější položkou, okolo níž se všechno točí. Monotematičnost sbírky nicméně neznamená, že by všechny práce byly na jedno kopyto. Naopak. Ta záplava pohledů a přístupů jak námět uchopit je až dechberoucí. Můžete trnout hrůzou, jaká monstra se z knih vyvalí, pátrat po ztracených foliantech, po tajemstvích v nich ukrytých, nebo se prostě jen bavit společně s hrdiny, kteří se neberou až tak moc vážně. Těch posledních je však v Prokletých knihovnách méně, než byste čekali. Většina povídek má charakter spíše temných vizí, hlubokých úvah či tragických zpodobnění. Zdá se, že satira a nadsázka se mezi zaprášené regály knihoven prostě nehodí, a tak je tu nějaká ta veselá hříčka či průpovídka spíše výjimka, potvrzující pravidlo. Nicméně sbírka sestavená Michalem Broncem je úžasná, inspirativní a dokáže přinutit k zamyšlení nad sebou samým (a to nejen při čtení knihovnické faktografie Františky Vrbenské). Nejvíce mě zaujala Hex Libris Daniela Tučka, největší zklamání jsem zažil s Leonardem Medkem a jeho Svazkem číslo 25 a poněkud neuchopitelnou Stanislavou Kučovou a povídkou Jak to s ní je?“... celý text
— ludek.n

---

Mračna nad Arénou

„21.11.2024 - 4* Knížka nakonec byla velmi milým překvapením. Chvilku mi trvalo se začíst, ale můžu říct, že od druhé třetiny (možná půlky) jsem vše pak přečetla hodně rychle, na jedno posezení. Ale zpátky na začátek. Už první kapitola zaujala, vykreslila jednu z hlavních postav v živém světle, akce a plynulost děje, atmosféra, vše bylo velmi dobře vyvážené. Autorův styl psaní a především humor si mě hodně rychle získaly, po nějaké době jsem se sžíravému humoru hlavních postav smála sice tiše, ale přesto nahlas. "Hmm, Lord Lincoln se v nedávném projevu vyjádřil v tom smyslu, že rád ztratí deset vojáků, když Země přijde o jednoho, a prodělá deset kreditů, když my přijdeme o jeden." "Z toho by jeden řek, že nás nemá zrovna v lásce." - str. 83 Hlavní důvod, proč mi chvilku trvalo se začíst, byl styl psaní. Nic špatného samo o sobě, jen jsem tak zvyklá na anglické knihy (nebo knihy přeložené z angličtiny), že mě Tři kapitáni lehce zaskočili. Volba slov, obraty, je to poklona starším dobrodružným svazkům spíše než špinavé moderní fantasy, které tak holduji. Je to milý příběh s veselejším podtónem a překvapeně jsem si uvědomila, že na takové už nejsem zvyklá. To, a myslím v angličtině a jsem na anglicismy tak zvyklá, že číst a vnímat jejich absenci byl tak trošku šok. Ale v dobrém. :) "Liberec? zavrtěl hlavou Melchior. "Kam na ty blbý jména vaši lidi choděj? Každou chvíli se mi ohlásí někdo, koho si prostě nejde zapamatovat..." "Liberec se kdysi jmenovala okrajová čtvrť Metropole," odsekl Alfréd. - str. 72 Je poznat, že je to autorova první kniha? V prvních kapitolách tam bylo něco, co tak dobře poznávám u psavců, kteří se ještě neobrousili. (Ráda čtu sborníky začínajících spisovatelů a právě objevených talentů. :)) Ale tam, kde to některým zabere několik knih, tady šlo rychlé zlepšení vidět každých tucet stran. Také, autor si pohrál se psaním takovým způsobem, že ty ostré hrany měnil ve střípky zábavných, unikátních myšlenek, v zajímavé vedení příběhu, které toho faktu plně využívaly. Jedná se pak o nedostatek, nebo záměr? :) Co se týče postav, tři muži, tři hlavní postavy. Občas se stane, že se postavy, i přes silný a individuální začátek, později roztečou do stejnobarevné šedi. Tito tři však ne, každý si uchoval svou individualitu, svou vlastní barvu - ocelová šeď Arnošta, proměnlivá iridescence Petra, purpurově rudá Felixe. Tak si ty charaktery představuji, a jsem zvědavá, jestli jsem je odhadla správně. „Když něco dělám, dělám to pořádně! Když souboj, tak podle pravidel a dávných tradic. Přijedu s doprovodem a uvítáš mě na kosmoportu jako svého hosta. Očistíme se koupelí v ledové vodě a navlékneme si bílá roucha. Připijeme si z pohárů ve svatyni Boha války. Od západu do východu Země se budeme postit, meditovat podle starých válečnických tradic. Do arény vstoupíme, až na východě vyjde první paprsek světla Země - a souboj začne, jakmile se nad obzorem objeví celý kotouč.“ - Arnošt Kodex - str. 70-71 Děj se zatím rozvíjí, vykresluje dobrodružný román, takovou tu dobrou old school operu, se všemi pozitivy samozřejmě. Všechny ty střípky a náznaky... no, je to slibný začátek. Jediné, co mě tak zpětně zaskočilo - na jednu stranu knížka uběhla rychle, říkala jsem si, kolik se toho událo... ale pak si tak říkám, že je to vlastně úvod, tolik jsme se v ději nepohli a nakonec, byl to jen jeden den. A hanba mi, mám tu knih doma tak dlouho, a až dnes jsem si všimla věnování. :)))“... celý text
— moira2912

---

Žoldnéři fantasie: Nová krev

„Velmi příjemně mě překvapilo, jak moc jsem se u této sbírky bavila. Máme na české literární scéně spoustu pisatelských talentů, snad každá z povídek mě něčím dokázala zaujmout. Například ´Malý pojednání o pravidlech chovu holubů´ je naprosto skvělá záležitost, nekontrolovaně jsem se u něj uchechtávala. Literárně se mi nejvíce zamlouvala vítězná povídka ´Inkoust a šupiny´, ta má opravdu velký potenciál. Největší dojem na mě zanechala děsivě lovecraftovská plavba - ´Moře si užiješ o dost víc...´ a z ´Posledního dobrodružství´ mi bylo vyloženě smutno. ´Dálnice´ mi přišla nejvíc akční, ta mě chytla a nepustila až do konce. Celá sbírka rozhodně stojí za přečtení, i přes ne zrovna povedenou obálku.“... celý text
— Witchann

---

---

Žoldnéři fantasie: Nová krev

„Žoldnéři obsahují vítězné fantasy povídky literární soutěže, kterou už léta pořádá nakladatelství Straky na vrbě. Moje maličkost se v minulém ročníku vyškrábala na šesté místo s povídkou Dálnice. Nehodlám tu ale vychvalovat své dílo, nýbrž ostatní spoluautory. Žoldnéři fantasie jsou malým vzorkem a ukázkou jak rozmanití v tomto žánru umíme být. Za mě úplně nej bylo Malý pojednání o pravidlech chovu holubů - v celé povídce je vlastně jen špetka ze světa fantazie, ale v celkovém pohledu jde o naprostou pecku. Protože jak často se stane, že se u fantasy skutečně od srdce zasmějete a ne jednou? A úsměv vyloudili i Úhlavní přátelé a Legenda. Velkou radost jsem měla z Muškaře od Štěpána Tůmy, kterou jsem kdysi betovala (a nezapomněla na ni, což se mi u povídek často děje - nejednou zapomenu, i o čem je vlastní výtvor ). Povídka se tenkrát jmenovala jinak a protože s autorem nejsem v kontaktu - dodatečně gratuluji k umístění. Vítězná povídka Inkoust a šupiny byla skvělá - je vidět, že autorka vybudovala vlastní svět... a doufám, že jednou dojde třeba i na celou knihu. Povídky, ač jsou často předvídatelné, nebo se tváří jako součást většího universa, bavily jedna za druhou. Některé jsou lehce hororové, jiné zábavné a odlehčené, a občas si nějaká sebou táhne smutek a beznaděj… Nevěříte? Zkuste.“... celý text
— Kanuska

---

Putování

„Audiokniha. Poslouchalo se to moc dobře, některé vtípky se připojily k našim rodinným starým fórům (za královský romadur padne každý rád), ale vůbec nic se nevyřešilo, jen jsme víc poznali tři kapitány, z nichž někteří už (nebo ještě) ani nejsou kapitáni. A taky jsme zjistili, že autor má rád Cyrana a gaskoňské kadety vůbec. ;) Celkově pěkné tři a půl hvězdy.“... celý text
— Alma-Nacida